3 VSOL 168/2012-A-10
KSBR 27 INS 360/2012 3 VSOL 168/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka QuinDoor s.r.o., se sídlem Rájec-Jestřebí, Jestřebí, 9. května 315, PSČ 679 02, IČ: 27893952, zastoupeného Mgr. Monikou Tesařovou, advokátkou se sídlem Brno, Bohunická 517/55, PSČ 619 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.1.2012, č.j. KSBR 27 INS 360/2012-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pokud by bylo vyhověno návrhu a byl prohlášen konkurs, lze očekávat hotové výdaje-náklady insolvenčního správce (cestovné, náklady zjištění, sepsání, ocenění a zpeněžení majetkové podstaty, náklady správních, administrativních, bankovních, telekomunikačních poplatků, archivní služby atd.). Jak soud prvního stupně dále uvedl, nemá prokázáno v této fázi řízení, že jsou zde pohotové finanční prostředky, proto je nezbytné složit zálohu na náklady řízení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a uložil navrhovateli zaplacení zálohy ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Zdůraznil, že v seznamu movitého majetku uvedl pouze osobní automobil tovární značky Citroën JUMPER (N1) VAN 2.8 HDi 33 LH 94-kW, který je však předmětem zajištění závazku dlužníka, s tím, že nemá žádné pohledávky, peníze na účtech, peníze v hotovosti ani jiné penězi ocenitelné hodnoty. Má pouze závazky v celkové výši 3.333.209,-Kč. Za této situace považuje výši stanovené zálohy za nepřiměřeně vysokou. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem, došlým soudu dne 6.1.2012, domáhá zjištění úpadku. V návrhu uvedl, že je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku s předmětem podnikání truhlářství, podlahářství a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Předmětem činnosti zapsané v obchodním rejstříku je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor s poskytováním pouze základních služeb zajišťujících jejich řádný provoz. Z důvodu poklesu zisků a celosvětové hospodářské krize nebyl schopen splácet měsíční náklady související s podnikáním, ať už se jedná o provozní náklady, zahrnující závazky vůči věřitelům, či povinnosti vůči státu. Dlužník má závazky v celkové výši 3.333.209,-Kč. Za neuhrazené daňové doklady-faktury za dodané zboží a poskytnuté služby dluží svým věřitelům, uvedeným v seznamu závazků, částku převyšující 2.102.337,-Kč, nepočítaje úroky z prodlení, vůči státu dlužník eviduje závazek v celkové výši asi 1.230.872,-Kč, zahrnující daňové nedoplatky, nedoplatky na zdravotní pojištění (Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky-Krajská pobočka pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Blansko, Finanční úřad v Blansku a Okresní správa sociálního zabezpečení Blansko). Dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, je v platební neschopnosti a splňuje znaky úpadku definované v ustanovení § 3 odst. 1 IZ. V návrhu dále dlužník označuje jednotlivé věřitele, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (s uvedením údaje o věřiteli, právním důvodu tohoto závazku, jeho výši a splatnosti). K insolvenčnímu návrhu připojil dlužník seznamy, vždy s uvedením údaje o tom, že seznam je úplný a správný, a opatřené podpisem jednatele dlužníka-seznam majetku, seznam pohledávek, seznam zaměstnanců a tzv. čestné prohlášení o úplnosti a správnosti seznamu závazků s rozlišením závazků na závazky vůči zajištěným věřitelům a vůči nezajištěným věřitelům. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nevlastní žádný nemovitý majetek, vlastní pouze blíže označený osobní automobil, nevlastní žádné pohledávky, nemá žádné finanční prostředky na účtech, finanční prostředky v hotovosti a nemá žádné jiné penězi ocenitelné hodnoty. Dlužník nemá žádného zaměstnance. Zajištěným věřitelem je věřitel Česká spořitelna, a.s., IČ: 45244782, který má vůči dlužníkovi pohledávku celkem ve výši 426.270,39 Kč, jež je zajištěna blankosměnkou, blíže označenou, a společnost ŠkoFIN s.r.o., IČ: 45805369, která má vůči dlužníkovi pohledávku celkem ve výši 269.737,50 Kč.

Na základě údajů, uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu, lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku.

Správný je také závěr soudu prvního stupně-jak se z odůvodnění jeho rozhodnutí podává-že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť je zřejmé, že dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky.

Nutno zdůraznit, že účelem složené zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V případě, že by nebyl získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty (což se vzhledem k údajům uvedeným v návrhu jeví jako pravděpodobné), záloha by sloužila k úhradě dalších nákladů řízení, zejména odměny správce. Náklady řízení by v případě, že dlužník k jejich úhradě prostředky nemá, hradil podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ stát, čemuž má předejít právě institut zálohy.

V této souvislosti pak je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Námitka odvolatele, v níž poukazoval na to, že má pouze závazky a žádný majetek, neobstojí.

Ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná.

Nedůvodná je i námitka ohledně výše stanovené zálohy.

Kromě již uvedeného účelu totiž záloha slouží i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu