3 VSOL 2/2011-A-11
KSBR 45 INS 12461/2010 3 VSOL 2/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Eduarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Měšťanská 16, PSČ 695 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 12461/2010-A-6 ze dne 7.12.2010

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníku, aby ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh současně s návrhem na povolení oddlužení, který neobsahoval zákonem předepsané náležitosti a přílohy, proto vyzval dlužníka, aby doplnil insolvenční návrh mimo jiné o znalecký posudek na nemovitost-bytovou jednotku, která je předmětem zajištění pohledávky věřitele Leoše Urbana uvedeného v návrhu dlužníka. Na výzvu soudu dlužník reagoval částečným doplněním návrhu s tím, že již není vlastníkem nemovitosti, k tomuto majetku nelze dále přihlížet a ocenění znalcem tudíž není nutné. Z ust. § 392 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že u majetku, který slouží k zajištění, je třeba jeho ocenění znalcem bez dalšího. Dlužník uvedl, že věřitel Leoš Urban je zajištěným věřitelem a předložil smlouvu o zajišťovacím převodu práva uzavřenou formou notářského zápisu ze dne 31.7.2009. Věřitel, byť zajištěný, má právo se do insolvenčního řízení přihlásit jako zajištěný nebo nezajištěný věřitel, přičemž o způsobu oddlužení rozhodují pouze nezajištění věřitelé na schůzi věřitelů. Zajištění věřitelé se uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Dlužník při možnosti povolení oddlužení formou splátkového kalendáře nedosahuje povinných 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou mají obdržet (v případě, že se zajištěný věřitel přihlásí jako nezajištěný). Je tedy namístě návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnout a současně na jeho majetek prohlásit konkurs. S ohledem na absenci jakýchkoliv pohotových finančních prostředků v majetku dlužníka soud proto uložil dlužníku zaplacení zálohy, přičemž její výši 30.000,-Kč považuje za přiměřenou. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, resp. hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků nemůže ustanovený insolvenční správce svou činnost řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Záloha slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že nemá a nebude mít žádné volné finanční prostředky k dispozici. Namítl, že vlastní pouze osobní automobil značky Fiat Brava, rok výroby 1998, který však nutně potřebuje pro cestu do zaměstnání. Poukázal na to, že o bytovou jednotku v Hodoníně přišel, jejím vlastníkem je nyní Luboš Urban, což soudu doložil, a že jeho jediným příjmem je mzda v maximální výši 10.000,-Kč, jeho nutné výdaje činí 8.346,-Kč. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné, byť z jiných důvodů než uplatněných v odvolání.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že návrhem, který byl insolvenčnímu soudu doručen dne 25.10.2010, se dlužník domáhá, aby insolvenční soud rozhodl o jeho úpadku a aby jeho úpadek byl řešen oddlužením. V návrhu dlužník uvedl, že má závazky z titulu půjček vůči více věřitelům ve výši 96.910,-Kč, 150.000,-Kč a 585.000,-Kč (vůči Luboši Urbanovi), dále ručí za závazek manželky, jeho majetek tvoří běžné bytové vybavení v pořizovací ceně 8.000,-Kč, osobní automobil Fiat Brava v pořizovací ceně 65.000,-Kč a bytová jednotka č. 1687/16 v budově č.p. 1687, obec a k.ú. Hodonín v pořizovací ceně 585.000,-Kč s tím, že tato nemovitost slouží k zajištění jeho závazku vůči Luboši Urbanovi. Dlužník dále uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 10.500,-Kč a jeho matka Blažena Švrčková mu měsíčně přispívá částkou přibližně 1.000,-Kč. K návrhu dlužník připojil mimo jiné smlouvu o zajišťovacím převodu práva ze dne 31.7.2009 uzavřenou mezi ním a Lubošem Urbanem ve formě notářského zápisu. Z obsahu smlouvy vyplývá, že touto smlouvou převedl dlužník Luboši Urbanovi jako věřiteli k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 31.7.2009 (na částku 530.000,-Kč se smluvním úrokem ve výši 55.000,-Kč) vlastnické právo k výše označené bytové jednotce pod rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude řádně a včas splněn; a pro případ, že půjčka a dohodnutý úrok nebudou splaceny řádně a včas, stane se převod vlastnického práva nepodmíněným. Usnesením č.j. KSBR 45 INS 12461/2010-A-4 ze dne 2.11.2010 insolvenční soud dlužníka vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů doložil znalecký posudek na bytovou jednotku, připojil seznam zaměstnanců a doložil příjem ve výši 1.000,-Kč měsíčně od své matky Blaženy Švrčkové. Na toto usnesení reagoval dlužník podáním ze dne 11.9.2010, ve kterém mimo jiné uvedl, že není vlastníkem bytové jednotky, ale jejím vlastníkem je Luboš Urban, se kterým uzavřel smlouvu o zajišťovacím převodu práva dne 31.7.2009. Z tohoto důvodu k tomuto majetku nelze přihlížet, a proto není nutné jeho ocenění znalcem.

Důvodem, pro který soud prvního stupně přistoupil k uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je skutečnost, že dlužník nedoplnil všechny potřebné přílohy k návrhu na povolení oddlužení, jmenovitě znalecký posudek na ocenění nemovitosti ve vlastnictví dlužníka, a že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že jsou-li dány důvody k odmítnutí (případně zamítnutí nebo při zpětvzetí) návrhu na povolení oddlužení, nemůže insolvenční soud po rozhodnutí o úpadku postupovat jinak, než že rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Soud prvního stupně i zcela správně poukázal na smysl a účel zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Insolvenční zákon (§ 392 odst. 1, písm. a/ a odst. 2, věta prvá a druhá IZ) vyžaduje, aby dlužník k návrhu na povolení oddlužení přiložil i odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu majetku (znalecký posudek), přičemž nebude-li návrh na povolení oddlužení na výzvu soudu (§ 393 odst. 1 IZ) doplněn, má být odmítnut za podmínek dle ust. § 393 odst. 3 IZ. Dlužník na výzvu soudu prvního stupně k předložení znaleckého posudku na nemovitost, která se dle údajů uvedených v jeho insolvenčním návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení měla nacházet v jeho vlastnictví, reagoval uvedením skutečnosti, že není vlastníkem této nemovitosti a není tedy důvodu ji oceňovat. Tento postup dlužníka nelze bez dalšího považovat za nerespektování výzvy insolvenčního soudu, neboť dlužník tímto v zásadě opravil údaje o svém majetku, přičemž nebyla-li by nemovitost v majetku dlužníka (součástí majetkové podstaty), znalecký posudek by skutečně byl nadbytečný a nebyl by dán tento důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Soud prvního stupně se v důsledku změny tvrzení dlužníka ohledně jeho majetku měl dle názoru odvolacího soudu zabývat i smlouvou o zajišťovacím převodu práva ze dne 31.7.2009, na základě které dle tvrzení dlužníka má být vlastníkem nemovitosti Luboš Urban. V tomto směru odvolací soud poukazuje na ust. § 553 občanského zákoníku, dle kterého se zajišťovacím převodem práva rozumí (i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky) ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní vlastník (dlužník, který toto zajištění dal), přičemž smlouva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li smlouva pouze ujednání, dle kterého se pro tento případ věřitel stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15.10.2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR svazek 4, ročník 2009, pod č. R 45/2009).

Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení dále dospěl k závěru, že povolení oddlužení dlužníku by nebylo přípustné podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť věřitelé by v oddlužení zřejmě neobdrželi plnění v hodnotě nejméně 30 % jejich pohledávek. Za situace, kdy smlouva, kterou měla být nemovitost dlužníka převedena, by byla shledána absolutně neplatným právním úkonem, tento závěr soudu prvního stupně neobstojí. Přichází totiž v úvahu i povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty podle ust. § 398 odst. 2 IZ, případně lze též zvažovat možnost připuštění oddlužení kombinovaným způsobem (plněním splátkového kalendáře a současně zpeněžením majetkové podstaty). Bytová jednotka, jejíž pořizovací cena činila dle tvrzení dlužníka 585.000,-Kč, v případě neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva by mohla sloužit pro uspokojení nezajištěných věřitelů, neboť zajištěný věřitel Luboš Urban by v takovém případě zajištěným věřitelem nebyl. S ohledem na dlužníkem tvrzenou výši jeho závazků lze rovněž předpokládat, že nezajištění věřitelé by byli uspokojeni nejméně ve výši 30 % hodnoty jejich pohledávek.

Na základě shora uvedeného je proto závěr soudu prvního stupně o nepřípustnosti oddlužení předčasný.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení soud prvního stupně posoudí předmětnou smlouvu o zajišťovacím převodu práva a případně opětovně vyzve dlužníka s náležitým poučením, aby předložil znalecký posudek na obvyklou cenu jeho nemovitosti, a teprve poté posoudí, zda je odůvodněna potřeba uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké nezbytné výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu