3 VSOL 205/2011-A-15
KSOS 36 INS 1727/2011 3 VSOL 205/2011-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka BIOSTANICE s.r.o., se sídlem Ludgeřovice, Nad Tratí 744/5, okres Opava, PSČ 747 14, IČ: 27784363, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.3.2011, č.j. KSOS 36 INS 1727/2011-A-9 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku povinnost zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v seznamu majetku uvedl dlužník vlastnictví nemovitostí, tří pozemků, jejichž cena je dle posudku znalce odhadována celkem na 92.890,-Kč. Nemovitosti jsou zastaveny exekutorským zástavním právem ve výši 2.551,18 Kč. Po zohlednění povahy nemovitostí popsané v předloženém znaleckém posudku má soud pochybnost o reálné prodejnosti těchto pozemků. Minimální odměna správce včetně DPH činí 54.000,-Kč, hotové výdaje jsou účtovány navíc. Bez složení zálohy je pravděpodobné zatížení úhradou odměny a hotových výdajů insolvenčního správce na účet státu, což je nežádoucí a zákonnou úpravou předvídané jen jako výjimečná okolnost. Zaplacení zálohy dlužníkem umožní při zjištění úpadku a prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, v prvé fázi zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka a přezkoumání přihlášek věřitelů a pomůže překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém namítá, že nemá dostatek peněžních prostředků a nemá ani žádný majetek, který by mohl zpeněžit, proto podle jeho názoru stanovení zálohy je destrukčním krokem, který má právně znemožnit podat řádným způsobem a v rámci svých povinností insolvenční návrh. Poukazuje na to, že vlastní nemovité pozemky, které jsou vhodné ke zřízení energetických zařízení a staveb a jsou tudíž lukrativní z pohledu dražby, navrhuje proto, aby tyto nemovitosti byly zpeněženy insolvenčním správcem. Cena nemovitostí je stanovena částkou 92.890,-Kč, při zpeněžení ve výši minimální vyvolávací ceny 2/3 znaleckého posudku je jejich prodejní hodnota stále na úrovni skutečných nákladů insolvenčního řízení, a to bez ohledu na skutečnost, že prodejní hodnota pozemku při správně vedené držbě či prodeji může být daleko vyšší. Tvrdí, že jako současný jednatel společnosti nezavinil vznik závazků, nedisponuje peněžitou hotovostí či jinými zpeněžitelnými aktivy a má za to, že rozhodnutím soudu by došlo k patové situaci, kdy by nemohl splnit svou zákonem stanovenou povinnost, kterou nezavinil a nedošlo by k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu podaného insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník tvrdí, že u něho nastal stav úpadku ve formě předlužení, kdy má více věřitelů a dlouhodobě (déle jak tři měsíce) neplní své závazky, přičemž objem jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku; navrhuje, aby jako způsob řešení úpadku byl prohlášen konkurs. Ze seznamu majetku dlužníka pak vyplývá, že jediným majetkem dlužníka jsou nemovitosti-tři pozemky v katastrálním území Choryně a v katastrálním území Kelč -Staré Město, v celkové hodnotě ve výši 92.890,-Kč stanovené dle znaleckého posudku, který byl zpracován pro účely exekučního řízení. Za situace, kdy dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, které by bylo možno použít na úhradu zálohy, postupoval soud prvního stupně zcela správně, jestliže uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. U nemovitostí, byť jejich hodnota dle znaleckého posudku činí 92.890,-Kč, nelze předjímat zda a za jakou částku se tyto nemovitosti podaří v insolvenčním řízení zpeněžit. Účelem složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je přitom překlenout nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka a umožnit tak výkon činnosti insolvenčního správce. V případě prohlášení konkursu jsou pohotové finanční prostředky nutné v počáteční fázi řízení před zpeněžením majetkové podstaty v souvislosti se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka a přezkoumání přihlášek věřitelů tak, jak správně uvedl soud prvního stupně. Nelze po správci spravedlivě požadovat, aby tyto počáteční náklady insolvenčního řízení nesl ze svého. Za situace, že by nebyla zaplacena záloha a výtěžek zpeněžení nemovitostí by nebyl dostatečný tak, aby mohl být použit k úhradě nákladů insolvenčního správce, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by jinak nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně správně rozhodl o uložení zálohy v maximální výši 50.000,-Kč.

Námitka jednatele dlužníka, že za dobu jeho působení ve funkci nedošlo ke vzniku závazků a že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, čímž je mu znemožněno vést insolvenční řízení, je nedůvodná. Bylo věcí dlužníka, aby svůj insolvenční návrh podal včas, tedy v době, kdy ještě disponoval dostatkem finančních prostředků tak, aby měl alespoň na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu