3 VSOL 17/2011-A-43
KSBR 45 INS 10413/2010 3 VSOL 17/2011-A-43

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Bc. Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiřího z Poděbrad 314, Uherské Hradiště, PSČ 686 01, zastoupené zmocněncem Mgr. Allanem anonymizovano , anonymizovano , bytem Jana Lucemburského čp. 229, Uherské Hradiště, PSČ 686 01, o insolvenčním návrhu věřitele Hypoteční banka, a.s., se sídlem Radlická 333/150, Praha 5, PSČ 150 57, IČ: 13584324, o odvolání dlužnice ze dne 13.12.2010 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 10413/2010-A-23 ze dne 16.11.2010

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 10413/2010-A-23 ze dne 16.11.2010 se v napadeném výroku VI. p o t v r z u j e.

II. Ve zbývající části se usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 10413/2010-A-23 ze dne 16.11.2010 z r u š u j e a věc se v r a c í v tomto rozsahu Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), ustanovil insolvenční správkyni Ing. Miroslavu anonymizovano , anonymizovano , Všehrdova 615, Uherské Hradiště (výrok

IV.), rozhodl, že konkurs prohlášený na majetek dlužnice bude projednáván jako nepatrný (výrok V.), odmítl návrh na povolení oddlužení ze dne 27.10.2010 (výrok VI.), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů a uložil dlužníku a insolvenčnímu správci povinnosti v souvislosti s rozhodnutím o úpadku (výrok VII. až XI.) a deklaroval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (výrok XII.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční navrhovatel-věřitel Hypoteční banka, a.s. se svým insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužnice s odůvodněním, že má za dlužnicí splatné pohledávky ze tří smluv o poskytnutí hypotečního úvěru, a to ke dni 7.9.2010 ve výši 288.914,07 Kč, 569.907,37 Kč a 199.332,31 Kč s tím, že většina jednotlivých anuitních splátek všech tří úvěrů je déle než 30 dní po lhůtě splatnosti a na většinu z nich není dlužnicí hrazeno déle než 3 měsíce. Navrhovatel dále tvrdil, že dlužnice má další věřitele, jejichž pohledávky jsou déle než 30 dní po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit a je zřejmé, že je v úpadku, neboť má více věřitelů a současně závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, když zastavila platby části svých závazků a zároveň neplní závazky po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Navrhovatel označil jako další věřitele dlužnice Radima Lichého, Dalibora Klementa, Československou obchodní banku, a.s. a Finanční úřad v Uherském Hradišti. Soud zjistil, že Finanční úřad v Uherském Hradišti eviduje pohledávku za dlužnicí ve výši 39.728,-Kč na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2009, Dalibor Klement má vůči dlužnici vykonatelnou pohledávku ve výši 2.116.000,-Kč s příslušenstvím, rovněž tak Radim Lichý má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku ve výši 272.560,-Kč s příslušenstvím a ve výši 146.260,-Kč s příslušenstvím. Dlužnice se k insolvenčnímu návrhu na výzvu soudu vyjádřila tak, že zvažuje možnost podání návrhu na povolení oddlužení, na její žádost jí byla prodloužena lhůta k vyjádření k návrhu do 25.10.2010. Dne 26.10.2010 dlužnice opětovně sdělila, že zvažuje podání návrhu na povolení oddlužení a současně uvedla, že se nevzdává svého práva účastnit se projednání insolvenčního návrhu navrhovatele a nesouhlasí s projednáním návrhu bez nařízení jednání. Dne 29.10.2010 byl podán k poštovní přepravě a soudu doručen dne 2.11.2010 návrh na povolení oddlužení dlužnice ze dne 27.10.2010, ve kterém žádá soud, aby rozhodl o jejím hrozícím úpadku. Insolvenční návrh navrhovatele byl dlužnici doručen spolu s výzvou k vyjádření do vlastních rukou dne 27.9.2010 včetně poučení, že nebude-li dlužnicí ve stanovené lhůtě předloženo vyjádření k insolvenčnímu návrhu, bude mít insolvenční soud za to, že dlužnice návrhu neodporuje a soud insolvenční návrh projedná bez nařízení jednání, dále s poučením, že podá-li insolvenční návrh jiná osoba než dlužník, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku. Lhůta pro podání návrhu na povolení oddlužení uplynula dnem 27.10.2010. Vzhledem k tomu, že dlužnice insolvenčnímu návrhu navrhovatele podáním návrhu na povolení oddlužení neodporovala, uvedla, že soud by měl rozhodnout o jejím úpadku a specifikovala jako své věřitele v seznamu závazků mimo jiné insolvenčního navrhovatele i další jím označené věřitele, vyšel soud při právním hodnocení v dané věci ze skutečnosti, že nebylo a není sporu mezi navrhovatelem a dlužnicí o existenci tvrzených pohledávek a aktivní legitimaci insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, kterou má za osvědčenu listinami označenými k důkazu navrhovatelem i samotnými tvrzeními dlužnice. Soud tedy vyšel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení a jako stěžejní posuzoval podání návrhu na povolení oddlužení a dlužnicí připojený seznam závazků, ze kterých vzal za prokázáno, že dlužnice má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, přičemž je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, úpadek dlužnice má tedy soud zjištěn ve formě platební neschopnosti.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, kterým výslovně napadla výroky I., II. a VI. Namítla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s procesním právem, neboť dne 26.10.2010, tj. den po soudem určené lhůtě ke splnění povinnosti dle usnesení č.j. KSBR 45 INS 10413/2010-A-4 ze dne 14.9.2010, se vyjádřila v tom smyslu, že zkoumá možnosti podání návrhu na oddlužení a nesouhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání. Podle jejího názoru přestože toto její podání bylo soudu doručeno až den po lhůtě, nemůže mít tato skutečnost bez dalšího za následek vznik práva insolvenčního soudu rozhodnout o jejím úpadku. Domnívá se, že ačkoliv podala návrh na oddlužení dle soudu po lhůtě, tento obsahuje skutečnosti, které dokládají, že hmotněprávní situace úpadku nenastala, respektive nastala skutečnost předvídaná ust. § 143 odst. 3 insolvenčního zákona, tj. platební neschopnost dlužnice nastala v důsledku protiprávního jednání třetí osoby-Ing. Mileny Motyčkové, a se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že platební neschopnost dlužnice odvrátí v době do tří měsíců po splatnosti peněžitých závazků. Poukázala na součet svých pasiv a aktiv uvedených v návrhu na oddlužení, ze kterého vyplývá její schopnost pokrýt své peněžité závazky. Namítla, že podání návrhu na oddlužení neznamená bez dalšího fikci existence úpadku bez nutnosti prokazovat, že dlužník je skutečně v úpadku. Podle jejího názoru nejsou dány hmotněprávní podmínky její platební neschopnosti ani jiné skutkové podstaty úpadku. Domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí a zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2, písm. c) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice do výroku VI. důvodné není, ve zbývající části je opodstatněné, byť částečně z jiných důvodů, než je v odvolání namítáno.

Podle § 85 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné.

Podle § 133 odst. 1, odst. 2 věty prvé IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na účasti projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 věty druhé IZ podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle § 390 odst. 3 věty prvé IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel Hypoteční banka, a.s. podal u insolvenčního soudu dne 13.9.2010 insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek s tím, že má vůči dlužnici splatné pohledávky ze smluv o úvěru a smluv o zřízení a vedení běžného účtu k těmto úvěrům, s jejichž splácením je většinou splátek u každého z nich dlužnice déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a nehradí je déle než 3 měsíce. Věřitel v návrhu označil i další čtyři věřitele dlužnice. Usnesením č.j. KSBR 45 INS 10413/2010-A-4 ze dne 1.9.2010 (doručeným dlužnici dne 27.9.2010) dlužnice byla vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů písemně vyjádřila k insolvenčnímu návrhu věřitele a svá tvrzení doložila příslušnými listinami, dále aby sdělila, zda se vzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu navrhovatele, popřípadě souhlasí s projednáním insolvenčního návrhu navrhovatele bez nařízení jednání, a to s poučením, že nebude-li dlužnicí ve stanovené lhůtě předloženo vyjádření k insolvenčnímu návrhu, bude mít soud za to, že návrhu neodporuje a soud insolvenční návrh projedná bez nařízení jednání. Současně byla dlužnice poučena o tom, že dlužník, který není podnikatel, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením a tento návrh musí podat spolu s insolvenčním návrhem a v případě podání insolvenčního návrhu jinou osobou, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku. Podáním ze dne 1.10.2010 doručeným insolvenčnímu soudu dne 5.10.2010 dlužnice reagovala na tuto výzvu tak, že žádá o prodloužení termínu do 25.10.2010, neboť do této doby bude schopna objektivně posoudit, zda bude postupovat v souladu s ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona a podá návrh na oddlužení. Usnesením č.j. 45 INS 10413/2010-A-15 ze dne 6.10.2010 insolvenční soud prodloužil dlužnici lhůtu do 25.10.2010, toto usnesení bylo dlužnici doručeno dne 14.10.2010. Podáním ze dne 22.10.2010 (doručeným insolvenčnímu soudu dne 26.10.2010) dlužnice opětovně požádala o prodloužení lhůty do 29.10.2010 s odůvodněním, že zkoumá možnost podání návrhu na oddlužení, současně uvedla, že se nevzdává svého práva účastnit se projednání insolvenčního návrhu navrhovatele a nesouhlasí s projednáním insolvenčního návrhu navrhovatele bez nařízení jednání. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 2.11.2010 dlužnice podala na předepsaném formuláři návrh na povolení oddlužení pro hrozící úpadek.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice podala návrh na povolení oddlužení pro hrozící úpadek po uplynutí lhůty 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu (která uplynula dnem 27.10.2010), a proto soud prvního stupně správně podle ust. § 390 odst. 3 IZ návrh dlužnice na povolení oddlužení ve výroku VI. napadeného rozhodnutí odmítl.

Insolvenční zákon stojí na zásadě, že k projednání insolvenčního návrhu soud vždy nařídí jednání. Ustanovení § 85 a § 133 IZ upravují komplexně podmínky, za nichž je insolvenční soud jedině oprávněn rozhodnut o insolvenčním návrhu meritorně (tak, že vydá rozhodnutí o úpadku nebo insolvenční návrh zamítne) bez jednání. Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele je usnesením ve věci samé, které se s výjimkou případů uvedených v § 133 odst. 1 IZ podle zákona vydává po nařízení jednání. Z ust. § 133 odst. 2 věty první IZ vyplývá, že insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 ze dne 29.4.2010, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz a schválené k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

V dané věci soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu navrhovatele bez nařízení jednání s odůvodněním, že insolvenční soud plně vyhověl návrhu, kterému nikdo neodporoval (§ 133 odst. 1, písm. a/ IZ), nikoliv z důvodu, že by se účastníci práva na účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 133 odst. 1, písm. b/ IZ). Soud prvního stupně učinil závěr, že dlužnice insolvenčnímu návrhu neodporovala v důsledku fikce, která nastala na základě usnesení soudu prvního stupně č.j. KSBR 45 INS 10413/2010--A-4 ze dne 1.9.2010, kterým byla dlužnice vyzvána k písemnému vyjádření k insolvenčnímu návrhu s poučením, že nevyjádří-li se ve lhůtě sedmi dnů k tomuto návrhu, bude insolvenční soud mít za to, že insolvenčnímu návrhu neodporuje, neboť dlužnice ve lhůtě prodloužené soudem do 25.10.2010 na tuto výzvu soudu nijak nereagovala, navíc po této lhůtě sama podala návrh na povolení oddlužení pro hrozící úpadek.

Podle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Tím, že se účastník nevyjádří na výzvu soudu učiněnou podle tohoto ustanovení, dává najevo, že nemá námitky k určitému návrhu. K této výzvě je však soud oprávněn přistoupit jen v případě, týká-li se výzva dalšího postupu soudu a vedení řízení, nikoli návrhu ve věci samé. Kromě toho i v případě, že dlužnice podala (byť opožděně) návrh na oddlužení, a to nikoliv pro úpadek, ale pro hrozící úpadek, nelze ani z tohoto jejího úkonu bez dalšího dovodit, že insolvenčnímu návrhu věřitele neodporovala, neboť věřitel Hypoteční banka, a.s. se oproti dlužnici domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice a jeho řešení konkursem. Již z toho bylo nutno dle názoru odvolacího soudu dovodit, že podmínky k rozhodnutí o insolvenčním návrhu věřitele bez nařízení jednání dle ust. § 133 odst. 1, písm. a) IZ splněny nebyly a s ohledem na sdělení dlužnice, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a že se nevzdává práva účasti na projednání věci, nebyly splněny podmínky ani dle ust. § 133 odst. 1, písm. b) IZ.

Z výše uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když s výzvou učiněnou podle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. nepřípustně spojil účinky týkající se vyjádření se k insolvenčnímu návrhu věřitele a když rozhodl o úpadku dlužnice, které je rozhodnutím ve věci samé, v rozporu s ustanoveními § 85 odst. 1 a § 133 odst. 1 a odst. 2 IZ. Řízení před soudem prvního stupně je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku VI., kterým byl odmítnut návrh dlužnice na oddlužení, jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve zbývající části odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil podle ust. § 219 odst. 1, písm. a) o.s.ř., neboť za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava s tím, že byť dlužnice výslovně dále napadla svým odvoláním pouze výroky I. a II. napadeného rozhodnutí, odvolací soud zrušil i všechny zbývající výroky, neboť se jedná o výroky související. Odvolací soud současně podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž se zabýval jeho věcnou správností.

V dalším řízení soud prvního stupně důsledně dodrží postup podle ust. § 133 insolvenčního zákona a znovu rozhodne o podaném insolvenčním návrhu věřitele, přičemž se bude muset též vypořádat se všemi odvolacími námitkami dlužnice ve vztahu k jejímu úpadku.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 16. února 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu