3 VSOL 197/2013-A-10
KSBR 38 INS 304/2013 3 VSOL 197/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem 675 41 Nové Syrovice 35, o insolvenčním návrhu navrhovatele Komerční banka, a.s., IČ: 45317054, se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha (adresa pro doručování: odbor Oceňování a vymáhání aktiv, útvar Vymáhání pohledávek-FO, Václavské náměstí 42, 114 07, Praha 1), o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.2.2013 č.j. KSBR 38 INS 304/2013-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh navrhovatele ze dne 18.12.2012 se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh navrhovatele ze dne 18.12.2012 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Na odůvodnění poté, co rekapituloval obsah insolvenčního návrhu, uvedl, že návrh je neurčitý, neboť navrhovatel v něm nedostatečně popsal skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho aktivní legitimace k podání návrhu. Neurčitost vylíčení okolností k oprávnění podat insolvenční návrh spatřoval soud v tom, že z návrhu neplyne, od kdy dlužnice přestala platit splátky úvěru a na základě čeho došlo k zesplatnění pohledávky navrhovatele. V návrhu nejsou dle soudu uvedeny ani rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice. Navrhovatel jako další věřitele označil tři společnosti, u každé z nich uvedl výši pohledávky a nejpozdější možné datum její splatnosti. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil závěr, že i věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností osvědčujících úpadek dlužníka konkrétní údaje o pohledávkách (vedlejších) věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti v míře, která v případě, že budou shledána pravdivými, dovolí soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku, soud dovodil, že tvrzení v návrhu tuto podmínku nesplňují. Pokud jsou pro pohledávky věřitelů vedeny exekuce, neznamená to, že v jejich rámci nejsou pohledávky hrazeny a z obecně formulovaných tvrzení v návrhu nelze dovodit, zda některou z pohledávek dlužnice neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Tvrzení o dalších věřitelích dlužnice nejsou konkretizována v míře, která by umožnila soudu uzavřít, že je dlužnice v úpadku , a tato vada způsobuje neprojednatelnost návrhu.

Proti usnesení podal navrhovatel odvolání. Podle něj tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za dlužnicí ze smlouvy o úvěru, kterou doložil listinami, je dostatečné a vyplývá z něj jeho aktivní legitimace k podání návrhu. Vytýkal soudu, že vady návrhu spatřuje v nedostatečném vylíčení skutečností o tom, že dlužnice své peněžité závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, avšak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se týká nutnosti vylíčit konkrétní údaje o pohledávkách jiných věřitelů, včetně jejich splatnosti. V návrhu označil další věřitele řádně a tvrdil u každého z nich pohledávku, včetně právního důvodu, výše a data, kdy nejpozději musela nastat její splatnost. Vzhledem k tomu, že data splatnosti daleko předcházejí 3 měsíce a pro tyto splatné pohledávky jsou vedena exekuční řízení, z tvrzení v návrhu vyplývá úpadek dlužnice pro platební neschopnost, neboť má více věřitelů se závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, jelikož je nehradí tři měsíce. Podle navrhovatele vylíčil skutečnosti o pohledávkách dalších věřitelů v souladu s názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2011, proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, že jeho návrh nebude odmítnut.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné.

Ze spisu vyplývá, že navrhovatel se návrhem datovaným 18.12.2012 domáhal zjištění úpadku dlužnice, způsob řešení úpadku nenavrhl. Mimo skutečností, uvedených v návrhu, které rekapituluje soud v napadeném usnesení, navrhovatel v bodě I. návrhu uvedl, že jistina jeho pohledávky ke dni sepisu návrhu činila 1.279.804,78 Kč. V bodě II. návrhu navrhovatel uvedl, že dlužnice má splatné peněžité závazky vůči třetím osobám, které neplní. Například má peněžitý závazek za dodané energie ve výši 43.413,89 Kč vůči věřiteli Jihomoravská plynárenská a.s. k jehož zajištění bylo zřízeno dne 8.4.2011 exekutorské zástavní právo k nemovitostem v jejím vlastnictví, proto je zřejmé, že tento závazek je splatný nejpozději ke dni 8.4.2011. Dále má závazek ve výši 2.134 Kč z titulu neuhrazeného pojistného s příslušenstvím vůči věřiteli Kooperativa pojišťovna, a.s., k jehož zajištění bylo zřízeno exekutorské zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice na základě exekučního příkazu ze dne 10.5.2011, z toho je zřejmé, že tento závazek je splatný nejpozději ke dni 10.5.2011. Dále v návrhu tvrdil peněžitý závazek dlužnice z titulu neuhrazeného úvěru ve výši 13.841,48 Kč s příslušenstvím vůči věřiteli GE Money Bank, a.s., k jehož zajištění bylo exekučním příkazem ze dne 28.6.2012 zřízeno exekutorské zástavní právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice, z toho je zřejmé, že tento závazek je splatný nejpozději od 28.6.2012.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a insolvenčního dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení i jejich zástupců. Dle odstavce 2, musí být v insolvenčním návrhu dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označený důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá. Podle odstavce 3, věty druhé, je insolvenční navrhovatel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit i její přihlášku (§ 105 IZ).

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně uzavřel, že z návrhu neplynou tvrzení o splatné pohledávce navrhovatele za dlužnicí (§ 105 IZ) a tvrzení o tom, že dlužnice není schopna své splatné závazky plnit, protože jen z toho, že jsou vymáhány exekucí neplyne, že je neplní déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. c/ odst. 2, písm. b/ IZ).

S názorem soudu prvního stupně, že navrhovatel nevylíčil dostatečně skutečnosti o existenci své splatné pohledávky za dlužnicí, protože v návrhu neuvedl, od kdy dlužnice nehradila splátky úvěru a nepopsal úkon, na jehož základě došlo k zesplatnění jeho pohledávky, odvolací soud nesouhlasí. Navrhovatel řádně popsal důvod vzniku a výši své pohledávky za dlužnicí a tvrdil, kdy nastala její splatnost (25.4.2012) a proč ( zesplatnění ). Tato tvrzení dostatečně vymezují skutečnosti, které bude soud zkoumat při posuzování, zda navrhovatel k návrhu připojenými listinami (§ 105 IZ) doložil jím tvrzenou splatnost pohledávky. Z hlediska projednatelnosti návrhu jsou tvrzení o aktivní legitimaci navrhovatele vylíčena v návrhu úplně. Jiná otázka je, zda z navrhovatelem předložených listin bude možno dovodit spolehlivý úsudek o existenci jeho splatné pohledávky za dlužnicí a zda se mu tedy podaří v řízení prokázat svou aktivní legitimaci k podání návrhu.

Druhým důvodem neprojednatelnosti návrhu dle soudu je to, že v něm chybí údaje o platební neschopnosti dlužnice, protože jen z toho, že je vedena exekuce k vymožení pohledávek vedlejších věřitelů ještě neplyne, že dlužnice tyto závazky neplní více jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Nejvyšší soud se v usnesení ze dne 21. prosince 2011 č.j. MSPH 88 INS 14537/2010 29 NSČR 14/2011-A-20, které bylo publikováno pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3, ročník 2012, na str. 419 a je citováno v odůvodnění napadeného usnesení, zabýval tím, jak je třeba identifikovat pohledávky vedlejších věřitelů za dlužníkem ve věřitelském insolvenčním návrhu. Otázkou požadavků na míru konkrétnosti tvrzení k neschopnosti dlužníka tyto pohledávky plnit (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) se v tomto rozhodnutí výslovně nezabýval. V tomto rozhodnutí vyslovený obecný závěr Nejvyššího soudu, že věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat taková tvrzení, která, budou-li shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku, se však vztahují na tvrzení ke všem třem znakům úpadku dlužníka pro platební neschopnost.

V tomto případě to znamená, že je třeba posoudit, zda tvrzení v návrhu, kterými navrhovatel vylíčil důvody platební neschopnosti dlužnice, jsou natolik určitá, aby k nim bylo možno provádět skutková zjištění (zjednodušeně řečeno, aby bylo zřejmé, co má soud v řízení zkoumat a k čemu provádět důkazy). Pokud navrhovatel v návrhu uvedl (jen obecně), že dlužnice své závazky vůči třetím osobám neplní a tyto závazky konkretizoval osobou jejich věřitele, výší a datem splatnosti, přitom u každého závazku uvedl, že je vymáhán v exekuci, vyplývá z toho podle odvolacího soudu tvrzení, že dlužnice své závazky neplní již od doby data jejich uvedené splatnosti (závazek ve výši 43.413,89 Kč vůči věřiteli Jihomoravská plynárenská a.s. neplní od 8.4.2011, závazek ve výši 2.134 Kč vůči věřiteli Kooperativa pojišťovna, a.s. neplní od 10.5.2011 a závazek ve výši 13.841,48 Kč vůči věřiteli GE Money Bank, a.s. neplní od 28.6.2012). Protože návrh byl podán dne 7.1.2013, vyplývá z něj i tvrzení o tom, dlužnice své závazky neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti (3 odst. 2, písm. b/ IZ) a v návrhu jsou vylíčeny všechny tři znaky úpadku dlužnice pro platební neschopnost (§ 3 odst. 1 IZ).

Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh navrhovatele ze dne 18.12.2012 je projednatelný. Proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že tento insolvenční návrh se neodmítá. V dalším řízení se bude soud prvního stupně tímto insolvenčním návrhem zabývat věcně.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání jim začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 18. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu