3 VSOL 216/2011-A-9
KSOS 36 INS 4327/2011 3 VSOL 216/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Ludvíka anonymizovano , anonymizovano , bytem Dubicko, Družstevní 202, PSČ 789 72, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 2. dubna 2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.3.2011, č.j. KSOS 36 INS 4327/2011-A-3

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.3.2011, č.j. KSOS 36 INS 4327/2011-A-3 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 103, § 391, § 3 odst. 1-3 a dále § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení s odůvodněním, že se jedná o návrh vadný. Dlužník v bodu 21 návrhu k popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho hrozící úpadek uvedl, že má více věřitelů, že jeho závazky jsou po splatnosti více jak 30 dní a že tyto závazky není schopen splácet. Současně dlužník tvrdil, že je dle § 3 odst. 4 IZ v hrozícím úpadku, a to z důvodu, že není schopen závazky plnit a že se nachází v předlužení z důvodu, že závazky nemůže plnit, protože není schopen je plnit z důvodu předlužení a nedostatku majetku. Soud po posouzení výše uvedených tvrzení dlužníka dospěl k závěru, že bod 21 formuláře neobsahuje popis konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků (viz. Usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A15 ze dne 27.1.2010). Aby mohl soud dospět k závěru, že se dlužník nachází dle ust. § 3 odst. 4 IZ v hrozícím úpadku, musel by dlužník uvést konkrétní a objektivní skutečnosti, ze kterých vyplyne jeho budoucí nemožnost plnit, např. tím, že se snížily jeho příjmy, že výše měsíčních splátek přesahuje jeho příjem. Dlužník dále mj. uvedl, že je předlužen. K tomuto soud dlužníka nepodnikající fyzickou osobu poučil, že úpadek ve formě předlužení je možný pouze u právnické osoby nebo fyzické osoby podnikatele. Nepodnikající fyzická osoba se může nacházet v úpadku pouze ve formě platební neschopnosti. Pokud tedy dlužník v bodu 21 formuláře uvedl, že jeho závazky jsou po splatnosti více jak 30 dní, že tyto závazky není schopen splácet, pak toto tvrzení odpovídá definici úpadku dle ust. § 3 odst. 1 IZ ve spojení s domněnkou platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ. I toto tvrzení je však obecné a nekonkrétní, neboť v případě, že by dlužník podal insolvenční návrh pro svůj úpadek, je jeho povinností vylíčit konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen také údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků popsaných v bodech 14 až 17 formuláře (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A15 ze dne 27.1.2010). Soudu tedy z podaného návrhu není patrné, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, ani to, kdy došlo k posledním platbám, resp. k jejich zastavení. Soud proto po zhodnocení návrhu uzavřel, že dlužník ve svém návrhu nevylíčil okolnosti svého hrozícího úpadku a soud neshledal v návrhu ani vylíčení úpadku ve formě platební neschopnosti. S ohledem na shora uvedené postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť pro tyto vady nelze pokračovat v řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání v němž namítal, že soud prvního stupně ve věci nesprávně rozhodl, špatně definoval bod 21 návrhu a rozhodl na špatném základu. V bodu 21 insolvenčního návrhu dlužník uvedl, že má více věřitelů, závazky po splatnosti více jak 30 dnů a že tyto není schopen plnit. Tímto uvedl skutečnosti jež svědčí o tom, že dlužník se nachází v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ. O hrozící úpadek jde tehdy, když se dlužník nachází ke všem okolnostem v úpadku, kdy jeho závazky jsou v nepoměru k jeho majetku, což dlužník doložil seznamem majetku a závazků. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle ust. § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.

Dle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dle § 3 odst. 3 IZ jde o hrozící úpadek dlužníka tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví postup pro případ, že návrh na zahájení insolvenčního řízení neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti, případně je návrh nesrozumitelný či neurčitý, a pro tyto vady nejde pokračovat v řízení. V takovém případě se nepoužije ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) o výzvě k odstranění vad či doplnění návrhu, ale soud návrh v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne.

Z obsahu spisu soudu prvního stupně v přezkoumávané věci vyplývá, že v insolvenčním návrhu, spojeným s návrhem na povolení oddlužení (doručeným soudu 16.3.2001) dlužník v bodu 07 formuláře uvedl, že je v pracovním poměru na dobu neurčitou, výdělek má cca 15.000,-Kč až 18.000,-Kč čistého, má tři vyživovací povinnosti, že nezajištěným věřitelům je schopen uhradit za pět let více než 50%. V bodu 08 uvedl očekávané příjmy v následujících 5 letech, v bodu 12 uvedl svůj movitý majetek, v bodu 14-16 vyjmenoval své nevykonatelné a nezajištěné závazky vůči 4 věřitelům (v celkové výši 217.000,-Kč), vykonatelný a nezajištěný závazek vůči jednomu věřiteli ve výši 28.000,-Kč (nezajištěné závazky vůči 5 věřitelům v celkové ve výši 245.000,-Kč). Dle způsobu vyplnění bodu 21 (formulářového návrhu) dlužník navrhl, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku a v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících hrozící úpadek uvedl, že má více věřitelů, jeho závazky jsou po splatnosti jak 30 dnů, tyto závazky není dlužník schopen splácet. Dlužník je dle § 3 odst. 4 IZ v hrozícím úpadku a to z důvodu, že není schopen tyto závazky plnit . Dále je zde uvedeno, že s ohledem na výše uvedené důvody žádá o prohlášení úpadku s návrhem na povolení oddlužení, dlužník se nachází v předlužení z důvodu, že závazky nemůže plnit, protože je není schopen plnit z důvodů předlužení a nedostatku majetku .

Na základě těchto zjištění se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že takto podaný insolvenční návrh vykazuje nedostatky z hlediska obsahových náležitostí návrhu, které vskutku brání pokračování v tomto řízení. Bez řádného vylíčení rozhodujících skutečností, které by svědčily o existenci úpadku či hrozícím úpadku ve smyslu ust. § 3 IZ (§ 103 odst. 2 IZ), nelze takto podaný insolvenční návrh věcně posoudit. Z dlužníkem obecného konstatování nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly jeho hrozícímu úpadku. Navíc obsah této části návrhu je nesrozumitelný a vnitřně rozporný, neboť dlužník jednak navrhuje, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku, avšak situaci popisuje (pouze obecně) tak, že již v současné době jeho příjmy na krytí jeho splatných závazků, které jsou splatné více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, vůči více věřitelům nepostačují. To by naopak mohlo nasvědčovat, že již zde úpadek je. Soud prvního stupně proto situaci posoudil zcela správně, když dovodil, že tento insolvenční návrh je nutno podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním

způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne, kdy mu bude usnesení doručeno zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 18. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu