3 VSOL 161/2013-B-167
KSBR 38 INS 22471/2011 3 VSOL 161/2013-B-167

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka atx-technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nová 486, PSČ 591 02, IČ: 25333585, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, o odvolání přihlášeného věřitele ABB Automation GmbH, se sídlem Kallstadter Str. 1, 68309 Mannheim, Spolková republika Německo, zapsána u soudu v Mannheimu pod HRB 10111, zastoupeného JUDr. Markem Bilejem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.12.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-141

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve vztahu k věřiteli ABB Automation GmbH, se sídlem ve Spolkové republice Německo z r u š u j e a věc se v r a c í v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl o návrhu insolvenčního správce na nařízení předběžného opatření tak, že zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužníka atx-technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou s pohledávkami jeho následujících věřitelů, kteří vůči němu mají započítatelné pohledávky: TRANSFINANCE a.s., ABB Automation GmbH, se sídlem ve Spolkové republice

Německo, DELTA ETS s.r.o., Elektroanlagenbau Helmut Weidner GmbH, se sídlem ve Spolkové republice Německo, PPH TRANSSYSTEM S.A., se sídlem v Polsku, VMK-CZ s.r.o., MANN + HUMMEL (CZ) s.r.o., M & D ELEKTRO, s.r.o., VALUE ADDED, a.s., Schuhmacher Projektservice, s.r.o. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 12.10.2012 č.j. KSBR 38 INS 22471/2011-B-111 rozhodl o přeměně reorganizace dlužníka v konkursu; jedním z účinků tohoto rozhodnutí je zrušení zákazu započtení pohledávek uvedeného v § 324 odst. 3 insolvenčního zákona. Soud po posouzení návrhu správce na nařízení předběžného opatření dospěl k závěru, že z důvodů podrobně rozvedených v návrhu správce je v této fázi insolvenčního řízení na místě zakázat pro určité případy započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitelů, a nařídil proto předběžné opatření v souladu s ustanovením § 82 odst. 3 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal věřitel ABB Automation GmbH včasné odvolání ve kterém uvedl, že odvolání je podáváno za účelem dosažení vyšší právní jistoty pro případ, kdy by již jeho provedené započtení bylo jakkoliv právně napadeno. Důvod, který uvedl insolvenční správce ve svém návrhu pro nařízení předběžného opatření, a to, že nebyl ukončen provoz dlužníka a hrozí, že při ukončení jeho provozu v důsledku započtení by byl ohrožen prodej podniku dlužníka jako celku, shledává zcela neopodstatněným, protože provedením zápočtu není nijak ovlivněn tzv. cash flow podniku dlužníka. Započtením nebudou odčerpány žádné finanční prostředky; současný stav peněžních prostředků, které jsou součástí podniku dlužníka, není nijak dotčen a provoz podniku nemůže být v důsledku započtení ohrožen. Rovněž nesouhlasí s tím, že započtením pohledávek by byli zvýhodněni věřitelé, kteří dlužníkovi dluží a jsou se svými závazky vůči němu v prodlení. Namítá, že nemůže být jakkoliv narušována právní jistota a postavení věřitele, pokud bylo započtení provedeno způsobem, který insolvenční zákon výslovně připouští. Poukazuje na to, že předběžné opatření lze vydat pouze v případě, pokud to neodporuje společnému zájmu věřitelů a jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Má za to, že tyto podmínky nebyly splněny, protože předběžné opatření odporuje společnému zájmu věřitelů a rovněž tak nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro vydání předběžného opatření. Namítá, že odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela nedostatečné, což ztěžuje jeho argumentační pozici při podání odvolání a je tak dotčeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá, že usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření není usnesením, kterým by bylo zcela vyhověno návrhu a proti kterému by nikdo neodporoval, takové usnesení musí být řádně odůvodněno.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

V dané věci usnesením ze dne 12.10.2012, které bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, insolvenční soud rozhodl o přeměně reorganizace dlužníka atx-technická kancelář pro komplexní automatizaci s.r.o. v konkurs a deklaroval, že rozhodnutím o přeměně reorganizace v konkurs a jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu. Podáním, které bylo doručeno insolvenčnímu soudu 7.12.2012 insolvenční správce Mgr. Adam Sigmund navrhl vydání předběžného opatření, ve kterém uvedl, že stále pokračuje provoz podniku dlužníka, přičemž na účtech majetkové podstaty dlužníka se nenachází natolik likvidní prostředky, aby bylo možné ihned uhradit všechny výdaje dlužníka. Uvedl, že činí nezbytné kroky k tomu, aby do majetkové podstaty vymohl dosud neuhrazené pohledávky dlužníka, přičemž je si vědom rizika vyplývající z ustanovení § 363 odst. 5 insolvenčního zákona, kterým se ruší zákaz započtení pohledávek. Navrhuje proto, aby soud v souladu s ustanovením § 82 odst. 3, písm. c) IZ vydal předběžné opatření, kterým zakáže započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitelů, kteří vůči němu mají kompenzabilní pohledávky. Uvedl, že smyslem předběžného opatření je zabránit tomu, aby dlužník byl jednostrannými zápočty zbavován prostředků nezbytných k zajištění chodu jeho podniku. Tvrdí, že tak by reálně došlo k ohrožení provozu podniku a ke vzniku rizika ukončení provozu podniku, protože hrozí, že dlužník nebude při výpadku inkasa pohledávek za jeho dlužníky schopen hradit při provozu vznikající zapodstatové pohledávky a následně by pak došlo k ohrožení možnosti prodeje podniku dlužníka jako celku a tím k potencionálnímu snížení výtěžku zpeněžením majetkové podstaty pro věřitele. Jako další důvod uvedl, že pokud by bylo věřitelům dlužníka umožněno započítat jejich pohledávky za dlužníkem proti jejich závazkům vůči dlužníkovi, došlo by navíc ke zvýhodnění těch věřitelů, kteří dlužníkovi současně dluží a jsou se svými závazky vůči dlužníkovi v prodlení. Jako další důvod uvedl, že věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení dlužníka s pohledávkami zajištěnými majetkem dlužníka, mají právo očekávat uspokojení ze zajištění, které by započtením těchto pohledávek s pohledávkami za dlužníkem padlo. Insolvenční správce uvedl, že zajištěným věřitelem s tímto právem je věřitel Česká spořitelna, a.s., jehož přihlášené pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k peněžitým pohledávkám dlužníka za vyjmenovanými společnostmi. Navíc někteří dlužníci dlužníka mu již sdělili, že možným řešením vzájemných pohledávek je jednostranné započtení, pokud jsou pro to splněny podmínky ve smyslu ustanovení § 363 odst. 5 IZ.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 3 IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

Podle ustanovení § 82 odst. 4 IZ věty čtvrté IZ, předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.

Odvolací soud přisvědčuje odvolateli, že usnesení, kterým bylo předběžné opatření nařízeno nesplňuje podmínku uvedenou v § 169 odst. 2 o.s.ř., to je není usnesením, kterým by bylo zcela vyhověno návrhu a proti kterému by nikdo neodporoval. Takové usnesení musí být tedy řádně odůvodněno (srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 15.1.2009 sp. zn. IV. ÚS 1554/08).

S odvolatelovými argumenty proti nařízení předběžného opatření se nelze věcně vypořádat, protože soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 IZ žádné důvody, pro které předběžné opatření nařídil. Soud prvního stupně pouze odkázal na podaný návrh insolvenčního správce a uzavřel, že s odkazem na tyto důvody uvedené v jeho návrhu je na místě předběžné opatření nařídit. Takové odůvodnění je však naprosto nedostatečné, když soud prvního stupně podaný návrh insolvenčního správce na nařízení předběžného opatření nehodnotil z hlediska ustanovení § 82 odst. 3 IZ, to je zda důvody uvedené insolvenčním správcem jsou důvody, které možno charakterizovat jako důvody hodné zvláštního zřetele a zda nařízení předběžného opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů. Napadené usnesení je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Jestliže je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, protože soud nerespektoval zásady pro odůvodňování rozhodnutí, nejsou splněny předpoklady ani pro opakování dokazování, popřípadě jeho doplňování odvolacím soudem, ale nezbývá, než takové rozhodnutí zrušit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1045/99 zveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14/2001). Rovněž Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 304/98 (zveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 12N 120/1998) konstatoval, že stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a ve svých důsledcích vede k tomu, že se stává nepřezkoumatelným, může představovat a zpravidla také představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedené závěry lze pak v plném rozsahu aplikovat i na neodůvodnění usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, to je toliko ve vztahu k věřiteli ABB Automation GmbH zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ustanovení § 219a odst. 1, písm. b/ o.s.ř. a § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.) s tím, že pokud insolvenční správce s ohledem na současný stav insolvenčního řízení bude i nadále na svém návrhu na nařízení předběžného opatření ve vztahu k odvolateli trvat, bude třeba, aby soud o tomto návrhu znovu rozhodl s tím, že je třeba, aby své závěry náležitým způsobem také odůvodnil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu, státnímu zastupitelství a odvolateli se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. dubna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu