3 VSOL 167/2011-P12-9
KSOS 33 INS 5284/2010 3 VSOL 167/2011-P12-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Tibora anonymizovano , anonymizovano , bytem Kozlovice-Měrkovice 777, PSČ 739 47, o přihlášce pohledávky věřitele č. 12 Raiffeisenbank a.s., se sídlem Hvězdova č.p. 1716/2b, Praha 4, PSČ 140 78, IČ: 49240901, o návrhu věřitele č. 8 FINCOM TRADE LTD., IČ: 1380699, společnost se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupeného Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Hilleho 6, Brno, PSČ 602 00, na odmítnutí přihlášky věřitele č. 12, o odvolání věřitele č. 8 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.2.2011, č.j. KSOS 33 INS 5284/2010-P12-2, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě rozhodl, že přihláška P12 věřitele č. 12 Raiffeisenbank a.s. se neodmítá.

V důvodech rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uvedl, že judikatura dovodila, že právu na fairový proces odpovídá výklad, podle kterého vede nedodržení přihláškové lhůty k odmítnutí přihlášky pro opožděnost jen v případě, že je dlužník v insolvenčním rejstříku označen v souladu s ust. § 420 IZ, protože všichni věřitelé mohou legitimně očekávat, že dlužník takto označen bude a vycházet z toho při nastavení svých vnitřních procesů sledování insolvenčního rejstříku. Základním identifikátorem fyzických osob dle ust. § 420 odst. 1 IZ je vedle jména a příjmení rodné číslo, u osoby bez rodného čísla potom datum narození. Rodným číslem nejsou jakékoliv národní identifikační kódy fyzických osob používané v různých státech, ale jen rodná čísla česká upravená v zákoně č. 133/2000 Sb. K tomuto výkladu vede výklad jazykový i výklad účelový. Podle ust. § 13 odst. 8 zák. č. 133/2000 Sb. se však rodným číslem rozumí též rodné číslo přidělené na území Slovenské republiky před 1.1.1993. O tento případ se u dlužníka jedná. Důsledkem neuvedení rodného čísla v insolvenčního rejstříku je potom to, že nedodržení přihlašovací lhůty nevede k opožděnosti přihlášky.

Proti tomuto usnesení podal věřitel FINCOM TRADE LTD. odvolání. Uvedl, že jednou ze základních zásad insolvenčního řízení je rovné postavení všech věřitelů a nemožnost zvýhodňování věřitelů, která je vyjádřena i v ust. § 83 IZ, kde je stanoveno, že prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení je nepřípustné. Poukázal na to, že v insolvenčním řízení byla jasně stanovena délka lhůty (30 dní), její počátek (3.11.2010) a lhůta tedy marně uplynula dne 3.12.2010. Tvrdil, že spolu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt jsou tím jasně stanoveny podmínky pro uplatnění věřitelských práv v insolvenčním řízení a zvýhodnění věřitele prominutím zmeškání lhůty je nepřípustné. Namítal, že pokud soud pochybil, nemůže to jít k újmě věřitelů, kteří se do insolvenčního řízení přihlásili řádně, prolomením zákazu prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky a oslabení procesní jistoty řádně přihlášených účastníků řízení. Poukázal na to, že výkladem reductionis ad absurdum lze dospět i k závěru, že dokud soud nezhojí toto své pochybení (tedy nedoplní rodné číslo dlužníka), nemůže skončit lhůta k podání přihlášek, stejně by se dělo, pokud by v údaji o rodném čísle byla např. písařská chyba. Namítal, že takový výklad právní normy nemá opodstatnění a soud jím mění charakter objektivní lhůty na lhůtu subjektivní, jejíž počátek nelze žádným způsobem dohledat nebo ověřit, protože z insolvenčního rejstříku není patrné, ve kterém okamžiku provádí kancelář soudu úpravy v identifikaci dlužníka, navíc není nikde stanoveno, jak dlouho by dodatečná lhůta měla trvat a tudíž nejasnost v určení okamžiku jejího konce je v rozporu se zásadami insolvenčního práva, jakož i celého občanského procesního práva a je nepřípustným zásahem do procesních práv ostatních účastníků insolvenčního řízení a jejich právní jistoty. Též poukázal na to, že soud prvního stupně odkázal na judikaturu, aniž by specifikoval konkrétní judikáty. Zdůraznil, že náprava postavení věřitele v důsledku nesprávného postupu soudu nemůže jít k tíži ostatních věřitelů, prostředkem ochrany má být uplatnění nároku na náhradu škody vůči tomu, kdo vadně postupoval tím, že nepublikoval všechny identifikátory dlužníka. Uvedl, že výběr identifikačních prvků dlužníka, pod kterým má osoby ve svém systému zanesen věřitel, je výlučně odpovědností tohoto věřitele, včetně jeho rozhodnutí, že některé zákonné identifikátory u fyzických osob nebude používat. Tvrdil, že soud prvního stupně postupoval v rozporu se zásadou rovnosti účastníků tím, že jednoho poškozeného (Raiffeisenbank a.s.) nahradil nově vytvořeným okruhem poškozených, kam spadají všichni řádně přihlášení konkursní věřitelé. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Podle § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší třiceti dnů a delší dvou měsíců.

Podle ustanovení § 420 odst. 1 a odst. 2 IZ, je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobou, která má podle zvláštního právního předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo. Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dlužníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlišující její firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále místo podnikání, jestliže se liší od bydliště, a identifikační číslo.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením č.j. KSOS 33 INS 5284/2010-A-29 ze dne 3.11.2010 rozhodl Krajský soud v Ostravě o úpadku dlužníka Ing. Tibora anonymizovano s tím, že se jedná o vedlejší úpadkové řízení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Dále v rozhodnutí vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a poučil je o způsobu přihlašování pohledávek a o následcích jejich nepřihlášení. Dlužník byl v usnesení vedle jména označen datem narození a identifikačním číslem, ne však rodným číslem. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 3.11.2010. Dne 21.1.2011 přihlásil věřitel Raiffeisenbank a.s. do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem ve výši 6.271.575,67 Kč. V podání ze dne 21.1.2011 tento věřitel uvedl, že neměl možnost lhůtu stanovenou usnesením dodržet, protože u dlužníka v rozporu s § 420 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona není v insolvenčním rejstříku uvedeno jeho rodné číslo, pod kterým je evidován v systémech věřitele.

Podáním ze dne 7.2.2011 se k přihlášce pohledávky věřitele Raiffeisenbank a.s. vyjádřil věřitel FINCOM TRADE LTD., který v řízení vystupuje jako zástupce věřitelů. V podání uvedl, že dlužník byl v insolvenčním rejstříku jednoznačně označen svým jménem a datem narození, jakož i identifikačním číslem a adresou na území České republiky. Dále uvedl, že předmětné insolvenční řízení je vedeno jako vedlejší insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem, které se řídí Nařízením Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení, které je lex specialis vůči zákonu č. 182/2006

Sb. Tvrdil, že ve většině členských států Evropské unie se rodné číslo neužívá a nařízení proto nestanoví insolvenčním soudům povinnost tento údaj zveřejňovat. Proto navrhl, aby insolvenční soud přihlášku pohledávky věřitele Raiffeisenbank a.s. odmítl.

Z informačního systému ISIR odvolací soud zjistil, že v insolvenčním rejstříku byl dlužník označen rodným číslem ode dne 30.3.2011.

Zákonná koncepce veřejné přístupnosti údajů v insolvenčních řízeních je založena právě na informovanosti účastníků řízení a dalších osob o průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního rejstříku, který je dle ust. § 419 odst. 1 IZ informačním systémem veřejné správy (ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb.). Je veřejně přístupný na internetu a poskytuje všem osobám klíčové informace o rozhodnutích soudu i dalších písemnostech obsažených v insolvenčním spisu. Podmínky služby provozované v rámci informačního systému veřejné správy vycházejí z údajů, které se povinně zapisují do insolvenčního rejstříku, jmenovitě do seznamu dlužníků (§ 420 IZ). Je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození. Povinné údaje zapíše insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku; není-li některý z těchto údajů v uvedené době znám, zapíše jej insolvenční soud do seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo (ust. § 420 odst. 4 IZ). Tento zápis provádí soud z úřední povinnosti a pouze řádná identifikace dlužníka údaji uvedenými v ustanovení § 420 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ umožňuje věřitelům porovnáním svých údajů s údaji v informačním systému (ISIR) pravidelně zjišťovat, zda ohledně dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení, a posléze sledovat i jeho průběh.

Tento závěr se uplatní i přesto, že dlužník je občanem Slovenské republiky s trvalým pobytem mimo území ČR, protože dle § 13 odst. 8 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel je rodným číslem podle tohoto zákona též rodné číslo přidělené na území Slovenské republiky před 1. lednem 1993, jak správně uvedl soud prvního stupně.

Věřitel Raiffeisenbank a.s., stejně tak jako ostatní věřitelé, nemá v přezkoumávané věci postavení osoby, jíž se doručuje rozhodnutí o úpadku zvlášť (§ 138 IZ), proto je zcela odkázán na informace zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Pak ale nutně platí, že lhůta k podání přihlášky pohledávky začne věřiteli běžet pouze za předpokladu, že informace o dlužníku byla v systému ISIR řádně zveřejněna ve smyslu ust. § 420 odst. 1 IZ. Tento závěr byl přijat rozhodovací praxí, jak vyplývá z dřívějších rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (např. rozh. č.j. KSBR 45 INS 3123/2009, 3 VSOL 94/2011-P9-7 ze dne 24.2.2011 nebo č.j. KSOS 34 INS 1308/2009, 3 VSOL 494/2010-P121-11 ze dne 21.2.2011) i Vrchního soudu v Praze (např. č.j. KSPL 20 INS 4784/2010, 2 VSPH 1013/2010-P8-7 ze dne 19.1.2011).

Nelze přisvědčit námitce odvolatele, že postupem insolvenčního soudu došlo k nepřípustnému prominutí zmeškání lhůty a k nepřípustnému zvýhodnění věřitele, který svou pohledávku přihlásil až po lhůtě. Jelikož lhůta k podání přihlášky ani nezačala běžet, nelze uvažovat o jejím prominutí. Přihlášením dalšího věřitele do insolvenčního řízení sice skutečně dojde k potenciálnímu snížení poměrného uspokojení dosud přihlášených věřitelů, ovšem tím je jenom napraven stav, kdy věřitelé měli zhoršené podmínky pro získání informací o insolvenčním řízení vedeném ve věci konkrétního dlužníka. Je správný (a nikoliv absurdní) výklad uvedený odvolatelem, že lhůta k přihlašování pohledávek neskončí, dokud nejsou v insolvenčním rejstříku všechny předpokládané údaje zapsány, proto by insolvenční soud musel jako včasné přijmout vedle přihlášky věřitele Raiffeisenbank a.s. i veškeré přihlášky dalších věřitelů, které by případně byly podány před doplněním chybějících údajů v insolvenčním rejstříku. Nejde o porušení zásad insolvenčního řízení, ale naopak o jejich naplnění, kdy nedostatečným informováním věřitelů (v rozsahu menším, než který předpokládá IZ) dochází k jejich znevýhodnění, které lze napravit pouze naznačeným postupem.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřitelům dle záhlaví a insolvenčnímu správci se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 31. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu