3 VSOL 186/2013-A-11
KSBR 45 INS 787/2013 3 VSOL 186/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Vojtěcha anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Žižkova 227/1, PSČ 591 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.2.2013 č.j. KSBR 45 INS 787/2013-A-6 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 19.12.2012, který byl soudu doručen dne 14.1.2013, se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jako řešení tohoto úpadku navrhl oddlužení formou splátkového kalendáře. Na základě výzvy soudu pak dlužník uvedl, že je v současné době nezaměstnaný, žádný příjem nesdělil. Z předložené smlouvy bylo zjištěno, že dlužník a jeho manželka uzavřeli s Michalem anonymizovano , anonymizovano smlouvu o důchodu, v níž se plátce důchodu zavazuje k poskytování plnění dlužníkovi a jeho manželce ve výši 13.000 Kč na účet insolvenčního správce, s tím, že uvedená částka bude výhradně sloužit k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, a to vždy každý rok v měsíci lednu, únoru a březnu. Soud prvního stupně dovodil, že za pět let tak bude oběma manželům poskytnut důchod v celkové výši 195.000 Kč. S ohledem na zjištění, že dlužník má vyživovací povinnost ke své manželce a čtyřem dětem, a s přihlédnutím k celkové výši nezajištěných závazků dlužníka, soud prvního stupně uzavřel, že příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře činila hodnota plnění, které by obdrželi nezajištění věřitelé, nejméně 30 % jejich pohledávek. To vylučuje řešit úpadek dlužníka oddlužením. Poté, co soud prvního stupně dále vyložil účel zálohy, dovodil-jak se z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení podává-že uložení zálohy ve výši 50.000 Kč je nezbytné, když minimální výše odměny insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč. Soud prvního stupně dále uvedl, že při posuzování insolvenčního návrhu dlužníka přihlédl ke skutečnosti, že současně s dlužníkem podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manželka dlužníka, ta však rovněž nemá dostatečné příjmy, z nichž by bylo možno pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře cokoliv strhávat.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že předložil soudu smlouvu o důchodu uzavřenou podle ustanovení § 842 až § 844 občanského zákoníku. Podle názoru odvolatele tato smlouva byla uzavřena řádně a určitě takovým způsobem, aby její plnění v průběhu každého roku plně postačovalo k pokrytí nedostačujících příjmů dlužníka v měsících lednu, únoru a březnu, s ohledem na sezónní charakter jeho zaměstnání. Odvolatel poukázal na to, že poskytl soudu i kopii příslibu pracovního nástupu, jež se kryje s posledním měsícem v roce, kdy podle důchodové smlouvy je vyplácen příjem z této smlouvy. Tím tak-podle odvolatele-je dokládána skutečnost, že jeho nezaměstnanost je otázkou výhradně tří měsíců, během nichž je jeho příjem pro potřeby insolvenčního řízení nahrazen příjmy z doložené smlouvy o důchodu. Konečně odvolatel soudu prvního stupně vytýkal, že nespojil jeho insolvenční řízení s insolvenčním řízením jeho manželky. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 19.12.2012, doručeným soudu dne 14.1.2013, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdí, že společně se svou manželkou mají dvanáct věřitelů a devatenáct peněžitých závazků (v bodě 06 formulářového návrhu označil jednotlivé věřitele, výši závazků vůči těmto jednotlivým věřitelům a splatnost těchto závazků), které nejsou schopni splácet po dobu delší než tři měsíce, s tím, že veškeré tyto závazky, které činí celkem 2.180.061 Kč jsou ve společném jmění manželů. Dále uvedl, že pobírá mzdu ve výši 26.000 Kč měsíčně od zaměstnavatele COLAS CZ, a.s., se sídlem Praha 9, Ke Klíčovu 9, IČ: 26177005 a manželka dlužníka mzdu ve výši 7.120 Kč měsíčně od zaměstnavatele Město Žďár nad Sázavou, z čehož lze usuzovat, že dlužník a jeho manželka-kteří mají vzájemnou vyživovací povinnost vůči sobě a dále ke čtyřem dětem-dokáží uhradit více než 30 % svých nezajištěných závazků a uhradit i náklady a odměnu insolvenčního správce. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17.1.2013 č.j. KSBR 45 INS 787/2013-A-4 byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení tohoto usnesení opravil a doplnil svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že-mimo jiné-předloží originál nebo úředně ověřenou kopii smlouvy o důchodu a potvrzení o všech příjmech za rok 2012, opatřené razítkem a podpisem zaměstnavatele. Na výzvu insolvenčního soudu reagoval dlužník podáním ze dne 23.1.2013, v němž uvedl, že předkládá originál smlouvy o důchodu, aktuální pracovní smlouvu však nemůže doložit, neboť je v současné době nezaměstnaný a dokládá pouze příslib zaměstnání, přičemž jde o jediný dokument, který se v současnosti k jeho zaměstnání vztahuje, a dále, že předkládá potvrzení o všech příjmech za rok 2012, opatřené razítkem a podpisem zaměstnavatele. K tomuto podání dlužník předložil potvrzení o příjmech dlužníka za období od dubna do prosince 2010, za období od dubna do prosince 2011 a dále za období od dubna do června 2012 a za období od července do prosince 2012, přičemž z těchto posledně dvou jmenovaných potvrzení vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka za období od dubna do června 2012 činil 23.868 Kč a za období od července 2012 do prosince 2012 26.458 Kč. Dále dlužník předložil smlouvu o důchodu uzavřenou dne 1.1.2013 mezi Vojtěchem Dumkou a Františkou Dumkovou na straně jedné (označeni jako dlužníci ) a Michalem anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Žižkova 227/1 (označen jako poskytovatel ), z níž-čl. II. této smlouvy-vyplývá, že poskytovatel se zavázal dlužníkovi platit peněžitý důchod každý rok v měsících leden, únor a březen 13.000 Kč na účet insolvenčního správce tak, že uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, počínaje měsícem následujícím po pravomocném povolení oddlužení obou dlužníků .

Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že téhož dne došel Krajskému soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manželky dlužníka Františky Dumkové (řízení je vedeno pod sp. zn. KSBR 45 INS 785/2013). Ve vylíčení rozhodujících skutečností, osvědčujících úpadek, uvedla dlužnice tytéž údaje jako dlužník, a dále uvedla, že její manžel pobírá mzdu ve výši 26.000 Kč měsíčně od zaměstnavatele COLAS CZ, a.s. se sídlem Praha 9, Ke Klíčovu 9, IČ: 26177005 a ona mzdu ve výši 7.120 Kč měsíčně od zaměstnavatele Město Žďár, z čehož lze usuzovat, že dokáží s manželem uhradit více než 30 % svých nezajištěných závazků a budou schopni uhradit i náklady a odměnu insolvenčního správce. Dále uvedla, že vyživovací povinnost má ke svému manželovi a čtyřem dětem. Výzvou ze dne 17.1.2013 č.j. KSBR 45 INS 785/2013-A-4 byla dlužnice vyzvána, aby opravila a doplnila svůj insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že-mimo jiné-předloží originál nebo úředně ověřenou kopii smlouvy o důchodu a dále doloží soudu, kde bude zaměstnána od 1.6.2013, neboť její (jí předložená) pracovní smlouva je sjednána na dobu určitou do 31.5.2013. Na výzvu reagovala dlužnice podáním ze dne 23.1.2013, v němž uvedla, že pracovní smlouvu na dobu od 1.6.2013 bude moci soudu doložit teprve, bude-li zaměstnavatel prodlužovat pracovní smlouvy se stávajícími zaměstnanci, termín jí není znám. Dále předložila originál smlouvy o důchodu, přičemž z obsahu této smlouvy je zřejmé, že se jedná o tutéž smlouvu o důchodu, kterou předložil dlužník Vojtěch anonymizovano . Krajský soud v Brně následně, usnesením ze dne 7.2.2013 č.j. KSBR 45 INS 785/2013-A-6 uložil dlužnici Františce Dumkové zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když s ohledem na zjištění, učiněná ze spisu, uzavřel, že výše příjmů dlužnice nedosahuje pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře takové hodnoty , aby nezajištění věřitelé dlužnice mohli být uspokojeni alespoň ve výši 30 % jejich nezajištěných pohledávek a tento stav tak vylučuje řešit úpadek dlužnice oddlužením. Z odůvodnění tohoto usnesení se podává závěr Krajského soudu v Brně, že uložení zálohy ve výši 50.000 Kč je v daném případě nezbytné, když minimální výše odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkursem činí 45.000 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně také konstatoval, že současně s dlužnicí podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manžel dlužnice, který však rovněž nemá dostatečné příjmy, z nichž by bylo možno pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře cokoliv srážet, neboť je v současné době bez zaměstnání. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podala dlužnice odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věta první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat: a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že není-li dlužník zaměstnán, tedy nedosahuje-li žádného příjmu, pak samozřejmě nelze podle pravidel uvedených ve shora citovaných zákonných ustanoveních srážet ničeho.

Námitka odvolatele, koncentrující se do tvrzení, že bude bez zaměstnání pouze v měsících leden, únor a březen, a že má příslib pracovního nástupu, neobstojí.

Nutno zdůraznit, že pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí, přičemž není pochybnosti o tom, že dlužník od ledna 2013 (jak sám potvrdil) není zaměstnán a nemá žádný příjem.

Dovolával-li se dlužník tzv. příslibu zaměstnání od zaměstnavatele COLAS CZ, a.s., je třeba uvést, že podle obsahu dlužníkem předloženého sdělení této společnosti ze dne 14.12.2012 (adresovaného Úřadu práce), společnost COLAS CZ, a.s. pouze předpokládá, že na základě dosavadních jednání s objednateli o smlouvách a zakázkách, které mají být realizovány v příštím kalendářním roce (to je v roce 2013), bude možno uzavřít se zaměstnancem Vojtěchem Dumkou pracovní smlouvu s předpokládaným dnem nástupu do práce 1.4.2013, s tím, že v takovém případě učiní nabídku na uzavření předmětné smlouvy asi 14 dní před předpokládaným dnem nástupu do práce, rozhodně z tohoto sdělení však neplyne, že k uzavření pracovní smlouvy skutečně dojde, a jaké platové podmínky budou sjednány.

K dlužníkem předložené smlouvě o důchodu ze dne 1.1.2013 odvolací soud nepřihlédl, neboť tuto smlouvu považuje za právní úkon neurčitý, a tudíž podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku neplatný. Z článku II. této smlouvy lze pouze dovodit, že by peněžitý důchod byl vyplácen po dobu pěti let vždy v měsících leden, únor a březen (počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení, jímž bylo povoleno oddlužení obou dlužníků), není však zřejmé, kterému dlužníku (byla-li smlouva uzavřena s oběma manželi) se zavazuje tzv. poskytovatel peněžitý důchod ve výši 13.000 Kč v uváděném období platit, případně-pokud každému z nich-v jaké výši.

Nedůvodná je i výhrada odvolatele, v níž soudu prvního stupně vytýkal, že nespojil jeho insolvenční řízení s insolvenčním řízením jeho manželky.

S odvolatelem lze-obecně-souhlasit potud, že rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak, svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je podle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení, s tím, že budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši.

V přezkoumávané věci insolvenční soud při svém rozhodování skutečnost, že současně s dlužníkem podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i jeho manželka Františka Dumková nepominul, dovodil však, se věci insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky ke spojení nehodí, neboť z příjmů dlužnice, která pobírá toliko mzdu ve výši 7.120 Kč, nelze-s přihlédnutím k tomu, že dlužnice a její manžel mají vzájemnou vyživovací povinnost, a že má vyživovací povinnost ke čtyřem dětem-srážet ničeho.

Za tohoto stavu věci, kdy dlužníkovi nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť nedosahuje žádného příjmu, přičemž oddlužení dlužníka není možné ani formou zpeněžení majetkové podstaty (podle seznamu majetku dlužníka, opatřeného údajem o jeho správnosti a úplnosti, a podpisem dlužníka, dlužník nemá žádné peníze v hotovosti ani na účtech, nemá žádné pohledávky a nevlastní žádný nemovitý majetek), se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak důvodný, neboť smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 27. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu