3 VSOL 18/2014-A-13
KSBR 32 INS 20308/2013 3 VSOL 18/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalová a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Dolní 24, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.10.2013, č.j. KSBR 32 INS 20308/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že posoudil insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a shledal jej důvodným. Podle soudu prvního stupně s ohledem na výši čistých měsíčních zabavitelných příjmů dlužnice (příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 4.600 Kč měsíčně) a celkový rozsah nezajištěných závazků, jež dlužnice uvádí (698.763,32 Kč), s přihlédnutím k tomu, že dlužnice má vyživovací povinnost vůči dvěma osobám, je u dlužnice splněna jedna ze základních podmínek pro povolení oddlužení, když nezajištění věřitelé obdrží plnění ve výši 30,14% jejich pohledávek. Jak soud prvního stupně dále uzavřel, s ohledem na to, že je nutno hradit náklady řízení po případném zjištění úpadku a před rozhodnutím o schválení oddlužení, je nezbytné složení zálohy ve výši 3.000 Kč s tím, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, respektive hrozícím úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítá, že vzniknou-li insolvenčnímu správci v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení nějaké náklady, budou výrazně nižší nežli soudem prvního stupně požadovaných 3.000 Kč, neboť se bude jednat maximálně o poštovné, platby za telekomunikační služby a cestovné. Podle názoru odvolatelky výše těchto nákladů nepřesáhne částku 2.000 Kč, přičemž v tomto směru odkázala na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2010, č.j. KSBR 40 INS 4970/2009, 2 VSOL 264/2009-A-10 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.10.2009, č.j. KSBR 37 INS 6524/2009, 2 VSOL 347/2009-A-11. Odvolatelka rovněž poukázala na svou nepříznivou finanční situaci, kdy její čistý měsíční příjem ze závislé činnosti v chráněné dílně činí pouze 6.473 Kč a je určen na úhradu nákladů rodiny. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, případně změnil tak, že se dlužnici ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč.

Je třeba uvést, že v mezidobí, dne 1.1.2014, nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II.-přechodného ustanovení citovaného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč (odstavec 2).

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem, který byl Krajskému soudu v Brně doručen dne 22.7.2013, domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má osm nezajištěných věřitelů, vůči nimž má celkem devět peněžitých závazků asi ve výši 698.763,32 Kč, tyto závazky není schopna řádně plnit po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Všechny závazky jsou splatné, osm z těchto závazků je vykonatelných. Dlužnice je zaměstnána u zaměstnavatele SENZA družstvo, chráněná dílna, se sídlem Prostějov, Tylova 4236/44, identifikační číslo: 262 28 181 s průměrným čistým měsíčním příjmem 6.473 Kč, pracovní smlouvu má uzavřenu na dobu neurčitou. Další příjem jí bude poskytován na základě smlouvy o důchodu uzavřené s Pavlem anonymizovano , který se zavázal platit dlužnici částku ve výši 4.600 Kč měsíčně. Dlužnice je rozvedená, vyživovací povinnost má k dceři Haně Vymlátilové, narozené 20.9.1993 a nezletilému synovi Vlastimilu Migotovi, které má ve své péči. Z příjmů, jichž dosahuje, by za pět let pravidelného splácení zaplatila svým nezajištěným věřitelům více než 30% jejich pohledávek. Ze seznamu závazků (opatřenému údajem o tom, že tento seznam je správný a úplný a podpisem dlužnice) vyplývá, že dlužnice má devět závazků vůči osmi věřitelům, celková výše těchto nezajištěných závazků činí 698.763,32 Kč. Podle údajů, uvedených v seznamu majetku (který je rovněž opatřen prohlášením o jeho úplnosti a správnosti a podpisem dlužnice), dlužnice vlastní pouze movité věci osobní potřeby, ošacení a běžné vybavení domácnosti, jejichž cenu odhaduje částkou celkem ve výši 4.000 Kč, nemovitosti nevlastní, nemá žádné pohledávky za třetími osobami. Ze smlouvy o důchodu uzavřené dne 19.7.2013 mezi Pavlem anonymizovano , anonymizovano a dlužnicí vyplývá, že Pavel Stibůrek se zavázal vyplácet dlužnici důchod ve výši 4.600 Kč měsíčně počínaje měsícem, v němž bude Krajským soudem v Brně pravomocně rozhodnuto o schválení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, a to po celou dobu trvání oddlužení, s tím, že důchod bude vyplácen vždy k dvacátému pátému dni každého měsíce, nebude-li soudem či insolvenčním správcem určeno jinak, k rukám insolvenčního správce.

Z údajů uvedených dlužníci v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se skutečně nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna splácet.

Ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ představuje základní podmínku pro povolení oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimální třicetiprocentní míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první, IZ, a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (podle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici.).

U dlužnice, která dosahuje čistý měsíční příjem pouze ve výší 6.473 Kč, a vyživovací povinnost má ke dvěma dětem, nelze z jejího příjmu srazit ničeho, nicméně dlužnice doložila, že na základě smlouvy o důchodu ze dne 19.7.2013 má zajištěn ještě další příjem ve výši 4.600 Kč měsíčně. Právě se zohledněním této částky ve výši 4.600 Kč měsíčně by dlužnice zaplatila za pět let částku celkem ve výši 276.000 Kč. Po odečtení nároků správce, to je odměny a náhrady jeho hotových výdajů, by tak dlužnice zaplatila za 5 let svým nezajištěným věřitelům, není-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 222.000 Kč, což představuje 31,77% jejich pohledávek, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty, 210.660 Kč, což představuje 30,15% jejich pohledávek.

Je zřejmé, jak soud prvního stupně správně dovodil, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře splňuje.

K tomu odvolací soud dodává, že dlužnice vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti, jehož cenu odhaduje částkou 4.000 Kč, oddlužení i formou zpeněžení majetkové podstaty proto u dlužnice nepřipadá v úvahu, takže nemohou vznikat ani náklady spojené s úkony činěnými v souvislosti se zpeněžením majetkové podstaty.

Z tohoto stavu odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-dospěl k závěru, že důvod pro složení zálohy na náklady insolvenčního řízení není dán, neboť bude-li oddlužení probíhat formou plnění splátkového kalendáře, budou hotové výdaje insolvenčního správce hrazeny paušální částkou společně se splátkami věřitelům. Dovozoval-li soud prvního stupně, že složení zálohy ve výši 3.000 Kč je nezbytné pro to, aby byl umožněn výkon činnosti insolvenčního správce v době po zjištění úpadku před rozhodnutím o schválení oddlužení, odvolací soud podotýká, že § 136 odst. 4 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, stanoví, že v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř., a napadené usnesení změnil tak, dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu