3 VSOL 192/2011-P22-7
KSOS 38 INS 13803/2010 3 VSOL 192/2011-P22-7

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ing. Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelská 822, Uničov, 783 91, o přihlášce pohledávky č. 22 věřitele č. 21 ESSOX s.r.o., se sídlem Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice, PSČ 370 01, IČ: 26764652, o odvolání věřitele č. 21 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.3.2011, č.j. KSOS 38 INS 13803/2010-P22-2

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl o tom, že přihláška pohledávky P22 věřitele č. 21 ESSOX, s.r.o. se odmítá a právní mocí rozhodnutí účast věřitele č. 21 v insolvenčním řízení končí. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením o úpadku, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 22.12.2010 byli věřitelé dlužníka vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení přihlásili své pohledávky. Posledním dnem lhůty k přihlášení pohledávek byl pátek 21.1.2011. Podáním ze dne 24.2.2011 přihlásil věřitel č. 21 do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem ve výši 35.037,54 Kč. Přihláška byla podána k poštovní přepravě dne 22.2.2011, tedy po uplynutí lhůty stanovené k přihlašování pohledávek. V souladu s ustanovením § 185 IZ soud proto rozhodl o odmítnutí přihlášky pohledávky a o tom, že právní mocí rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení podal věřitel ESSOX, s.r.o. včasné odvolání ve kterém namítá, že přihláška pohledávky byla podána včas s ohledem na to, že do dnešního dne není dlužník v insolvenčním rejstříku označen v souladu s insolvenčním zákonem-§ 420, takže zastává názor, že lhůta pro podání přihlášky pohledávky mu stále běží. Dlužník je označen pouze příjmením a ne svým jménem, což je v rozporu s ustanovením § 420 insolvenčního zákona. Je toho názoru, že při označování dlužníka došlo k pochybení soudu, nicméně toto pochybení nemůže jít na vrub věřiteli, to je společnosti ESSOX, s.r.o. Poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v jiné insolvenční věci když má za to, že v obdobném předmětu řízení bylo již rozhodnuto tak, že v dané věci přihláška pohledávky byla považována za včasnou. Navrhuje, aby odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Podle § 136 odst. 2, písm. d) IZ insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání. Podle odst. 3 téhož ustanovení lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší třiceti dnů a delší dvou měsíců.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 420 odst. 1 a odst. 2 IZ je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo. Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků vedle údajů podle odst. 1 i dodatek odlišující její firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále místo podnikání, jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo.

Soud prvního stupně správně zjistil, že usnesením ze dne 22.12.2010 č.j. KSOS 38 INS 13803/2010-A-7 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a věřitelé dlužníka byli současně vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky u insolvenčního soudu. Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 22.12.2010. Poslední den lhůty pro přihlašování pohledávek připadl na pátek 21.1.2011. Odvolatel podal přihlášku pohledávky k poštovní přepravě až dne 22.2.2011. Věřitel ve svém odvolání nijak nezpochybňuje, že přihlášku pohledávky podal až po uplynutí 30denní lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku. Domnívá se však, že vzhledem k tomu, že dlužník nebyl v insolvenčním rejstříku řádně označen v souladu s ustanovením § 420 IZ lhůta pro podání přihlášky pohledávky mu stále běží.

Věřitel ke svému odvolání předložil výstup z insolvenčního rejstříku k datu 4.3.2011, ze kterého vyplývá, že k tomuto datu byl dlužník v insolvenčním rejstříku označen svým příjmením, rodným číslem a datem narození, bydlištěm-sídlem a identifikačním číslem. V insolvenčním rejstříku chybí tedy uvedení jména dlužníka. Byl-li takto dlužník označen k datu 4.3.2011, lze s největší pravděpodobností předpokládat, že takto neúplně byl označen i v době, kdy běžela věřitelům lhůta k podání přihlášek pohledávek.

Odvolatel v přezkoumávané věci nemá postavení osoby, jíž se doručuje rozhodnutí o úpadku zvlášť, proto je zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Odvolací soud však nesouhlasí s věřitelem, že neuvedení jména fyzické osoby, za situace, kdy všechny ostatní údaje týkající se fyzické osoby ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 a odst. 2 IZ jsou v insolvenčním rejstříku uvedeny, způsobuje to, že věřiteli stále běží lhůta pro podání přihlášky pohledávky, respektive že tato lhůta ještě vůbec věřiteli nezačala běžet. Jméno fyzické osoby není takovým údajem, který by sám o sobě, a to na rozdíl od rodného čísla, identifikoval zcela nezaměnitelně konkrétní fyzickou osobu. K tomu, aby bylo možno identifikovat fyzickou osobu nestačí znát pouze její jméno, nýbrž jsou nutné i další údaje. I bez uvedení jména fyzické osoby lze dlužníka v insolvenčním rejstříku vyhledat podle jeho příjmení, nebo rodného čísla či čísla identifikačního. Z listin, které předložil odvolatel ke své přihlášce pohledávky vyplývá, že věřitel měl k dispozici veškeré osobní údaje týkající se dlužníka včetně jeho adresy bydliště, rodného čísla, data narození a identifikačního čísla. Byl-li v insolvenčním rejstříku označen dlužník svým příjmením, rodným číslem, datem narození, bydlištěm a identifikačním číslem věřitel mohl porovnáním těchto uvedených údajů s údaji ve své databázi klientů zjistit, že ohledně jeho klienta, tedy dlužníka, bylo zahájeno insolvenční řízení. Ve svém odvolání věřitel ostatně ani sám netvrdí, že neuvedení jména mu znemožnilo v nastaveném procesu vnitřního sledování insolvenčního rejstříku zjistit, že ohledně dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení, v odvolání pouze obecně uvádí, že došlo k pochybení soudu a že toto pochybení nemůže jít nijak na jeho vrub. Odvolateli je nutno přisvědčit v tom, že k pochybení soudu skutečně došlo, když dlužník nebyl řádně v insolvenčním rejstříku označen v souladu s ustanovením § 420 odst. 1 insolvenčního zákona, nicméně podle názoru odvolacího soudu v tomto konkrétním případě se nejedná o takové pochybení, které by mělo za následek to, že v důsledku neuvedení jména dlužníka v insolvenčním rejstříku věřitel nemohl včas přihlásit svou přihlášku pohledávky u insolvenčního soudu. Odkaz na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.2011 v této věci odvolací soud nepovažuje za případný, když zmiňované rozhodnutí řeší problematiku neuvedení rodného čísla dlužníka a nikoliv neuvedení jeho jména, což podle přesvědčení odvolacího soudu nutno považovat za rozdílné případy.

Podal-li věřitel svou přihlášku pohledávky k poštovní přepravě až dne 22.2.2011, stalo se tak po uplynutí 30denní lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, a soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže rozhodl o odmítnutí přihlášky pohledávky a současně také o tom, že právní mocí rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná věřiteli běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 21. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu