3 VSOL 206/2013-B-31
KSOL 16 INS 1946/2011 3 VSOL 206/2013-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Ilony anonymizovano , anonymizovano , bytem Náklo 263, PSČ 783 32, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 8.1.2013 č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-23

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením ze dne 8.1.2013 č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-23 rozhodl tak, že usnesení č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-21 ze dne 12.11.2012 se mění tak, že se v celém rozsahu ruší .

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 12.11.2012 č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-21 vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem, zprostil insolvenčního správce funkce, schválil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a osvobodil dlužníka od placení pohledávek podle ustanovení § 414 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání věřitel CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689 s odůvodněním, že jeho pohledávka za dlužníkem byla do insolvenčního řízení řádně přihlášena dne 20.4.2011, nebyla však přezkoumána, zařazena do splátkového kalendáře a nebyla ani zčásti uhrazena. Jak soud prvního stupně dále uvedl, z obsahu spisu zjistil, že uvedený věřitel přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení přihláškou doručenou soudu dne 20.4.2011, tako přihláška pohledávky však u přezkumného jednání dne 19.5.2011 nebyla přezkoumána, neboť z technických důvodů nebyla součástí spisu a insolvenčnímu soudu ani insolvenčnímu správci nebyla známa . S ohledem na toto zjištění soud prvního stupně dovodil, že je dán důvod pro změnu napadeného rozhodnutí s ohledem na nové skutečnosti, jež mohou být rozhodující pro posouzení, zda jsou ve věci splněny podmínky pro vzetí na vědomí splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení pohledávek podle ustanovení § 414 IZ. Podle ustanovení § 95 IZ proto rozhodl tak, že odvolání v celém rozsahu vyhověl a usnesení, jímž vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem, zprostil insolvenčního správce funkce, schválil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a osvobodil dlužníka od placení pohledávek podle ustanovení § 414 IZ v celém rozsahu zrušil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude v insolvenčním řízení pokračováno.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že s pokračováním insolvenčního řízení nesouhlasí, když vše bylo 100 % uhrazeno z prodeje nemovitostí, není ji známo, z jakých důvodů se společnost CETELEM ČR, a.s. až po dvou letech ozvala, že jí nepřicházejí na účet pravidelné měsíční splátky. Podle odvolatelky soud pochybil z technických důvodů.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je nutno zrušit a vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci usnesením ze dne 12.11.2012 č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-21 vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnicí Ilonou anonymizovano (výrok I.), zprostil funkce insolvenčního správce JUDr. Kamila Andree (výrok II.), schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 14.400 Kč včetně DPH a přiznal insolvenčnímu správci náhradu hotových výdajů ve výši 2.880 Kč včetně DPH, a konstatoval, že tyto částky již byly insolvenčnímu správci zálohově uhrazeny (výrok III.), a dále osvobodil dlužnici od placení pohledávek: 1) věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a 2) věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok IV.) s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.). V poučení o opravných prostředcích byli účastníci poučeni o tom, že proti výroku I. a II. není odvolání přípustné, a dále že proti výroku III., IV. a V. lze podat odvolání do 15 dnů od doručení tohoto usnesení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci. Součástí poučení je i poučení o tom, že odvolání proti výroku IV. a V. může podat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena a že v odvolání lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku. Uvedené rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12.11.2012, insolvenčnímu správci a dlužnici bylo doručeno i zvláštním způsobem. Proti tomuto usnesení podala společnost CETELEM ČR, a.s. se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5/3208, IČ: 25085689 v podání ze dne 22.11.2012 odvolání. Namítala, že podala do insolvenčního řízení přihlášku pohledávek, která Krajskému soudu v Ostravě došla dne 20.4.2011, tato přihlášená pohledávka však nebyla ani přezkoumána a nebyla zařazena do splátkového kalendáře. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek zrušil.

Podle ustanovení § 95 IZ, rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti kterým je odvolání přípustné, může na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.

Shora citované ustanovení § 95 IZ je speciální procesní úpravou autoremedury v insolvenčním řízení, které podle ustanovení § 7 IZ vylučuje úpravu tohoto institutu obsaženou v ustanovení § 210a o.s.ř. Podle důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu je cílem tohoto ustanovení posílit princip autoremedury v insolvenčním řízení a tím přispět k vyšší operativnosti a ke zrychlení insolvenčního řízení.

Nutno ovšem zdůraznit, že autoremedura podle ustanovení § 95 IZ přichází v úvahu pouze tehdy, je-li proti rozhodnutí insolvenčního soudu odvolání přípustné, nejedná se o rozhodnutí o nařízení předběžného opatření a o rozhodnutí ve věci samé, a soud prvního stupně odvolání v celém rozsahu vyhoví.

Tyto podmínky v přezkoumávané věci splněny nebyly.

Soud prvního stupně především pominul, že proti výrokům I. a II. usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 12.11.2012 č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-21, jimiž soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnicí Ilonou anonymizovano (výrok I.) a zprostil funkce insolvenčního správce JUDr. Kamila Andree (výrok II.) není odvolání přípustné (srov. § 413 IZ), a že právní mocí rozhodnutí, jímž soud bere na vědomí splnění oddlužení dlužníkem se insolvenční řízení končí.

Kromě toho, jak je zřejmé z obsahu odvolání podaného věřitelem CETELEM ČR, a.s., odvolání tohoto věřitele ani proti výrokům I., II. a III. citovaného usnesení soudu prvního stupně nesměřuje, nýbrž se jím napadají toliko výroky IV. a V. o osvobození dlužnice od placení pohledávek.

Usnesení insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek (§ 414 IZ) se přitom pokládají za rozhodnutí soudu prvního stupně v insolvenční věci, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.1.2011 sen. zn. 29 NSČR 30/2010 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 96/2011).

Z uvedeného je tedy zřejmé, že insolvenční soud (soud prvního stupně) nebyl oprávněn rozhodnout o odvolání věřitele CETELEM ČR, a.s. proti usnesení ze dne 12.11.2012 č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-21, které sám vydal.

Za situace, kdy soud prvního stupně pochybil, pokud v rámci autoremedury podle ustanovení § 95 IZ sám rozhodl o odvolání věřitele CETELEM ČR, a.s. proti usnesení ze dne 12.11.2012 č.j. KSOL 16 INS 1946/2011-B-21 místo toho, aby podle ustanovení § 210 o.s.ř. předložil věc k rozhodnutí odvolacímu soudu, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219a odst. 1 o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřiteli CETELEM ČR, a.s. se také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 22. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu