3 VSOL 180/2013-A-17
KSOS 31 INS 28966/2012 3 VSOL 180/2013-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka ROJASCAR SERVIS s.r.o., se sídlem Opava-Komárov, Podvihovská 92/3, PSČ 740 70, IČ: 29385431, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.1.2013 č.j. KSOS 31 INS 28966/2012-A-6

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže označený účet Krajského soudu v Ostravě.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uzavřel, že v daném případě považuje složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nezbytné, neboť z insolvenčního návrhu dlužníka je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohledávkami, movitým ani nemovitým majetkem a pohotovými finančními prostředky. Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení přihlédl soud-jak dále uvedl-k té skutečnosti, že dlužník nevlastní žádný majetek a zejména k ustanovením vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění. Podle ustanovení této vyhlášky činí odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, popřípadě nepatrným konkursem, nejméně 45.000 Kč a dále je nutno připočítat poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie nejvýše do 5 % odměny insolvenčního správce, náhradu cestovních nákladů a náhradu ostatních hotových výdajů v prokázané výši s tím, že náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že nemá žádný majetek spadající do majetkové podstaty ani žádnou hotovost, navíc jednatel dlužníka je od prosince 2012 veden na úřadu práce jako nezaměstnaný s minimální podporou v nezaměstnanosti. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 20.11.2012, domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu. V návrhu uvedl, že je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku, vedeném Krajským soudem v Ostravě v oddíle C, vložka 38009, rozhodující činností v rámci zapsaného předmětu podnikání je opravy silničních vozidel . Dominantním předmětem činnosti dlužníka byla opravárenská činnost, jež byla realizována v období únor až říjen 2012. Důvodem založení společnosti bylo jednání s budoucím investorem, který požadoval čistou společnost, s tím, že teprve poté se stane novým společníkem. Jednání o vstupu zkrachovala, a společnost mezi tím nikoli vlastní vinou, nýbrž z důvodu druhotné platební neschopnosti, přestala být schopna splácet své dluhy. Dlužník je předlužen, s ohledem na narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen tyto závazky uspokojovat. Dlužník také již fakticky ukončil své podnikání.

Kromě podmínky předluženosti naplňuje i druhou podmínku úpadku, a to pluralitu věřitelů, dlužník je v platební neschopnosti, neboť při pluralitě věřitelů není schopen plnit zákonně přípustným způsobem peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Věřiteli dlužníka jsou Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Okresní správa sociálního pojištění, Finanční úřad, Oborová Zdravotní pojišťovna, Revírní bratrská pokladna, ČPZP a další věřitelé , závazky představují částku celkem ve výši 549.000 Kč. Podle údajů, uvedených v seznamu závazků (opatřeného údajem o jeho správnosti a úplnosti, a podpisem jednatele dlužníka Ing. Romana Schromma), má dlužník závazky vůči jedenácti věřitelům v celkové výši 549.000 Kč. Podle seznamu majetku (rovněž opatřeného údajem o tom, že tento seznam je správný a úplný, a podpisem jednatele dlužníka), dlužník nevlastní žádný majetek. Podle seznamu zaměstnanců (opatřeného údajem o jeho správnosti a úplnosti, a podpisem jednatele dlužníka), dlužník nemá žádné zaměstnance a má dlužníky- Roman Schromm-560.000 Kč .

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky.

Nutno zdůraznit, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 I Z). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví předběžně jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

V této souvislosti je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele.

Námitka odvolatele, že požadovanou částkou (ani jednatel dlužníka) nedisponuje, tedy že není schopen ji zaplatit, neobstojí.

Ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ totiž byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka tak bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, kdy nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k jejich úhradě.

Insolvenční soud správně stanovil i výši požadované zálohy, neboť podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem 45.000 Kč (bez DPH), přičemž lze očekávat, že správci vzniknou také ještě hotové výdaje.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu