3 VSOL 219/2013-A-12
KSOS 33 INS 30076/2012 3 VSOL 219/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud vO|omouci rozhodl vsenátě složeněm zpředsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkově a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalově v insolvenční věci dlužníka PS HANÁ, s.r.o., se sídlem 779 00 Olomouc, U Reálky 1076/4, IČ: 28278372, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.2.2013 č.j. KSOS 33 INS 30076/2012-A-6 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o tv r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci. Na odůvodnění uvedl, že dlužník dne 29.11.2012 doručil soudu insolvenční návrh, ve kterěm žádal zjištění svěho úpadku a jeho řešení konkursem. Ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že vlastní movitý majetek, jehož hodnota v době pořízení tohoto majetku činila cca 1.400.000 Kč, a pohledávky ve výši 846.755,87 Kč. Dlužník tak nemá k dispozici majetek (peníze v hotovosti), který by bezprostředně po prohlášení konkursu umožnil insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti a podle soudu majetek dlužníka nebude v těto částce postačovat ani k úhradě nákladů insolvenčního správce , zejměna jeho odměny, jejíž výše v případě řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč. Proto je třeba zálohou zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení jak vjeho počáteční fázi, tak i k úhradě odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. pokračování-2-KSOS 33 INS 30076/2012

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že by postačovala záloha jen 10.000 Kč, nebot, lze důvodně předpokládat, že hodnota jeho majetku je vyšší než 50.000 Kč. Vytýkal soudu nelogičnost jeho závěru, kdy vodůvodnění konstatuje hodnotu jeho majetku v době pořízení, aniž by uvedl důvody, proč určil zálohu v maximální možně částce. Dlužník dále argumentoval tím, že pouze v insolvenčním řízení se jeho věřitelě mohou domoci alespoň částečněho uspokojení svých pohledávek a že pouze v něm může dlužník řešit svou majetkovou situaci. Proto podle něj soud těmto zájmům nadřadil zájem na úhradě odměny insolvenčního správce. Tvrdil, že ačkoli nyní nemá pohotově finanční prostředky, podal návrh včas, protože v době před jeho podáním hradil věřitelům svě závazky a na to spotřeboval všechny volně finanční prostředky, což mu podle jeho názoru nelze přičítat ktíži a nutit jej kzaplacení zálohy vmaximální výši ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení. Přitom záloha vtěto výši by měla být uložena jen vodůvodněných případech. Z těchto důvodů se odvolacím řízení domáhá změny napadeněho usnesení tak, aby mu záloha byla určena ve výši 10.000 Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č., 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platněm znění (dále jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanskěho soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup vrozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadeně usnesení i řízení, kterě jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl kzávěru, že odvolání dlužníka nenídůvodně.

Nad rámec údajů o majetku dlužníka, uvedených v odůvodnění napadeněho usnesení, zinsolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník tvrdí výši svých pasiv cca 4.000.000 Kč a výši aktiv cca 2.500.000 Kč, z čehož hodnota hmotněho majetku činí asi polovinu (bod ll. návrhu). Dále uvedl, že nevykonává podnikatelskou činnost a ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky na úhradu zálohy na náklady konkursu. Svůj majetek považuje za dostatečný proto, aby výtěžekjeho zpeněžení postačoval k úhradě všech pohledávek za podstatou. Proto žádá, aby mu soud nestanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, případně aby ji určil v nezbytně nutně výši pro úhradu počátečních výdajů insolvenčního řízení ( bod lV. návrhu). Na základě výzvy soudu dlužník doplnil seznam majetku a závazků tak, že jeho majetek sestává ze sedmi movitých věcí, prostředků nákladní i osobní dopravy, jejichž pořizovací cena činí celkem cca 1,4 mil. Kč. Dále má dlužník v majetku pět pohledávek za svými dlužníky v nominální hodnotě 846.755,87 Kč, o pohledávce ve výši 99.084,20 Kč vůči dlužníku Lukáši Železněmu bylo dosud nepravomocně rozhodnuto v soudním řízení. V seznamu závazků dlužník uvedl závazek vůči Finančnímu úřadu v Kroměříži, aniž by sdělil jeho výši, což odůvodnil tak, že finanční úřad požadoval písemnou žádost o sdělení výše těto pohledávky a dlužník v době pokračování-3-KSOS 33 INS 30076/2012 sepisu seznamu dosud neobdržel odpověd. Závazek vůči Finančnímu úřadu v Kroměříži je dle seznamu závazků zajištěn všemi movitými věcmi ve vlastnictví dlužníka.

Podle § 108 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanoveně lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutně ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Závěr soudu, že krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení, kterě obvykle vznikají po zjištění úpadku do doby, než je bude možno pokrýt z výtěžku zpeněžení majetku dlužníka, bude třeba zajistit zálohou, dlužník ani nezpochybňuje. Důvody, proč dlužník takově prostředky kdispozici nemá (například proto, že přednostně hradil závazky vůči svým věřitelům), jsou pro závěr o potřebě uložit zálohu bezpředmětně. Odvolací námitky dlužníka směřují proti výši uloženě zálohy, která je podle něj nepřiměřená, protože má zpeněžitelný majetek a lze důvodně předpokládat, že zjeho výtěžku bude možno uhradit konečně náklady insolvenčního řízení, zejměna odměnu insolvenčního správce a náhradu jeho hotových výdajů. Ze seznamu majetku sice vyplývá, že dlužník vlastní sedm movitých věcí, jejichž pořizovací cena byla cca 1,4 miliónu Kč. Dle výše pořizovací ceny každě ze sedmi věcí však lze důvodně soudit, že se převážně jedná o věci, kterě byly pořízeny jako opotřebeně. Vtěto fázi řízení nelze reálně odhadnout, zda vůbec a pokud ano, za jakou částku bude možno tyto movitě věci zpeněžit v konkursu. Navíc jsou všechny tyto movitě věci předmětem zajištění pro pohledávku věřitele, jejíž výši dlužník neuvedl, protože mu do vyhotovení seznamu závazků nebyla známa. Výtěžek ze zpeněžení těchto věcí bude proto primárně použit k úhradě pohledávky zajištěněho věřitele. Výtěžku zpeněžených věcí sloužících k zajištění pohledávek lze dle ustanovení § 305 odst. 2 věty druhě IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi kterě náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plněm uspokojení zajištěných věřitelů. Proto v těto fázi řízení nelze spolehlivě uzavřít, zda bude výtěžek zpeněžení movitých věcí postačovat těž k úhradě nákladů insolvenčního řízení, kterě se zpeněžením zástavy nesouvisí. Reálně nelze odhadovat ani výši případněho výtěžku, kterěho bude dosaženo zpeněžením jeho pěti pohledávek, z nichž pouze jediná byla dle údajů, uvedených dlužníkem, dosud nepravomocně přisouzena v soudním řízení. O dobytnosti dalších pohledávek přitom dlužník neuvedl v seznamu žádně údaje.

Jak vyplývá z ustanovení § 108 odst. 1 IZ, jedinými hledisky, kterě při úvaze o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení soud hodnotí, je potřeba jejich krytí a to, že prostředky na jejich úhradu nelze zajistit jinak. V daně situaci, vzhledem k rozsahu a povaze majetku dlužníka, nelze důvodně dovodit, že konečně náklady insolvenčního řízení bude možno pokrýt zvýtěžku zpeněžení majetku dlužníka. Výše těchto konečných nákladů, spočívající zejměna vodměně pokračování-4-KSOS 33 INS 30076/2012 a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce v případě, že v konkursu dojde ke zpeněžování majetku, činí minimálně 45.000 Kč na odměně insolvenčního správce, který není plátcem DPH (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.), k tomu je třeba připočítat obvyklou výši jeho hotových výdajů nejměně 5.000 Kč. Ztěchto úvah vyplývá, že záloha ve výši 50.000 Kč je kzajištění úhrady konečných nákladů insolvenčního řízení v těto věci potřebná.

Odvolací soud se proto ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že dlužníku je třeba na úhradu nákladů insolvenčního řízení v těto věci uložit zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč, proto napadeně usnesení, kterě je věcně správně, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u če n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajskěho soudu vOstravě, jestliže napadeně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručeně okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta kpodání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 11. dubna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu