3 VSOL 165/2013-A-23
KSOS 22 INS 24177/2012 3 VSOL 165/2013-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hať, Na Stavech 2, PSČ 747 16, IČ: 74479512, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.1.2013 č.j. KSOS 22 INS 24177/2012-A-18

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 103 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, neboť v něm chybí konkrétní označení alespoň dvou věřitelů, uvedení výše jejich pohledávek, údaj o splatnosti závazků dlužníka tak, aby bylo zřejmé, že (konkrétně označené) závazky jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů, a chybí i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ. Soud proto insolvenční návrh podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně měl dlužníka nejprve vyzvat k doplnění údajů, což však neučinil. Poukázal na to, že je připraven svůj návrh doplnit po konzultaci se svým advokátem ihned, jakmile toto Vrchní soud v Olomouci dovolí .

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že v přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh, jímž se domáhá, aby insolvenční soud usnesením zjistil úpadek dlužníka a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že je fyzickou osobou podnikající, rozhodující činností v rámci zapsaného předmětu podnikání je zprostředkování obchodu a služeb. Dominantním předmětem činnosti byla zprostředkovatelská činnost, tato činnost byla realizována v období let 2004 až 2012. V období roku 2011 a 2012 firmy, kterým dlužník zprostředkovával zakázky, přestaly platit své závazky vůči dlužníkovi, toto prodlení zapříčinilo, že dlužník není schopen platit žádné závazky a stávající situace se dostala tak daleko , že je na dlužníka podáno několik exekucí. K této situaci přispělo i to, že od 1.11.2011 je zaměstnán u společnosti Petix group s.r.o., zde působí jako jednatel a provozní restaurace, jelikož nedostal ani jednu výplatu za celou dobu jeho působení u této společnosti, vznikl mu zde rovněž nárok na výplatu mzdy asi ve výši 330.000 Kč. Jak dlužník dále uvedl, na základě těchto skutečností musí konstatovat , že má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit s tím, že konstatuje , že splňuje (kromě podmínky předluženosti podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona) i druhou základní definiční podmínku úpadku, a to pluralitu věřitelů, navíc je v platební neschopnosti, protože při pluralitě věřitelů není schopen plnit zákonně přípustným způsobem peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. K návrhu dlužník připojil jako přílohu č. 3 listinu označenou jako aktuální věřitelé navrhovatele (bez uvedení údaje o tom, že zde uvedený seznam věřitelů je úplný a správný, a podpisem dlužníka), dále výpis z veřejné části živnostenského rejstříku, výpis z katastru nemovitostí, platební rozkaz Okresního soudu v Opavě č.j. 116C 34/2011-15, exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Aleše Chovance, se sídlem Opava, Veleslavínova 371/19, sp.zn. 032 EX 128/11-13, směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.11.2011, č.j. 27Cm 518/2011-10, exekuční příkaz soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno, č.j. 030 EX 4394/11-22, tzv. seznam dlužníků, pracovní smlouvu uzavřenou se společností

Petix group s.r.o., IČ: 293 84 109 a mzdový výměr této společnosti. K výzvě Krajského soudu v Ostravě v usnesení ze dne 16.10.2012, č.j. KSOS 22 INS 24177/2012-A-3 pak dlužník předložil soudu seznam závazků (s údajem o tom, že tento seznam závazků je úplný a správný), v němž označil jednak závazky zajištěné, a dále závazky nezajištěné. U závazků zajištěných dlužník označil jeden závazek jako Jindřich Koláček, zástavní právo smluvní ve výši 250.000 Kč-viz výpis z LV, zástavní právo smluvní ve výši 180.000 Kč-viz výpis z LV, nejedná se o osobu blízkou, výši pohledávky nepopírám a souhlasím , u závazků nezajištěných pak označil závazky jako Exekutorský úřad Brno-exekutor Urban, oprávněný Home Credit-výše závazku 250.000 Kč, Exekutorský úřad Opava-exekutor Chovanec, oprávněný Alois Hadamczyk-výše závazku 40.000 Kč, Exekutorský úřad Cheb-exekutor Koncz, oprávněný Česká pojišťovna-výše závazku 20.000 Kč, Exekutorský úřad Brno-exekutor Homola, oprávněný Vltava Labe Press-výše závazku 40.000 Kč, Exekutorský úřad Ostrava-exekutor Ender, oprávněný Libor Plaček-výše závazku vymáhaný 700.000 Kč-nesouhlasím, již bylo oprávněnému zaplaceno 300.000 Kč, můj dluh vůči této osobě činí momentálně 150.000 Kč + úroky (zaplaceno před podáním žaloby, přesto vymáhá celou částku), Exekutorský úřad F.-M.-exekutor Trojanovský, oprávněný Marek Luczak-výše závazku 30.000 Kč, Dřevoland.cz s.r.o.-platební rozkaz u soudu v Opavě, výše závazku činí 95.000 Kč, Ivo Lepiarz-platební rozkaz u soudu v Opavě, výše závazku činí cca 50.000 Kč, O2 Telefónica-výše závazku činí cca 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle odstavce 3 pak platí, že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Ze shora citovaného ustanovení § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů (tj. nejméně dvou), existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, a objektivní neschopností dlužníka své závazky splácet. Čtyři vyvratitelné domněnky dlužníkovy platební neschopnosti jsou konstruovány v ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení ze dne 27.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b) IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, je nutno, aby v insolvenčním návrhu byli označeni tito věřitelé a byla uvedena výše závazků dlužníka vůči těmto věřitelům, a dále, aby insolvenční návrh obsahoval údaj i o splatnosti těchto závazků. Tato tvrzení, která jsou nezbytná pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu vyplývat konkrétně. Nepostačuje, aby dlužník-jako v tomto případě-pouze v obecné rovině tvrdil, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. K tomu, aby bylo možno z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, chybí v insolvenčním návrhu dlužníka konkrétní označení alespoň dvou věřitelů (dlužník ve svém insolvenčním návrhu neoznačil konkrétně žádného věřitele) a uvedení výše jejich pohledávek, a chybí i údaj o splatnosti závazků dlužníka tak, aby bylo zřejmé, že (konkrétně označené) závazky jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů. V návrhu absentuje i konkrétní tvrzení o tom, že dlužník není schopen své závazky splácet, které by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti není splněna tím, že dlužník připojil ke svému návrhu listiny-rozhodnutí, jimiž byla dlužníkovi uložena povinnost peněžitého plnění, a exekuční příkazy (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 91/2009.). Za způsobilý zdroj poznání v tomto směru pak nemůže být považován ani seznam závazků, doplněný v průběhu insolvenčního řízení k výzvě insolvenčního soudu, neboť v tomto seznamu dlužník sice již označil (byť neúplně) konkrétní věřitele a výši těchto závazků, neuvedl však i splatnost těchto závazků.

Je třeba uvést, že dlužník ve svém návrhu rovněž konstatuje , že splňuje podmínku předluženosti podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, nicméně ani v tomto směru insolvenční návrh konkrétní tvrzení neobsahuje.

Za tohoto stavu, kdy dlužník sám další potřebné údaje nedoplnil, soud prvního stupně nepochybil, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, neboť tento insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán.

Námitka odvolatele, že měl být soudem prvního stupně vyzván k doplnění potřebných údajů, důvodná není. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ totiž takový postup v případě, neobsahuje-li insolvenční návrh všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný či neurčitý, vylučuje. Trpí-li insolvenční návrh vadami, a pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat, insolvenční soud navrhovatele k odstranění vad již nevyzývá, nýbrž takový insolvenční návrh-bez dalšího-odmítne.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu