3 VSOL 189/2012-A-11
KSBR 38 INS 23638/2011 3 VSOL 189/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Město na Moravě, Žďárská 71, PSČ 592 31, o návrhu dlužnice na ustanovení zástupce, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.2.2012 č.j. KSBR 38 INS 23628/2011-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, zamítl návrh dlužnice o ustanovení zástupce. S odkazem na ustanovení § 30 odst. 1 a § 30 odst. 2 o.s.ř. uzavřel, že ustanovení zástupce není k ochraně zájmů dlužnice třeba. V této souvislosti vyšel z údajů v Živnostenském rejstříku z nichž vyplývá, že dlužnice je zapsána jako podnikatelka s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona , s tím, že oprávnění je přerušeno od 1.11.2010, dále v předmětu podnikání hostinská činnost , jež je přerušeno od 1.11.2010, a v předmětu podnikání služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy u fyzických a právnických osob , s tím, že k zániku oprávnění došlo ke dni 30.6.2008. Soud prvního stupně dovodil, že dlužnice, jako osoba provozující tyto živnosti, by měla být schopna řádně vyplnit formulář návrhu na povolení oddlužení, takže není důvod jí ustanovit zástupce. Navíc má dlužnice možnost obrátit se na existující občanská sdružení, jejichž předmětem činnosti je právě pomoc dlužníkům.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že podle článku 37 Listiny základních práv a svobod má každý občan právo na právní pomoc v řízení před soudy. Poukázala na to, že není právnicky vzdělaná, není zcela zdravá, je nemajetná a nemá a neměla počítač. Pokud prováděla hostinskou činnost, za tyto služby vždy platila, administrativní činnost jí zajišťovala účetní a spolupracovnice. V Nové Městě na Moravě, kde bydlí, není žádná občanská poradna se zaměřením na dluhy , a protože nemá počítač, nemůže si věci nastudovat na internetu. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a ustanovil dlužnici zástupce.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 5.1.2012 č.j. KSBR 38 INS 23638/2011-A-4 Krajský soud v Brně insolvenční návrh dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje všechny náležitosti, vyžadované ustanovením § 103 IZ. Soud prvního stupně rovněž dovodil, že dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu nepřipojila ani přílohy, jak jí ukládá ustanovení § 104 IZ, to je seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a další listiny, které dokládají úpadek dlužnice. Doložení těchto listin je přitom podle soudu prvního stupně pro dlužnici velmi významné, neboť, jak vyplývá z registru ekonomických subjektů, dlužnice do 1.11.2010 podnikala, a tudíž je důvod domnívat se, že některé ze závazků dlužnice mohou pocházet z podnikání. Pokud by dlužnice měla závazky z podnikání, nesplňovala by tak podmínku pro podání návrhu na povolení oddlužení stanovenou v § 389 IZ. Proti tomuto usnesení podala dlužnice včas odvolání spolu s návrhem na ustanovení právního zástupce s odůvodněním, že není právně vzdělaná, je ve finanční tísni a nemá peníze na konzultace s právníkem. O podaném odvolání proti usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu dosud rozhodnuto nebylo.

Podle ustanovení § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníků a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Námitkám odvolatelky je možno-obecně-přitakat potud, že podle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Naplnění tohoto základního práva pak představuje ustanovení § 30 o.s.ř.

Z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že soud může ustanovit účastníku zástupce jen na jeho žádost, přičemž o ustanovení zástupce může účastník požádat kdykoliv v průběhu řízení, ale i před jeho zahájením, jestliže hodlá prostřednictvím ustanoveného zástupce podat žalobu (návrh na zahájení řízení). V žádosti o ustanovení zástupce podané před zahájením řízení přitom musí žadatel uvést, jakého práva se chce v řízení, které má být zahájeno, domáhat, aby mohlo být posouzeno, zda nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Nutno zdůraznit, že ustanovit účastníku zástupce z řad advokátů na jeho žádost lze pouze v případě, jde-li o účastníka, u něhož jsou jednak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (pro takový závěr pak jsou významná hlediska uvedená v ustanovení § 138 o.s.ř., na základě nichž soud rozhoduje o žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, to je, zda poměry účastníka odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků a okolnost, že u účastníka nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva) a dále, jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů (např. jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a v jiných podobných případech), nebo jde-li o věc v níž je předepsáno povinné zastoupení advokátem nebo notářem (tj. pro podání dovolání).

S odvolatelkou lze souhlasit v tom, že soud skutečně nemůže žádost o ustanovení zástupce odmítnout pouze z toho důvodu, že se může poradit jinde . Ustanovení zástupce nezávisí na úvaze soudu. Jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 30 odst. 1 o.s.ř., je soud povinen žádosti účastníka o ustanovení zástupce vyhovět.

Nicméně odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že druhá podmínka uvedená v ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. , to je, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně zájmů dlužnice, skutečně (byť z jiných důvodů, než jaké soud prvního stupně uvádí) naplněna nebyla.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ platí, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Shora citované ustanovení § 128 IZ řeší situaci, kdy insolvenční návrh nemá povinné náležitosti, je nesrozumitelný a neurčitý. V takovém případě zákon jednoznačně stanoví, že insolvenční soud takový návrh odmítne, aniž by před tím vyzval účastníka řízení k tomu, aby své podání opravil či doplnil.

Uvedené znamená, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel případně sám odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ. K odstranění vad insolvenčního návrhu, případně provedenému až v odvolacím řízení, se již nepřihlíží.

V přezkoumávané věci podala dlužnice návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů až v odvolacím řízení, zahájeném k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl její insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítnut. V této fázi řízení podmínku, stanovenou v § 30 odst. 1 o.s.ř., to je podmínku, že ustanovení zástupce je třeba k ochraně zájmů dlužnice, ovšem dovodit nelze. Předmětem přezkumu odvolacím soudem bude toliko správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že insolvenční návrh v době rozhodnutí insolvenčního soudu o jeho odmítnutí vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat. I pokud by insolvenční návrh dlužnice měl nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, ani prostřednictvím ustanoveného advokáta by nemohla vady tohoto návrhu zhojit, neboť, jak shora vyloženo, k odstranění vad insolvenčního návrhu případně provedenému až v odvolacím řízení by odvolací soud již přihlédnout nemohl.

Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu