3 VSOL 201/2011-A-15
KSOS 22 INS 12497/2010 3 VSOL 201/2011-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka René anonymizovano , anonymizovano , bytem Písečná 1339/15, Hlučín, PSČ 748 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 12497/2010-A-3 ze dne 5.11.2010

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 25.10.2010 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Jeho návrh splňuje náležitosti insolvenčního návrhu, z připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužník má závazky vůči pěti věřitelům v celkové výši 692.747,-Kč, k zastavení plateb došlo postupně počínaje měsícem červenec 2010. Z připojeného seznamu majetku vyplývá, že dlužník vlastní osobní počítač v hodnotě 3.000,-Kč a mobilní telefon v hodnotě 300,-Kč, dále zůstatek na penzijním fondu ve výši 12.586,-Kč a pohledávku za svým dlužníkem Richardem Gapčo ve výši 375.000,-Kč vzniklou na základě ústní smlouvy o půjčce uzavřené v měsíci květnu 2010, jejíž dobytnost sám dlužník hodnotí jako malou. Částka 375.000,-Kč představuje 54,13 % celkové výše závazků dlužníka vůči jeho věřitelům. Pokud by nedošlo k uzavření předmětné smlouvy o půjčce, mohlo dojít k okamžitému splacení tohoto celkového objemu dlužníkových závazků. Vzhledem k tomuto lze důvodně předpokládat, že jednání dlužníka sleduje nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, neboť dlužník před zahájením řízení poskytl majetek nikoliv nepatrné hodnoty (pohotové finanční prostředky ve výši 375.000,-Kč) třetí osobě, když tento mohl být použit k okamžité úhradě pohledávek věřitelů. Navíc není ani známo, kdy a zda vůbec k navrácení peněžních prostředků dojde, když samotná smlouva o půjčce byla uzavřena pouze v ústní formě, což podstatně snižuje dobytnost pohledávky. Tento úkon dlužníka tak znemožnil zákonem předvídanou možnost věřitelů volby způsobu řešení případného schváleného oddlužení dle ust. § 402 IZ na schůzi věřitelů a lze důvodně předpokládat, že v případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh na povolení oddlužení zamítnut dle ust. § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona a současně bude dle ust. § 396 odst. 1 insolvenčního zákona prohlášen konkurs. S ohledem na majetek dlužníka existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. V případě konkursu bude nezbytné zaplacení zálohy, jejímž účelem je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce již od okamžiku prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a překlenout tak nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu, případně uhradit odměnu insolvenčního správce, nepodaří-li se majetkovou podstatu zpeněžit. Jedná se zejména o úhradu nákladů spojených se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka a vymáhání pohledávek za dlužníkovými věřiteli. V případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč (dle vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění) a v průběhu konkursního řízení je možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiné). Pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo přesto pokračováno, zatížily by jeho náklady stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je zabránění této situaci. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 odst. 1 IZ.

Usnesením č.j. KSOS 22 INS 12497/2010-A-7 ze dne 15.12.2010 soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení ze dne 15.12.2010 podal dlužník dne 31.12.2010 odvolání, ve kterém mimo jiné namítal, že dne 19.11.2010 poslal soudu doporučeně své odvolání, že peníze nemá. V podání ze dne 19.11.2010 dlužník namítal proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč, že tuto částku pro soud nemá a půjčku nedostane, a že o tom, že musí předem platit, nebyl při žádosti o insolvenční řízení předem informován. Dále poukázal na to, že nepoctivé úmysly vůbec neměl ani vůči bankám, pouze si myslel, že ten, komu pomohl, splní svůj slib a bude každý měsíc platit. Až pozdě pochopil, že naletěl zkušeným podvodníkům a je si vědom své chyby.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle § 108 odst. 1, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.

Podle § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního orgánu a) v posledních pěti letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník dne 25.10.2010 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že má pět věřitelů, přičemž minimálně u dvou je s placením v prodlení delším než 30 dnů po splatnosti, a tyto věřitele včetně splatnosti jejich závazků označil. Dále uvedl, že u většiny závazků není schopen je řádně a včas splnit, splátky neplatí pravidelně a v plné výši, byl nucen zastavit podstatnou část svých plateb. K návrhu dlužník doložil seznam závazků, ve kterém mimo jiné uvedl k jednotlivým závazkům věřitele, právní důvod, výši dluhu a data poslední platby a splatnosti, celkem dlužník uvedl závazky v částce 692.747,-Kč. Dlužník dále k návrhu doložil seznam majetku včetně pohledávek, ze kterého vyplývá, že dlužník vlastní počítač a mobilní telefon v současné hodnotě celkem 3.300,-Kč, dále má pohledávku ve výši 375.000,-Kč za fyzickou osobou z ústní smlouvy o půjčce uzavřené v květnu 2010, kterou v soudním ani jiném řízení nevymáhá a o které uvedl, že její dobytnost je malá, dále pak pohledávku ve výši 12.586,-Kč ze smlouvy o penzijním připojištění za Penzijním fondem České spořitelny, a.s., IČ: 61672033.

Podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. V ust. § 395 odst. 3 IZ vymezil zákonodárce dvě situace, kdy lze na existenci dlužníkova nepoctivého záměru usuzovat, okolnosti uvedené v tomto zákonném ustanovení jsou však pouze demonstrativním výčtem případů, o nepoctivém záměru tedy může svědčit i celá řada jiných skutečností. Tímto příkladným výčtem dal zákonodárce rozhodovací praxi vodítko pro výklad ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat i tehdy, jestliže dlužník před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení (v dané věci v říjnu 2010) půjčil finanční prostředky nikoliv nepatrné výše (v částce 375.000,-Kč) na základě ústní smlouvy (uzavřené v květnu 2010, tj. přibližně pět měsíců před podáním návrhu na povolení oddlužení) třetí osobě s tím, že ústní forma smlouvy o půjčce zcela nepochybně snižuje dobytnost této pohledávky dlužníka. Lze zcela přisvědčit soudu prvního stupně, že dlužník tento majetek měl použít k úhradě pohledávek svých věřitelů, které dle dlužníka činí částku 692.747,-Kč. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že na základě této skutečnosti lze důvodně předpokládat, že v případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnut podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, a podle ust. § 396 odst. 1 IZ bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Účelem uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka. Samotná skutečnost, že dlužník nedisponuje žádnými peněžními prostředky na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení, nemůže být důvodem pro nezaplacení zálohy. K tomu je nutno uvést, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když i s ohledem na majetkovou situaci dlužníka, který vlastní movitý majetek nepatrné hodnoty, pohledávku penzijního připojištění v částce 12.580,-Kč a pohledávku, byť ve výši 375.000,-Kč, jejíž dobytnost je však pochybná, uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ust. § 108 odst. 1 IZ.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši této zálohy částkou 50.000,-Kč s odkazem na výši minimální odměny insolvenčního správce v částce 45.000,-Kč (vyhl. č. 413/2007 Sb., v platném znění) při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a s ohledem na další náklady s konkursem spojené, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu