3 VSOL 178/2016-A-13
KSBR 24 INS 28312/2015 3 VSOL 178/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrutov 34, PSČ 675 27, identifikační číslo osoby: 72528737, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 24 INS 28312/2015-A-8 ze dne 14.12.2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže specifikovaný účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Na výzvu soudu, kterou byla vyzvána k tomu, aby uvedla, zda věřitelé, vůči nimž má závazky z podnikání, souhlasí s tím, že jejich pohledávky budou řešeny oddlužením, a tyto souhlasy doložila, uvedla, že věřitelé Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky svá vyjádření podají přímo insolvenčnímu soudu. Věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava soudu sdělil, že nesouhlasí s řešením této pohledávky oddlužením, věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky soudu sdělil, že souhlasí s řešením úpadku dlužnice oddlužením za předpokladu 100% uspokojení jeho pohledávek za dlužnicí. Soud prvního stupně na tomto základě uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice splňuje náležitosti a jsou k němu připojeny zákonem vyžadované přílohy. Dlužnice však má závazky z podnikání vůči dvěma věřitelům, které brání řešení jejího úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Lze tedy očekávat, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a na její majetek bude prohlášen konkurs (§ 396 IZ). Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní pouze movité věci představující obvyklé vybavení domácnosti a hotovost ve výši 1.167 Kč. Soud proto podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, s přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce činí při konkursu 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítla, že není schopna takovou částku zaplatit, neboť svůj výdělek vložila do bydlení a navíc se v současné době bude muset vystěhovat.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první, IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 12.11.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), který se domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ke skutečnostem osvědčujícím její úpadek v návrhu uvedla, že má devět věřitelů a jedenáct peněžitých závazků, které není schopna splácet po dobu delší než 3 měsíce. Své závazky, všechny jako nezajištěné, v návrhu specifikovala tak, že označila věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků a data jejich splatnosti (v květnu, červnu, srpnu a říjnu 2014, únoru a březnu 2015), mimo jiné závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve výši 42.630 Kč splatný dne 18.2.2015 a závazek vůči věřiteli Okresní správě sociálního zabezpečení Jihlava ve výši 44.721 Kč splatný dne 18.2.2015. Usnesením č. j. KSBR 24 INS 28312/2015-A-4 ze dne 13.11.2015 byla dlužnice vyzvána, aby označila závazky, které vznikly z jejího podnikání nebo v souvislosti s jejím podnikáním, v případě věřitelů těchto nezajištěných závazků uvedla, že věřitelé souhlasí s tím, že jejich pohledávky budou řešeny oddlužením, a tyto souhlasy doložila, dále byla takto konkrétně vyzvána ve vztahu k věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky.

Na výzvu soudu dlužnice reagovala podáním doručeným soudu dne 2.12.2015, ve kterém uvedla, že tito věřitelé svá vyjádření zašlou přímo soudu. Podáním doručeným soudu dne 1.2.2015 věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení Jihlava sdělil soudu prvního stupně, že k eviduje za dlužnicí jako osobou samostatně výdělečně činnou pohledávku ve výši 190.677 Kč a s řešením své pohledávky oddlužením nesouhlasí. Podáním doručeným soudu dne 14.12.2015 věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky sdělil soudu prvního stupně, že dlužnice je v jejich evidenci stále vedena jako podnikatelka a dluží na zdravotním pojištění vyšší částku, než která je uvedena v insolvenčním návrhu. Vyslovuje souhlas s řešením závazku dlužnice oddlužením za předpokladu 100% uspokojení jeho pohledávek. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců. V seznamu majetku uvedla, že kromě obvyklého vybavení domácnosti nevlastní movitý majetek a má v hotovosti částku 1.167 Kč.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu a jeho příloh lze uzavřít, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný, neboť obsahuje dostatečná skutková tvrzení k úpadku dlužnice ve formě platební neschopnosti, když z tvrzení v nich uvedených vyplývá, že dlužnice má závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ).

Odvolací soud předesílá, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je odůvodněno zejména v těch případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura jeho majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pokud se týká předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nebude povoleno řešení úpadku oddlužením, jak navrhuje, nutno uvést, že podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Z tohoto důvodu je proto nutno již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit takové skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že byť má dlužník (fyzická osoba) dluhy pocházející z jeho podnikatelské činnosti, jedná se o dluhy, které řešení jeho úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a), písm. b) nebo písm. c) IZ nebrání (například že dlužník jednal s věřiteli, vůči nimž má dluhy z podnikání, ohledně jejich souhlasu s oddlužením, a s jakým výsledkem, nebo že se jedná o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém byl zrušen konkurs na majetek dlužníka podle ustanovení § 308 písm. c/ nebo d/ IZ, nebo že jde o pohledávku zajištěného věřitele). Pokud takové skutečnosti dlužník ve svém návrhu na povolení současně neuplatní, tedy neuplatní takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že i jeho závazky pocházející z podnikatelské činnosti řešení jeho úpadku oddlužením nebrání, pak-obecně-je nutno učinit závěr o tom, že se jeví pravděpodobným odmítnutí takového návrhu dlužníka na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 396 IZ).

Z insolvenčního návrhu a jeho povinné přílohy-seznamu závazků vyplývá, že dlužnice má nezajištěné závazky z podnikání nejméně vůči věřitelům Okresní správě sociálního zabezpečení Jihlava a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, přičemž tuto skutečnost dlužnice sama potvrdila, když na výzvu soudu sdělila, že tito věřitelé předloží své stanovisko k oddlužení přímo soudu. K těmto závazkům z podnikání přitom dlužnice netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že ačkoli má závazky z podnikání, lze řešit její úpadek oddlužením. Naopak věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení výslovně nesouhlasí s oddlužením dlužnice. Podmiňuje-li věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky svůj souhlas s oddlužením dlužnice uspokojením svých pohledávek v oddlužení v plné výši, nelze takové stanovisko považovat za souhlas věřitele podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ už proto, že k úkonu vázanému na podmínku se nepřihlíží (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).

Odvolací soud proto uzavírá, že dlužnice není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 IZ, a proto je dán důvod k odmítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

S ohledem na majetkovou situaci dlužnice, která nemá pohotové finanční prostředky, vlastní toliko movité věci malé hodnoty (běžné vybavení domácnosti) a hotovost v nepatrné výši, soud prvního stupně správně uzavřel, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu majetku dlužnice či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, kterou odvolací soud shledal zcela přiměřenou, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí nejméně 45.000 Kč (bez DPH), a nutnost hradit hotové výdaje insolvenčního správce (vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 19. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu