3 VSOL 194/2013-A-14
KSOL 10 INS 30299/2012 3 VSOL194/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Haškova 488, 790 81 Česká Ves, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4.2.2013 č.j. KSOL 10 INS 30299/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 3.12.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice. Ze seznamu závazků vyplynulo, že dlužnice má závazky v celkové výši 220.563,07 Kč, je svobodná, má založenou vyživovací povinnost ke třem dětem a její příjem představuje dávka státní sociální podpory ve formě rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč. V návrhu navrhla jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře s tím, že má zajištěn příjem z darovací smlouvy, a to ve výši 5.500 Kč měsíčně. Soud prvního stupně dlužnici usnesením č.j. KSOL 10 INS 30299/2012-A-7 ze dne 11.1.2013 vyzval k doložení údajů o dárci, dlužnice však tuto uloženou povinnost nesplnila a podáním ze dne 18.1.2013 navrhla jako způsob oddlužení zpeněžení nemovitosti v jejím vlastnictví. Dle výpisu z katastru nemovitostí dlužnice vlastní nemovitosti vedené na LV 431, č. parcely 33, č. p. 235 v obci Janov, katastrální území Janov u Krnova. Na nemovitosti byl proveden znalecký posudek znalcem Ing. Lubošem Novákem, který stanovil obvyklou cenu ve výši 157.000 Kč. Dle znaleckého posudku nejde o rodinný dům, ale o občanskou vybavenost restauračního charakteru, která bez celkové opravy a modernizace není vůbec schopná provozu, a dle znalce je velmi obtížně obchodovatelná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou zde důvodné pochybnosti o tom, že hodnota plnění, které by při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty obdrželi nezajištění věřitelé, by byla nejméně 30 % jejich pohledávek. K tomuto závěru dospěl na základě znaleckého posudku, z něhož vyplývá obtížná prodejnost nemovitosti a tedy vysoká pravděpodobnost neuspokojení nezajištěných věřitelů. Vzhledem k tomu, že dlužnice má příjem 7.600 Kč a tři vyživovací povinnosti, nezajištění věřitelé by ani na základě splátkového kalendáře neobdrželi nejméně 30 % svých pohledávek, protože z příjmu dlužnice nelze pro účely oddlužení srážet ničeho. Jediným možným řešením věci dlužnice je tedy prohlášení konkursu. Soud prvního stupně proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši. Zaplacená záloha má umožnit při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice, respektive v případě neexistence majetku dlužnice k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce. V případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, a v průběhu konkursního řízení je možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce aj.).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm namítla, že záloha je pro ni nepřiměřeně vysoká, neboť má příjem jen 7.800 Kč. Podle dlužnice by se prodejem nemovitosti v jejím vlastnictví mohlo získat 70.000 Kč, a tak by se uspokojila část dluhů a zbytek by splácela formou splátkového kalendáře. Požádala o snížení zálohy na 5.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má v současné době 7 peněžitých závazků u 4 věřitelů v celkové výši 220.563,07 Kč, vlastní rodinný dům v hodnotě cca 300.000 Kč a její příjem je tvořen rodičovským příspěvkem ve výši 7.600 Kč. Byť dlužnice předložila darovací smlouvu uzavřenou s Alešem Holčíkem na částku 5.500 Kč měsíčně, nelze k této smlouvě přihlížet, neboť dlužnice neosvědčila platební schopnost dárce. Dále dlužnice předložila znalecký posudek na nemovitost vedenou na LV 431, č. parcely 33, č. p. 235 v obci Janov, katastrální území Janov u Krnova, dle kterého byla stanovena odhadní cena nemovitosti na částku 157.000 Kč. Jak znalec Ing. Luboš Novák ve svém posudku uvedl, nemovitosti jsou jako celek velmi obtížně obchodovatelné. Navíc se jedná o budovu, která sloužila dlouhodobě pro restaurační a společenské využití, a nikoli k bydlení, přičemž technický stav budovy neumožňuje žádný provoz.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 398 odst. 2 IZ, při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se pro účely stanovení výše zálohy nejprve zabýval otázkou, zda lze očekávat, že dlužnice může splňovat podmínky pro povolení oddlužení. V případě očekávaného povolení oddlužení má význam též posouzení toho, jakou formou bude oddlužení probíhat, tedy zda plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, které dlužnice rovněž navrhla, probíhá obdobně jako konkurs (§ 398 odst. 2 IZ), tedy jednorázově vznikají náklady spojené se zpeněžováním majetku sepsaného v majetkové podstatě.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v současné době by nebylo možné uvažovat o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužnice kromě nemovitosti nevlastní žádný významný majetek, který by bylo možné použít pro účely oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Byť znalec ohodnotil nemovitost dlužnice na částku 157.000 Kč, je dle názoru odvolacího soudu nemovitost jako celek velmi obtížně obchodovatelná. Jak vyplynulo z obsahu znaleckého posudku, jedná se o budovu, která sloužila dlouhodobě pro restaurační a společenské využití, a nikoli k bydlení, a navíc technický stav nemovitosti neumožňuje žádný provoz. S ohledem na závěry znaleckého posudku je tedy velmi pravděpodobné, že nemovitost dlužnice by se nepodařilo zpeněžit, v důsledku čehož by nezajištění věřitelé nebyli uspokojeni z výtěžku zpeněžení nemovitého majetku.

Dlužnici nelze povolit ani oddlužení plněním splátkového kalendáře. Příjmem dlužnice je v současné rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu dlužnice nelze podle pravidel uvedených v ustanovení § 279 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 398 odst. 3 věty první a § 395 odst. 1 písm. b) IZ srážet ničeho. K darovací smlouvě uzavřené s Alešem Holčíkem nelze přihlížet, protože nebyla osvědčena platební schopnost dárce. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnici nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu by nebyla schopna ani částečně uhradit závazky vůči nezajištěným věřitelům.

Závěr soudu prvního stupně, že jedinou v úvahu přicházející možností řešení případného úpadku dlužnice je konkurs, je správný.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá pohotové finanční prostředky, je správný závěr soudu prvního stupně, že prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak (§ 108 odst.1 IZ).

Správný je i jeho závěr, že další pokračování v insolvenčním řízení bude vyžadovat finanční prostředky na náklady spojené s výkonem funkce správce v počáteční fázi konkursu, kdy bude třeba provést soupis majetku v podstatě a učinit pokus o jeho prodej. Minimální výše odměny insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí 45.000,-Kč. K tomu je třeba připočítat i hotové výdaje, které správci v souvislosti s výkonem jeho funkce vzniknou (náklady cestovného, hovorné, poštovné). Složená záloha by měla sloužit též jako záruka úhrady nákladů insolvenčního řízení, pokud by se nepodařilo zpeněžit majetek dlužnice v potřebném rozsahu. Proto je uložení zálohy ve výši 50.000 Kč opodstatněné.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu