3 VSOL 160/2016-A-10
KSOS 34 INS 29781/2015 3 VSOL 160/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Ladislava anonymizovano , anonymizovano , b) Libuše anonymizovano , anonymizovano , obou bytem Čajkovského 2031/29, Karviná-Mizerov, PSČ 734 01, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2015, č. j. KSOS 34 INS 29781/2015-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníků doručený dne 30. 11. 2015, jímž se domáhali zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením. Uzavřel, že dlužníci v návrhu uvedli pouze to, že nedostatek peněz řešili úvěry, a když neměli prostředky na jejich splácení, dalšími úvěry. Dále jen obecně tvrdili, že jejich závazky jsou více jak 3 měsíce po splatnosti. V seznamu závazků ohledně splatnosti neuvedli žádný údaj, pouze uvedli, kdy proběhla poslední splátka, a že jejich závazky jsou vykonatelné. Dlužníci tak v návrhu nepopsali rozhodující skutečnosti osvědčující jejich úpadek ve smyslu ustanovení § 3 insolvenčního zákona. Soud proto postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a jejich insolvenční návrh odmítl.

Proti usnesení soudu prvního stupně podali dlužníci odvolání, v němž namítli, že pokud je vedena exekuce k vymožení jejich smluvního závazku, vyplývá již z této skutečnosti existence dluhu více než 3 měsíce po splatnosti. Odkázali na přílohu č. 1 návrhu, kdy například věřiteli Bohemia Factoring dluží částku 45.082 Kč již od roku isir.justi ce.cz

2011. Podle dlužníků je to dostačující doklad o tom, že dluží více jak 3 měsíce a není důvod, aby jejich insolvenční návrh byl soudem opakovaně odmítán.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a předpisů (dále též jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními soudu prvního stupně o dosavadním průběhu insolvenčního řízení a obsahu bodu 07 insolvenčního návrhu, kterým dlužníci žádali o zjištění již stávajícího úpadku. Dále z insolvenčního návrhu vyplývá, že v jeho bodě č. 17 dlužníci označili 4 nezajištěné a nevykonatelné závazky vůči třem věřitelům ve výši celkem 49.405 Kč. V bodě č. 19 návrhu označili 3 vykonatelné nezajištěné závazky vůči třem věřitelům ve výši celkem 40.256 Kč, které popsali také spisovou značkou rozhodnutí příslušného orgánu. K insolvenčnímu návrhu dlužníci připojili seznam svých závazků, opatřený doložkou správnosti a úplnosti a jejich podpisy, ve kterém označili svých 23 závazků ve výši celkem 493.025 Kč, u každého z nich uvedli také důvod vzniku, výši zbývající dlužné částky, u vykonávaných závazků označili příslušné rozhodnutí a u všech jednotlivých závazků uvedli, kdy naposledy byla provedena poslední platba; jejich splatnost však neuvedli.

Podle § 103 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1). V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (odst. 2). V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (viz usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009, usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010, usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011 a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (coby jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníků lze dovodit, že mají čtyři nezajištěné nevykonatelné závazky, tři nezajištěné vykonatelné závazky a celkovou výši těchto závazků, nikoli každého v návrhu uvedeného závazku. Věřitelé závazků nejsou v návrhu popsáni dle požadavku v ustanovení § 103 odst. 1 IZ a nelze s určitostí dovodit, o jaké osoby se jedná. Údaje o věřitelích dlužníků a závazcích vůči nim nelze čerpat ani z připojeného seznamu závazků, neboť ten neobsahuje údaj o splatnosti jednotlivých závazků, proto nemá náležitosti požadované v ustanovení § 104 odst. 3 IZ a pro účely údajů chybějících v návrhu, k němu nelze přihlížet (srov. shora citované usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011). V návrhu chybějící údaje o věřitelích, výši jednotlivých závazků a rovněž jejich splatnosti totiž mohou dlužníci nabídnout jen prostřednictvím připojeného řádného seznamu závazků, což v tomto případě splněno není.

V insolvenčním návrhu dlužníků tak chybí vylíčení rozhodujících skutečností o jejich úpadku, neboť z něj nelze dovodit, že dlužníci mají (nejméně) dva peněžité závazky vůči dvěma různým věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto nejsou schopni plnit (ustanovení § 3 odst. 1 IZ). Závěr soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníků je vadný, je proto správný.

S ohledem na chybějící náležitosti insolvenčního návrhu soud prvního stupně postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníků podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl, protože neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Odvolací námitka dlužníků, že již ze skutečnosti nuceného výkonu závazků plyne, že jsou po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, není důvodná, neboť jen z tohoto faktu nelze dovodit, kdy konkrétně nastala splatnost závazku. Pokud až v odvolání dlužníci uvedli, že jejich závazek vůči věřiteli Bohemia Factoring je splatný už od roku 2011 , nelze k tomuto tvrzení přihlížet, neboť vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sen. zn. 1 VSPH 2/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně

anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se doručuje prostřednictvím insolvenčního rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního způsobu doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu