3 VSOL 163/2015-B-59
KSOS 8 INS 5304/2009 3 VSOL 163/2015-B-59

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jaroslava Menšíka, bytem ve Frenštátu pod Radhoštěm, Náměstí Míru 1, PSČ 744 01, o splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, o odvolání věřitele Citibank Europe plc, se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, Irsko, registrační číslo 132781, Citibank Europe plc, organizační složka, se sídlem Praha 5-Stodůlky, Bucharova 2641/14, PSČ: 158 02, identifikační číslo osoby: 28198131, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1-Novém Městě, Na Florenci 2116/15, PSČ: 110 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2015, č.j. KSOS 8 INS 5304/2009-B-47,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem Ing. Jaroslavem Menšíkem plněním splátkového kalendáře (výrok I.), zprostil funkce insolvenčního správce JUDr. Vladimíra Hampla (výrok II.), schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 54.150 Kč včetně DPH a přiznal mu náhradu hotových výdajů ve výši 10.830 Kč včetně DPH, tj. celkem 64.980 Kč s tím, že tato částka již byla správci zálohově uhrazena (výrok III.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a uvedl, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Dále uvedl, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV.), a plátci mzdy dlužníka, společnosti Siemens s.r.o. oznámil, že zaniká povinnost uložená jí v usnesení ze dne 26.10.2009 provádět srážky z příjmů dlužníka k rukám insolvenčního správce (výrok V.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že ze zprávy insolvenčního správce ze dne 29.12.2014 zjistil, že v období od listopadu 2009 do října 2014 dlužník splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, to je za pět let uhradil věřitelům částku v celkové výši 992.122,74 Kč, tedy 58,56 % zjištěných pohledávek. Podáním z 19.12.2014 dlužník navrhl, aby mu bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek dle insolvenčního zákona. Podle ustanovení § 413 insolvenčního zákona soud vzal na vědomí splnění oddlužení, zprostil insolvenčního správce jeho funkce a rozhodl o jeho odměně a hotových výdajích. Podle ustanovení § 414 odst. 1 insolvenčního zákona na návrh dlužníka osvobodil dlužníka od placení zbytku dluhů zahrnutých do oddlužení, jakož i pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, pohledávek, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ač přihlášeny být měly, a od případných regresních nároků, které by vůči němu uplatňovali ručitelé či jiné osoby s postižním právem. To vše proto, že zjištěnými skutečnostmi bylo prokázáno, že dlužník řádně splnil veškeré povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení.

Proti tomuto usnesení, výslovně pouze proti výroku IV., kterým bylo dlužníku přiznáno osvobození od placení pohledávek, podal věřitel Citibank Europe plc včasné odvolání s odkazem na důvody podle ustanovení § 205 odst. 2, písm. e) a g) o.s.ř., neboť soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že z celkové částky 992.122,74 Kč, kterou dlužník zaplatil na splátky do insolvenčního řízení, představuje uspokojení nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů 58,56 %. Tvrdí, že byl uspokojen pouze zčásti, když mu bylo v průběhu oddlužení dlužníka plněno pouze v souhrnné výši 13,946,85 Kč, která odpovídá přibližně 29,63 % uspokojení jeho přihlášené pohledávky ve výši 47.059,75 Kč. Argumentuje tím, že ačkoliv byla jeho pohledávka zjištěna, nebylo mu vyplaceno na její uspokojení odpovídající plnění, přičemž pohledávky všech věřitelů byly postaveny na roveň a měly být uspokojeny poměrně. Vychází z toho, že pokud je deklarováno uspokojení do výše 58,56 %, mělo by se tím rozumět uspokojení každého věřitele samostatně, nikoliv v souhrnu všech věřitelů. Nadto, ačkoliv sám insolvenční správce ve svých zprávách o plnění oddlužení opakovaně uváděl rozdílná prozatímní uspokojení jednotlivých věřitelů, v napadeném usnesení se s touto skutečností soud prvního stupně nijak nevypořádal. Poukazuje na to, že z obsahu spisu vyplývá i velké množství zřejmých písemných chyb v usnesení o změně splátkového kalendáře ze dne 30.10.2013, které vedly k chybnému procentuálnímu uspokojování i u dalších věřitelů, když v částkách u výše pohledávek věřitelů s pohledávkami P2 až P4 chybí vždy jedna číslice, a ty se tak o řád snížily, čímž došlo ke zřejmému chaosu při uspokojování jednotlivých věřitelů a rozdělování jim náležejícího plnění. Podle jeho propočtů jeho pohledávka představuje přibližně 2,78 % všech přihlášených nezajištěných pohledávek dlužníka a měla být tak uspokojena do výše přibližně 27.557,30 Kč. Ačkoliv je si vědom poměrně úzce vymezeného argumentačního prostoru, který je mu v rámci odvolacího důvodu podle § 416 odst. 2 insolvenčního zákona poskytován, dovoluje si poukázat na podstatné okolnosti, které mimo jiné vedly ke skutečnosti, že jeho pohledávka nebyla uspokojena v zákonem předvídaném rozsahu, čímž byl omezen ve svých právech. Jeho pohledávka nemohla být zahrnuta do původního splátkového kalendáře, který byl vymezen usnesením ze dne 26.10.2009, protože nebyl jako známý zahraniční věřitel dlužníka vyzván insolvenčním soudem k podání přihlášky pohledávky, ač ho dlužník uvedl v seznamu svých závazků v insolvenčním návrhu. Když tato vada byla následně jím samotným zhojena tím, že si sám podal přihlášku pohledávky, která byla přezkoumána a zjištěna, mělo být na něho nahlíženo tak, jako kdyby byl uspokojován již od počátku insolvenčního řízení. Insolvenční soud sice vydal usnesení o změně splátkového kalendáře, nereagoval však na to, že by měl být uspokojován přednostně tak, aby se dostal na stejnou úroveň uspokojování věřitelů, kteří se účastnili na splátkovém kalendáři již od počátku, tedy od října 2009. To, že taková situace je řešitelná, dokládá rozhodovací praxe ve skutkově obdobných případech jiných insolvenčních soudů (v této souvislosti odvolatel odkázal na spisové značky řízení KSPH 39 INS 6569/2009, KSHK 42 INS 4626/2009, KSPH 40 INS 4490/2009 či KSPH 38 INS 14059/2009), ve kterých insolvenčním správcům byla uložena povinnost, aby nejprve plnění vypláceli věřiteli, který do splátkového kalendáře nově vstupuje se svou pohledávkou, a po vyrovnání poměrů uspokojení všech věřitelů pokračoval v uspokojování ostatních věřitelů dle poměrů změněného usnesení. Má za to, že řešení této situace vychází ze základního ducha insolvenčního zákona, který staví nade vše vždy shodné postavení věřitelů v jednotlivých skupinách podle typů jejich pohledávek a zásadně se staví proti jejich jakémukoliv vzájemnému zvýhodňování. Namítá, že insolvenční soud také pochybil, pokud návrhu na osvobození vyhověl, aniž by nařídil ústní jednání, ve kterém by provedl slyšení dlužníka a insolvenčního správce, jak mu ukládá § 415 insolvenčního zákona, neboť do výše 30 % uspokojen nebyl, a nebylo tak namístě postupovat podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, který slyšení dlužníka nevyžaduje. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 5.3.2014, sen. zn. 1 VSPH 386/2014.

Dlužník ve svém vyjádření k odvolání věřitele uvedl, že insolvenční správce se řídil usnesením o změně splátkového kalendáře vydaným Krajským soudem v Ostravě dne 30.10.2013, přičemž nesprávně stanovená procenta z tohoto usnesení se snažil korigovat na výzvu soudu v poslední fázi rozdělování splátek věřitelů. Podle jeho názoru veškerou zodpovědnost za výsledné rozdělení splátek měl insolvenční správce, který se řídil usnesením a pokyny Krajského soudu v Ostravě. Na jeho výzvy ke zveřejňování splátek rozdělovaných věřitelům od ledna 2014 nijak nereagoval, proto ani nemohl upozornit na případné chyby v proporcionálním rozdělování svých těžce vydělaných peněz.

Podle ustanovení § 7 zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele důvodné není.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno dne 14.8.2009 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník v seznamu svých závazků, který připojil k insolvenčnímu návrhu a který opatřil prohlášením o jeho úplnosti a správnosti včetně svého podpisu, jako jednoho ze svých věřitelů uvedl Citibank Europe plc. org. složka, Evropská 178, Praha 6, PSČ 166 40, identifikační číslo osoby: 28198131 a uvedl, že vůči tomuto věřiteli má závazek ve výši 48.471,84 Kč z titulu úvěru na kartě č. 5101 8007. Dne 14.9.2009 pod č.j. KSOS 8 INS 5304/2009-A-9 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 26.10.2009, č.j. KSOS 8 INS 5304/2009-B-10, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Mezi věřiteli uvedenými ve výroku IV., ve kterém insolvenční soud uložil insolvenčnímu správci, aby každý měsíc z částky sražené dlužníkovi vyplácel mimo jiné nezajištěným věřitelům splátky ve stanoveném poměru, odvolatel-věřitel Citibank Europe plc., uveden není. Z výroku tohoto usnesení dále vyplývá, že oddlužení bude probíhat od listopadu 2009 do října 2014, splátky budou hrazeny vždy do konce kalendářního měsíce, první splátka by tedy měla být zaplacena nejpozději do 30.11.2009. Dne 26.6.2013 byla soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Citibank Europe plc, která byla přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání dne 17.10.2013 (jehož se věřitel neúčastnil), a v přihlášené výši 47.059,75 Kč byla také zjištěna. Insolvenční soud dne 30.10.2013 pod č.j. KSOS 8 INS 5304/2009-B-34, rozhodl o změně splátkového kalendáře tak, že pod číslo věřitele 8 zařadil věřitele Citibank Europe plc. a uvedl, že na jeho zjištěnou pohledávku ve výši 47.059,75 Kč mu má být vypláceno 5,24 %. Ze zprávy insolvenčního správce JUDr. Vladimíra Hampla o splnění oddlužení vyplývá, že 12.6.2014 byla k žádosti soudu podána podrobná zpráva o stavu splácených pohledávek. Z přehledu vyplynulo, že v důsledku ne zcela správně stanoveného poměru splátek v usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.10.2013 (správně má být 30.10.2013) došlo k disproporci ve splácení s tím, že u věřitelů č. 2, 3 a 4 byl poměr splatných částek vyšší než u ostatních věřitelů. Z toho důvodu bylo rozhodnuto, že do skončení splácení k vyrovnání tohoto rozdílu budou nadále zasílány splátky jen věřitelům 2, 3, 4 a také věřiteli č. 7. Splátkový kalendář byl splněn zasláním posledních splátek v měsíci říjnu 2014, když byl splněn splátkový kalendář. K tomuto datu z celkové výše přihlášených pohledávek 1.694.253,28 Kč celková výše provedených splátek činí 992,122,74 Kč, z čehož vyplývá poměr celkových uhrazených splátek vůči celkové výši přihlášených pohledávek 58,56 %. Z předložené tabulky dále vyplývá, že všech sedm věřitelů včetně odvolatele, kteří byli uspokojováni v rámci insolvenčního řízení plněním splátkového kalendáře, poměr splacení pohledávek jednotlivých věřitelů je různý, u věřitele Citibank Europe plc. se jedná o poměr splacení 29,36 %, u ostatních věřitelů se poměr uspokojení pohybuje od nejnižšího 61,33 % až po nejvyšší poměr 66,59 %. Podáním z 19.12.2014 dlužník požádal podle ustanovení § 414 insolvenčního zákona o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle ustanovení § 414 odst. 2 IZ, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

Podle ustanovení § 416 odst. 2 IZ, rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.

Odvolací soud na základě shora uvedeného dospívá k závěru, že ze závěrečné zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení ze dne 29.12.2014 vyplývá, že na pohledávku odvolatele zjištěnou ve výši 47.059,75 Kč bylo uhrazeno 13.946,85 Kč, což činí podíl 29,63 % této pohledávky. Nelze proto učinit závěr, že dlužník v 60. měsíci trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradil 58,56 % pohledávek všech nezajištěných věřitelů, protože pohledávka věřitele Citibank Europe plc. v tomto poměru uspokojena nebyla. Důvodem nižšího uspokojení pohledávky tohoto věřitele je skutečnost, že věřitel přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení až v průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře v červnu 2013, která byla po jejím zjištění do splátkového kalendáře zařazena až 30.10.2013. Dlužník ze svých příjmů řádně hradil po dobu trvání splátkového kalendáře splátky do oddlužení dle § 398 odst. 3 IZ. Do doby, než byla pohledávka věřitele Citibank Europe plc. zjištěna a zařazena do splátkového kalendáře nemohl dlužník ze splátek do oddlužení plnit na pohledávku tohoto věřitele žádnou částku a od listopadu 2015, kdy již uplynulo 60 měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem a soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, již na tuto pohledávku v rámci splátkového kalendáře plnit nemůže. Dlužníku nelze přičítat k tíži, že věřitel Citibank Europe plc. nebyl do splátkového kalendáře zařazen již od splatnosti první splátky v listopadu 2009, přestože on sám tohoto věřitele v seznamu svých závazků řádně označil. Proto podle názoru odvolacího soudu skutečnost, že pohledávka věřitele nebyla uspokojena v rozsahu pohledávek ostatních věřitelů, ani v rozsahu tzv. zákonného minima , nelze posuzovat jako neplnění povinností dlužníka v oddlužení plněním splátkového kalendáře, které vylučuje, aby mu bylo přiznáno osvobození dle § 414 odst. 1 IZ.

Nutno zdůraznit, že věřitel se nejen neúčastnil zvláštního přezkumného jednání, na kterém byla jeho přihlášená pohledávka přezkoumávána, ale ani poté, co soud změnil splátkový kalendář a zahrnul do něj jeho pohledávku, se nedomáhal po insolvenčním soudu žádného opatření tak, aby jeho pohledávka vzhledem k časovému posunu počátku jejího uspokojování byla uspokojena ve stejném poměru jako pohledávky ostatních nezajištěných věřitelů. Pokud teprve až nyní věřitel v podaném odvolání namítá, že usnesení o změně splátkového kalendáře ze dne 30.10.2013, do kterého byl zařazen, obsahuje početní chyby, a že v něm byl stanoven špatně poměr uspokojování jednotlivých věřitelů, nelze se v této fázi řízení touto námitkou již zabývat a přezkoumávat věcnou správnost tohoto usnesení. Z obsahu spisu nevyplývá nic o tom, že dlužník by neplnil své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ve smyslu § 412 odst. 1 IZ; to ostatně ze strany odvolatele není ani namítáno. Soud prvního stupně proto správně rozhodl podle § 414 odst. 1 IZ usnesením, kterým dlužníka osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i dalších pohledávek, ke kterým se nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, jakož i pro pohledávky ručitelů a jiných osob, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

Odvolací soud se neztotožňuje s názorem odvolatele, že v dané situaci bylo třeba postupovat podle ustanovení § 415 insolvenčního zákona, protože úprava tohoto ustanovení se vztahuje na situace, kdy pohledávky všech nezajištěných věřitelů nebyly uspokojeny v minimálním poměru 30 %, případně v dohodnutém poměru, což není však tento případ. Proto není přiléhavý odkaz věřitele na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.3.2014, sen. zn. 1 VSPH 386/2014.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolateli se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu