3 VSOL 189/2011-A-9
KSOS 33 INS 3881/2011 3 VSOL 189/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Dvouletky 604/44, Ostrava-Hrabůvka, PSČ 700 30, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.3.2011, č.j. KSOS 33 INS 3881/2011-A-3 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnicí vylíčené rozhodující skutečnosti, které mají osvědčovat její úpadek v bodě 21 formuláře návrhu na povolení oddlužení jsou naprosto nedostatečné. Na základě vylíčeného skutkového stavu, kdy dlužnice popisuje, že se rozhodla hradit závazky svého manžela protože měla dvě zaměstnání, avšak po určité době o zaměstnání přišla a nemohla nadále dluhy za manžela splácet, čímž se dostala do platebních problémů, nelze osvědčit, že dlužnice je v úpadku, protože rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně 2), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Soud prvního stupně dále uzavřel, že dlužnicí nedostatečně tvrzené rozhodné skutečnosti o jejím úpadku činí insolvenční návrh neprojednatelným, a proto ho podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání ve kterém popisuje opětovně situaci na základě které se dostala do dluhů, kdy se pokusila s bankami dohodnout odklad nebo snížení splátek, nebylo to však možné, proto si musela vzít další úvěr na řádné splácení prvního a tím se dostala do platebních problémů. Tvrdí, že byla na tom tak finančně špatně, že jednou půjčkou platila půjčky jiné, její bývalý manžel začal splácet dětem od roku 2008 dlužné výživné, synové ji dříve přispívali určitou částkou na měsíční peněžité závazky, nyní se však osamostatnili a nemohou jí na její závazky již nadále přispívat. Z toho důvodu podala insolvenční návrh tak, aby se nedostala ještě do větších platebních problémů než v jakých je.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnicí podaný insolvenční návrh je pro nedostatek vylíčení rozhodujících skutečností neprojednatelný. V projednávané věci podala dlužnice insolvenční návrh za použití formuláře návrhu na povolení oddlužení, kde v bodě 21 uvedla, že návrh podává z důvodu úpadku a skutkově vylíčila situaci, na základě které se dostala do dluhů, když uvedla, že se rozhodla uhradit závazky za svého manžela, protože v té době měla dvě zaměstnání, po dvou a půl letech řádného splácení však o druhé zaměstnání přišla a pokusila se s bankou domluvit, nebylo to však možné, proto si vzala další úvěr na řádné splácení prvního a tím se dostala do platebních problémů. Takto vylíčený skutkový stav, který má osvědčovat úpadek dlužnice je naprosto nedostatečný. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že k tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, chybí jakákoliv tvrzení o tom, že dlužnice má více věřitelů (to je nejméně 2), dále tvrzení o tom, že vůči svým věřitelům má dlužnice závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti s odkazem na uvedení konkrétního data splatnosti závazků popřípadě tvrzení o tom, kdy naposledy na jednotlivé závazky bylo plněno, jakož i to, že dlužnice není schopna své závazky plnit, přičemž v otázce neschopnosti plnit své závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Soud prvního stupně proto postupoval správně jestliže insolvenční návrh dlužnice jako neprojednatelný odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ. Rovněž tak správně poučil dlužnici o tom, že po právní moci usnesení si dlužnice může podat nový, řádný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet dlužnici ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 15. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu