3 VSOL 224/2011-A-18
KSBR 38 INS 3074/2011 3 VSOL 224/2011-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka BURGER EURO TRANS s.r.o., identifikační číslo: 277 05 480, se sídlem Znojmo, Dobšická 3697/6, PSČ 669 02, o insolvenčním návrhu věřitele Petera Kováčika, bytem Rudlice 56, 671 53 Jevišovice, rozhodl o odvolání věřitele ze dne 6.3.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2011, č.j. KSBR 38 INS 3074/2011-A-5,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2011, č.j. KSBR 38 INS 3074/2011-A-5, se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 23.2.2011 (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.)

Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenčním návrhem doručeným soudu 25.2.2011 se navrhovatel-věřitel Peter Kováčik domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka BURGER EURO TRANS s.r.o. a v návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka, který mu do dnešního dne dluží, přes jeho výzvy, na mzdách za měsíce listopad, prosinec 2010 a leden 2011 částku ve výši 85.876,-Kč a zákonné odstupné ve výši tří měsíčních platů ve výši 32.039,-Kč; celkový dluh tak činí 117.915,-Kč. Nejstarší pohledávka je mzda ve výši 10.680,-Kč za listopad 2010 splatná nejpozději do 25.12.2010, k tomu diety ve výši 25.751,-Kč a daňový bonus na děti ve výši 1.544,-Kč. Nejmladší pohledávka je mzda za měsíc leden 2011 ve výši 10.490,-Kč, daňový bonus na děti ve výši 1.534,-Kč a odstupné ve výši tří měsíčních platů ve výši 32.039,-Kč. Dále uvedl, že jeho pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy z 9.4.2007 a byl ukončen výpovědí z pracovního poměru ze strany navrhovatele ke dni 31.1.2011 z důvodu nevyplacení mzdy (§ 56 písm. b/ zákoníku práce). Dále navrhovatel uvedl pouze to, že mu jsou známi další věřitelé dlužníka, taktéž zaměstnanci firmy, kterým rovněž nebyla vyplacena mzda, aniž však tyto věřitele a jejich splatné pohledávky konkrétně označil. K návrhu věřitel předložil okamžité zrušení pracovního poměru z 31.1. 2011, potvrzení dlužníka o nevyplacení mzdy z 13.2.2011, výplatní lístky za měsíce listopad, prosinec 2010 a leden 2011, pracovní smlouvu z 9.4.2007, 1.1.2008 a 1.1.2009.

Soud prvního stupně návrh přezkoumal a zjistil, že je neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Návrh totiž neobsahuje konkrétní údaje o dalším alespoň jednom věřiteli dlužníka, přičemž mnohost věřitelů je jedním ze znaků úpadku. Navrhovatel pouze uvedl, že dalšími věřiteli dlužníka jsou i jiní jeho zaměstnanci, kterým rovněž nebyla vyplacena mzda, konkrétně však žádnou osobu neoznačil a neuvedl, zda má tato osoba za dlužníkem splatnou pohledávku, případně v jaké výši. Takové označení dalších věřitelů dlužníka je ovšem dle názoru soudu prvního stupně nedostačující a vychází rovněž z judikatury Nejvyššího soudu ČR a to jednak z usnesení č.j. 29 NSČR 7/2008-A-16 (ze dne 26.2.2009) vydaného v insolvenční věci sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008 a dále z rozhodnutí uveřejněném pod číslem 75/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry lze aplikovat i na insolvenční řízení pouze s tou výjimkou, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř. s tím, že insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Tím, že v dané věci navrhovatel v insolvenčním návrhu označil za další věřitele dlužníka pouze obecně jeho další zaměstnance a dále aniž uvedl cokoliv konkrétního o jejich pohledávkách vůči němu (tedy o jejich výši, splatnosti, případně právním důvodu), nesplnil požadavek kladený na obsah insolvenčního návrhu v § 103 odst. 2 IZ. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které mají dopad do poměrů dlužníka i třetích osob, nastávají prakticky okamžitě, a to i v případě, že jde o insolvenční návrh věřitele, proto insolvenční zákon předpokládá, že navrhovatel bude při podání insolvenčního návrhu postupovat s náležitou pečlivostí a podá soudu projednatelný návrh (viz opět usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 7/2008). S ohledem na to, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro uvedený nedostatek nelze pokračovat v řízení, soud insolvenční návrh ve smyslu § 128 odst. 1 IZ odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 146 odst. 3 o.s.ř., přičemž přihlédl k té skutečnosti, že dlužníkovi žádné náklady tohoto řízení dosud nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel Peter Kováčik včasné odvolání, v němž namítal, že dlužník mzdové nároky nevyplatil dalším zaměstnancům např. Josefu Pokornému a Michalu Karlíčkovi (uvedl i jejich adresy), přičemž výše dluhů nezná; dále dlužník dluží dalším třem (nejmenovaným) zaměstnancům. Navrhovatelem shora označení zaměstnanci se však nechtěli k jeho návrhu připojit, stále doufají, že firma dlužníka začne fungovat a dlužné mzdové nároky zpětně dostanou. Jejich finanční situace je totiž lepší než navrhovatelova. Dále uvedl, že majitel firmy dlužníka má další firmu v Rakousku, ta je rovněž více jak rok v úpadku. Proto nepředpokládá, že by se mohla situace dlužníka zlepšit. V doplňujícím podání ze dne 30.3.2011 na výzvu soudu odvolatel doplnil, že navrhuje, aby se zákonnými prostředky zamezilo dlužníkovi v manipulaci s majetkem a finančními prostředky do doby uhrazení dlužné částky.

Dlužník se k odvolání odvolatele nevyjádřil.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.

Podle § 103 odst. 1, odst. 2 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, dále označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30-ti dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost). K poslední uvedené podmínce pod písm. c) § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podá. Ustanovení § 43 o. s. ř. se nepoužije.

V přezkoumávaném případě z insolvenčního návrhu navrhovatele Petera Kováčika (ze dne 23.2.2011) vyplývá, že neobsahuje náležitosti stanovené v § 103 odst. 2 IZ. Navrhovatel v něm sice uvedl tvrzení o existenci svých pracovních nároků (pohledávek) vůči dlužníku z titulu dlužné mzdy a odstupného náležejícího mu z důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, uvedl i jejich výši a splatnost, dále uvedl skutečnosti svědčící o existenci navrhovatelova pracovního poměru k dlužníku, z nějž tvrzené pohledávky vyplývají, což svědčí o tom, že navrhovatel je věřitelem dlužníka (že vůči němu má splatnou pohledávku) a je tedy oprávněn insolvenční návrh podat. Nicméně tato tvrzení nepostačují k závěru, že se dlužník nachází v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ (ve formě platební neschopnosti) nebo dle § 3 odst. 3 IZ (ve formě předlužení), když navrhovatel neoznačil žádné konkrétní věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami. Je zcela nedostačující pokud navrhovatel pouze obecně uvedl, že dlužník dluží dalším zaměstnancům mzdy, aniž tyto zaměstnance (nejméně jednoho) řádně (jménem a příjmením), včetně adres označil a aniž uvedl tvrzení o jejich splatných pohledávkách za dlužníkem, včetně jejich, alespoň přibližné výše. Existence více dlužníkových věřitelů je přitom pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách (musí být nejméně dva-tedy navrhovatel a alespoň další jeden věřitel).

Protože insolvenční návrh navrhovatele vykazuje soudem prvního stupně vytýkané nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat (nebylo možno se dalších věřitelů ani dotázat, zda mají za dlužníkem splatné pohledávky), pak soud prvního stupně nepochybil, když postupoval dle § 128 odst. 1 IZ, a aniž určil navrhovateli lhůtu k doplnění tohoto návrhu, napadeným usnesením insolvenční návrh bez dalšího odmítl.

Jelikož vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, nemají z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu ta doplnění insolvenčního návrhu, jež navrhovatel učinil až v rámci svého odvolání.

Ze shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž i on přihlédl k té skutečnosti, že v tomto odvolacím řízení dlužníkovi žádné náklady nevznikly.

Jen pro úplnost se dodává, že z obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že po vydání odvoláním napadeného unesení, po jeho doručení navrhovateli a po uplynutí odvolací lhůty, společným podáním ze dne 30.3.2011 (soudu prvního stupně doručeno 31.3.2011), doplněným podáními doručenými soudu 4.4.2011, oznámili Petr Šigut a Ladislav Hammer, že se k návrhu navrhovatele, který je veden pod spisovou značkou KSBR 38 INS 3074/2001, připojují, že i jim nebyla vyplacena výplata za listopad 2010, prosinec 2010 a leden 2011 a k tomu uvedl Petr Šigut konkrétní výši dlužných částek, zatímco Ladislav Hammer výši svých pohledávek neuvedl. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že tato podání nesplňují základní náležitosti insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 103 IZ a tudíž účinky přistoupení k insolvenčnímu návrhu ve smyslu ust. § 107 IZ nevyvolaly (o čemž již byli soudem prvního stupně písemnými přípisy ze dne 5.4.2011 uvědomeni). Z tohoto důvodu odvolací soud shora jmenované v záhlaví tohoto svého usnesení ani neuváděl, neboť se nestali účastníky tohoto řízení a není proto třeba jim toto usnesení odvolacího soudu doručovat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR (§ 7 IZ, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku se toto usnesení považuje za doručené. Lhůta k podání dovolání začíná navrhovateli běžet ode dne, kdy mu bude písemné vyhotovení tohoto usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci 21. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu