3 VSOL 177/2013-A-10
KSBR 27 INS 31575/2012 3 VSOL 177/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka GALLUS plus, a.s. v likvidaci, se sídlem v Modřicích, Chrlická 522, PSČ 664 42, IČ: 25308611, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.12.2012 č.j. KSBR 27 INS 31575/2012-A-5

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě deseti dnů od právní moci usnesení na účet Krajského soudu v Brně specifikovaný ve výroku usnesení nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podaným insolvenčním návrhem se navrhovatel-dlužník domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude zjištěn jeho úpadek. Soud prvního stupně cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a dále uvádí, co je účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady insolvenčního řízení nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Poukazuje také na to, že institut zálohy slouží též k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce; konstatuje, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem bez hotových výdajů a bez DPH činí 45.000 Kč a uzavírá, že v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát. Z těchto důvodů pak považuje složení zálohy v požadované výši za nezbytné s tvrzením, že nebude-li zaplacená záloha v insolvenčním řízení použita, bude insolvenčnímu navrhovateli vrácena s tím, že osoba, která zaplatila zálohu, může uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou s odkazem na ustanovení § 108 odst. 4 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že je považuje za nesprávné a nezákonné. Připomíná, že nemá žádné pohledávky, žádný majetek a jeho jedinými finančními prostředky je částka 17.853,29 Kč v pokladně. Má za to, že tyto peněžní prostředky jsou zcela dostačujícími jako záloha na náklady insolvenčního řízení, protože u dlužníka více jak jeden rok probíhá likvidace a likvidátor již provedl veškerá nezbytná šetření za účelem zjištění majetku dlužníka a žádný majetek nezjistil, přičemž posledním krokem likvidace bylo právě podání insolvenčního návrhu. Neztotožňuje se proto s názorem, že v jeho případě je třeba složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, protože má za to, že v jeho případě dojde k provedení tzv. nepatrného konkursu ve smyslu ustanovení § 314 a celé insolvenční řízení bude skončeno do několika týdnů. V odvolacím řízení předkládá přípis Centrálního depozitáře cenných papírů, z něhož vyplývá, že nejsou u něho evidovány žádné cenné papíry. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníku se ukládá zaplatit záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 17.853,29 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je namítáno.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 14.12.2012 se dlužník domáhá, aby soud rozhodl o jeho úpadku a prohlásil na jeho majetek konkurs. V návrhu dlužník, jehož jménem podává insolvenční návrh likvidátor, uvedl, že se dostal do platební neschopnosti a má rovněž za to, že je předlužen, protože má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. K tvrzení o svém majetku předkládá seznam majetku, z něhož vyplývá, že společnost neeviduje ve svém vlastnictví žádný movitý či nemovitý majetek a rovněž neeviduje žádné pohledávky. Tvrdí, že k 12.12.2012 má k dispozici finanční prostředky v pokladně ve výši 17.853,29 Kč a nemá v současné době zřízen žádný bankovní účet. Má dva věřitele, a to Finanční úřad Brno-venkov vůči němuž má závazek ve výši 2.664.582,87 Kč a další závazek ve výši 1.000 Kč a další jeho závazek je vůči věřiteli Vodňanská drůbež, a.s. Ohledně svých závazků pak ve svém insolvenčním návrhu odkazuje na přiložený seznam závazků. Stran případné zálohy na náklady insolvenčního řízení uvádí, aby byla stanovena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši maximálně 17.853,28 Kč, protože tvrdí, že provedl veškerá nutná šetření a insolvenční správce by pouze zkontroloval jeho činnost.

Z ustanovení § 108 odst. 1 věty první IZ vyplývá, že navrhovateli lze uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze v případě, že je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky nelze zajistit jinak, zejména z prostředků majetkové podstaty. Uložení této povinnosti je tedy zásadně odůvodněno v případech, kdy dlužník nemá dostatečné pohotové peněžní prostředky, které by bylo možné použít k hrazení nákladů řízení po rozhodnutí o úpadku, a současně lze usuzovat, že po rozhodnutí o úpadku bude nutné hradit náklady řízení v určité výši. Insolvenční soud přitom musí vycházet z konkrétních skutečností, které byly v řízení zjištěny. Usnesení o uložení zálohy není usnesením vydaným v rámci dohlédací činnosti a je proti němu odvolání přípustné (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.7.2008 sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009). Jako takové musí být přezkoumatelně odůvodněno, aby odvolací soud byl schopen posoudit správnost důvodů, pro které soud prvního stupně k rozhodnutí o záloze přistoupil. V dané věci se však insolvenční soud pouze omezil na konstatování, co je účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení, dále na to, že prostředky ke krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak a výši zálohy odůvodnil toliko odkazem na předpokládanou výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem. Odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje dostatek důvodů, které by umožňovaly odvolacímu soudu je přezkoumat, protože soud prvního stupně při odůvodnění napadeného usnesení vůbec nevzal v potaz tvrzené majetkové poměry dlužníka a zejména jeho tvrzení o tom, že má v pokladně k dispozici finanční prostředky v určité výši.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně v dalším řízení znovu posoudí důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení s přihlédnutím k tvrzeným majetkovým poměrům dlužníka a k tomu, že dlužník disponuje v hotovosti určitými finančními prostředky. Pokud znovu rozhodne o uložení zálohy, své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 12. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu