3 VSOL 162/2011-A-17
KSBR 44 INS 15249/2010 3 VSOL 162/2011-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , bytem Chvalkovice 9, PSČ 683 41 Bohdalice, o insolvenčním návrhu navrhovatele-věřitele Mylane s.r.o., identifikační číslo: 28 29 46 29, se sídlem Dolní Cerekev, Nový Svět 1, PSČ 588 45, rozhodl o odvolání navrhovatele doručeném soudu dne 13.3.2011 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2011, č.j. KSBR 44 INS 15249/2010-A-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2011, č.j. KSBR 44 INS 15249/2010-A-12 se ve výroku I. m ě n í takto:

Soud u k l á d á navrhovateli-věřiteli, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet Krajského soudu v Brně vedený u ČNB Brno-město číslo účtu: 6015-5720621/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 4449152490 nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15 .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) vyzval insolvenčního navrhovatele, aby do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu (výrok I.) a dále mu uložil, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení sdělil, zda se vzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu, popř., zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (výrok II.)

Podle odůvodnění tohoto usnesení se navrhovatel svým insolvenčním návrhem z 11.12.2010 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka. Soud zjistil, že dlužník sice vlastní ve společném jmění manželů nemovitosti, zapsané na LV č. č. 133 a 420 pro k.ú. a obec Chvalkovice, okr. Vyškov a jednak vlastní nemovitosti zapsané na LV č. 293 a 294 pro k.ú. Pavlovice a obec Bohdalice-Pavlovice, okr. Vyškov, nicméně není zřejmé, zda dlužník disponuje hotovými finančními prostředky k prvotní úhradě nákladů insolvenčního řízení. Soud navíc nemůže, dojde-li k rozhodnutí o úpadku, předjímat, kdy by eventuelně došlo ke zpeněžení nemovitostí a ani způsob, jakým budou nemovitosti zpeněženy a jaké tedy budou náklady insolvenčního řízení do doby, než k jejich zpeněžení dojde. Tento stav vyžaduje, aby byla navrhovatelem složena záloha na tyto výdaje. Soud přihlédl dále pak též k vyhlášce č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, kde je stanovena minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč v případě způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, přičemž je nutno počítat s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce. Smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Ze všech shora uvedených důvodů proto insolvenční soud stanovil výši zálohy v maximální možné částce 50.000,-Kč. Současně soud prvního stupně poskytl navrhovateli poučení, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání, které směřoval do výroku I. Namítal, že soud prvního stupně stanovil zálohu v maximální možné výši bez důkladného prostudování věci. Tato insolvenční věc se jeví jako jednoduchá, dlužníkem je fyzická osoba, nepodnikatel , menší rozsah majetkové podstaty-pouze rodinný dům, malé množství věřitelů. Pro počátek prací po případném prohlášení konkursu proto postačí částka okolo 10.000,-Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a stanovil zálohu ve výši 10.000,-Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ustanovení § 108 odst. 4 IZ dále stanoví, že nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její úhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou.

Podle ust. § 38 odst. 2 IZ odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojí z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl již soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu a pokud by je nebylo možno hradit ani ze zálohy (§ 38 IZ). Nelze rovněž přehlédnout, že soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy jen do doby, než bude rozhodnuto o dlužníkově úpadku a zejména v případě, jde-li o návrh věřitele a dlužník nesplní povinnost předložit soudu seznam svého majetku, soud nemá v daném čase možnost získat věrohodné informace o jeho majetkových poměrech. Do rozhodnutí o dlužníkově úpadku není povinností insolvenčního soudu po majetku dlužníka pátrat, neboť pořízení soupisu majetkové podstaty je úkolem insolvenčního správce, který je ovšem ustanoven až současně s rozhodnutím o úpadku.

V přezkoumávaném případě z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 11.12.2010 se navrhovatel domáhá rozhodnutí o úpadku dlužníka s tvrzením, že má za dlužníkem 3 splané pohledávky v celkové výši 1.856.893,-Kč, včetně smluvních pokut a příslušenství z titulu 3 smluv o půjčce ze dne 15.10.2008, 26.11.2008 a 4.12.2008, které s dlužníkem uzavřel jeho právní předchůdce Woman & Man Exklusive, s.r.o. a který tyto pohledávky, včetně smluvních pokut a příslušenství postoupil navrhovateli. Navrhovatel dále uvedl, že dlužník má další četné splatné závazky vůči věřitelům s vykonatelnými pohledávkami, jejichž existenci dovodil z příslušných listů vlastnictví a z nichž konkrétně označil Českou spořitelnu, a.s. Na základě těchto skutečností navrhovatel dovodil, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit, tj. neplní je po dobu delší 6 měsíců po lhůtě splatnosti a že dlužník vůči svým věřitelům zastavil platby. Dále navrhovatel tvrdil, že dlužník, krom toho, že je insolventní (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ) je i předlužen (§ 3 odst. 3 IZ), neboť výše jeho závazků je vyšší než tržní hodnota jeho nemovitého majetku a v tomto směru odkázal na šetření obsažená ve spise soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány. Ke svému návrhu navrhovatel předložil listiny, kterých se dovolával, včetně výpisu z katastru nemovitostí-LV č. 133, 293, 294 a 420 z nichž vyplývá, že dlužník je spoluvlastníkem zde uvedených nemovitostí (dvou domů a několika pozemků). Dále navrhovatel doložil listiny, jež mají prokazovat jeho pohledávky za dlužníkem, především smlouvy o půjčkách z roku 2008, z nichž vyplývá, že půjčky měly být dlužníku poskytnuty za účelem financování jeho podnikatelských aktivit. Na výzvu soudu Česká spořitelna, a.s. potvrdila a příslušnými smlouvami dokladovala, že má za dlužníkem splatné pohledávky ze čtyř smluv o poskytnutí úvěru v letech 2007 a 2008 v celkové výši cca 875.260,-Kč (bez příslušenství). Usnesením ze dne 3.1.2011 (č.l. A-8) soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby se mimo jiné ve stanovené lhůtě k insolvenčnímu návrhu vyjádřil a dále, aby doložil seznam svého majetku, včetně pohledávek, seznam závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 11.2.2011 (fikcí dle § 50 odst. 2 o.s.ř.). K výzvě soudu se dlužník doposud nevyjádřil. Dále z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že vůči dlužníku doposud přihlásili své pohledávky, kromě navrhovatele, též věřitelé Zajišťovací společnost s.r.o. a JUDr. Robert Pazák. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že dlužník se k tvrzeným a splatným pohledávkám navrhovatele a označeného věřitele nevyjádřil a rovněž nesplnil povinnost k předložení seznamů dle ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Ve smyslu ust. § 3 odst. 2 písm. d) IZ se tedy má za to, že dlužník není schopen plnit své splatné závazky a lze důvodně předkládat, že dlužník je v úpadku a po případném rozhodnutí o jeho úpadku, bude nutno jej řešit konkursem.

Jestliže však soud nemá žádné aktuální informace o skutečných majetkových poměrech dlužníka (jelikož dlužník na výzvu soudu nereagoval), ty bude, jak již bylo uvedeno shora, po rozhodnutí o dlužníkově úpadku zjišťovat a prověřovat až insolvenční správce, pak je odvolací soud rovněž názoru, že složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je v přezkoumávané věci potřebné, neboť prostředky na krytí počátečních nákladů insolvenčního správce (při zjišťování majetku, pořízení soupisu, cestové, placení poplatků apod.) nelze zajistit jinak.

Soud prvního stupně postupoval správně i pokud jde o výši stanovené zálohy, neboť kromě úhrady počátečních nákladů insolvenčního správce je záloha i zárukou úhrady jeho odměny pro případ, že by ji nebylo možno posléze hradit z majetkové podstaty. Přitom v případě konkursu, je-li zpeněžován majetek (což lze v dané věci předpokládat), činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč (§ 1 odst. 3 -5 vyhl. č. 313/2007 Sb.).

Je tedy zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který má v insolvenčním zákoně plnou oporu a který zákonodárce při tvorbě nového insolvenčního zákona předpokládal.

Odvolací soud proto na základě výše zjištěných skutečností a ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je, co do důvodů a stanovení výše zálohy, věcně správné.

Přesto odvolací soud dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. výrok napadeného usnesení z důvodu požadavku na jeho vykonatelnost změnil, neboť povaze rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu dle § 108 IZ musí odpovídat i výrok tohoto usnesení, který nelze formulovat jako výzvu k zaplacení, nýbrž jako uložení povinnosti k zaplacení.

Jen pro úplnost v závěru odvolací soud na adresu odvolatele dodává, že nebude-li záloha v požadované výši do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení odvolacího soudu zaplacena, vystavuje se navrhovatel nebezpečí, že řízení o jeho insolvenčním návrhu bude zastaveno (§ 108 odst. 3 IZ), o čemž byl již v napadeném usnesení soudu prvního stupně řádně poučen.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23.března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu