3 VSOL 158/2016-A-10
KSOS 33 INS 26946/2015 3 VSOL 158/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Richarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Lužná 230, PSČ 756 11, identifikační číslo osoby: 66729173, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 INS 26946/2015-A-4 ze dne 23.11.2015

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na blíže specifikovaný účet Krajského soudu v Ostravě. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník vlastní automobil, který byl zajištěn v exekuci, a dále má pohledávky, k jejichž vymožení jsou vedena exekuční řízení. Dlužník tak nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, a proto soud podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání. Poukázal na to, že má nějaký majetek, byť jej nemá momentálně k dispozici. Podle jeho názoru tento majetek dosahuje podstatně vyšší hodnoty, než je soudem požadovaná výše zálohy na náklady insolvenčního řízení. Přestože se nejedná o peníze v hotovosti nebo na účtu, které by byly insolvenčnímu správci neprodleně po rozhodnutí o úpadku k dispozici, jde o určité peněžní částky vymožené v exekučních řízeních na účtech soudních exekutorů, kteří jsou povinni je převést insolvenčnímu správci. Namítl, že nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost a nemá žádné příjmy, a proto není schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, zprostil jej povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a uložil soudu prvního stupně pokračovat v zahájeném insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je předčasné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 27.10.2015 insolvenční návrh, kterým se domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu uvedl, že v současné době je v úpadku, neboť nepochybně splňuje znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ, když má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, není schopen své závazky plnit a zastavil platby svým věřitelům. V návrhu blíže specifikoval závazky vůči šesti věřitelům, a to označením věřitelů, uvedením právního důvodu a výše jednotlivých závazků, aniž však uvedl konkrétní údaje o jejich splatnosti (pouze uvedl, že úhrady na závazky nebyly provedeny, případně byly provedeny částečné úhrady). K návrhu dlužník připojil seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců. V seznamu závazků, který dlužník podepsal, uvedl tytéž závazky jako v návrhu, přičemž k jednotlivým závazkům uvedl již konkrétní údaj ohledně jejich splatnosti, seznam závazků však neopatřil prohlášením o jeho správnosti a úplnosti.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá

žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Nutno uvést, že z ustanovení § 108 IZ vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti a jsou-li k němu připojeny předepsané přílohy obsahující stanovené náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 96/2008, 1 VSPH 110/2008 ze dne 16. 7. 2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2009).

Je zřejmé, že těmito základními předpoklady se soud prvního stupně důsledně nezabýval.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 104 odst. 4, věty třetí IZ, předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010) formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). V otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) přitom může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). Závěry formulované v usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NS ČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 26/2011).

V insolvenčním návrhu tak musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Insolvenční návrh tedy musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku.

Takový požadavek insolvenční návrh dlužníka nesplňuje, neboť dlužník v insolvenčním návrhu sice označil své věřitele a uvedl výši jejich pohledávek, avšak konkrétní údaje o splatnosti těchto pohledávek tak, aby bylo zřejmé, že jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů (§ 3 odst. 1 písm. b/ IZ), v insolvenčním návrhu chybí. Obecné tvrzení (slovy zákona), že má dlužník více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, že není schopen své závazky plnit a zastavil platby svým věřitelům, není takovým konkrétním tvrzením, že dlužník není schopen své závazky plnit, jež by bylo podřaditelné pod ustanovení § 3 odst. 2 IZ (srov. rovněž závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010).

Obecně může být považován za způsobilý zdroj poznání v tomto směru pouze řádný seznam závazků, jenž je připojen k návrhu a opatřen údajem o tom, že se jedná o seznam správný a úplný, a podpisem dlužníka (srov. rovněž závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2012). Dlužníkem předložený seznam závazků však nelze považovat za řádný seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) a odst. 4 IZ, neboť v něm absentuje zákonem stanovená náležitost, a to prohlášení dlužníka o správnosti a úplnosti tohoto seznamu. K seznamu závazků proto nelze (pro účely posouzení insolvenčního návrhu dlužníka ve smyslu ustanovení § 103 IZ) přihlédnout.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V závislosti na tom, zda dlužník v mezidobí případně doplní další potřebné údaje, insolvenční soud posoudí, zda insolvenční návrh a jeho zákonné přílohy splňují všechny zákonem požadované náležitosti, s tím, že nedoplní-li dlužník další potřebné údaje, případně toto doplnění bude nedostatečné, je nutno vyjít z toho, že podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ v případě, kdy insolvenční návrh trpí vadami, které brání věcnému projednání návrhu, je povinností insolvenčního soudu bezodkladně takový návrh odmítnout, aniž by činil další úkony.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 19. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu