3 VSOL 207/2011-A-9
KSBR 27 INS 1248/2011 3 VSOL 207/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Lux Restaurants, s.r.o. v likvidaci, se sídlem Brno, Dominikánská 342/19, PSČ 602 00, IČ: 276 61 806, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 1248/2011-A-4 ze dne 8.2.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V důvodech svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že z obsahu spisu nevyplývá, že by dlužník vlastnil majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Přitom je třeba zajistit dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by v majetkové podstatě nebyly potřebné zdroje. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat. Vzhledem k tomu, že nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, byl dlužník vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Jediným možným řešením úpadku je prohlášení konkursu, neboť nelze zamítnou návrh pro nedostatek majetku dlužníka, protože k tomu nejsou splněny zákonné předpoklady dle ust. § 144 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl v něm, že nedisponuje finančními prostředky k zaplacení zálohy v požadované výši, což vyplývá z předloženého insolvenčního návrhu, dle kterého se v pokladně navrhovatele nachází 523,-Kč a na jeho bankovním účtu je deponována částka 3.555,49 Kč. Uvedl s poukazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR k výkladu zákona o konkursu a vyrovnání, bod XII., že povinnost zaplatit zálohu na náklady konkursu (obdobně i insolvenčního řízení) má především navrhovatel-věřitel. Tvrdil, že pokud je navrhovatelem dlužník a jeho finanční situace neumožňuje zaplatit zálohu v soudem žádané výši, nemůže jeho neschopnost okamžitě zálohu složit vést k zastavení řízení. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně dne 27.1.2011 se dlužník domáhal, aby insolvenční soud rozhodl o jeho úpadku a prohlásil na majetek dlužníka konkurs. V návrhu uvedl, že má závazky nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti vůči více věřitelům, které v návrhu označil, v celkové výši 552.026,20 Kč a tyto závazky není schopen plnit. Uvedl, že jeho pohledávky činí 1.600,-Kč, účetní hodnota majetku movitých věcí činí 0,-Kč, v hotovosti má částku 523,-Kč a na bankovním účtu navrhovatele je deponována částka 3.555,49 Kč. K návrhu připojil mimo jiné seznam majetku, ze kterého vyplývá, že vlastní pouze drobný movitý majetek.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace k závěru, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník je právnickou osobou v likvidaci, je zřejmé,

že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Jelikož dlužník má majetek pouze nepatrné hodnoty, je rovněž správný závěr, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce nelze zajistit jinak. Účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví jako velmi pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce.

Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil dle ust. § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. Odkaz dlužníka na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR k výkladu ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (jde o stanovisko ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 52/1998) není případný. Insolvenční zákon sice do značné míry převzal úpravu zálohy ze zrušeného zákona o konkursu a vyrovnání, ovšem s ohledem na novou úpravu jiných institutů insolvenčního práva (zejména zpřísnění podmínek pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku) nelze citované stanovisko v této části použít v podmínkách současné právní úpravy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Dále je nutné poukázat na ust. § 1 písm. a) IZ, dle kterého je předmětem insolvenčního řízení řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka. Cílem insolvenčního řízení naopak není usnadnit dlužníkovi postup vedoucí k jeho výmazu z obchodního rejstříku. Dle ust. § 98 odst. 1 věty prvé IZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, povinen podat návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozví o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník je tedy odpovědný za to, aby návrh podal včas, tedy v době, kdy je schopen hradit alespoň náklady insolvenčního řízení (případně na jejich úhradu složit zálohu). V opačném případě nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení, a tím umožnění zneužívání insolvenčního řízení pro další účely, k nimž sloužit nesmí. Ukáže-li se, že dlužník nebude schopen zálohu zaplatit, pak další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupu podle insolvenčního zákona k provedení likvidace dlužníka.

Insolvenční soud též správně stanovil výši požadované zálohy, protože dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že mu vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč, záloha ve výši 50.000,-Kč je proto odpovídající.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu