3 VSOL 180/2011-A-10
KSBR 32 INS 1128/2011 3 VSOL 180/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka HENRI CAFFÉ, spol. s r.o., identifikační číslo: 463 42 788, se sídlem Brno, Milady Horákové 9, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 16. února 2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011, č.j. KSBR 32 INS 1128/2011-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2011, č.j. KSBR 32 INS 1128/2011-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníkův návrh je důvodný a dlužník je v úpadku. Dlužník sice v návrhu uvedl, že nelze očekávat jeho pokračování v podnikatelské činnosti a že nemá žádný majetek, vyjma nedobytných pohledávek, nicméně soud prvního stupně zjistil, že dlužník nesplňuje zákonné podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka (§ 144 IZ) a jeho úpadek bude nutno, jak i sám dlužník navrhl, řešit konkursem. Pro řízení po zjištění úpadku je však nezbytné zajistit finanční prostředky, z nichž by byly náklady řízení hrazeny, a proto insolvenční soud uložil dlužníkovi povinnost složení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčího řízení. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady insolvenčního řízení nemůže insolvenční správce do doby případného zpeněžení majetku svoji funkci řádně vykonávat. Záloha slouží také k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li je možné zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčího správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu bez hotových výdajů a bez DPH 45.000,-Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů správce stát, a to pouze tehdy, pokud je není možno hradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Ze všech uvedených důvodů považuje soud prvního stupně složení zálohy za nezbytné a to ve výši 50.000,-Kč. Stav dlužníkova majetku a důvody této situace nejsou rozhodné pro uložení zaplacení zálohy, neboť dlužník je povinen řešit svou situaci již ve stadiu, kdy má dostatek prostředků alespoň na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k okolnostem, kterými dlužník osvědčoval svůj úpadek, především k tomu, že dlužník nedisponuje žádným majetkem a finančními prostředky, ze kterých by mohl zálohu zaplatit. Tvrdil, že pokud se insolvenční soud rozhodl přistoupit ke stanovení zálohy, měl ji zvolit v přiměřené výši a stanovit dlužníkovi dostatečnou lhůtu k obstarání finančních prostředků, resp. by měl zkoumat, zda má dlužník vůbec nějaké finanční prostředky. Poukázal na to, že svou nemajetnost prokázal Krajskému soudu v Brně již v případě vedeném pod sp. zn. 25 Cm 223/2006, kde mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dlužník podal insolvenční návrh na základě povinnosti ve smyslu ust. § 98 odst. 1 insolvenčního zákona. Ve shodě s odborným stanoviskem Mgr. Jana Kozáka publikovaným v Konkursních novinách, vydání 16-17 ze dne 12.8.2008 měl za to, že zákonem stanovená povinnost podat na sebe dlužnický návrh je nadřazena povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto neměl, po zjištění majetkových poměrů dlužníka, ke stanovení povinnosti uhradit zálohu přistoupit. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

V přezkoumávaném případě z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že dlužník se návrhem podaným u insolvenčního soudu dne 25.1.2011 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby jeho úpadek byl řešen konkursem. V návrhu uvedl, že má závazky vůči dvěma věřitelům ve výši 981.184,40 Kč více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Aktiva dlužníka tvoří toliko pohledávky ve výši 492.000,-Kč, které jsou však nedobytné, a dlužník nemá žádný majetek, nelze proto předpokládat jeho pokračování v podnikatelské činnosti. Proto tvrdil, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti tak předlužení. Rovněž s dlužníkem předloženého seznamu majetku (§ 104 IZ) vyplývá, že dlužník, vyjma nedobytných pohledávek, nemá žádný majetek. Uvedený seznam obsahuje, kromě podpisu i dlužníkovo prohlášení, že se jedná o seznam správný a úplný. Na to vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace shodně se soudem prvního stupně k závěru, že dlužník je v úpadku a vzhledem k tomu, že dlužník je ekonomicky nečinný je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. Jak vyplývá z návrhu, dlužník tvrdí, že nemá k dispozici žádný majetek ani finanční prostředky; jeho případný majetek bude proto nutno složitě dohledat, insolvenční správce bude muset rovněž prověřit, zda všechny tvrzené pohledávky dlužníka jsou skutečně nedobytné. K této své činnosti proto správce bude nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které je v daném případě nutno zajistit zálohou na náklady insolvenčního řízení. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčího řízení. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a dále bude nutno správci uhradit i jeho běžné výdaje.

Zákonodárce v důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu a to konkrétně k ust. § 144 IZ výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Lze dále dodat, že soud prvního stupně nemohl postupovat dle ust. §144 IZ a zamítnout insolvenční návrh dlužníka pro nedostatek jeho majetku, neboť dlužník všechny taxativně vyjmenované podmínky uvedené v ustanovení § 144 odst. 1 a 4 IZ, nesplňuje.

Ze shora uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal, a proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, neboť účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku, po té na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, případně nedohledal a nezpeněžil majetek v potřebném rozsahu, pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Tím by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1 písm. d/, § 312 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud též správně stanovil výši požadované zálohy (ust. § 108 odst. 1 IZ), neboť dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem (jehož se dlužník i domáhá) 45.000,-Kč (bez DPH) a lze očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje. Lze tedy uzavřít, že za situace, kdy dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky a o tom, zda se podaří vymoci pohledávky dlužníka lze v této fázi řízení pouze spekulovat, pak složení zálohy ve výši 50.000,-Kč je pro toto řízení potřebné.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu