3 VSOL 170/2011-A-14
KSOL 16 INS 338/2011 3 VSOL 170/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Instalace TZB, a.s. v likvidaci , se sídlem Olomouc, Nová Ulice 530, PSČ 779 00, IČ: 26815907, o insolvenčních návrzích dlužníka a věřitele Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Kyselovská 223/110, PSČ 783 01, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č.j. KSOL 16 INS 338/2011-A-8 ze dne 14.2.2011

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovateli-dlužníku, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Ostravě specifikovaný ve výroku rozhodnutí.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal dne 11.1.2011 u insolvenčního soudu návrh, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek z důvodu platební neschopnosti a předlužení. Ze seznamu majetku dlužníka soud zjistil, že dlužník nemá žádný majetek. Ze zprávy Komerční banky, a.s. soud zjistil, že dlužníkův bankovní učet byl zrušen. V projednávané věci je tak zřejmé, že prostředky potřebné pro průběh insolvenčního řízení nelze zajistit z majetkové podstaty, a to ani hotovost, protože dlužník je zcela nemajetný. Očekávaným řešením dlužníkova úpadku je konkurs, protože oddlužení nepřichází u podnikatelů v úvahu (§ 389 odst. 1 insolvenčního zákona). Reorganizace rovněž není přípustná, protože dlužník sám navrhuje konkurs a ani nejsou splněny podmínky počtu zaměstnanců a potřebné výše ročního dlužníkova obratu (§ 316 odst. 4 insolvenčního zákona). Očekávanému způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem odpovídá i soudem stanovená záloha na náklady insolvenčního řízení a z důvodu dlužníkovy nemajetnosti je stanovena v nejvyšší možné částce. Záloha na náklady insolvenčního řízení slouží od počátku insolvenčnímu správci bezprostředně k hrazení hotových výdajů (poštovné, zjišťování obsahu majetkové podstaty, archivace apod.), ale i jeho odměny, na kterou má nárok. Skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, není důvodem pro to, aby soud zálohu na náklady insolvenčního řízení nestanovil nebo ji stanovil v nižší částce. Účelem insolvenčního řízení není zajistit dlužníkovi bez finančních prostředků prostřednictvím soudu výmaz z obchodního rejstříku s tím, že případnou odměnu insolvenčního správce by při nedostatku majetku dlužníka museli uhradit daňoví poplatníci ze státního rozpočtu. Skutečnost, že dlužník je bez jakýchkoliv prostředků naznačuje, že dlužník nepodal insolvenční návrh včas, jak mu ukládá insolvenční zákon. Výše zálohy v částce 50.000,-Kč je stanovena s ohledem na minimální odměnu insolvenčního správce v částce 45.000,-Kč dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že nedisponuje žádnými finančními prostředky, ze kterých by byl schopen uhradit požadovanou zálohu a s ohledem na skutečnost, že se nachází v insolvenčním řízení, nemá ani možnost zajistit úhradu zálohy formou půjčky od třetí osoby. Poukázal na skutečnost, že k návrhu na zahájení insolvenčního řízení přistoupil další věřitel, Rudolf Psota, který podal návrh z titulu neuhrazených pracovněprávních nároků. Zdůraznil, že je-li navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně, což však neplatí v případě, pokud je navrhovatel zaměstnancem dlužníka. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a poté dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky

50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 107 IZ odst. 1 a odst. 2 IZ další insolvenční návrh podaný na téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se svým insolvenčním návrhem podaným dne 11.1.2011 domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s odůvodněním, že valná hromada dlužníka dne 7.7.2010 rozhodla o vstupu dlužníka do likvidace a likvidátor dospěl k závěru, že není schopen uspokojit v plném rozsahu pohledávky všech věřitelů a že společnost dlužníka je předlužena. Dlužník v návrhu tvrdil, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých splatných závazků, které činí 11.556.939,22 Kč. Pohledávky dlužníka sice činí částku 1.110.327,75 Kč, avšak tyto pohledávky jsou nevymahatelné. Společnost dlužníka má jednoho zaměstnance, a to Rudolfa Psotu, kterému byla již dána výpověď. Závazky dlužníka vůči zaměstnancům činí částku 109.997,-Kč. Na účtu společnosti vedeného u Komerční banky, a.s. je částka 835.238,-Kč, dlužník však nemá možnost s těmito finančními prostředky disponovat, neboť je prováděna exekuce přikázáním pohledávky. Dlužník k návrhu doložil seznam majetku, ve kterém uvedl, že nemá žádný majetek, neboť tento byl předmětem nedobrovolné dražby, dále má pohledávku ve výši 790.039,-Kč vůči společnosti v insolvenčním řízení, která je proto nedobytná, dále pohledávky ve výši 70.045,75 Kč a 43.853,-Kč. K návrhu dále dlužník doložil seznam závazků (označený jako kniha závazků), ve kterém uvedl jednotlivé věřitele, dlužnou částku a datum její splatnosti (v období 2006 až 2010). Komerční banka, a.s. podáním ze dne 26.1.2011 sdělila insolvenčnímu soudu, že předmětný účet dlužníka ke dni 21.1.2011 vykazuje debet ve výši 2.220,86 Kč. Podáním ze dne 8.3.2011 (doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne) přistoupil do insolvenčního řízení další navrhovatel-věřitel Rudolf Psota, Olomouc, Kyselovská 223/110, který ve svém návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka, jeho pracovní poměr byl ukončen výpovědí a vůči dlužníku má pohledávku na mzdových nárocích celkem v částce 178.653,-Kč představující mzdu za srpen 2010 a odstupné. Současně tento věřitel v insolvenčním návrhu označil další věřitele dlužníka s tím, že se domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek.

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení, jeho další majetek představují pouze pohledávky, z nichž pohledávka nejvyšší v částce 790.039,-Kč je dle dlužníka nedobytná. Za této situace nelze jednoznačně dovodit zřejmou existenci dlužníkova majetku, který by mohl být po prohlášení konkursu zahrnut do konkursní podstaty a jehož zpeněžením by mohly být uhrazeny alespoň náklady konkursu.

Odvolací soud v projednávané věci dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že jsou splněny podmínky pro to, aby dlužníku jako navrhovateli byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 108 odst. 1 IZ, když z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh vyplývá, že dlužník je v úpadku a nemá žádný majetek, ze kterého by měl insolvenční správce k dispozici pohotové finanční prostředky nezbytné k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Složená záloha insolvenčnímu správci umožní uhradit náklady vzniklé při prověřování majetkové situace dlužníka (zjišťování dalšího majetku, popřípadě majetku jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka) a v případě, že by tato činnost správce nevedla ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebné rozsahu, složená záloha bude sloužit též na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, které by musel jinak platit stát, na který však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze.

Insolvenční zákon v ust. § 144 zpřísnil podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka a zákonodárce v insolvenčním zákonu dal přednost tomu, že i v případě, kdy dlužník nedisponuje majetkem, bude pravidelně rozhodováno o úpadku a rozhodnutí bude spojeno s rozhodnutím o prohlášení konkursu. Podle záměru zákonodárce by konkursy v těchto případech měly být řešeny podle ust. § 315 IZ o nepatrném konkursu. V důvodové zprávě (v části týkající se ust. § 144 IZ) je výslovně uvedeno, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověřování majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutů odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Soud prvního stupně proto postupoval správně (postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal), když uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, její výši stanovil správně s poukazem na minimální výši odměny insolvenčního správce v částce 45.000,-Kč dle vyhl. č. 313/2007 Sb., když jediný možný způsob řešení dlužníkova úpadku, jak správně uzavřel soud prvního stupně, je konkurs (jehož se i dlužník domáhá), přičemž je dále nutno vzít v úvahu potřebu hradit i hotové výdaje insolvenčního správce.

K námitce dlužníka, že není v jeho finančních možnostech zaplatit požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud uzavírá, že dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, tj. v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, kdy již nebude mít finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o skutečnost, že do řízení poté, co soud prvního stupně rozhodl o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, přistoupil další insolvenční navrhovatel, pak pro tohoto dalšího insolvenčního navrhovatele podle ust. § 107 odst. 2 IZ platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení. Navíc tímto insolvenčním navrhovatelem je bývalý zaměstnanec dlužníka a jeho pohledávka spočívá v pracovněprávních nárocích, nelze mu proto podle ust. § 108 odst. 1, věty druhé IZ uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu