3 VSOL 205/2014-P6-8
KS0S 37 INS 11748/2013 3 VSOL 205/2014-P6-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužnice Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Vítkov, Budišovská 876, PSČ 749 01, o přihlášce pohledávky č. 6 věřitele č. 6 Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská č. 180/1632, PSČ 130 11, identifikační číslo 60197609, zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem Praha 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, o odvolání věřitele Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2014, č.j. KSOS 37 INS 11748/2013-P6-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 6 Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. v částce 145.400,40 Kč (výrok I.), s tím, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele ohledně přihlášky pohledávky ve výši 145.400,40 Kč v insolvenčním řízení končí (výrok II.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 1.8.2013, č.j. KSOS 37 INS 11748/2013-A-7 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 12.11.2013, č.j. KSOS 37 INS 11748/2013-B5 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Ve výroku IV. tohoto usnesení uložil insolvenční správkyni, aby měsíčně vyplácela z částky sražené z příjmu dlužnice věřitelům částky v poměru jejich zjištěných pohledávek, částky připadající na popřenou pohledávku věřitele soud uložil deponovat u insolvenční správkyně. Insolvenční správkyně v souladu s ustanovením § 198 odst. 1 insolvenčního zákona vyzvala věřitele, jehož pohledávka byla u přezkumného jednání popřena, k podání žaloby na určení výše popřené pohledávky. Lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od konání přezkumného jednání, neskončí však dříve, než uplynutím patnácti dnů od doručení výzvy k podání žaloby. Věřitel č. 6 Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. obdržel výzvu dne 4.11.2013, lhůta k podání žaloby tomuto věřiteli tak skončila uplynutím 30 dnů od konání přezkumného jednání (tj. od 31.10.2013), takže lhůta uplynula dne 2.12.2013. Žaloba však ve stanovené lhůtě soudu nedošla a pohledávka tohoto věřitele se tak pokládá ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona za zjištěnou ve výši, uvedené při jejím popření. Soud prvního stupně proto rozhodl o odmítnutí popřené části přihlášené pohledávky a současně vyslovil, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele ohledně přihlášky pohledávky ve výši 145.400,40 Kč v insolvenčním řízení končí. Věřitel se nadále účastní insolvenčního řízení s pohledávkou ve výši 87.958,25 Kč.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Odvolatel soudu prvního stupně vytýkal, že jeho rozhodnutí je nesprávné, neboť lhůta pro podání žaloby na určení jeho popřené pohledávky mu plynout dosud nezačala. Poté, co citoval ustanovení § 192 odst. 1 insolvenčního zákona, ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31.12.2013, a dále ustanovení § 410 odst. 2 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona odvolatel poukázal na to, že se v daném případě osobně přezkumného jednání nezúčastnil, takže nutnou podmínkou pro to, aby mu začala plynout lhůta pro podání určovací žaloby, je splnění podmínky vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona o popření jeho pohledávky a poskytnutí řádného poučení o jeho právu bránit se tomuto popření žalobou na určení pro pasivně legitimovanému subjektu insolvenčního řízení. Podle názoru odvolatele však v daném případě ke splnění těchto podmínek nedošlo. Odvolatel zdůraznil, že úkon insolvenčního správce spočívající ve vyrozumění o popření pohledávky je procesním úkonem, který má v insolvenčním řízení-s ohledem na jeho důsledky-nezastupitelnou úlohu, takže za řádné vyrozumění o popření pohledávky může být považován pouze takový úkon insolvenčního správce, který splňuje základní předpoklady. Odvolatel dále citoval ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční soudy a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, konkrétně ustanovení § 13 této vyhlášky s tím, že výzva insolvenční správkyně ze dne

31.10.2013, označená jako vyrozumění o popření pohledávky, výzva k uplatnění popřeného nevykonatelného nároku zákonem předpokládané a vyhláškou přesně specifikované náležitosti řádného vyrozumění o popření pohledávky nesplňuje. Výzva insolvenční správkyně neobsahuje-popřela-li insolvenční správkyně pohledávku co do pravosti-řádnou specifikaci takového popěrného úkonu, z odůvodnění popěrného úkonu nikterak nevyplývá, z jakého důvodu k popření dochází, byť je takový důvod zcela esenciální náležitostí vyrozumění, neboť-podle odvolatele-je tím ze strany insolvenčního správce vymezen předmět budoucího řízení o určení pravosti pohledávky. Z popření insolvenční správkyně neplyne, proč insolvenční správkyně popřela pohledávku co do pravosti, zda se domnívá, že pohledávka neexistuje, že zanikla nebo je promlčena (v této souvislosti odvolatel odkázal na ustanovení § 193 insolvenčního zákona). Vedle toho insolvenční správkyně popřela pohledávku i co do výše, přičemž ve smyslu ustanovení § 194 insolvenčního zákona musí popěrný úkon výše pohledávky obsahovat dvě na sobě závislé části, a to jednak vymezení částky, jejíž existenci popírající subjekt zpochybňuje a dále určení částky, která by měla, podle názoru popírajícího subjektu, být v přihlášce uvedena. Odvolatel odkázal na Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení Rady (ES) o úpadkovém řízení, Komentář. 2. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2013, autoři Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A.; Pachl, L., a citoval část textu na str. 484, že nebude-li popření výše pohledávky obsahovat obě tato stanoviska, musí insolvenční soud označit popěrný úkon jako nicotný a dále k němu nepřihlížet . Ve vyrozumění insolvenční správkyně-jak odvolatel pokračoval -chybí právě určení částky, kterou insolvenční správkyně zjišťuje. Není-li toto z vyrozumění patrné, jedná se o úkon neurčitý, který nemůže vyvolat zamýšlené účinky, tedy je nicotným úkonem. Uvedla-li insolvenční správkyně v uvedené výzvě, že pohledávku popírá jednak co do pravosti a jednak co do výše s jakýmsi generálním důvodem popření , a to, že dle názoru IS měla být pohledávka č. 2 přihlášena jako podmíněná, když dlužnice je zde pouze ručitelem přihlášeného závazku a původní dlužník dluh splácí , pak ani tento generální důvod popření nemůže obstát, a to nikoli z důvodů meritorních, nýbrž hlavně z důvodů formálních. Odůvodnění popření má jasně a precizně specifikovat, proč má insolvenční správce za to, že pohledávka v případě popření pravosti nevznikla, zcela zanikla, byla zcela promlčena, ani jeden z těchto důvodů však z popěrného úkonu ani z popření neplyne. Z uvedeného odůvodnění insolvenční správkyně nevyplývá, zda se uvedené týká popření pravosti nebo popření výše, a rovněž ani to, z jakého důvodu je toto případně popřeno, je rovněž možné, že tento úkon směřuje toliko do podmíněnosti/nepodmíněnosti pohledávky, tedy že insolvenční správce, jakkoli insolvenční zákon tuto možnost výslovně nezmiňuje, popírá jen vlastnost pohledávky spočívající v její podmíněnosti/nepodmíněnosti. V žádném případě však nelze, podle odvolatele, žádat po věřiteli, aby podal žalobu proti takto spekulativně formulovanému úkonu, jenž má být popřením (ačkoliv jim není). Vadné je i poučení obsažené ve vyrozumění insolvenčního správce, neboť v poučení se hovoří pouze buď o žalobě , popřípadě o žalobě na určení , chybí však upozornění, že taková žaloba má mít náležitosti nejen obecné určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění platném a účinném do 31.12.2013, nýbrž že se na navíc jedná o žalobu sui generis, typickou pro insolvenční řízení, tedy právě o žalobu o určení pravosti, výše či pořadí popřené pohledávky, a proto musí splňovat i specifické náležitosti žádané insolvenčním zákonem. Vyrozumění insolvenční správkyně neobsahuje rovněž uvedení stanoviska dlužníka. Stanovisko dlužníka přitom musí být uvedeno ve vyrozumění vždy, bez ohledu na to, zda dlužník pohledávku popřel, uznal, popř. zda se dlužník k pohledávce nevyjádřil a žádné stanovisko nezaujal. Absentuje-li stanovisko dlužníka ve vyrozumění insolvenční správkyně, nejedná se o řádné a bezvadné vyrozumění o popření a nemůže činit právních následků. V daném případě byl totiž dne 1.8.2013 zjištěn úpadek a zároveň bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, dne 5.11.2013 se pak konalo přezkumné jednání a dne 12.11.2013 bylo schváleno oddlužení insolvenčního dlužníka plněním splátkového kalendáře. Jak odvolatel poukázal, v předmětném insolvenčním řízení se tedy pohybujeme v režimu povoleného, resp. schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž z ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že skutečnost, který ze subjektů předmětnou pohledávku popřel, je klíčová pro určení pasivně legitimovaného subjektu v incidenčním sporu. Popřel-li pohledávku insolvenční správce a zároveň insolvenční dlužník, jsou pasivně legitimovanými subjekty oba. Insolvenční správce a dlužník v případném incidenčním sporu, popřou-li pohledávku věřitele společně, vystupují jako tzv. nerozluční společníci ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. Pokud by tedy byla žaloba podána pouze proti insolvenčnímu správci nebo pouze proti dlužníkovi, vedl by takový postup k zamítnutí podané žaloby. V této souvislosti odvolatel poukázal na závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2011, sp.zn. 29 Cdo 1426/2010, vycházející ze zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění, podle kterého nesměřuje-li žaloba o určení pravosti nevykonatelné pohledávky v konkursu proti všem osobám (nerozlučným společníkům), o nichž tak stanoví (v § 23 odst. 2) zákon o konkursu a vyrovnání, tedy proti popírajícím konkursním věřitelům i správci konkursní podstaty, který sám pohledávku nepopřel, soud ji zamítne pro nedostatek pasivní věcné legitimace; to platí bez zřetele k tomu, že žalobci se dosud nedostalo ve výzvě správce konkursní podstaty řádného poučení o tom, proti komu má žalobu podat . Nebyl-li v daném případě věřitel informován o stanovisku dlužníka, nebyla tím najisto postavena pasivní legitimace v incidenčním sporu. Odvolatel také citoval část odůvodnění z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2011, sp.zn. 27 Cm 22/2009-41 (KSBR 27 INS 3155/2009), že poučení o možnosti (nutnosti) podat žalobu i proti popírajícímu dlužníkovi však ve vyrozumění chybí. Soud tak zamítl žalobu, ovšem ne jako procesně a věcně neúspěšnou ze strany žalobce, ale jako předčasně podanou, neboť věřitel se řídil špatným poučením ze strany insolvenčního správce . Podle odvolatele na tom ničeho nemění ani to, že v této věci dlužnice pohledávku nepopřela. Podle názoru odvolatele se k požadavku, aby vyrozumění o popření splňovalo vyhláškou přísně stanovené požadavky a náležitosti hlásí i Nejvyšší soud České republiky například ve svém rozhodnutí ze dne 30.8.2011, sen. zn. 29 NSČR 42/2010, v němž uzavřel, že poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání. Nestane-li se tak, pak písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se-ač byli přítomni-náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo. Podle odvolatele, obdrží-li v průběhu insolvenčního řízení účastník přípis , který má zásadní vady, a který nečiní právní následky, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby si takové následky domýšlel a svým aktivním postupem vady podání insolvenčního správce zhojoval. Pokud tedy soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že insolvenční správkyně v souladu s ustanovením § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), vyzvala věřitele, jehož pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, k podání žaloby na určení výše pohledávky , pak dané tvrzení není pravdivé. Odvolateli tak nemohla začít plynout lhůta pro podání určovací žaloby, tato lhůta začne plynout teprve poté, co insolvenční správce zhojí vady svého vyrozumění. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil.

Odvolací soud předesílá, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení zákona 294/2013 Sb., zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že po zahájení insolvenčního řízení (na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, došlého soudu dne 25.4.2013) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1.8.2013,

č.j. KSOS 37 INS 11748/2013-A-7 zjistil úpadek dlužnice Ludmily anonymizovano , insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Magdalenu Gebauerovou, povolil řešení úpadku oddlužením, učinil obvyklé výzvy a poučení, a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 31.10.2013. Dne 23.8.2013 došla insolvenčnímu soudu přihláška pohledávky věřitele Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., jíž tento věřitel přihlásil celkem dvě pohledávky. Jako pohledávku č. 1 přihlásil pohledávku celkem ve výši 87.958,25 Kč, splatnou od 26.10.2010, sestávající z jistiny ve výši 58.747,61 Kč a příslušenství (označeného jako úrok, úrok z prodlení, náklady řízení) ve výši 29.210,64 Kč, ve vztahu k níž jako důvod vzniku označil smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. 51-1001246373/8060. Pohledávku přihlásil jako pohledávku nevykonatelnou, nezajištěnou a nepodmíněnou. Jako pohledávku č. 2 přihlásil pohledávku celkem ve výši 145.400,40 Kč, splatnou od 30.6.2013, sestávající z jistiny ve výši 138.885,90 Kč a příslušenství (označeného jako úrok, úrok z prodlení, poplatky) ve výši 6.514,50 Kč. Jako důvod vzniku této pohledávky označil věřitel smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. 51-10001246381/8060, a k dalším okolnostem, že dne 29.11.2005 byla mezi věřitelem a dlužníkem Romanem Schoberem uzavřena uvedená smlouva o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření, jíž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi (Romanu Schoberovi) úvěr ze stavebního spoření maximálně ve výši rozdílu mezi sjednanou cílovou částkou a zůstatkem účtu stavebního spoření dlužníka ke dni poskytnutí tohoto úvěru, budou-li splněny podmínky pro jeho poskytnutí podle zákona a VOP a při řádném splnění podmínek překlenovacího úvěru, a dlužník se pak zavázal věřiteli splatit úvěr ze stavebního spoření včetně úroků a příslušenství a úhrad podle Sazebníku věřitelky, případně sankce a další dlužné částky, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.650 Kč, se splatností, v přihlášce pohledávky dále specifikovanou. Věřitel svou smluvní povinnost splnil, když dne 14.7.2010 došlo k čerpání úvěru ze stavebního spoření ve výši 177.187 Kč. Dne 29.11.2005 došlo k písemnému prohlášení ručitelského závazku s ručitelkou Ludmilou anonymizovano , jímž převzala ručení za závazky primárního dlužníka, vyplývající z této smlouvy. V souladu s ustanovením článku 11 Úvěrových podmínek byl úvěr zesplatněn ke dni 30.6.2013, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice, ke dni prohlášení úpadku má věřitel za dlužnicí neuhrazenou pohledávku v celkové výši 145.400,40 Kč. Uvedená pohledávka (pohledávka č. 2) byla přihlášena jako nevykonatelná, nezajištěná a nepodmíněná. Takto přihlášené pohledávky byly přezkoumány u přezkumného jednání, jež se konalo dne 31.10.2013, jehož se (jak vyplývá ze zápisu o přezkumném jednání a ze zápisu z první schůze věřitelů) nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů. U přezkumného jednání soud prvního stupně konstatoval, že správkyně provedla přezkum přihlášených pohledávek, s tím, že výsledek přezkumného jednání byl zapsán do seznamu přihlášených pohledávek předloženého správkyní, přičemž upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Insolvenční správkyně pak byla poučena podle ustanovení § 197 odst. 2 IZ o povinnosti vyrozumět věřitele, kteří nebyli přítomni u přezkumného jednání o popření pohledávek a o jejich právech podle § 198 IZ a § 13 jednacího řádu-vyhlášky č. 311/2007 Sb. s poznámkou, že se jedná o věřitele č. 6.

Následovala schůze věřitelů, u níž insolvenční správkyně přednesla zprávu o své dosavadní činnosti, soud prvního stupně rozhodl, že funkci věřitelského orgánu bude vykonávat soud, a dále vyhlásil usnesení, že o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

Z příslušného listu přihlášených pohledávek, tvořícího součást zápisu o přezkumném jednání, týkajícího se věřitele č. 6 Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. (číslo přihlášky P6) vyplývá, že věřitelem Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. přihlášené pohledávky byly přezkoumány, byly přezkoumány pohledávky označené jako dílčí pohledávka č. 1 v celkové výši 87.958,25 Kč (jistina 58.747,61 Kč a příslušenství 29.210,64 Kč) a dále dílčí pohledávka č. 2 ve výši 145.400,40 Kč (jistina 138.885,90 Kč a příslušenství 6.514,50 Kč). Ve vztahu k dílčí pohledávce č. 2 ve výši 145.400,40 Kč byla jako právní důvod vzniku této pohledávky označena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě č. 51-1001246381/8060, dále je zde uvedeno, že byla popřena pravost této pohledávky ve výši 145.400,40 Kč, v části označené údajem výše pohledávky-z toho uznáno Kč bylo uvedeno, že bylo popřeno 145.400,40 Kč, uznáno 0,00 Kč . V listu seznamu přihlášených pohledávek je dále uvedeno k dalším okolnostem , pokud se týká dílčí pohledávky č. 2, že insolvenční správkyně popírá pravost, popírá výši 145.400,40 Kč , s odůvodněním, že dle názoru IS měla být pohledávka č. 2 přihlášená jako podmíněná, když dlužnice je zde pouze ručitelem přihlášeného závazku a původní dlužník dluh splácí . Listina obsahuje dále stanovisko dlužnice (s připojeným podpisem dlužnice), s tím, že pokud se týká pohledávky č. 2 dlužnice nepopírá pravost, nepopírá výši, nepopírá pořadí .

Z výzvy insolvenční správkyně datované dne 31.10.2013, adresované JUDr. Pavlu Hráškovi, jako zástupci věřitele č. 6 Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., s údajem ke sp. značce: KSOS 37 INS 11748/2013 , označené jako Vyrozumění o popření pohledávky, výzva k uplatnění nevykonatelného nároku , vyplývá, že v úvodu tohoto vyrozumění informuje insolvenční správkyně adresáta o tom, že v insolvenčním řízení na majetek dlužnice Ludmily anonymizovano , Budišovská 876, 749 01, Vítkov (dále jen dlužník), vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 11748/2013, přihlásil dne 23.8.2013 věřitel č. 6 svoji pohledávku 6/2 ve výši 145.400,40 Kč, a dále o tom, že dne 31.10.2013 proběhlo před Krajským soudem v Ostravě přezkumné jednání ve věci dlužníka. Na tyto údaje navazuje část, v níž insolvenční správkyně podle ustanovení § 197 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. tímto vyrozumívá věřitele č. 6, že jeho pohledávka 6/2 byla insolvenční správkyní při přezkumném jednání popřena co do pravosti a výše v nevykonatelné části pohledávka celkem ve výši 145.400,40 Kč. Důvod popření: dle názoru IS měla být pohledávka č. 2 přihlášená jako podmíněná, když dlužnice je zde pouze ručitelem přihlášeného závazku a původní dlužník dluh splácí . Následuje výzva insolvenční správkyně tak, že ve smyslu ustanovení § 198 odst. 1 a 2 zák. 182/2006 Sb. insolvenční správkyně vyzývá věřitele, aby ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání uplatnil svůj popřený nárok a jeho právní důvod u Krajského soudu v Ostravě žalobou na určení proti insolvenční správkyni . Součástí výzvy je i poučení o tom, že třicetidenní lhůta k uplatnění nároku věřitele žalobou proti insolvenční správkyni však neskončí dříve než uplynutím patnácti dnů od doručení tohoto vyrozumění podle ustanovení § 197 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., dále poučení, že žalobu je nutno podat proti insolvenční správkyni u insolvenčního soudu, s tím, že nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží, pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření, a poučení o tom, že v žalobě může věřitel uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Z dodejky, ve spise založené vyplývá, že vyrozumění o popření pohledávky spolu s výzvou k uplatnění popřeného nevykonatelného nároku bylo doručeno advokátovi věřitele JUDr. Pavlu Hráškovi (který jako zástupce věřitele na základě plné moci ze dne 1.9.2011 podal přihlášku pohledávky u insolvenčního soudu), dne 4.11.2013.

Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle ustanovení § 197 odst. 2 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, věřitel, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Je třeba uvést, že zmeškání lhůty k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, popřené insolvenčním správcem, je důvodem k vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky ve smyslu ustanovení § 185 IZ.

Pokud se týká předpokladů, za nichž lze odmítnout přihlášku pohledávky pro to, že se k ní v intencích ustanovení § 198 odst. 1, věty třetí, části věty před středníkem, IZ, nepřihlíží, Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 20.1.2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010 (jež je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 97/2011) formuloval a odůvodnil závěr, že poučení, jak má v insolvenčním řízení postupovat přihlášený věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, se takovému věřiteli v případě, že je při přezkumném jednání přítomen, má dostat již při tomto jednání (zpravidla v jeho závěru a lhostejno, zda od insolvenčního soudu nebo prostřednictvím přítomného insolvenčního správce), a nestane-li se tak, pak v písemném vyrozumění ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 IZ, splňující náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007, o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, jež musí insolvenční správce zaslat nejen těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, nýbrž i těm věřitelům popřené nevykonatelné pohledávky, kterým se-ač byli přítomni-náležitého poučení při přezkumném jednání nedostalo. V dalším svém usnesení ze dne 30.8.2011, sen. zn. 29 NSČR 42/2010 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), na něž odvolatel v podaném odvolání také odkazoval, se Nejvyšší soud k tomuto závěru přihlásil s tím, že pro závěr, že se přihlášenému věřiteli, jehož nevykonatelná pohledávka byla při přezkumném jednání, jehož se zúčastnil, účinně popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, dostalo již při tomto jednání poučení, jak má dále postupovat v insolvenčním řízení, není významné, jestli mu příslušné poučení poskytl insolvenční soud nebo insolvenční správce.

V přezkoumávané věci se poučení, jak má v insolvenčním řízení dále postupovat, odvolateli, coby přihlášenému věřiteli, jehož nevykonatelná pohledávka (resp. jedna z jeho dvou přihlášených nevykonatelných pohledávek) byla při přezkumném jednání popřena, dostalo ze strany insolvenční správkyně.

Námitky odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že ze strany insolvenční správkyně se mu náležitého poučení nedostalo, nejsou důvodné.

Jak shora vyloženo, písemné vyrozumění ve smyslu ustanovení § 197 odst. 2 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, musí splňovat náležitosti vymezené vyhláškou č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona (dále jen jednací řád pro insolvenční řízení ).

Podle ustanovení § 13 jednacího řádu pro insolvenční řízení (jež nedoznalo změny ani po 1.1.2014), písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1). Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (odstavec 2).

Písemné vyrozumění insolvenční správkyně ze dne 31.10.2013 o popření nevykonatelné pohledávky odvolatele především obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisové značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno (Krajský soud v Ostravě, sp. zn. KSOS 37 INS 11748/2013), obsahuje označení dlužníka (Ludmila anonymizovano , Vítkov, Budišovská 876, PSČ: 749 01), a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno (věřitel č. 6 Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.), dále obsahuje údaje umožňující jednoznačnou identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky (pohledávka přihlášená přihláškou pohledávky dne 23.8.2013 pod č. 2 ve výši 145.400,40 Kč), a také informaci o tom, že tato pohledávka u přezkumného jednání byla popřena insolvenční správkyní, a že byla popřena co do pravosti a výše .

Námitka odvolatele, že-s ohledem na obsah popěrného úkonu-nelze dovodit, že by pohledávka byla popřena co do pravosti a co do výše, neobstojí.

S odvolatelem lze souhlasit, že o popření pravosti pohledávky jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, případně se promlčela (§ 193 IZ), a má-li jít o (účinné) popření výše pohledávky, musí insolvenční správce současně uvést, jak vysoká je podle něj pohledávka (§ 194 IZ). Je pravda, že insolvenční správkyně v důvodech popěrného úkonu výslovně neuvedla-pokud popřela pravost pohledávky-že pohledávka nevznikla, zanikla nebo se promlčela, a-popřela-li současně i výši pohledávky-nespecifikovala, jaká je ve skutečnosti výše popřené pohledávky, nicméně podle přesvědčení odvolacího soudu je podstatné, že konkrétní důvod, pro který odvolatelem přihlášenou pohledávku č. 2 popřela, ve svém vyrozumění o popření pohledávky uvedla (že podle jejího názoru měla být pohledávka č. 2 přihlášena jako podmíněná, neboť dlužnice pouze ručí za splnění závazku ze smlouvy, uzavřené mezi odvolatelem a třetí osobou, přičemž původní dlužník svůj dluh splácí). Posouzení, zda se jedná o účinné popření pravosti pohledávky, případně o účinné popření (i) výše pohledávky by pak bylo věcí soudu, rozhodujícího o podané incidenční žalobě.

K další výhradě odvolatele, že vyrozumění insolvenční správkyně neobsahuje stanovisko dlužnice, je třeba uvést, že v poměrech předvídaných v ustanovení § 410 odst. 2 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013), to je v situaci, kdy pohledávku nezajištěného věřitele popře dlužník, a to za trvání účinků oddlužení nebo při přezkumném jednání, které se konalo před (následným) schválením oddlužení, premisa zakotvená v ustanovení § 198 IZ neplatí, a popře-li za trvání účinků schválení oddlužení nebo při přezkumném jednání, které se konalo před (následným) schválením oddlužení dlužník pohledávku nezajištěného věřitele, musí věřitel takto popřené pohledávky podat žalobu o určení její pravosti, výše nebo pořadí nejen proti insolvenčnímu správci, ale i proti popírajícímu dlužníku (srov. závěry v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.7.2012, sen. zn. 29 ICdo 1/2011, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 99/2013). Je tedy nutno dovodit, že takový věřitel musí být insolvenčním správcem ve vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ poučen-mimo jiné-i o tom, že incidenční žalobu musí podat nejen proti insolvenčnímu správci, ale i proti dlužníkovi.

V této věci však dlužnice odvolatelem přihlášenou pohledávku nepopřela, naopak ji výslovně uznala co do důvodu i výše. Za této situace je tak skutečnost, že insolvenční správkyně údaj o stanovisku dlužnice v písemném vyrozumění o popření pohledávky neuvedla, bez významu.

Nedůvodná je i námitka, že v poučení insolvenčního správce se hovoří toliko o žalobě popřípadě o žalobě na určení , avšak chybí poučení o tom, že taková žaloba má mít náležitosti nejen obecné určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř., nýbrž že se nadto jedná o žalobu sui generis, typickou pro insolvenční řízení.

Podle názoru odvolacího soudu ani v tomto směru vyrozumění neobsahuje nedostatky, neboť insolvenční správkyně řádně odvolatele, jako přihlášeného věřitele, jehož pohledávka byla popřena u přezkumného jednání, poučila o tom, aby svůj popřený nárok a jeho právní důvod uplatnil žalobou na určení proti insolvenční správkyni. Je pravda, že vyrozumění neobsahuje upřesnění, že tak může učinit žalobou na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky podanou podle insolvenčního zákona, to je však zcela zřejmé, neboť insolvenční správkyně v této souvislosti současně výslovně odkázala na ustanovení § 198 odst. 1 a 2 IZ. Plyne to pak také i z poučení, jehož se odvolateli dostalo, že žalobu je nutno podat proti insolvenční správkyni u insolvenčního soudu, s tím, že nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží, pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření, a že v žalobě může věřitel uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze ty skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

S ohledem na to, že vyrozumění insolvenční správkyně obsahuje také poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a o tom, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění, odvolací soud uzavírá, že vyrozumění insolvenční správkyně o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje všechny náležitosti, vyžadované ustanovením § 13 jednacího řádu pro insolvenční řízení a odvolateli, jako věřiteli přihlášené nevykonatelné pohledávky, se prostřednictvím jeho zástupce dostalo náležitého poučení.

Nerespektoval-li odvolatel poskytnuté poučení a ve stanovené lhůtě žalobou na určení, podanou proti insolvenční

správkyni, své právo u insolvenčního soudu neuplatnil, k jeho pohledávce se nepřihlíží, a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud podle ustanovení § 185 IZ jeho přihlášku pohledávky v části, týkající se přihlášené pohledávky ve výši 145.400,40 Kč, odmítl.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni a odvolateli se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová , v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu