3 VSOL 195/2012-A-10
KSOS 8 INS 3/2012 3 VSOL 195/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka HABIKO MORAVA s.r.o., se sídlem v Ostravě, Martinov, Martinovská 3168/48, PSČ 723 00, IČ: 27768929, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.2.2012, č.j. KSOS 8 INS 3/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 5.1.2012 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení o uložení povinnosti zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit. Usnesení s citovanou výzvou bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 5.1.2012 a dlužníku bylo dále doručováno zvláštním způsobem; dle doručenky bylo toto usnesení doručeno dlužníku prostřednictvím datové sítě dne 15.1.2012, přičemž poté začala běžet odvolací lhůta a rovněž lhůta k zaplacení zálohy. Vzhledem k tomu, že dlužník odvolání proti usnesení o povinnosti zaplatit zálohu nepodal, usnesení nabylo právní moci 1.2.2012 a poté začala běžet sedmidenní lhůta k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Tato záloha ovšem zaplacena nebyla, proto soud postupoval podle ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém uvedl, že nepopírá skutečnost, že zálohu ve stanovené lhůtě nezaplatil. Namítá však, že soud prvního stupně nevzal v úvahu, že neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení nemusí nutně vést k zastavení řízení, protože rozhodnutí soudu prvního stupně ukládající uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení může být podkladem pro výkon rozhodnutí vůči insolvenčnímu navrhovateli. Tvrdí, že soud prvního stupně měl přihlédnout k notorietě, dle níž je u dlužnického insolvenčního návrhu v zásadě nepochybné, že dlužník je skutečně insolventní a s mimořádně vysokou pravděpodobností bude soudem vydáno rozhodnutí o jeho úpadku. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil, když má za to, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a skutečnému stavu věci.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka, který podal u Krajského soudu v Ostravě návrh na zahájení insolvenčního řízení. Usnesením ze dne 5.1.2012, č.j. KSOS 8 INS 3/2012-A-3 uložil insolvenční soud dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč v hotovosti na pokladně soudu nebo na účet specifikovaný ve výroku rozhodnutí. Toto usnesení bylo dlužníku doručováno zvláštním způsobem prostřednictvím datové sítě a bylo mu doručeno fikcí dne 15.1.2012. Dlužník ve stanovené 15 denní lhůtě odvolání proti usnesení o uložení zálohy nepodal; toto rozhodnutí proto nabylo právní moci dne 1.2.2012. Od data nabytí právní moci začala běžet dlužníku sedmidenní lhůta k zaplacení zálohy, která však dle sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.2.2012 na účet soudu zaplacena nebyla.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací námitky dlužníka nepovažuje odvolací soud za důvodné. Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, přičemž dlužník možnosti podat proti tomuto usnesení odvolání nevyužil, nelze napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podrobit přezkumu ohledně odvolacích námitek dlužníka směřujících proti důvodům pravomocného usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí je významné to, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužník sám ani netvrdí) a dále to, že dlužník v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu byl ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučen o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze důvodně vytýkat, že nepřikročil k druhé možnosti, a to vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V případě dlužníka je totiž za trvání konkursu dlužníka podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či je umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví, což ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že odvolatel ve svém odvolání netvrdí žádné relevantní důvody, které by mohly být důvodem změny napadeného rozhodnutí, je třeba považovat rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení za věcně správné.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu