3 VSOL 171/2013-A-10
KSBR 28 INS 1342/2013 3 VSOL 171/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka HELLERI VIENNA a.s., IČ: 28 28 33 68, se sídlem 602 00 Brno, Brno-střed, Mlýnská 326/13, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2013 č.j. KSBR 28 INS 1342/2013-A-3

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a žádal jeho řešení konkursem. Na odůvodnění uvedl, že návrh dlužníka neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek z důvodu insolvence, ani z důvodu předlužení. Pokud by byl tvrzen úpadek pro platební neschopnost, musel by dlužník v návrhu uvést nejméně dva konkrétní věřitele se splatnou pohledávkou za dlužníkem a z jeho tvrzení by musela vyplývat délka prodlení se zaplacením této pohledávky a neschopnost dlužníka plnit své splatné závazky. Pokud by dlužník tvrdil, že je v úpadku pro předlužení, musel by v návrhu uvést nejméně dva konkrétní věřitele, určitý údaj o celkovém objemu svých závazků a o svém majetku a jeho hodnotě. Žádný z těchto údajů však dlužník v návrhu neuvedl. V insolvenčním návrhu pouze tvrdil závazky vůči věřitelům, které však neoznačil, neuvedl výši a splatnost žádného z nich, ani údaj o délce prodlení s jejich plněním. V návrhu pouze uvedl, že má přibližně deset věřitelů . Tvrzení, že závazky dlužníka jsou vyšší než jeho majetek, v insolvenčním návrhu rovněž chybějí. Tato tvrzení neplynou ani ze zákonných příloh insolvenčního návrhu, protože dlužník je k němu nepřipojil. Z těchto důvodů soud, s odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Podle něj podaný insolvenční návrh obsahuje veškeré náležitosti, které soud potřebuje pro zjištění úpadku a výčet a specifikace věřitelů, včetně jejich uznání do výše a oprávněnosti je věcí, kterou zjišťuje insolvenční správce.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 18.1.2013 u soudu insolvenční návrh, v jehož článku III. uvedl, že má přibližně 10 věřitelů , peněžité závazky vůči nim jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen tyto závazky plnit. Dlužník zastavil platby svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dále uvedl, že je předlužen, neboť má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Mezi tyto zvláštní náležitosti patří uvedení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Dle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Rozhodujícími skutečnostmi v případě úpadku pro platební neschopnost, které musí být z návrhu patrny, jsou existence více věřitelů (nejméně dvou), peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka. Jak vyplývá z rekapitulace návrhu, dlužník v návrhu neuvedl žádná konkrétní tvrzení, která by svědčila o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedl skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že má minimálně dva konkrétní věřitele, vůči nimž má určité závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/, c/ IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). Stejně tak v návrhu dlužník neuvádí nic, z čeho by bylo možno dovozovat jeho úpadek pro předlužení, protože z něj neplyne nic o stavu majetku dlužníka a výši jeho závazků a dlužník neuvedl nic o tom, jak bude dále spravovat svůj majetek (případně dále provozovat svůj podnik). Tato tvrzení jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku pro platební neschopnost či pro předlužení a musí z návrhu rovněž vyplývat konkrétně.

V této souvislosti odkazuje odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. května 2010 sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které bylo uveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále R 26/2011 ), v jehož odůvodnění Nejvyšší soud uvedl, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí případně že dlužník je insolventní nebo je v platební neschopnosti a nebo že je předlužen není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu (§ 3 odst. 1, písm. a/, b/ a c/, odst. 3 IZ), soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti tohoto návrhu a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva nebo která dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 12. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu