3 VSOL 193/2012-A-14
KSOS 38 INS 21710/2011 3 VSOL 193/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , IČ: 67333397, bytem Hlučín, Mírové náměstí 24, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2012, č.j. KSOS 38 INS 21710/2011-A-8, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že uložil dlužníkovi usnesením ze dne 28.11.2011, č.j. KSOS 38 INS 21710/2010-A-3, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s poučením, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud řízení zastavit. Soud prvního stupně konstatoval, že usnesení nabylo právní moci dne 22.12.2011 a že lhůta k zaplacení zálohy uplynula dnem 29.11.2011, a to marně, neboť záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacena nebyla. Soud prvního stupně dále konstatoval, že při úvaze o uložení zálohy vycházel z aktuálního stavu dlužníkova majetku, kde se nenachází prostředky, které by bylo možné bezprostředně využít na hrazení nákladů insolvenčního řízení a ze skutečnosti, že jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Vzhledem k tomu, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla zaplacena, soud prvního stupně tedy postupoval dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ a řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhá dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. Namítal, že již v samotném insolvenčním návrhu a dokladech, které k návrhu přiložil, deklaroval, že nemá prakticky žádné finanční prostředky a jedinou majetkovou hodnotou je pohledávka, která není obchodovatelná a jeho příjem, když navíc je proti němu vedeno několik exekučních řízení. Dlužník dále uvedl, že neměl možnost získat finance ani jiným způsobem, neboť nemůže sjednávat půjčky, protože si je vědom skutečnosti, že půjčky není schopen vrátit ani splácet.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 24.11.2011. Usnesením ze dne 28.11.2011, č.j. KSOS 38 INS 21710/2010-A-3, uložil insolvenční soud dlužníku, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet insolvenčního soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V usnesení insolvenční soud dlužníka poučil dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit nebo přistoupit k jejímu vymáhání. Jelikož se usnesení nepodařilo dlužníku doručit na adresu uvedenou v návrhu, bylo opakovaně dlužníku doručováno vyhláškou, usnesení bylo dlužníku doručeno dne 6.12.2011. Dlužník ve stanovené 15 ti denní odvolací lhůtě proti tomuto usnesení o uložení zálohy odvolání nepodal; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22.12.2011. Od data nabytí právní moci toto rozhodnutí začala dlužníku běžet sedmidenní lhůta k zaplacení zálohy, která však dle sdělení účtárny Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.1.2012 na účet soudu zaplacena nebyla. Poté ve věci rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací námitky dlužníka nepovažuje odvolací soud za důvodné. Vzhledem k tomu, že usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je v právní moci, přičemž dlužník možnosti podat proti tomuto usnesení odvolání nevyužil, nelze napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení podrobit přezkumu ohledně odvolacích námitek dlužníka směřujících proti důvodům pravomocného usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí je významné pouze to, že dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil, a to ani v rámci odvolacího řízení (což ostatně dlužník sám ani netvrdí) a dále to, že dlužník byl v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 IZ poučen o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Jsou-li splněny tyto předpoklady, insolvenční soud má právo insolvenční řízení zastavit, přičemž mu nelze vytýkat ani to, že nepřikročil k druhé možnosti, a to k vymáhání nezaplacené zálohy v rámci výkonu rozhodnutí, když je věcí insolvenčního soudu, kterou variantu v případě nezaplacení zálohy zvolí. Nutno navíc zdůraznit, že vymáhání nezaplacené zálohy přichází v úvahu zásadně pouze tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel. V případě dlužníka je totiž za trvání konkursu dlužníka podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty budˇ zcela vyloučeno, či je umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví, což ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že odvolatel ve svém odvolání netvrdí žádné relevantní důvody, které by mohly být důvodem změny napadeného rozhodnutí, je třeba považovat rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení za věcně správné.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu