3 VSOL 198/2012-A-17
KSBR 30 INS 22847/2011 3 VSOL 198/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Vápenice 73, PSČ 687 74, IČ: 71225790, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.1.2012 č. j. KSBR 30 INS 22847/2011-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-na blíže označený účet Krajského soudu v Brně.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 8.12.2011, se dlužnice domáhala rozhodnutí soudu o úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. Ze seznamu majetku dlužnice vyplývá, že její majetek v hotovosti nepostačuje k uhrazení nákladů insolvenčního řízení. Dlužnice v seznamu majetku neuvádí žádný majetek v hotovosti . Za této situace proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-, když minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí podle § 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., 45.000,-.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že aktuální výše zůstatku na jejím účtu představuje 1.962,-, z čehož je patrné, že není v jejích možnostech zaplatit zálohu v uvedené výši. Poukázala na to, že je rozvedená, sama živí dvě děti, neboť manžel má problém s placením výživného a dluhy nesplácí. Podle názoru odvolatelky by na úhradu nutných výdajů postačovala nižší než maximální částka, pokud soud v případě jiných insolvenčních dlužníků prokazatelně stanovuje výši zálohy do 10.000,-. Také by bylo možno-podle odvolatelky-řešit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení splátkami. Soud prvního stupně nevzal v úvahu, že byť dlužnice v současné době nemá finanční prostředky v hotovosti na zaplacení maximálně možné zálohy, má majetek i příjem ze zaměstnání, z čehož je možno hradit částečně náklady konkursu (včetně zálohy) v průběhu konkursu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-(odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 8.12.2011, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedla, že je osobou samostatně výdělečně činnou od 1.9.2004, s tím, že rozhodující činností v rámci zapsaného předmětu podnikání je zemědělská činnost, od 14.5.2008 i výroba potravinářských výrobků. Dominantním předmětem činnosti byla zemědělská činnost, která byla realizována v období od 1.1.2005 dosud. Vzhledem k tomu, že začínala podnikat bez majetku určeného k podnikání, pořizovala tento majetek na základě úvěrů, převážně spotřebitelského charakteru. Protože se však v podnikání nedařilo, dostala se do situace, kdy není schopna splácet svoje závazky, a to přesto, že od 1.5.2011 nastoupila na plný úvazek do zaměstnání a fakticky své podnikání ukončuje. Dlužnice uvedla, že splňuje, kromě podmínky předluženosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, i druhou podmínku úpadku, a to pluralitu věřitelů, jimž není schopna plnit (zákonně přípustným) způsobem peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků a v seznamu majetku, opatřených údajem o tom, že tyto seznamy jsou správné a úplné, a podpisem dlužnice, má dlužnice závazky vůči celkem 22 věřitelům a její závazky představují částku 3.772.132,-. Pokud se týká seznamu majetku, dlužnice uvedla, že má pohledávku vůči společnosti Some Jižní Morava, IČ: 26064782 s tím, že pohledávku popsala jako úhrada škody vzniklé v podnikání 135.000,-, faktura č. 9/2010 za pozdní dodání traktoru , pohledávku, kterou označila částkou 982.000,- odstoupení od kupní smlouvy-traktor BCS Valiant s příslušenstvím a pohledávku vůči společnosti Nonnetit, s.r.o., IČ: 29286760 ve výši 54.000,-, s tím, že se jedná o doplatek ceny ovcí na základě kupní smlouvy ze dne 31.8.2011, splatnost do 31.12.2011 . Podle údajů v seznamu majetku uvedených, je dlužnice vlastníkem traktoru BCS Valiant se sekačkou a shrnovačkou-RV 2007, v pořizovací ceně 982.000,-, nyní v hodnotě 600.000,-(s poznámkou, že vlastnické právo je sporné z důvodu odstoupení od kupní smlouvy), shrnovače, valníku, brány, dvou vleček a samosběracího vozu v hodnotě asi 50.000,-, křovinořezu, motorové pily, nástroje a nářadí a sekačky na trávu dvakrát v hodnotě asi 50.000,-, věcí, které popsala jako další příslušenství k podnikání ve výši asi 100.000,-, dále vybavení bytu v hodnotě 50.000,-a karavanu v hodnotě 20.000,-, tj. movitých věcí v ceně (včetně traktoru) 870.000,-, a dále má ve společném jmění s manželem Jaromírem Mackem nemovitosti-rodinný dům č.p. 73 na parcele St. 892 a pozemek-parc. St. 892, zapsané v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod na LV č. 470 pro obec Vápenice, katastrální území Vápenice u Starého Hrozenkova. Z údajů, uvedených ve výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky České spořitelny, a.s. ve výši 500.000,-s příslušenstvím, zástavní právo smluvní k zajištění budoucí pohledávky České spořitelny, a.s., vzniklé od 14.12.2007 do 20.12.2032, do výše 500.000,-, zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. ve výši 1.000.000,-s příslušenstvím a zástavní právo smluvní k zajištění budoucí pohledávky s příslušenstvím tohoto věřitele do výše 600.000,-, vzniklé do 31.12.2038. Podle seznamu zaměstnanců nemá dlužnice žádné zaměstnance.

Na základě údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně-jak se z odůvodnění jeho rozhodnutí podává-že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné.

Především je třeba uvést, že podle tvrzení v návrhu sice dlužnice fakticky ukončila či ukončuje podnikání, nicméně vzhledem k tomu, že její dluhy jsou dluhy z podnikání, brání tato skutečnost dlužnici v řešení jejího úpadku oddlužením. Je přitom zřejmé, že dlužnice nedisponuje žádnými finančními prostředky. Dlužnice má sice se svým manželem ve společném jmění manželů nemovitosti, jejichž cenu uvedla dlužnice ve výši 700.000,-, ovšem tento majetek je zajištěn zástavními právy ve prospěch zajištěných věřitelů České spořitelny, a.s. a Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., přičemž výše těchto zajištěných pohledávek představuje minimálně 1.119.000,-. Výtěžek ze zpeněžení těchto nemovitostí bude použit primárně k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním, a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením (§ 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.). Výtěžku ze zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze podle ustanovení § 305 odst. 2, věta druhá, IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po plném uspokojení zajištěných věřitelů. Odvolací soud pro úplnost dodává, že v této fázi nelze předjímat, zda výtěžek ze zpeněžení nemovitostí bude zcela použit na úhradu zajištěných pohledávek, či zda případně bude postačovat též k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí.

V případě, že by výtěžek ze zpeněžení zastavených nemovitostí nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zástavy nesouvisí, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Neobstojí ani námitka odvolatelky, že z finančních důvodů není schopna zálohu ve výši 50.000,-zaplatit.

Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Insolvenční soud stanovil správně i výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci také náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Nedůvodná je námitka odvolatelky, že soud v případě jiných insolvenčních dlužníků stanovuje výši zálohy řádově do 10.000,-.

Vrchní soud v Olomouci ve svém rozhodnutí ze dne 30.9.2008, sp.zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, č. vydání 1-2, ročník 2010 pod pořadovým číslem 22/2010) skutečně formuloval a odůvodnil závěr, že záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-se jeví být zpravidla nepřiměřeně vysokou v souvislosti se stanovením výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, zahájeného návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, svědčí-li, majetkové a výdělečné poměry dlužníka pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek.

O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť, jak shora vyloženo, pokud se týká způsobu řešení úpadku, je oddlužení (formou plnění splátkového kalendáře) u dlužnice vyloučeno. Ostatně dlužnice ani návrh na povolení oddlužení nepodala.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu