3 VSOL 180/2010-A-16
KSBR 32 INS 2573/2010 3 VSOL 180/2010-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Vyskytná nad Jihlavou 67, PSČ 588 41, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 2573/2010-A-5 ze dne 22.3.2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 2573/2010-A-5 ze dne 22.3.2010 se m ě n í takto: Dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník se nachází v úpadku a zkoumal, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení. Dlužník má jeden závazek na výživném vůči dítěti (se kterým nežije ve společné domácnosti), který je postaven na roveň pohledávkám za podstatou a uspokojuje se v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Dále má závazky vůči osmi dalším věřitelům v celkové výši 877.085,52 Kč, které by se v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojovaly postupem dle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona. Dlužníkův průměrný čistý příjem činí 16.438,-Kč měsíčně. Dlužník je rozvedený a vyživuje jedno další dítě, se kterým žije ve společné domácnosti. Pro účely splátkového kalendáře lze z dlužníkovy mzdy použít částku 7.427,-Kč měsíčně, ze které je nutné nejprve hradit výživné stanovené soudem ve výši 2.300,-

Kč a odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900,-Kč. K uhrazení pohledávek zbývá měsíčně částka 4.227,-Kč, což za 5 let činí částku 253.620,-Kč, tedy 28,9 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník tedy není schopen plněním splátkového kalendáře uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a vzhledem k tomu, že nemá žádný hodnotný majetek, neuhradil by 30 % těchto pohledávek ani při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je prohlášení konkursu na jeho majetek. Dlužník nemá žádné finanční prostředky k hrazení nákladů insolvenčního řízení bezprostředně po zjištění úpadku. Insolvenční soud mu proto uložil zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka nebo majetku jiných osob, který by mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka a též uhradit odměnu správce a jeho hotové výdaje, nebude-li je možné zcela uhradit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce činí dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při řešení úpadku dlužníka konkursem 45.000,-Kč (bez DPH), přitom pouze ve výjimečných případech hradí odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce stát. Soud považuje za nezbytné uložení zálohy v maximální zákonem přípustné výši v částce 50.000,-Kč podle § 108 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že při výpočtu splátek pro nezajištěné věřitele sám pochybil, avšak věřitel Aleš Picek, jeho bratr, souhlasil se snížením hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží, a to nejméně 15 % hodnoty své pohledávky. Dále s ním uzavřel dohodu o změně výše dlužné částky, kterou mu tento věřitel prominul sankční pokutu ve výši 50.000,-Kč, čímž se snížila dlužná částka na 230.000,-Kč. Poukázal na to, že se dohodl se svým otcem Josefem Pickem na finanční pomoci po dobu pěti let, kdy mu otec bude přispívat formou daru 500,-Kč měsíčně. Namítl, že s ohledem na snížení celkové výše závazků na částku 827.085,52 Kč a shora uvedené by v průběhu plnění splátkového kalendáře uhradil 30,66 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a to i v případě, že by do příjmů dlužníka nebyl započítán pravidelný dar od jeho otce. Byl-li by dar započítán, nezajištěným věřitelům by uhradil přibližně 34 % jejich pohledávek. Poukázal dále na to, že v insolvenčním řízení jsou přihlášeny pohledávky pouze ve výši 646.667,57 Kč. Domnívá se, že za těchto podmínek není nutné požadovat zaplacení zálohy ve výši 50.000,-Kč. Domáhá se proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že mu uloží složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.500,-Kč a povolí oddlužení. K odvolání dlužník připojil darovací smlouvu uzavřenou mezi Josefem Pickem jako dárcem a dlužníkem jako obdarovaným ze dne 2.4.2010, kterou se dárce zavázal dlužníkovi platit měsíčně dar 500,-Kč až do celkové výše 30.000,-Kč po dobu pěti let, dohodu o změně výše dlužné částky ze dne 2.4.2010 uzavřenou mezi Alešem Pickem jako věřitelem a Josefem Pickem jako dlužníkem, ve které věřitel promíjí dlužníku část dluhu ve výši 50.000,-Kč s tím, že zbývající dlužná částka činí 230.000,-Kč, a souhlas nezajištěného věřitele se snížením hodnoty plnění pro účely insolvenčního řízení ze dne 2.4.2010, kterým věřitel Aleš Picek vyslovil souhlas s tím, že v oddlužení obdrží plnění nižší než 30 % hodnoty jeho pohledávky, a to 15 % jeho nezajištěné pohledávky v celkové výši 230.000,-Kč.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu mimo jiné uvedl, že má závazky vůči devíti věřitelům v celkové výši 877.085,27 Kč, je v prodlení více než 30 dní a nesplácí je po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, vzhledem ke svým příjmům není schopen je splácet. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má vůči osmi věřitelům nevykonatelné závazky v celkové výši 862.150,52 Kč a jeden vykonatelný závazek ve výši 14.935,-Kč (dlužné výživné). Dlužník dále uvedl, že je od 1.9.2009 zaměstnán (k tomu doložil průměrný čistý výdělek za období 4. čtvrtletí roku 2009 ve výši 16.008,-Kč měsíčně), má vyživovací povinnost ke dvěma dětem (z nichž jedno s ním žije ve společné domácnosti a na druhé platí výživné ve výši 2.300,-Kč měsíčně určené soudním rozhodnutím). Podáním doručeným odvolacímu soudu 29.7.2010 dlužník doložil nepravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1.7.2010, dle kterého je povinen zaplatit věřiteli CALDERSHOT FINANCE LTD. částku 42.131,51 Kč, úroky ve výši 29 % z této částky od 24.3.2009 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 18.934,-Kč (v seznamu závazků přiloženém k návrhu dlužník uvedl celkovou výši závazku uplatňovaného tímto věřitelem pouze částkou 42.131,51 Kč).

Zejména je nutné uvést, že závěr soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení byl s ohledem na stav řízení v době vydání jeho rozhodnutí správný. Insolvenční soud zcela správně uzavřel, že dlužník by nebyl schopen za dobu trvání oddlužení ve formě splátkového kalendáře zaplatit nejméně 30 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů (též s ohledem na to, že musí platit soudem určené výživné, které je postaveno na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou) a že nemá žádný hodnotný majetek, a proto je vyloučeno též oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Za této situace by připadal jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužníka konkurs a uložení povinnosti k zaplacení zálohy proto bylo zcela namístě.

Odvolací soud však musel přihlédnout k novým skutečnostem, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí. Dlužník doložil, že došlo ke zvýšení jeho příjmů (na základě darovací smlouvy) a současně došlo ke snížení jeho závazků (na základě prominutí dluhu v rozsahu 50.000,-Kč věřitelem Alešem Pickem). Věřitel Aleš Picek rovněž souhlasil s tím, že v oddlužení obdrží méně než 30 % hodnoty své pohledávky, a to nejméně 15 % z pohledávky ve výši 230.000,-Kč. Oproti tomu však závazek dlužníka vůči věřiteli CALDERSHOT FINANCE LTD. činí ke dni rozhodování odvolacího soudu přibližně částku 78.200,-Kč (v návrhu dlužník uváděl pouze jistinu ve výši 42.131,51 Kč bez příslušenství).

Odvolací soud uzavírá, že pohledávky dlužníka, které je při oddlužení splátkovým kalendářem povinen uhradit nejméně v rozsahu 30 % činí celkem 618.219,01 Kč (závazky uvedené v insolvenčním návrhu v bodě 14 s výjimkou závazku ze smlouvy o půjčce vůči věřiteli Aleši Pickovi). Závazek z titulu dlužného výživného ve výši 14.935,-Kč je dle ust. § 169 odst. 1 písm. e) IZ pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, dlužník je proto povinen ji v průběhu insolvenčního řízení uhradit v plné výši (§ 169 odst. 2 IZ). Pohledávku věřitele Aleše anonymizovano ve výši 230.000,-Kč oproti tomu postačí v průběhu insolvenčního řízení uhradit nejméně z 15 %, tj. ve výši 34.500,-Kč.

Příjmy dlužníka, ke kterým lze při posuzování přípustnosti oddlužení přihlédnout, činí 16.508,-Kč (měsíčně čistá mzda dle potvrzení zaměstnavatele ze dne 10.3.2010 a plnění z darovací smlouvy ze dne 2.4.2010). Základní částka, která nemůže být sražena činí 6.436,-Kč (nařízení č. 595/2006 Sb.), ze zbytku příjmů lze dle § 279 o.s.ř. pro přednostní pohledávky srážet 7.498,-Kč. Za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře by tak dlužník zaplatil 449.880,-Kč. Z této částky je však nutné hradit nároky insolvenčního správce, jehož odměna a náhrada hotových výdajů činí dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. celkem 900,-Kč za každý měsíc trvání oddlužení a dle § 38 odst. 1 věty druhé IZ může být tato částka zvýšena o 20 % sazbu daně z přidané hodnoty, bude-li správce jejím plátcem. Od celkové výše splátek je proto nutné odečíst nároky insolvenčního správce v celkové výši 54.000,-Kč, případně 64.800,-Kč; dále výživné stanovené soudem ve výši 3.200,-Kč měsíčně a dlužné výživné z předcházejícího období v celkové výši 14.935,-Kč. Po odečtení těchto částek a dále částky 34.500,-Kč představující 15 % pohledávky věřitele, který souhlasil s plněním nižším než 30 % jeho pohledávky, zůstane k postupnému rozdělení věřitelům, kteří musí být uspokojeni nejméně z 30 %, částka 208.445,-Kč, případně 197.645,-Kč (bude-li insolvenční správce plátcem DPH). Tato částka představuje 33,71 % nebo 31,97 % pohledávek těchto věřitelů. Na základě těchto skutečností je odvolací soud názoru, že dlužník splňuje podmínku pro povolení oddlužení ve vztahu k hodnotě plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé.

Podle závěru odvolacího soudu je nutno při hodnocení příjmů dlužníka zohlednit i dar v celkové výši 500,-Kč měsíčně a při úvaze o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 108 IZ) vycházet z toho, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Přitom v oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou počáteční náklady insolvenčního řízení nízké, a to zejména s ohledem na způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (které dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí celkem 900,-Kč měsíčně a mohou být zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty 20 %) a jejich placení po celou dobu trvání účinků schválení oddlužení ve splátkách. Uložení zálohy ve výši 50.000,-Kč se proto jeví nedůvodným (viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A-16 ze dne 30.9.2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 22/2010).

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. V dalším řízení by proto měl soud prvního stupně zálohu uložit ve výši přiměřené tomu, že dlužník zřejmě splňuje podmínky pro povolení oddlužení, pokud vůbec shledá potřebu k jejímu zaplacení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. srpna 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu