3 VSOL 198/2011-B-36
KSOS 38 INS 14927/2010 3 VSOL 198/2011-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka MUDr. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiráskova 1629/9, Bruntál, PSČ 792 01, IČ: 60042770, zastoupeného Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 53/6, Ostrava-Moravská Ostrava, PSČ 702 00, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 14927/2010-B-9 ze dne 24.2.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby plnění napříště neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenční správkyni Ing. Ivaně Zálešákové (výrok III.), a deklaroval, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastaly účinky prohlášení konkursu (výrok IV.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník dne 7.12.2010 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, usnesením č.j. KSOS 38 INS 14927/2010-A-6 ze dne 22.12.2010 insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. V insolvenčním návrhu dlužník uvedl, že v současné době má 26 peněžitých závazků v celkové výši 1.397.486,52 Kč, z toho zesplatněné nároky pěti věřitelů ve výši 484.591,50 Kč je povinen uhradit celé, rovněž má další závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník v návrhu dále uvedl, že zastavil platby svých závazků, dne 8.2.2010 si půjčil pro domácnost částku 250.000,-Kč, kterou dne 7.7.2010 měl vrátit ve výši 450.000,-Kč. Tímto přišel o členské právo k družstevnímu bytu a dostal se do neřešitelné finanční situace. Na základě toho má za to, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Jeho příjmem je mzda od zaměstnavatele Slezská nemocnice v Opavě, příspěvková organizace, v průměrné měsíční výši 60.686,-Kč čistého. Návrh dlužníka je opatřen úředně ověřeným podpisem dlužníka a jeho manželky, v návrhu dlužník stvrdil, že není podnikatelem a že údaje v návrhu na povolení oddlužení a jeho přílohách jsou pravdivé. K návrhu dlužník připojil seznam majetku s prohlášením, že tento je úplný a správný. Dlužník k návrhu rovněž připojil seznam závazků, ve kterém prohlásil, že je úplný a správný. Dále dlužník prohlásil, že nemá žádné zaměstnance. Dne 4.2.2011 insolvenční správkyně předložila soudu zprávu o své činnosti, ve které uvedla, že zjistila, že informace uvedené dlužníkem v jeho návrhu jsou neúplné a nepravdivé. Dlužník v návrhu neuvedl, že má i další příjem, a to z provozu privátní ordinace provozované na základě rozhodnutí Okresního úřadu v Bruntále ze dne 14.10.2003 o registraci nestátního zdravotnického zařízení, dále dlužník dne 31.12.2010 podal u svého zaměstnavatele výpověď z pracovního poměru. V soupisu majetku dlužník neuvedl družstevní podíl na bytě u bytového družstva, neboť ve vztahu k tomuto bytu dlužník dne 11.10.2010 spolu s manželkou odstoupil od smlouvy o převodu práva ze dne 8.2.2010. Dlužník má jako člen bytového družstva nárok na členský podíl. V seznamu majetku dlužník neuvedl osobní motorové vozidlo značky Ford Focus. Insolvenční správkyně doložila ke své zprávě listiny, ze kterých soud zjistil, že dlužník je provozovatelem nestátního zdravotnického zařízení, má se Zdravotní pojišťovnou Ministerstva vnitra České republiky uzavřenou smlouvu jako privátní lékař s účinností od 1.1.2008 do 31.12.2015, dne 11.10.2010 spolu s manželkou odstoupili od dohody o převodu práv a povinností k družstevnímu bytu, smlouvy o podnájmu a smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 8.2.2010 uzavřené s Danielou Byrtusovou, dlužník společně se svou manželkou jsou členy Bytového družstva Jiráskova 7 v Bruntále a náleží jim členská práva a povinnosti s právem užívat družstevní třípokojový byt č. 20, Jiráskova 1629/9, Bruntál. Dne 17.2.2011 se uskutečnilo přezkumné jednání a schůze věřitelů, v průběhu které insolvenční správkyně přednesla zprávu o své dosavadní činnosti a opětovně upozornila na zjištěné skutečnosti ohledně neúplných a nepravdivých informací dlužníka v návrhu. Dále upozornila na to, že dlužník v soupisu majetku nepřiznal i finanční účet vedený u Raiffeisenbank a.s. se zůstatkem přibližně 33.000,-Kč, v seznamu závazků neuvedl věřitele č. 14 a č. 16 s tím, že pohledávky dle přihlášek č. P7 a č. P11 jsou vzniklé z podnikatelské činnosti dlužníka. Dlužník se ke zprávě insolvenční správkyně vyjádřil tak, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužníkovi a jeho manželce sepisovala Mgr. Ing. at Bc. Daniela Majzlíková, která se prezentovala jako osoba znalá insolvenční problematiky a která jim poradila, aby neuváděli skutečnost, že jsou podnikajícími osobami. V návrhu podaném do řízení vedeného u téhož soudu pod sp.zn. KSOS 8 INS 9965/2010 dlužník jako navrhovatel tuto skutečnost doložil. V souvislosti s podnikáním mu ani manželce nevznikly dluhy, které by vedly k jejich úpadku. Dlužník dal skutečně výpověď z pracovního poměru ke dni 31.12.2010, avšak v rámci solidarity s celostátní akcí lékařů, nesledoval tím nepoctivý záměr, následně svou výpověď odvolal a dne 14.2.2011 mu byl udělen souhlas s odvoláním jeho výpovědi ze strany zaměstnavatele. Členský podíl v bytovém družstvu zcela souvisí s popřenou pohledávkou věřitelky Daniely Byrtusové, dlužník se spolu s manželkou domnívali, že jim tento podíl nepatří, neboť o něj přišli na základě smlouvy ze dne 8.2.2010. Ve vztahu k osobnímu vozidlu zn. Ford Focus se dlužník domníval, že jde o leasingovou smlouvu a že mu tedy vozidlo nepatří. Věřitele č. 16 TGI Money a.s. dlužník neuvedl proto, že se jedná o úvěr, který byl zajištěn nemovitostí ve vlastnictví třetí osoby, a dlužník měl za to, že v daném případě se nejedná o jeho závazek, neboť v tomto případě vystupuje pouze jako ručitel. Soud dospěl k závěru, že ve smyslu ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona vyšly v průběhu řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a proto neschválil oddlužení dlužníka a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může návrh na povolení oddlužení podat pouze dlužník, který není podnikatelem. Zákonodárce tímto způsobem zřetelně projevil úmysl nerozšiřovat okruh osob, které mohou žádat o povolení oddlužení, o podnikatele, bez zřetele k tomu, zda příslušná osoba podniká jen ve velmi omezeném rozsahu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009). V průběhu řízení však bylo prokázáno, že dlužník podniká, neboť v Bruntále provozuje privátní lékařskou ordinaci a jako provozovatel nestátního zdravotnického zařízení pobírá příjmy z tohoto podnikání. Dalším důvodem pro neschválení oddlužení je nepoctivý záměr, který soud spatřuje v tom, že dlužník v návrhu neuvedl, že je podnikatel, a zatajil příjmy plynoucí ze své podnikatelské činnosti. Dlužník v návrhu neuvedl ani všechen svůj majetek, když neuvedl, že je vlastníkem osobního motorového vozidla a že společně s manželkou mu náleží členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu, dále nepřiznal existenci bankovního účtu. V seznamu závazků dlužník neuvedl přihlášené věřitele č. 14 Danielu Byrtusovou s pohledávkou ve výši 414.184,-Kč, č. 16 TGI Money a.s. s pohledávkou ve výši 464.167,33 Kč a č. 11 Finanční úřad v Bruntále s pohledávkou ve výši 41.432,-Kč. Pohledávku věřitele č. 14 dlužník sice při přezkumném jednání popřel, avšak bylo jeho povinností tento závazek v seznamu závazků uvést s poznámkou, že jej popírá a z jakého důvodu. Ve vztahu k pohledávce věřitele č. 16 dlužník na schůzi věřitelů nepravdivě uvedl, že se nejedná o jeho závazek, neboť vystupuje pouze jako ručitel. Přitom z úvěrové smlouvy ze dne 27.2.2006 připojené k přihlášce soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi věřitelem TGI Money a.s. a manžely Ambrozovými jako dlužníky. Opomenutím dvou největších závazků ve výši 464.167,33 Kč a 414.184,-Kč v seznamu závazků připojeném k insolvenčnímu návrhu dlužník projevil přinejmenším lehkomyslný, potažmo nedbalý přístup k plnění svých povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2, písm. b/ insolvenčního zákona). Soud proto rozhodl podle ust. § 405 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona tak, že neschválil oddlužení dlužníka a rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Poukázal na vadu v doručení napadeného rozhodnutí, kdy rozhodnutí bylo jeho právní zástupkyni doručováno nesprávně do datové schránky, přičemž tato má pouze datovou schránku jako insolvenční správkyně, nikoli jako advokátka, a proto jí rozhodnutí mělo být doručeno poštou. Podle jeho názoru je na uvážení insolvenčního soudu (založeném na konkrétních skutkových okolnostech případu) zhodnotit, zda automatickou aplikací zásady, podle které osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který (ač již nepodniká) má stále dluhy ze svého podnikání, by nebyl popřen duch zákona a zda tím ve skutečnosti není upírána možnost pokusit se o oddlužení způsobem předjímaným insolvenčním zákonem osobě, se kterou institut oddlužení v souladu s účelem, pro který byl zákonodárcem zformulován, typově počítá. Insolvenční soud má tedy možnost přihlédnout v konkrétní věci k tomu, že dluhy z podnikání jsou nepatrné. Namítl, že dluhy z jeho podnikání jsou skutečně marginální, jedná se o zcela okrajovou a doplňkovou činnost, četnost a objem závazků z podnikání ve vztahu k jeho celkovým dluhům je nepatrný a věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Poukázal na to, že ve svém návrhu neuvedl příjmy z podnikání z důvodu, že Mgr. Ing. at Bc. Daniela Majzlíková, která mu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení sepisovala, se prezentovala jako osoba znalá insolvenční problematiky a poradila mu, aby neuváděl skutečnost, že je podnikající osobou, dále že v předchozím insolvenčním řízení tuto skutečnost doložil. Podle jeho názoru příjem za rok 2010 není rozhodný, neboť návrh na zahájení insolvenčního řízení byl podáván dne 9.12.2010, daňové přiznání a výsledky za rok 2010 mu tak nemohly být a ani ke dni podání návrhu nebyly známy, a proto jsou správná a nezpochybněná jeho tvrzení ohledně příjmů z podnikání za předchozí roky. Namítl, že členský podíl v bytovém družstvu neuvedl proto, že zcela souvisí s popřenou pohledávkou věřitelky Daniely Byrtusové a že se domníval, že mu tento podíl již nepatří na základě dohody ze dne 8.2.2010. Rovněž tak ve vztahu k osobnímu vozidlu zn. Ford Focus se domníval, že jde o leasingovou smlouvu uzavřenou se společností ČSOB Leasing a.s., a proto mu vozidlo nepatří. Podle jeho názoru soud prvního stupně nesprávně vyvodil existenci nepoctivého záměru, rozhodnutí soudu prvního stupně není správné, a proto se domáhá změny napadeného rozhodnutí tak, že bude schváleno jeho oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze z hlediska vylíčení skutkového stavu podřadit pod ust. § 205 odst. 2, písm. e) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 1 IZ, tento zákon upravuje a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka v soudním řízení některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, b) oddlužení dlužníka.

Podle § 5 písm. a) IZ, insolvenční řízení spočívá zejména na zásadě, že musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr.

Podle § 405 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v takovém případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Především je nutno uvést (s ohledem na odvolací námitky dlužníka), že vzhledem na zákonnou úpravu oddlužení v insolvenčním zákoně (§ 389 a násl. IZ) není při oddlužení kladen důraz na maximální uspokojení věřitelů, nýbrž umožnit dlužníkovi, splňuje-li pro to všechny zákonné předpoklady, aby se oddlužil-osvobodil od dluhů (§ 414 IZ) a znovu bez dluhů zapojil do ekonomického života. Jednou z podmínek přitom je, že k oddlužení musí dlužník přistupovat zcela poctivě.

V dané věci se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně uvedenými v napadeném rozhodnutí a pro stručnost odůvodnění na ně zcela odkazuje.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, respektive jeho neschválení. V ustanovení § 395 odst. 2 zákonodárce pouze vymezil příkladmo (demonstrativním výčtem) skutečnosti, za nichž lze bez dalšího spolehlivě usuzovat na nepoctivost dlužníkova záměru sledovaného na povolení oddlužení. Tímto demonstrativním výčtem dal zákonodárce rozhodovací praxi vodítko pro výklad ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ.

Ustanovení § 405 IZ pak umožňuje insolvenčnímu soudu, aby i ve fázi insolvenčního řízení po rozhodnutí o způsobu oddlužení schůzí věřitelů schválené oddlužení neschválil a rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, když dodatečně vyjdou najevo (stejné) skutečnosti, pro něž by bylo lze zamítnout návrh na povolení oddlužení z důvodů uvedených v ust. § 395 IZ.

V dané věci odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v tom, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvedl skutečnost, že je podnikatel (provozovatel privátní lékařské ordinace), neuvedl v souladu s ust. § 104 odst. 1, písm. a) IZ v seznamu majetku veškerý svůj majetek, a to členský (družstevní) podíl, osobní motorové vozidlo a finanční prostředky na účtě, dále v souladu s ust. § 104 odst. 1, písm. b) IZ neuvedl v seznamu závazků všechny své závazky, a to nejméně závazek vůči věřitelce č. 14 Daniele Byrtusové (v částce 414.184,-Kč) a věřitele č. 16 TGI Money a.s. (v částce 464.167,30 Kč), lze zcela nepochybně spatřovat důvody vedoucí k závěru, že dlužník sledoval návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Na tom ničeho nemění ani dlužníkem tvrzené důvody, pro které tyto skutečnosti v návrhu na povolení oddlužení vůbec neuvedl, tedy zatajil rozhodné skutečnosti pro posouzení jeho návrhu na povolení oddlužení.

Odvolací soud dále shodně se soudem prvního stupně poukazuje na právní závěr Nejvyššího soudu České republiky přijatý v rozhodnutí sp.zn. 29 NSČR 3/2009 ze dne 21.4.2009 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, svazek 7, roč. 2009, pod poř. č. 79/2009), ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že zákonodárce v ust. § 389 odst. 1 IZ zřetelně projevil úmysl nerozšiřovat okruh osob, které mohou žádat o povolení oddlužení, o podnikatele, bez zřetele k tomu, zda příslušná osoba podniká jen ve velmi omezeném rozsahu. V dané věci dlužník je podnikající osobou (podle zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších doplnění), když je oprávněn provozovat nestátní zdravotnické zařízení na základě rozhodnutí o jeho registraci ze dne 14.10.1993, a podnikatelskou činnost provozuje (což i sám tvrdí), přitom je zcela nerozhodné, v jakém rozsahu podniká, že (dle tvrzení dlužníka) téměř nemá závazky z podnikání a případní takoví věřitelé jsou srozuměni s tím, že jejich pohledávka bude uspokojena v režimu oddlužení. Jinými slovy skutečnost, že dlužník je podnikatelem, jej vylučuje z možnosti způsobu řešení jeho úpadku oddlužením, a to bez ohledu na rychlost a kvalitu uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka. Odvolací námitka dlužníka proto v tomto směru důvodná není.

Lze přisvědčit odvolací námitce dlužníka, že napadené rozhodnutí bylo jeho právní zástupkyní soudem prvního stupně nesprávně doručováno do datové schránky, kterou má zřízenu pouze jako insolvenční správkyně, nikoli jako advokátka. Toto procesní pochybení soudu prvního stupně však není vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.), a proto ani tato odvolací námitka dlužníka pro posouzení věci není důvodná.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník je podnikatelem a podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, za správný, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, insolvenční správkyni a věřitelskému výboru se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníku běžet ode dne, kdy mu bude rozhodnutí doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu