3 VSOL 21/2013-B-15
KSOL 10 INS 8957/2012 3 VSOL 21/2013-B-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Františky anonymizovano , anonymizovano , bytem Věrovany 96, PSČ 783 76, o způsobu řešení úpadku dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 29.11.2012 č.j. KSOL 10 INS 8957/2012-B-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, neschválil oddlužení dlužnice Františky anonymizovano (výrok I.), prohlásil na majetek dlužnice konkurs (výrok II.), který bude řešen jako nepatrný (výrok III), a dále vyslovil, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice, došlým soudu dne 13.4.2012, přičemž usnesením ze dne 5.9.2012 č.j. KSOL 10 INS 8957/2012-A-7 povolil soud řešení úpadku dlužnice oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásili věřitelé s pohledávkami celkem ve výši 2.598.860,81 Kč, z toho pohledávky nezajištěné činí 1.002.097,30 Kč. Příjem dlužnice představuje důchod ve výši 10.637 Kč, dlužnice má jednu vyživovací povinnost. Soud prvního stupně zejména konstatoval, že dlužnici nelze povolit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužnice sice vlastní majetek, jenž byl oceněn částkou 1.400.000 Kč, do insolvenčního řízení se však přihlásil zajištěný věřitel s pohledávkou ve výši 1.596.763,51 Kč. Podle dalších závěrů soudu prvního stupně, při oddlužení plněním splátkového kalendáře by pak dlužnice (s přihlédnutím k celkové výši závazků 1.002.097,30 Kč, příjmu dlužnice ve výši 10.637 Kč a k tomu, že dlužnice má jednu vyživovací povinnost) za dobu 5 let uhradila svým nezajištěným věřitelům pouze cca 6,84 % jejich pohledávek. S ohledem na zjištění, že dne 13.4.2012 bylo zahájeno i insolvenční řízení manžela dlužnice Josefa Mazáče, vedené pod sp.zn. KSOL 10 INS 8959/2012 (s tím, že v uvedeném řízení byl usnesením ze dne 5.9.2012 zjištěn úpadek tohoto dlužníka a povoleno oddlužení), se soud prvního stupně-jak se z odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí podává-zabýval i tím, zda jsou případně splněny podmínky pro spojení těchto řízení ke společnému projednání a rozhodnutí, a dospěl k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, neboť se zřetelem na příjmy dlužnice a příjmy manžela dlužnice ve výši 14.331 Kč, a s ohledem na to, že se do insolvenčního řízení obou manželů přihlásili nezajištění věřitelé s pohledávkami celkem ve výši 1.739.627,07 Kč, by věřitelé (po zaplacení jedné odměny insolvenčního správce) byli uspokojeni pouze ve výši cca 20 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) a § 405 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a oddlužení dlužnice neschválil. Současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, který dle ustanovení § 314 odst. 1 IZ bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výrokům I. a II., podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že je schopna osvědčit, že se věřitelům dostane plnění ve výši minimálně 30 % z celkové výše přihlášených nezajištěných pohledávek. Poukazovala na to, že hodlá i nadále pracovat a veškeré své příjmy poukazovat svým věřitelům, s tím, že kromě těch příjmů, které již doložila, má na základě darovací smlouvy další příjem výši 1.200 Kč měsíčně, a také že má sjednánu dohodu o provedení práce na částku 4.200 Kč měsíčně. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci dne 13.4.2012 k návrhu dlužnice, která podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. O insolvenčním návrhu rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 5.9.2012 č.j. KSOL 10 INS 8957/2012-A-7, jímž zjistil úpadek dlužnice, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Petra Konečného, dlužnici povolil oddlužení, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, učinil další výzvy dle insolvenčního zákona a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 14.11.2012. V mezidobí, dne 12.11.2012, podal insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu o činnosti, v níž sdělil, že do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem deset věřitelů s jedenácti pohledávkami, jejichž celková výše činí 2.598.860 Kč, z toho výše nezajištěných pohledávek činí celkem 1.002.097,30 Kč, zajištěnou pohledávkou je pohledávka věřitele č. 8 Wüstenrot hypoteční banka, a.s. ve výši 1.596.763,51 Kč. Podle dalších údajů uvedených ve zprávě o činnosti, pobírá dlužnice starobní důchod ve výši 10.637 Kč, vyživovací povinnost má ke svému manželovi, vlastní movitý majetek nepatrné hodnoty a dále, spolu se svým manželem, mají ve společném jmění rodinný dům č.p. 96 na pozemku č. 1385 a pozemky parc. č. 1385 a parc. č. 1386, zapsané v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc na LV č. 873 pro k.ú. a obec Věrovany. Z protokolu o přezkumném jednání a zápisu z 1. schůze věřitelů, jež se konaly dne 14.11.2012, vyplývá, že byly přezkoumány řádně přihlášené pohledávky věřitelů č. 1 až č. 10. Na schůzi věřitelů přednesl insolvenční správce zprávu o své dosavadní činnosti, odkázal na jím vyhotovený soupis majetkové podstaty a dále uvedl, že dlužnice žádnou darovací smlouvu uzavřenou nemá. K dotazu soudu dlužnice sdělila, že si může zajistit příjem ze zaměstnání ve výši 4.600 Kč měsíčně. S ohledem na to, že se schůze věřitelů nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů, bylo rozhodnuto, že funkci věřitelského výboru bude vykonávat insolvenční soud. Na tomto základě pak soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení 398 IZ, oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odstavec 3).

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Shora citované ustanovení § 395 IZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení, jež následuje po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno.

Dospěje-li tedy soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 IZ).

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že oddlužení dlužnice nelze provést zpeněžením majetkové podstaty, když dlužnice spolu se svým manželem sice vlastní majetek-nemovitosti ve společném jmění manželů, jejichž tržní cena byla určena posudkem znalce ve výši 1.400.000 Kč, avšak tento majetek je zatížen zástavním právem ve prospěch zajištěného věřitele Wüstenrot hypoteční banka, a.s., který také do insolvenčního řízení svou pohledávku ve výši 1.596.763,51 Kč, jako pohledávku zajištěnou, přihlásil.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se k v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Správný je i závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na příjmy dlužnice ve výši 10.637 Kč měsíčně nelze dlužnici povolit oddlužení ani plněním splátkového kalendáře, neboť k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.002.097,30 Kč by dlužnice mohla ze svého starobního důchodu za dobu pěti let zaplatit celkem 122.160 Kč, což je z hlediska ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ nabídka nedostatečná.

Je třeba uvést, že dlužnice v tomto směru správnost závěrů soudu prvního stupně ani nezpochybňovala, namítala však, že se v průběhu odvolacího řízení změnily podmínky pro posouzení předpokladů pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, když jednak uzavřela darovací smlouvu a další příjem má na základě dohody o provedení práce.

Odvolací soud provedl dokazování listinami, které odvolatelka předložila do spisu spolu s podaným odvoláním, a z tzv. darovací smlouvy zjistil, že byla uzavřena dne 29.11.2012 mezi dlužnicí a Jaroslavem Blanárovičem, který se na základě této smlouvy zavázal poskytovat dlužnici měsíčně dar ve výši 1.200 Kč, a to po dobu trvání účinků schváleného oddlužení.

Z dohody o provedení práce ze dne 25.9.2012 odvolací soud dále zjistil, že byla uzavřena dne 25.9.2012 mezi Jiřím Geislerem (označeným jako zaměstnavatel ) a dlužnicí (označenou jako zaměstnanec ), s tím, že sjednaným pracovním úkolem byly úklidové práce, tyto práce byly sjednány v rozsahu do 300 hodin , zahájení práce bylo dohodnuto na den 26.9.2012, dokončení a odevzdání práce na den 31.12.2012, odměna byla sjednána ve výši 4.200 Kč měsíčně.

Především je třeba uvést, že k předložené dohodě o provedení práce již nelze přihlížet, neboť tato byla sjednána pouze na dobu do 31.12.2012. Dlužnice, ač řádně předvolána, se přitom k jednání dne 29.1.2013 nedostavila, a případně novou dohodu nepředložila.

Odvolací soud tak, pokud se týká tvrzených dalších příjmů dlužnice, vycházel pouze z darovací smlouvy, uzavřené dne 29.11.2012, nicméně dospěl k závěru, že podmínka stanovená v § 395 odst. 1, písm. b) IZ není splněna ani v případě, poskytoval-li by Jaroslav Blanárovič dlužnici částku ve výši 1.200 Kč měsíčně.

V takovém případě by totiž částka určená věřitelům činila (po odečtení odměny a výdajů insolvenčního správce) 3.236 Kč měsíčně (2.036 Kč, představující měsíční srážku ze starobního důchodu dlužnice, a 1.200 Kč dar), to je za dobu pěti let trvání oddlužení 194.160 Kč.

S ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků dlužnice 1.002.097 Kč by tedy při takto zákonem určené výši splátek bylo věřitelům uhrazeno pouze 12,86 % jejich pohledávek.

Nutno zdůraznit, že požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení představuje (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) esenciální podmínku oddlužení.

Absentuje-li tato podmínka-o čemž není pochybnosti-soud prvního stupně správně podle ustanovení § 405 odst. 1, odst. 2 IZ oddlužení dlužnice neschválil a prohlásil na majetek dlužnice konkurs.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě

-pobočka v Olomouci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 5. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu