3 VSOL 224/2012-A-96
KSBR 30 INS 2388/2011 3 VSOL 224/2012-A-96

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka OBM forest, a.s., se sídlem v Holešově, Tovární 1648, PSČ 769 01, IČ: 26312743, zastoupeného JUDr. Pavlem Kvíčalou, advokátem se sídlem v Prostějově, Nám. T.G. Masaryka 18, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu věřitele MS-stavby, s.r.o., se sídlem v Olomouci, Nedvězí, Jilemnického 5/51, PSČ 772 00, IČ: 26798425, zastoupeného Mgr. Sylvií Sofkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 17, PSČ 779 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.2.2012 č.j. KSBR 30 INS 2388/2011-A-75

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl, že dlužník OBM forest, a.s. je v úpadku (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřího Mazánka s místem výkonu činnosti Komenského náměstí 435, 767 01 Kroměříž (výrok II.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovali dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok III.), dále vyzval věřitele dlužníka, kteří doposud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), vyzval věřitele dlužníka, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok V.), nařídil přezkumné jednání na den 3.4.2012, svolal schůzi věřitelů na den 3.4.2012, uložil dlužníku ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků, uložil insolvenčnímu správci předložit podepsanému soudu seznam přihlášených pohledávek a uvedl, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výroky VI. až XI).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pohledávku insolvenčního navrhovatele považuje za osvědčenou z titulu nezaplacené hodnoty prací k okamžiku odstoupení od smlouvy o dílo minimálně do výše, kterou tvrdí sám dlužník, to je do výše 4.587.449 Kč, na níž ze strany dlužníka nebylo doposud ničeho zaplaceno s tím, že jde o pohledávku splatnou, a to nejpozději k datu odstoupení od smlouvy ze dne 18.9.2009. Za další věřitele dlužníka považuje Okresní správu sociálního zabezpečení v Kroměříži, která sdělila, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku z titulu dlužného pojistného a penále ve výši 535.424 Kč, přičemž dlužník dosud nepodal přehledy o výši pojistného a vyplacených dávkách, které je povinen odvádět, a to za měsíce duben, květen a listopad 2011 a dlužná částka tak bude vyšší. Z pravomocného výkazu nedoplatků vydaného Okresní správou sociálního zabezpečení v Kroměříži ze dne 25.10.2010, který se stal vykonatelným téhož dne vyplývá, že dluh dlužníka k 22.10.2010 činil 691.945 Kč, přičemž k úhradě byla tímto výkazem nedoplatků předepsána částka 339.174 Kč a částka 352.771 Kč, již byla předmětem vymáhání. Tvrzení dlužníka o tom, že dluh vůči tomuto věřiteli nemůže být uhrazen, protože v důsledku zahájení insolvenčního řízení nelze provést exekuci nařízenou pro částku 339.174 Kč pravomocným exekučním příkazem vydaným Okresní správou sociálního zabezpečení Kroměříž dne 24.3.2011 není pravdivé, protože je zřejmé, že dlužník neplní své závazky vůči tomuto věřiteli dlouhodobě již několik let, celková dlužná částka výrazně převyšuje částku touto exekucí vymáhanou a dlužníku v důsledku opakovaného neplnění jeho povinností vznikají závazky nové. Za dalšího věřitele soud považuje Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky která sdělila, že ke dni 12.1.2012 má vůči dlužníku pohledávku ve výši 125.037 Kč z čehož neuhrazené pojistné za období od června 2010 do listopadu 2011 činí 77.537 Kč a penále částku 47.500 Kč s tím, že dle dohody o úhradě dluhu ve splátkách by pohledávka na pojistném a penále ve výši 42.283 Kč měly být doplaceny v únoru 2012. Dlužník předložil dohodu o úhradě dluhu ve splátkách uzavřenou s tímto věřitelem dne 14.12.2011 ve které se zavázal uhradit částku 165.026 Kč dle vyúčtování plateb pojistného ke dni 19.10.2011, a to ve splátkách 50.000 Kč k 31.12.2011, 50.000 Kč k 31.1.2012 a 65.026 Kč k 28.2.2012, avšak tato skutečnost nic nemění na tom, že jde o pohledávky splatné v důsledku neplnění povinností dlužníkem postupně již v letech 2009 až 2011, přičemž jeho prodlení nadále trvá a narůstá tak penále. Dlužník sice uzavřenou dohodu plní, když prokázal uhrazení částky 50.000 Kč dne 30.12.2011 a částky 50.000 Kč dne 31.1.2012, nicméně stále má vůči tomuto věřiteli splatný závazek ve výši 65.026 Kč, přičemž splatnost penále ve výši 42.283 Kč respektive jeho části ve výši 3.639 Kč nastala nejpozději dne 5.9.2009 a u zbývající části nastávala postupně vždy k 21. dni v měsíci až do 19.10.2011. V insolvenčním řízení tak byla osvědčena existence splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele a minimálně dalších dvou věřitelů, jež jsou po splatnosti více jak 30 dnů, respektive nejsou dlužníkem plněny po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Soud dále konstatoval, že dlužník řádně nesplnil svoji povinnost předložit na výzvu soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců, jejichž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 104 insolvenčního zákona, a to přesto, že byl v tomto směru soudem vyčerpávajícím způsobem poučen. Nepříznivých následků nastoupivších ze zákona v důsledku nesplnění této povinnosti se dlužník nemůže zprostit obecným tvrzením, že některé údaje by neměly být konkretizovány, protože tvoří obsah jeho obchodního tajemství a budou zveřejněny v insolvenčním rejstříku, kde je dlužník neoprávněně. V případě dlužníka je osvědčeno naplnění zákonných znaků úpadku ve formě platební neschopnosti; soud proto v souladu s ustanovením § 136 odst. 1, odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka.

Proti tomuto usnesení, výslovně pouze proti výroku I., podal dlužník včasné odvolání ve kterém namítá, že pohledávku insolvenčního navrhovatele neuznává a neuznává ji ani v nalézacím řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 6 Cm 54/2010. Poukazuje na to, že řádně plní své nesporné závazky a považuje svoji společnost za ekonomicky zdravou, protože zpoždění některých plateb či krátkodobé dluhy nejeví známky jeho nesolventnosti. Uvádí, že insolvenční soud není povolán k tomu, aby vedl dokazování o existenci pohledávky insolvenčního navrhovatele; insolvenční návrh navrhovatele by proto měl být zamítnut, když vyšlo najevo, že pohledávku insolvenčního navrhovatele není možné osvědčit pouze listinami. Argumentuje tím, že u něho existuje nárok na náhradu škody vůči věřiteli. Tvrdí, že z jeho úkonu vůči věřiteli je zřejmé, že vůči němu započítává svůj nárok na náhradu škody, který oceňuje do výše jím uplatněné pohledávky. Pokud by to nebylo z právního úkonu, který učinil, zřejmé, potom to činí prostřednictvím soudu v tomto odvolání a započítává svůj nárok na náhradu škody, který převyšuje věřitelem tvrzenou pohledávku oproti této pohledávce. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se nachází v platební neschopnosti. Tvrdí, že dluh vůči okresní správě sociálního zabezpečení je uhrazen tím, že celá částka je deponována na depozičním účtu banky, která na základě exekučního příkazu provedla exekuci odepsáním z účtu dlužníka, ale v důsledku zahájení insolvenčního řízení tuto částku nepoukázala exekutorovi a vyčkává do konečného rozhodnutí o úpadku. Ve vztahu k dalšímu věřiteli Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR soud prvního stupně zcela pominul uzavření dohody o úhradě dluhu ve splátkách. Má za to, že jestliže uzavřel s tímto věřitelem dohodu o splátkách dluhu, tedy narovnal své vztahy s věřitelem a tuto dohodu plní, potom nelze hodnotit, že není schopen splnit svůj peněžitý závazek. Namítá, že ze spisu je patrno, že vlastní rozsáhlý nemovitý majetek zapsaný v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec Hlušovice na LV č. 245. Z této listiny je zřejmé, že vlastní 21 stavebních pozemků, které jsou připraveny k prodeji zájemcům, je tedy zřejmé, že prodejem těchto pozemků by získal dlužník vysoké finanční prostředky. Navrhuje proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh zamítne, popřípadě sám rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu, když insolvenční návrh na základě kterého bylo zahájeno insolvenční řízení vykazuje vady ve vztahu k dalším označeným věřitelům dlužníka, pro tyto vady by měl být insolvenční návrh odmítnut.

Insolvenční navrhovatel ve vztahu k podanému odvolání dlužníka navrhl potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že dlužník se pokusil provést započtení své pohledávky z titulu slevy z ceny díla oproti jeho pohledávce na zaplacení ceny provedených prací; podle jeho názoru je však takové započtení nemožné, protože došlo k odstoupení od smlouvy. Za relevantní rovněž tak nelze brát započtení, které provedl dlužník v rámci podaného odvolání, takovému úkonu brání ustanovení § 141 odst. 2 insolvenčního zákona. Zdůrazňuje, že i kdyby pohledávka insolvenčního navrhovatele nebyla existentní, nemohlo by to být důvodem pro změnu či zrušení napadeného usnesení, když jsou osvědčeny pohledávky dalších dvou věřitelů s tím, že se jedná o pohledávky, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužníkem nejsou plněny více než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Nutno vzít také do úvahy to, že dlužník nesplnil svou povinnost a nepředložil insolvenčnímu soudu povinné seznamy dle ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že obsahuje způsobilý odvolací důvod, který lze z hlediska vylíčení skutkového stavu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. g) a d) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V projednávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu insolvenčního navrhovatele, který tvrdil, že uzavřel s dlužníkem smlouvu o dílo dne 28.8.2008, kdy předmětem smlouvy byla výstavba tlakové kanalizace, dešťové kanalizace, plynovodu a komunikace pro výstavbu rodinných domů v Hlušovicích na parc. č. 325/4, jejímž vlastníkem je dlužník. Na základě uzavřeného smluvního vztahu věřitel veškeré své povinnosti ze smlouvy o dílo splnil, toto bylo předáno v řádném termínu dlužníku, a to bez jakýchkoliv vad bránících provozu a užívání díla. Dlužník převzal dílo v tomto řádném stavu na základě zápisu o předání a převzetí díla ze dne 3.4.2009, 2.7.2009 a 7.8.2009, což potvrdil svým vlastnoručním podpisem na listinách. Cena předaného díla byla vyúčtována dlužníku třemi fakturami, a to fakturou č. 090355 ze dne 3.4.2009 splatnou dne 17.4.2009 na částku 2.274.125 Kč, fakturou č. 090612 ze dne 2.7.2009 splatnou dne 15.7.2009 na částku 4.412.647 Kč a fakturou č. 090803 ze dne 24.8.2009 splatnou dne 7.9.2009 na částku 2.943.051 Kč. Z důvodů neuhrazení vystavených faktur odstoupil od smlouvy přípisem ze dne

18.9.2009, dlužník však i přes tento krok cenu za zhotovené dílo dosud plně neuhradil, zaplatil pouze na první fakturu částku ve výši 672.850 Kč, celková dlužná částka činí 8.956.973 Kč. Vedle této pohledávky má vůči dlužníku též pohledávku z titulu smluvní pokuty v případě prodlení se zaplacením jednotlivých faktur, tato smluvní pokuta činí celkem 2.849.619 Kč. Insolvenční navrhovatel v insolvenčním návrhu označil dalšího věřitele dlužníka a uvedl, že dlužník splňuje znaky úpadku, když dlužník má více věřitelů, jeho peněžní závazky jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože zastavil platby všech svých závazků a neplní je po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Dlužník popřel, že by byl v insolvenci, tvrdil, že nemá více věřitelů, nemá peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a pokud nějaké závazky má, je schopen je plnit nebo je na jejich plnění smluvně domluven. Pohledávku, kterou vůči němu uplatňuje insolvenční navrhovatel řeší Krajský soud v Brně pod sp. zn. 6 Cm 54/2010. Má důkazy k prokázání toho, že pohledávka ve výši uplatněné v insolvenčním návrhu neexistuje; poukazuje na to, že na pohledávku bude započtena náhrada škody, která bude v předmětném řízení prokázána. V průběhu řízení dlužník předložil znalecký posudek, který si nechal vypracovat za účelem posouzení rozpracovanosti a kvality rozestavěných stavebních objektů, které byly provedeny společností insolvenčního navrhovatele a ze závěrů tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že skutečně prostavěna byla částka 4.587.449 Kč a vystavená fakturace činí 8.092.287,90 Kč. Dlužník se také vyjádřil ke svým majetkovým poměrům a uvedl, že má závazky vůči několika věřitelům, tyto své závazky však hradí.

Podle ustanovení § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu § 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, protože zjištění existence splatné pohledávky navrhovatele má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční navrhovatel je ve věci aktivně legitimován, když osvědčil, že má vůči dlužníku pohledávku ze smlouvy o dílo uzavřené s dlužníkem dne 28.8.2008, respektive pohledávku vzniklou z důvodu odstoupení od této smlouvy o dílo v podobě nároku na zaplacení dohodnuté ceny díla, která odpovídá hodnotě provedených prací k okamžiku odstoupení od smlouvy. Odvolací soud v tomto směru blíže odkazuje na správná zjištění a správné závěry soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění rozhodnutí. K námitce odvolatele, že se jedná o spornou pohledávku s tím, že insolvenční soud není povolán k tomu, aby vedl dokazování o takové sporné pohledávce, odvolací soud s odkazem na své závěry vyjádřené v rozhodnutí ze dne 20.10.2011 č.j. KSBR 30 INS 2388/2011, 3 VSOL 381/2011-A-47 znovu zdůrazňuje,

že listiny předložené insolvenčním navrhovatelem existenci jeho pohledávky osvědčují. Námitky dlužníka a jím předložený znalecký posudek nezpochybňují existenci pohledávky samotné, nýbrž pouze výši této pohledávky, která dle tvrzení dlužníka představuje částku uvedenou ve znaleckém posudku, to je částku 4.587.449 Kč, a to oproti částce 8.956.973 Kč, kterou tvrdí navrhující věřitel. Z hlediska osvědčení splatné pohledávky navrhujícího věřitele není rozhodující aktuální výše pohledávky; pohledávku navrhujícího věřitele lze považovat za osvědčenou minimálně do výše, kterou tvrdí dlužník, to je do výše 4.587.449 Kč s tím, že jde o pohledávku splatnou, a to nejpozději k datu odstoupení od smlouvy. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že po odstoupení od smlouvy se lze domáhat pouze vypořádání ze zaniklé smlouvy o dílo dle § 351 obchodního zákoníku, eventuálně náhrady škody, nikoliv již slevy z ceny díla. Pokud dlužník uplatnil vůči navrhovateli po zániku smlouvy o dílo z důvodu odstoupení slevu z ceny díla, pak jde o pohledávku objektivně neexistující, kterou nelze s úspěchem započíst.

K tvrzení odvolatele v rámci podaného odvolání, že svou pohledávku nezapočítává z titulu slevy z ceny díla, nýbrž z titulu nároku na náhradu škody prostřednictvím soudu v podaném odvolání nutno uvést, že k takové námitce započtení vznesené dlužníkem až v řízení o odvolání proti rozhodnutí o úpadku nelze ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 věty poslední IZ přihlédnout; nehledě k tomu, že dlužník existenci své pohledávky z titulu nároku na náhradu škody nikterak neosvědčil. Nad rámec považuje odvolací soud za nutné uvést, že i kdyby insolvenční navrhovatel řádně nedoložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možné uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů, kteří se nestali insolvenčními navrhovateli), že dlužník je v úpadku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, senátní značka 29 NSČR 17/2009, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byla osvědčena existence i dalších věřitelů dlužníka, a to Okresní správy sociálního zabezpečení v Kroměříži a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Nelze přisvědčit odvolateli, že dluh vůči okresní správě sociálního zabezpečení byl uhrazen, když celá částka je deponována na depozitním účtu banky, která na základě exekučního příkazu tuto

částku nepoukázala exekutorovi. Z důkazu, který provedl odvolací soud vyplývá, že z účtu č. 210622255, blíže nespecifikovaného, byla odepsána dne 13.5.2011 pro účely exekuce částka 339.174 Kč. Z vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 25.10.2010, jak správně zjistil soud prvního stupně vyplývá, že celkový dluh dlužníka vůči věřiteli okresní správě sociálního zabezpečení ke dni 22.10.2010 činil 691.945 Kč, přičemž předmětem vymáhání byla již částka 352.771 Kč a k úhradě zbývala částka 339.174 Kč. I kdyby tato částka skutečně byla v rámci exekuce odepsána z účtu dlužníka a deponována na zvláštním účtu banky, nelze uzavřít, že tím došlo k zániku všech závazků dlužníka vůči tomuto věřiteli, když celková dlužná částka výrazně převyšuje částku 339.174 Kč, tak jak vyplývá ze sdělení tohoto věřitele z 12.1.2012, ve kterém věřitel uvádí, že dluh dlužníka na pojistném a penále činí 535.424 Kč s tím, že dlužník nedodal přehledy o výši pojistného a vyplacených dávkách, které je povinen odvádět, a to za měsíce duben, květen a listopad 2011, takže dlužná částka tak bude vyšší. Nelze přisvědčit odvolateli ani v tom, že neexistuje jeho dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, když s tímto věřitelem uzavřel dohodu o splátkách. Soud prvního stupně správně zjistil, že dluh dlužníka vůči tomuto věřiteli ke dni 12.1.2012 činil 125.037 Kč, z čehož neuhrazené pojistné za období od června 2010 do listopadu 2011 činí 77.537 Kč a penále částku 47.500 Kč. I když dlužník předložil dohodu o úhradě dluhu ve splátkách uzavřenou s tímto věřitelem po zahájení insolvenčního řízení dne 14.12.2011 a prokázal uhrazení částky 50.000 Kč dne 30.12.2011 a částky 50.000 Kč dne 31.1.2012, zůstává mu ke dni vydání rozhodnutí o úpadku splatný závazek ve výši 65.026 Kč, přičemž splatnost penále ve výši 42.283 Kč, respektive jeho části ve výši 3.639 Kč nastala nejpozději dne 5.9.2009 a u zbývající části nastávala postupně vždy k 21. dni v měsíci až do 19.10.2011, tak, jak správně uvedl soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí. K námitce odvolatele, že soud prvního stupně nezjišťoval objektivní platební neschopnost dlužníka, nutno uvést, že soud prvního stupně závěr o platební neschopnosti dlužníka postavil na vyvratitelné domněnce platební neschopnosti dlužníka podle ustanovení § 3 odst. 2, písm. d) IZ spočívající v tom, že dlužník na výzvu soudu nesplnil povinnost předložit seznamy dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, to je seznam svého majetku, seznam svých zaměstnanců a seznam svých závazků. Existence vyvratitelné domněnky dlužníkovi neschopnosti platit splatné závazky vede k tomu, že na dlužníka přechází povinnost tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Platí, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené.

Dlužník domněnku své platební neschopnosti vyvracel tvrzením o existenci nemovitého majetku. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 245 pro katastrální území Hlušovice, obec Hlušovice a okres Olomouc odvolací soud zjistil, že dlužník je zapsán jako vlastník nemovitostí, které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 15.8.2008 s právními účinky vkladu práva ke dni 30.8.2007, a to pozemků vedených jako orná půda pod parcelními čísly 325/4, 325/10 až 325/34. K tomu odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2010, senátní značka 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod č. 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Usnesením ze dne 27.10.2011, senátní značka 29 NSČR 36/2009, k tomu Nejvyšší soud dále doplnil, že takto zformulovaný závěr má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů. Z vyjádření dlužníka v průběhu insolvenčního řízení nijak nevyšlo najevo, že by byl schopen využít svého nemovitého majetku k úhradě pohledávek za svými věřiteli; z vyjádření k insolvenčnímu návrhu pak vyplývá, že dlužník nedisponuje ani dostatkem pohotových finančních prostředků, které by mohl použít k úhradě osvědčených pohledávek věřitelů, když uvedl, že má běžně k dispozici finanční provozní prostředky ve výši cca 250.000 Kč.

K námitce dlužníka, že jsou dány důvody pro odmítnutí insolvenční návrhu, když věřitelský insolvenční návrh neobsahoval všechny náležitosti osvědčující úpadek dlužníka odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2012, senátní značka 29 NSČR 38/2010, jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu a ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že pro výsledek řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku dlužníka není významné, že insolvenční soud osvědčil úpadek dlužníka, ačkoliv věřitelský insolvenční návrh měl vady, pro které mohl být odmítnut dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona s odůvodněním, že vadný insolvenční návrh není onou překážkou stanovenou v tomto zákoně , jež by bránila vydání rozhodnutí o úpadku s odkazem na ustanovení § 141 odst. 1 IZ ve kterém jsou vymezeny způsobilé odvolací námitky dlužníka proti rozhodnutí o úpadku.

Na základě zjištění, která učinil soud prvního stupně, správně tento soud dospěl k závěru, že dlužník se nachází v úpadku, protože má více věřitelů (a to insolvenčního navrhovatele, okresní správu sociálního zabezpečení a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR) vůči nimž má peněžité závazky po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože své závazky (s ohledem na jejich datum splatnosti) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a současně na výzvu insolvenčního soudu nepředložil povinné seznamy dle ustanovení § 104 odst. 1 IZ.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku I., kterým byl zjištěn úpadek dlužníka, jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí

k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, navrhujícímu věřiteli, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání dlužníku začíná běžet až od okamžiku doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 5. června 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu