3 VSOL 171/2011-A-9
KSBR 44 INS 3293/2011 3 VSOL 171/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miloslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Kelčany 32, PSČ 696 49, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.3.2011, č.j. KSBR 44 INS 3293/2011-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 23.2.2011 spojeným s návrhem na povolení oddlužení se navrhovatel-dlužník domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku a o povolení oddlužení. Dlužníkem podaný insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, protože v něm nejsou úplně popsány okolnosti osvědčující jeho úpadek, údaje uvedené zejména v bodě 21 formuláře. Dlužník v návrhu sice označil několik věřitelů (body 14, 17 formuláře) a z insolvenčního návrhu pak dále vyplývá jejich pluralita, přestože v bodě 21 formuláře neoznačil žádného konkrétního věřitele. Při popisu rozhodujících skutečností dlužník pouze obecně uvádí, že není schopen závazky splácet po dobu delší než tři měsíce bez bližších konkrétních údajů o lhůtě jejich splatnosti (uvedení data nebo označení doby po kterou závazky neplní, ačkoliv je k tomu povinen). Ke své neschopnosti hradit závazky neuvedl ani žádné jiné údaje či bližší popis své zadluženosti. Obecné uvedení znaku úpadku dle dikce zákona bez popisu reálných okolností konkrétního případu způsobuje vadnost návrhu, neboť bez vytknutých tvrzení nelze učinit závěr o skutečné ekonomické situaci dlužníka a o jeho úpadku. Předložením důkazu insolvenční navrhovatel plní jen svou povinnost důkazní, přičemž insolvenční soud není povinen v předkládaných důkazech (v tomto případě v seznamu závazků) hledat skutečnosti, jež měl insolvenční navrhovatel uvést přímo v insolvenčním návrhu. Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání ve kterém namítal, že si není vědom procesních chyb v podaném návrhu. Tvrdí, že uvedl všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, když uvedl v kolonce 21 všechny své věřitele formou přílohy k bodu č. 21 z důvodu toho, že do tiskopisu návrhu se mu nevešly a zde uvedl i konkrétní údaje o lhůtě splatnosti, bližší popis své zadluženosti včetně skutečné ekonomické situace čili formálně vyhověl požadavku insolvenčního zákona. Navrhuje, aby odvolací soud jeho odvolacímu návrhu vyhověl a napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníkem podaný insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, když v něm nejsou úplně popsány okolnosti osvědčující jeho úpadek.

V projednávané věci podal dlužník insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, a to za využití formuláře návrhu na povolení oddlužení, kdy v bodě 21 uvedl, že insolvenční návrh podává z důvodu svého úpadku a vylíčil popis rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek když uvedl, z jakého důvodu se dostal do dluhové situace, vylíčil své osobní a majetkové poměry, uvedl, že má celkem pět věřitelů, jeho závazky jsou 30 dnů po splatnosti a není je schopen vzhledem k svému příjmu plnit v plné výši, tvrdí že zastavil platby svým věřitelům a neplní je více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti. Vzhledem k tomu, že bod 21 formuláře pro vylíčení rozhodujících skutečností nebyl dostatečný, dlužník ve vylíčení rozhodujících skutečností pokračoval formou přílohy k bodu 21, kde označil jednotlivé své věřitele s uvedením výše dlužné částky a s uvedením konkrétního data splatnosti závazku, respektive s uvedením toho, kdy naposledy na dluh byla zaplacena splátka. Současně znovu tvrdí, že zastavil všechny platby svých závazků, jeho závazky jsou více jak tři měsíce po lhůtě splatnosti s tím, že všechny tyto okolnosti osvědčují jeho úpadek. Vylíčení rozhodujících skutečností v bodě 21 společně s údaji uvedenými v příloze k bodu 21, ke které nutno přihlédnout, protože se jedná ve skutečnosti o pokračování insolvenčního návrhu, je naprosto dostatečné proto, aby na jejich základě bylo možno uzavřít, že dlužník má více věřitelů (v projednávané věci celkem pět věřitelů konkrétně označených včetně výše dlužné částky), závazky dlužníka jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti (což lze dovodit z konkrétního data splatnosti, respektive z uvedení údaje o tom, kdy byla naposledy zaplacena splátka) s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit, protože zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (v projednávané věci dlužník zastavil platby všech svých závazků), přičemž současně je možné uzavřít, že své závazky dlužník s ohledem na data splatnosti neplní po dobu delší tří měsíců. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud tedy dospěl k závěru, že dlužník ve svém návrhu uvedl zcela konkrétní okolnosti, ze kterých lze usuzovat, že jsou splněny podmínky úpadku dle § 3 IZ, tedy že dlužník se nachází v platební neschopnosti.

K závěru soudu prvního stupně, že soud není povinen v předkládaných důkazech (v tomto případě seznamu závazků) hledat skutečnosti, jež měl insolvenční navrhovatel uvést přímo v insolvenčním návrhu odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, KSPL 27 INS 1784/2009, č.j. 29 NSČR 22/2009-A-21 (jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011), ve kterém se Nejvyšší soud vyslovil k povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka. Ze závěrů uvedených v tomto rozhodnutí lze dovodit, že v případě, že dlužník předložené seznamy opatří svým podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, bylo by zřejmě možno při zkoumání toho, zda dlužník splnil svou povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, přihlédnout i k těmto seznamům. V projednávané věci dlužník seznam závazků ve kterém také uvedl data splatnosti svých závazků resp. to, kdy naposledy plnil na své závazky, opatřil podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, takže při absenci skutkových tvrzení podle názoru odvolacího soudu by bylo možno přihlédnout i k tomuto seznamu.

Vzhledem k tomu, že insolvenční návrh dlužníka netrpí vadami vytýkanými mu soudem prvního stupně a odvolací soud neshledal ani jiné vady, pro které by bylo nutné insolvenční návrh odmítnout, odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu