3 VSOL 199/2016-A-10
KSOS 39 INS 25975/2015 3 VSOL 199/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Husarova 129/20, Ostrava-Výškovice, PSČ 700 30, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.10.2015, č.j. KSOS 39 INS 25975/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. Na odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 19.10.2015 se dlužník opakovaně domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Dlužník v návrhu uvedl, že má nejméně pět věřitelů a své závazky vůči nim není schopen splácet od roku 2012, dále označil dva vykonatelné závazky a u závazku vůči věřiteli ČTÚ uvedl, že je vykonatelný od 2.1.2014. V seznamu závazků označil své věřitele, k žádnému ze závazků neuvedl splatnost. Na tomto základě soud prvního stupně dovodil, že pouze u závazku vůči věřiteli ČTÚ lze mít za to, že je po splatnosti. Z insolvenčního návrhu dlužníka tak nelze mít za osvědčené, že je v úpadku, proto soud postupoval podle ustanovení § 128 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník bez bližšího odůvodnění odvolání. isir.justi ce.cz

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně o dosavadním průběhu řízení i o tom, že dlužník v insolvenčním návrhu, a to v jeho bodě č. 19 vyhrazeném popisu vykonatelných nezajištěných závazků, označil závazek ve výši 12.337,66 Kč z titulu poplatku za telekomunikační služby, který byl přiznán označeným rozhodnutím ČTÚ a je vykonatelný od 2.1.2014. Jako věřitele tohoto závazku však označil Vodafone Czech Republic a.s. V bodě č. 7 návrhu, vyhrazeném popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek, dlužník sdělil, že má nejméně pět věřitelů , uvedl, že závazky jsou z let 2012 a násl., a jsou tedy po dobu delší 30 dnů po splatnosti . K návrhu dlužník mimo jiné připojil seznam závazků, který není podepsán, a u žádného jednotlivého závazku není uvedeno datum splatnosti.

Podle § 103 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (viz usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009, usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010, usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru,

že taková skutková tvrzení může dlužník nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (coby jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka lze dovodit, že má celkem 4 závazky vůči 4 věřitelům a výši těchto závazků, s výjimkou závazku vůči věřiteli Vodafone Czech Republic a.s. však z návrhu nelze dovozovat nic o splatnosti závazků dlužníka. Údaje o věřitelích dlužníka a závazcích nelze čerpat ani z připojeného seznamu závazků, neboť ten není dlužníkem podepsán a navíc údaj o splatnosti závazků neobsahuje. Proto nemá náležitosti požadované v ustanovení § 104 odst. 3, odst. 4 IZ a pro účely údajů, chybějících v návrhu, z něj nelze čerpat (srov. shora citované usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). V návrhu chybějící údaje o splatnosti svých závazků může dlužník nabídnout jen prostřednictvím připojeného řádného seznamu závazků, což v tomto případě splněno není.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že v návrhu chybí vylíčení okolností osvědčujících úpadek dlužníka, protože v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti o jeho úpadku. Z návrhu totiž nelze dovodit, že dlužník má (nejméně) dva peněžité závazky vůči dvěma různým věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto není schopen plnit (ustanovení § 3 odst. 1 IZ).

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je

dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu