3 VSOL 205/2012-A-15
KSBR 26 INS 22795/2011 3 VSOL 205/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Mysločovice, Hostišová 100, PSČ 763 01, zastoupeného Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem se sídlem Zlín, Lešetín VI./671, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.2.2012 č.j. KSBR 26 INS 22795/2011-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu dne 7.12.2011, se domáhá rozhodnutí o úpadku a rozhodnutí o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. K tomuto návrhu dlužník předložil seznam svých věřitelů, závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, vše s prohlášením o správnosti a úplnosti. Podle údajů v návrhu má dlužník jednoho věřitele s právem na uspokojení ze zajištění s výší závazku 5.180.000,-a tři nezajištěné věřitele, vůči nimž má závazky asi ve výši 756.000,-. S ohledem na zjištění, učiněná z příloh k insolvenčnímu návrhu, soud prvního stupně uzavřel, že lze předpokládat, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs a nikoli oddlužení, neboť dlužník ukončil podnikatelskou činnost až v říjnu 2011, přičemž jeho závazek ve výši 5.180.000,-s příslušenstvím byl pořízen v souvislosti s nemovitostí určenou pro podnikatelskou činnost-provozování hostince a penzionu. Také další ze závazků dlužníka vůči věřiteli E.ON. Energie, a.s., IČ: 26078201 souvisí s jeho podnikatelskou činností- odběr elektrické energie v budově Tlumačov č.p. 90. Soud prvního stupně dále nad rámec uvedl, že jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je reálný předpoklad splacení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka ve výši alespoň 30 %, pokud tito věřitelé nesouhlasí s nižším plněním. Celková výše nezajištěných závazků dlužníka činí asi 756.000,-, jeho příjem pak tvoří hrubá mzda ve výši 13.000,-měsíčně. Pro účely výpočtu srážek ze mzdy soud použil jediný výplatní lístek, předložený dlužníkem za září 2011 (když v předchozím období byl dlužník v pracovní neschopnosti) s tím, že vyšel z čisté mzdy dlužníka ve výši 11.570,-měsíčně (neboť nepřihlédl k daňovému bonusu). Soud prvního stupně dovodil, s ohledem na celkovou výši nezajištěných závazků, příjem dlužníka ve výši 11.570,-měsíčně a s ohledem na to, že dlužník je ženatý a má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem, že podle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy by dlužník nebyl ze svého vlastního příjmu schopen svým věřitelům na splátkách podle ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona splácet ničeho. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce a pohledávky nezajištěných věřitelů by tak byly hrazeny výlučně z finančních částek, které se zavázala platit dlužníkovi na základě darovací smlouvy Marie Němcová výši 5.000,-měsíčně. Insolvenční zákon sice připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka, podstatnou část oddlužení by však podle názoru soudu měl dlužník plnit ze svých příjmů. Není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby. Povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na nichž je tento institut založen. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud přesto dlužník žádá o povolení oddlužení, je takovým návrhem sledován nepoctivý záměr, a je proto dán důvod pro jeho zamítnutí podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona. Za této situace uložil soud dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-(když na základě předchozí výzvy uhradil již 5.000,-), neboť minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu (bez DPH) činí 45.000,-(bez hotových výdajů).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že jeho závěr o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a nikoli oddlužením, je nesprávný. Namítal, že úvěr ve výši 7.200.000,-mu byl poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 3.8.2006 č. 3214/06/5166 (uzavřené mezi Československou obchodní bankou, a.s., IČ: 00001350 a dlužníkem) na zaplacení kupní ceny za prodej nemovitostí, budovy-rodinného domu č.p. 90 na parcele St. 51/1 a pozemků St. 51/1 a St. 1203 v katastrálním území Tlumačov na Moravě. Předmětné nemovitosti nabyl dlužník na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 26.7.2006 s prodávající Alexandrou Jégrovou za cenu ve výši 8.000.000,-, přičemž část této kupní ceny ve výši 7.200.000,- financoval dlužník právě z tohoto úvěru. Současný závazek ve výši 5.180.000,-není podle názoru odvolatele závazkem z podnikání. Předmětné nemovitosti byly následně pronajímány a provozovány pro hostinskou činnost jinými subjekty. Také závazek dalšího věřitele E.ON. Energie, a.s. vznikl za odběr elektrické energie, avšak jiným subjektem, a to nájemnicí Magdou Bortlíkovou, která v období, kdy vznikl dluh za odběr elektřiny, předmětné nemovitosti v souladu s nájemní smlouvou ze dne 1.2.2009 užívala. Elektrickou energii dlužník nespotřeboval pro své podnikatelské aktivity, neboť předmětné prostory v rozhodném období vůbec neužíval. Podle odvolatele není jednoznačné , že by úpadek dlužníka měl být řešen konkursem, a připadá v úvahu povolení oddlužení. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-neukládá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, kterého jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-(odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem, doručeným soudu dne 7.12.2011, se dlužník domáhá rozhodnutí o úpadku, a tento insolvenční návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má celkem deset věřitelů a čtyři závazky, jejichž celková výše činí 5.935.900,-. Tyto závazky jsou po splatnosti více jak 30 dnů a dlužník není schopen je hradit po dobu delší jak tři měsíce. Do konce srpna 2010 podnikal jako fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, od září 2010 již žádnou podnikatelskou činnost nevyvíjí. Jeho příjem nyní představuje mzda u zaměstnavatele DAMEST s.r.o., s nímž uzavřel pracovní poměr od 1.9.2010, jeho čistá mzda činí 13.816,-. Na základě darovací smlouvy mu dále bude poskytováno pravidelné měsíční plnění ve výši 5.000,-Marií Němcovou. Dlužník je ženatý a vyživovací povinnost má ke třem nezletilým dětem. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeného údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem dlužníka), má dlužník celkem čtyři věřitele-Česká spořitelna, a.s., IČ: 45244782, vůči níž má závazek ve výši 369.999,-, E.ON. Energie, a.s., IČ: 26078201, vůči němuž má závazek ve výši 245.701,-, CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689, vůči němuž má závazek ve výši 140.200,-a Československá obchodní banka, a.s., IČ: 00001350, vůči níž má závazek ve výši 5.180.000,-, zajištěný zástavním právem na nemovitostech. Podle údajů uvedených v seznamu majetku (rovněž opatřeném údajem o tom, že je správný a úplný, a podpisem dlužníka) majetek dlužníka představuje běžné vybavení domácnosti, nyní v hodnotě asi 21.300,-, a nemovitosti-budova č.p. 90 na parcele St. 51/1 a pozemky parc. St. 51/1 a St. 1203, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín na LV č. 1472 pro obec Tlumačov, katastrální území Tlumačov na Moravě. Z údajů uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že na těchto nemovitostech vázne zástavní právo smluvní, k zajištění pohledávky Československé obchodní banky, a.s. ve výši 7.200.000,-. Obecná cena těchto nemovitostí činí podle znaleckého posudku ze dne 20.12.2011 č. 1954/12/2011 znalce Ing. Jiřího Mrkvánka, 6.600.000,-. V tomto znaleckém posudku se také konstatuje, že budova je vedena ve výpisu z katastru nemovitostí jako rodinný dům, jedná se však o objekt pro ubytování a rekreaci-penzion.

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.

Se závěrem soudu prvního stupně, že návrhu dlužníka na povolení řešení úpadku oddlužením nelze vyhovět, se odvolací soud ztotožňuje.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009, sen. zn. 29 NSČR 3/2009 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 79/2009) formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Tamtéž také vysvětlil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, je nutno uvážit vždy s přihlédnutím především k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, k době ukončení dlužníkova podnikání, četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V posuzované věci není pochybnosti o tom, že dlužníka nelze považovat za podnikatele, neboť jako fyzická osoba sice měl živnostenské oprávnění, a to-jak vyplývá z veřejné části živnostenského rejstříku-(mimo jiné) živnostenské oprávnění v předmětu podnikání hostinská činnost, zednictví, provádění staveb, jejich změn a odstraňování a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, do 12.10.2011. Je však nutno zohlednit, že dlužník má závazky vzešlé z jeho předešlé podnikatelské činnosti, kterou fakticky nevyvíjí (podle vlastního vyjádření) teprve od září 2010.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že závazek vůči věřiteli Československá obchodní banka, a.s. ve výši 5.180.000,-je závazkem vzešlým z předešlé podnikatelské činnosti dlužníka, neboť, podle údajů uvedených dlužníkem, se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi Československou obchodní bankou, a.s. a dlužníkem dne 3.8.2006.

Ze smlouvy o úvěru ze dne 3.8.2006 č.3214/06/5166 (kterou odvolatel připojil ke svému odvolání) přitom vyplývá, že tuto smlouvu uzavřel věřitel s dlužníkem jako podnikatelem, který byl ve smlouvě označen, kromě jména a příjmení, i místem podnikání a identifikačním číslem s poznámkou o tom, že je zapsaný v živnostenském rejstříku vedeném Magistrátem města Zlína. Také článek VI. uvedené smlouvy, označený prohlášení , obsahuje prohlášení dlužníka-mimo jiné -o tom, že je fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění a že předložil bance toto oprávnění, dále že obdržel a má k dispozici veškerá povolení, licence, vyjádření, souhlasy a jiná rozhodnutí, jež jsou nezbytná k provozování podnikatelské činnosti klienta a naplnění účelu smlouvy tím, že veškerá tato rozhodnutí a vyjádření jsou platná, účinná a nejsou porušována. Účel smlouvy pak je vymezen v článku I. ( výše a účel úvěru ), v němž je uvedeno, že banka poskytne klientovi peněžní prostředky formou malého úvěru pro podnikatele do výše úvěrového limitu 7.200.000,-s tím, že poskytuje tento úvěr na částečné financování nákupu nemovitostí s názvem Restaurace u Rudolfa Purkrabího z Donína, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, se sídlem ve Zlíně, Katastrální pracoviště Zlín, pro katastrální území Tlumačov na Moravě, na LV č. 1472, a to budovy č.p. 90 na pozemku St. 51/1 a pozemků St. 51/1 a St. 1203 na základě kupní smlouvy uzavřené dne 26.7.2006 mezi klientem (tj. mezi dlužníkem) jako kupujícím a Alexandrou Jégrovou, jako prodávající. V článku VII. ( závazky ) se dlužník, jako klient, zavázal, že po celou dobu trvání úvěrového vztahu založeného touto smlouvou až do úplného splnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy se zavazuje-mimo jiné, že nebude peněžní prostředky čerpané úvěrem používat na jiný účel, než ve smlouvě uvedený, dále, že bude pravidelně bance předkládat roční účetní závěrku včetně příloh a daňové přiznání a bude banku informovat písemnou formou o organizačních a právních změnách a dalších změnách, jež mohou ohrozit včasné splacení podle smlouvy, například prodej podniku či části podniku, změnu předmětu činnosti, ukončení podnikatelské činnosti či její podstatné části, ztráty oprávnění k podnikatelské činnosti apod.

K námitce odvolatele, v níž zpochybňoval správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že závazek vůči Československé obchodní bance, a.s. je závazkem vzešlým z jeho předešlé podnikatelské činnosti, je nutno uvést, že dluhy vzešlými z podnikání dlužníka, které ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ brání povolení oddlužení, mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly (jen) z obchodních závazkových vztahů, to je například i dluhy, které mají svůj původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních, na pojistném apod.), pokud měly původ v dlužníkově podnikání (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 113/2011).

V přezkoumávané věci ani odvolací soud nepochybuje-s ohledem na údaje, uvedené ve smlouvě o úvěru-o tom, že vztah mezi dlužníkem a věřitelem Československou obchodní bankou, a.s. založený smlouvou o úvěru je vztahem, do něhož dlužník vstupoval jako podnikatel, a závazek vzešlý z této smlouvy má původ v jeho podnikání. Z pohledu shora uvedeného je pak bez významu, že předmětné nemovitosti dlužník následně pronajal, a hostinská činnost byla provozována jinými subjekty.

S přihlédnutím k době ukončení dlužníkova podnikání, k době vzniku jeho závazku vzešlého z podnikání a zejména pak k výši tohoto konkrétního závazku, jež představuje 91,40 % z celkové výše všech jeho závazků, odvolací soud-ve shodě se soudem prvního stupně-uzavírá, že již tento dluh z podnikání brání dlužníkovi v řešení jeho úpadku oddlužením.

Po vyhodnocení zjištění učiněných z předloženého spisu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud za těchto okolností dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Je zřejmé, že dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky. Dlužník sice je vlastníkem nemovitostí-budovy č.p. 90 a pozemků v katastrálním území Tlumačov na Moravě-jejichž tržní cena byla stanovena posudkem znalce ve výši 6.600.000,-, ovšem tento majetek je zatížen zástavním právem ve prospěch věřitele Československá obchodní banka, a.s., přičemž výše této zajištěné pohledávky představuje (podle údajů uvedených dlužníkem) minimálně 5.180.000,-. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Výtěžku ze zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Odvolací soud pro úplnost dodává, že v této fázi nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěné pohledávky, či zda případně bude postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí. V případě, že by výtěžek ze zpeněžení zastavených nemovitostí nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-, podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jeho nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Odvolací soud se správností závěru soudu prvního stupně o tom, že je případně dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ z důvodu procesní ekonomie již nezabýval, neboť, s ohledem na závěr, že závazek dlužníka z podnikání mu brání v řešení jeho úpadku oddlužením by to bylo nadbytečné, a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu