3 VSOL 223/2013-A-11
KSOL 16 INS 291/2013 3 VSOL 223/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Těšetice, Vojnice 95, PSČ 783 46, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci z dne 15.1.2013 č.j. KSOL 16 INS 291/2011-13-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 a odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uvedl, že insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek. Dlužník sice v insolvenčním návrhu označil více věřitelů, u jednotlivých závazků však neuvedl údaj o jejich splatnosti a neuvedl, kdy byla provedena poslední platba, takže nelze dovodit žádnou z domněnek platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 IZ. Soud proto insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž poukázal na to, že omylem nedodal všechny spisy a že tyto spisy přikládá k odvolání. Namítal, že z těchto spisů je zřejmé, jaké dluhy má, a že tyto dluhy více jak tři měsíce nesplácí.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení ze dne 2.1.2013, který došel soudu prvního stupně téhož dne. V návrhu uvedl, že má sedmnáct peněžitých závazků, které není schopen splácet již po dobu více než tři měsíce. Je zaměstnán, jeho příjem je asi 12.000 Kč a vzhledem k tomuto příjmu je schopen po dobu pěti let zaplatit 30 % závazků. V bodě 18 formulářového návrhu ( závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné ) uvedl pouze údaj viz příloha č. 2 . Jako přílohu č. 2 pak připojil ke svému návrhu listinu označenou seznam písemností dokladující úpadek dlužníka , opatřenou údajem o tom, že zde uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, a podpisem dlužníka, v němž dlužník označil celkem šestnáct věřitelů a výši závazků tak, že uvedl pod č. 1 Provident-45.000 Kč , pod č. 2 T-Mobile-2.000 Kč , pod č. 3 Smart Capital-47.000 Kč , pod č. 4 GE Money Bank-250.000 Kč , pod č. 5 ČSOB-50.200 Kč , pod č. 6 Česká televize-7.000 Kč , pod č. 7 Profi Credit-10.000 Kč , pod č. 8 Cetelem-50.200 Kč , pod č. 9 Cofidis-45.000 Kč , pod č. 10 ESSOX-1.000 Kč , pod č. 11 Česká pojišťovna-200 Kč , pod č. 12 Ferratum-200 Kč , pod č. 13 Home Credit-100.000 Kč , pod č. 14 Home Credit PPF B1-10.000 Kč , pod č. 15 Česká spořitelna-200.000 Kč , pod č. 16 Český inkasní kapitál-50.000 Kč a pod č. 17 Forset Collect Limited-400 Kč . K návrhu připojil také další listiny-mzdové listy a vyúčtování mzdy.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má: a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce uvedeného zákonného ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 27.10.2010 sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Insolvenční návrh tak musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že takový požadavek v daném případě insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník sice označil své věřitele a označil i výši jejich pohledávek, avšak konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů v insolvenčním návrhu chybí, a absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky plnit, to je, že se nachází v platební neschopnosti. Konkrétní údaje o pohledávkách věřitelů a o jejich splatnosti nemohou být nahrazovány pouze obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. V návrhu tedy chybí konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Listinami, předloženými dlužníkem v odvolacím řízení se odvolací soud nezabýval již z toho důvodu, že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008 sen. zn. 1 VSPH 5/2008-A uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 11/2009).

Nicméně pro úplnost odvolací soud dodává, že povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti není (a odvolatel se mýlí, dovozuje-li opak) splněna tím, že dlužník připojil listiny-příkazy k úhradě nákladů exekuce, vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu, smlouvy o půjčce, smlouvy o úvěru, karty splátek, rozhodčí smlouvu, rozhodčí nález, platební rozkazy, usnesení soudu o nařízení exekuce, návrhy na nařízení exekuce, výzvy ke splnění vymáhané povinnosti, rozhodnutí soudu o uložení povinnosti peněžitého plnění, uznání dluhu, vyrozumění o zesplatnění závazků (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009 sen. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009).

Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu