3 VSOL 181/2012-A-20
KSBR 40 INS 22019/2011 3 VSOL 181/2012-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka FK stavby, s.r.o.-v likvidaci, se sídlem Brno, Palackého třída 193/64, PSČ 612 00, IČ: 25504274, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Vídeňská 257/44, PSČ 639 00, zastoupeného Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 16, o odvolání navrhovatele-věřitele Ing. Miroslava anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2012, č.j. KSBR 40 INS 22019/2011--A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil věřiteli Ing. Miroslavu Korčákovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet Krajského soudu v Brně specifikovaný ve výroku usnesení nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč. Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl toliko to, že záloha byla stanovena s ohledem na rozsah majetku dlužníka a vzhledem k předpokládaným nákladům řízení, za účelem krytí předpokládaných nákladů řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak a odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal věřitel včasné odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Argumentoval tím, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je jednak zajistit činnost insolvenčního správce tam, kde v majetkové podstatě dlužníka nejsou k dispozici žádné finanční prostředky s tím, že dalším účelem zálohy je ztížit možnost podávání šikanózních návrhů. Odvolatel dále argumentoval tím, že v článku 5 insolvenčního návrhu uvedl, že dlužník disponuje majetkem a tudíž nelze mít odůvodněné obavy z nedostatku prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení z majetku dlužníka. Odvolatel uvedl, že ve vlastnictví dlužníka se nacházejí nemovitosti v hodnotě nejméně 4.000.000 Kč s tím, že lze předpokládat, že dlužník disponuje i dalšími aktivy (například finanční hotovostí v pokladně). Odvolatel dále namítal, že nelze usuzovat na takovou možnou výši nákladů insolvenčního řízení, že by je majetek dlužníka nepokryl. Dovozoval tedy, že není důvod po navrhovateli požadovat složení zálohy, zvlášť v takové výši. Odvolatel dále poukázal na to, že dlužníkovi poskytl veškeré své životní úspory a že v současné době nemá žádné finanční prostředky, jež by mohl poskytnout na úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je namítáno.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu se podává, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 28.11.2011 se insolvenční navrhovatel domáhá zjištění dlužníkova úpadku a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Návrh odůvodnil tím, že mu dlužník dluží z titulu smlouvy o půjčce ze dne 21.6.2011 celkem částku 303.758,22 Kč. Dle tvrzení navrhovatele splatnost závazku nastala dne 30.9.2011. V insolvenčním návrhu navrhovatel označil další dva závazky vůči dvěma věřitelům-vůči společnosti

Konvalinka s.r.o. ve výši 91.144,-Kč se splatností dne 15.7.2011 a vůči Městské správě sociálního zabezpečení Brno ve výši 50.856,-Kč se splatností dne 24.1.2011. Insolvenční navrhovatel v návrhu uvedl, že dlužník vlastní nemovitý majetek, po jehož zpeněžení budou zajištěny dostatečné finanční prostředky ke krytí nákladů řízení. Navrhovatel požádal o osvobození od placení zálohy s tím, že veškeré své finanční prostředky v částce 450.000,-Kč (které byly současně veškerými rodinnými úsporami) půjčil na základě předmětné smlouvy o půjčce dlužníkovi a nyní nemá žádnou finanční hotovost.

Z ustanovení § 108 odst. 1 věty prvé IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné hotové peněžní prostředky, které by bylo možno použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008, sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. R10/2009). Jako takové musí být usnesení o uložení zálohy přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil. V dané věci se však insolvenční soud omezil pouze na konstatování, že je třeba uložit zálohu s ohledem na rozsah majetku dlužníka a s ohledem na předpokládané náklady řízení, neboť prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak, aniž by jakkoliv definoval majetkové poměry dlužníka, či předpokládané náklady řízení a aniž by jakkoliv odůvodnil výši stanované zálohy právě v částce 25.000,-Kč. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně v dalším řízení znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, případně v této věci provede další šetření, zda jsou splněny podmínky pro její uložení. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu