3 VSOL 203/2012-A-10
KSOS 22 INS 1197/2012 3 VSOL 203/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelská 261/11, Český Těšín, PSČ 737 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.1.2012, č.j. KSOS 22 INS 1197/2012-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě blíže specifikovaný ve výroku napadeného usnesení. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice má závazky v celkové výši 556.226,-Kč, přičemž její jediný příjem je rodičovský příspěvek ve výši 11.400,-Kč. Dále má dlužnice zákonnou vyživovací povinnost vůči svému manželovi a třem dětem. Dlužnice k návrhu připojila darovací smlouvu ve které se jí její manžel zavázal po dobu schváleného oddlužení poskytovat dar ve výši 3.800,-Kč. Soud uvedl, že darování mezi manžely není možné (nejde-li o darování z výlučného vlastnictví manžela-dárce). Z dosavadního průběhu řízení plyne, že z příjmů dlužnice nelze srážet ničeho, dlužnice tak není schopna uhradit ani odměnu a náhradu hotových výdajů pro insolvenčního správce, natož splátky na pohledávky svých věřitelů. Oddlužení prostřednictvím plnění splátkového kalendáře by bylo zcela postaveno na plnění, které by dlužnice získávala od třetí osoby z titulu darovací smlouvy. Připuštění situace, kdy oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře by však zcela bylo plněno na základě příspěvku jiných osob by bylo v rozporu s účelem oddlužení. Z toho lze dovodit, že v případě pokračování insolvenčního řízení by mohla nastat situace, ve které by návrh na povolení oddlužení byl zamítnut pro nedostatečné plnění dlužnice vůči nezajištěným věřitelům a současně by bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, kdy není zřejmé, zda majetek dlužnice bude postačovat alespoň k úhradě nákladů insolvenčního řízení, považoval soud proto za nezbytné vyzvat dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, kdy zaplacení zálohy umožní při prohlášení konkursu zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, kterým se domáhá změny napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že darování mezi manžely není možné a darovací smlouva je tak v tomto případě soudem neakceptovatelná. Poukazuje na jiná insolvenční řízení u soudu prvního stupně, který existenci darovacích smluv mezi manžely připustil. Má za to, že soud prvního stupně proto pochybil, když konstatoval, že darování mezi manžely není možné a neakceptoval tak darovací smlouvu mezi manžely, kdy své tvrzení ani neopřel o eventuelně příslušné ustanovení insolvenčního zákona ve kterém by toto tvrzení soudu prvního stupně mělo oporu a ihned ji vyzval k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Ostravě 18.1.2012, a to na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém dlužnice uvedla, že má 8 nezajištěných věřitelů vůči nimž má celkové závazky ve výši 556.226,-Kč. Tvrdí, že závazky jsou po splatnosti více jak tři měsíce nebo po splatnosti déle než 30 dnů. Do špatné finanční situace se dostala z toho důvodu, protože nyní pobírá příspěvek v mateřství ve výši 11.400,-Kč, přičemž v době jejího zaměstnání činil její průměrný měsíční příjem 16.159,-Kč. Nestíhá platit své závazky v plné výši a hrozí ji proto exekuce, roste i penále a úroky. Tvrdí, že její závazky bude hradit její manžel, který ji bude měsíčně darovat potřebnou částku ve výši 3.800,-Kč, a to až do doby, kdy nastoupí zpět do práce, kdy pak její průměrný měsíční příjem bude činit tak, jako do doby před nástupem na mateřskou dovolenou, to je 17.384,-Kč měsíčně. Domnívá se, že je schopna uhradit za pět let více než 30 % závazků svým nezajištěným věřitelům. Ke svému návrhu dlužnice předložila darovací smlouvu, která byla uzavřena dne 16.12.2012 mezi dárcem Jaroslavem Gačou a obdarovanou Jarmilou anonymizovano , přičemž ze smlouvy vyplývá, že dárce se na základě smlouvy zavazuje po dobu následujících pěti let pravidelně každý měsíc vždy k 25. dni v měsíci darovat obdarované částku 3.800,-Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopna splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužnice právě ji navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení a její úpadek bude řešen konkursem.

Vzhledem k tomu, že dlužnice má majetek pouze nepatrné hodnoty, je správný závěr soudu prvního stupně, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází do úvahy. Jelikož jediným příjmem dlužnice v současné době je rodičovský příspěvek ve výši 11.400,-Kč, nepřichází do úvahy ani oddlužení plněním splátkového kalendáře, protože z tohoto příjmu dlužnice pro účely oddlužení nelze provádět žádné splátky věřitelům. Dlužnice si je této skutečnosti vědoma, a proto uzavřela darovací smlouvu se svým manželem, na základě které po dobu trvání účinků oddlužení by jí její manžel přispíval na splátky věřitelům částkou 3.800,-Kč měsíčně. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že darování mezi manžely není možné. Příjem jednoho z manželů z pracovního poměru spadá do společného jmění manželů, takže darování ze společného jmění manželů jednomu z nich je v podstatě hospodařením se společným majetkem. Manžel může platně obdarovat druhého manžela pouze tím, co netvoří součást jejich společného jmění. Dlužnice netvrdí (a z obsahu uzavřené smlouvy tato skutečnost ani nevyplývá), že by částku 3.800,-Kč manžel dlužnice daroval dlužnici z prostředků, které tvoří jeho výlučný majetek. Vzhledem k tomu, že manžel dlužnice sám návrh na povolení oddlužení nepodal, není možno proto uvažovat o společném oddlužení manželů a nelze ani pro účely oddlužení dlužnice počítat s příjmem jejího manžela. Námitka dlužnice, že v jiných insolvenčních řízeních soud darování mezi manžely akceptoval, je právně nevýznamná.

Odvolací soud obecně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat, celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito jeho majetku do kterého spadají též příjmy dlužníka. Není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, protože v takovém případě by pak povolení, respektive schválení oddlužení bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. Nebylo by tedy možné, aby dlužnici bylo povoleno oddlužení za situace, kdy by veškeré břemeno splátek nesly za dlužnici v podstatě třetí osoby na základě uzavřených darovacích smluv.

Vzhledem k tomu, že dlužnice v současné době ekonomicky nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, její návrh na povolení oddlužení by byl s největší pravděpodobností zamítnut a v takovém případě by bylo rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (ustanovení § 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k tvrzené nemajetnosti dlužnice by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám , že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy, když záloha nižší by nezajistila úhradu nákladů insolvenčního řízení v dostatečném rozsahu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu