3 VSOL 153/2012-A-11
KSOS 22 INS 2756/2012 3 VSOL 153/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jána anonymizovano , anonymizovano , bytem Ke Studánce 1049, Orlová-Lutyně, PSČ 735 14, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.2.2012, č.j. KSOS 22 INS 2756/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet specifikovaný ve výroku napadeného usnesení. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník sám ve svém návrhu uvedl, že převedl svůj členský podíl v bytovém družstvu Orlovan na pana Aleše Nováka. K návrhu pak připojil smlouvu o převodu členských práv a povinností ze dne 2.1.2012, na základě které dlužník se svou manželkou převedli členský podíl v bytovém družstvu na Aleše Nováka. Převedení členského podílu v bytovém družstvu představuje právní úkon, kterým dlužník podstatně zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů; jinými slovy řečeno-prodejem družstevního bytu dlužník snížil hodnotu své majetkové podstaty a takové jednání je nutno z pohledu možnosti oddlužení dlužníka považovat za jednání zakládající nepoctivý záměr dlužníka.

Dlužník svým konáním snížil hodnotu svého majetku a tímto i možnost plného uspokojení svých věřitelů v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Tuto situaci soud vyhodnotil jako nepoctivý záměr, což vede k tomu, že dlužníkem navrhovaný způsob řešení jeho úpadku, tj. oddlužení, nepřichází v úvahu. V daném případě by jako způsob řešení úpadku dlužníka byl konkurs, což znamená, že bezprostředně po prohlášení konkursu je třeba, aby insolvenční správce měl k dispozici pohotové finanční prostředky k zajištění své činnosti. Protože dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, přistoupil soud k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to částkou ve výši 50.000,-Kč, když jenom odměna insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem činí dle vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, kterým se domáhá změny napadeného usnesení. Dlužník tvrdí, že soud prvního stupně se dostatečně podrobně nevypořádal se všemi okolnostmi daného případu. Poukazuje na to, že v insolvenčním návrhu nikterak nezatajil, že převedl členský podíl v bytovém družstvu Orlovan na pana Aleše Nováka. K tomuto kroku však přistoupil spolu s manželkou v tísnivé situaci, když jim bylo panem Alešem Novákem sděleno, že z důvodu jejich nedoplatku na nájemném, bytové družstvo chystá jejich vyloučení z družstva a následné vystěhování z bytu. Tvrdí, že pan Aleš Novák jim nabídl, že jim pomůže tuto záležitost vyřešit, a to tak, že na něj převedou členská práva a povinnosti a on jim poskytne finanční prostředky na úhradu dluhu. Toto skutečně s manželkou učinili z obavy, aby neskončili na ulici. Pan Novák za ně dluh u bytového družstva ve výši 87.920,-Kč uhradil a dále jim poskytl částku 57.071,-Kč, ačkoliv hodnota srovnatelných družstevních bytů v dané lokalitě se pohybuje běžně přes 500.000,-Kč. Posléze smlouvu konzultovali s právníkem a dospěli k závěru, že smlouva je neplatná pro neurčitost ujednání o ceně za převod, a proto prostřednictvím advokáta se obrátili na převodce i na bytové družstvo s výzvou, aby došlo k obnově jejich zápisu jako členů bytového družstva. Pokud se tak nestane, jsou připraveni podat žalobu na určení vlastnického práva k členskému podílu v družstvu. Poukazuje na to, že smlouvu nepodepisoval v úmyslu snížit možnost uspokojení svých věřitelů, ale pouze ze strachu z toho, že bude ze svého bytu vystěhován.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a uvedl, že má celkem šest věřitelů, u kterých má sjednaných jedenáct závazků, jeden závazek je již vykonatelný a u zbývajících závazků je v prodlení se splátkami déle jak 30 dnů, respektive více jak tři měsíce. Tvrdí, že není schopen dlouhodobě plnit své závazky řádně a včas, z jeho strany došlo k zastavení plateb podstatné části jeho závazků vzhledem k nezbytným nákladům domácnosti, z čehož vyplývá, že se nachází v úpadku. V podaném insolvenčním návrhu, a stejně tak i v seznamu majetku dlužník uvedl, že členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu č. 20 v Orlové-Lutyni čp. 1049 byla převedena na jednatele společnosti Refihos Reality s.r.o. pana Aleše Nováka, a to z toho důvodu, že na družstevním bytě vázlo nezaplacené nájemné, a pokud by nebylo uhrazeno do 2.1.2012, došlo by k tomu, že by byli zbaveni práv k nájmu bytu. O celé situaci jednali a bylo jim nabídnuto postoupit práva k bytu právě uvedené realitní kanceláři. Z poskytnuté úhrady byl zaplacen dluh družstvu Orlovan a několik málo dalších splátek, ze strany realitní kanceláře však nebyla zaplacena smluvená částka, a proto ve spolupráci s advokátem Mgr. Marianem Babicem zahájili řešení této záležitosti. Dlužník mimo jiné předložil samotnou uzavřenou smlouvu o převodu členských práv a povinností z 2.1.2012 a dále i dopis právního zástupce Mgr. Mariana Babici adresovaného Aleši Novákovi, ve kterém právní zástupce dlužníka sděluje, že smlouva o převodu členských práv a povinností uzavřená 2.1.2012 je neplatná z důvodu absence podstatných obsahových náležitostí smlouvy, a rovněž tak je uplatňováno právo na odstoupení od smlouvy podle ust. § 49 občanského zákoníku, tedy z důvodu, že smlouva byla dlužníkem a jeho manželkou uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, když tito uzavírali smlouvu pod vlivem obav, že bytové družstvo hodlá přistoupit k jejich vyloučení z důvodu nedoplatku na nájemném, což je informace, jejíž pravdivost je dost sporná.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věta první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku není schopen splácet. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy je nutno přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení a jeho úpadek bude řešen konkursem.

Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek, lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně při posuzování přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře nevycházel z předpokladu, že dlužník má příliš nízké příjmy na to, aby byl schopen splácet svým věřitelům na jejich pohledávky v rozsahu očekávaném v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, ale dospěl k závěru, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr.

Odvolací soud však považuje závěry soudu prvního stupně o nepoctivém záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení za předčasný a přisvědčuje odvolateli, že soud prvního stupně se dostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi daného případu. Obecně by bylo možno souhlasit se soudem prvního stupně, že převedení majetku-konkrétně členského podílu v bytovém družstvu bezprostředně před podáním návrhu na povolení oddlužení, by bylo možno hodnotit jako nepoctivý záměr. Soud prvního stupně se však nijak nevypořádal s tvrzeními, která dlužník uvedl již ve svém insolvenčním návrhu. Jednak nelze přehlédnout to, že dlužník skutečnost, že převedl členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu na jiný subjekt, v podaném insolvenčním návrhu před svými věřiteli nijak nezatajil, podrobně popsal, co bylo důvodem uzavření této smlouvy, když uvedl, že se tak stalo pod hrozbou vyloučení z bytového družstva a zbavení práv k nájmu bytu, a současně také uvedl a příslušnými listinami doložil, že ve spolupráci se svým advokátem se snaží o nápravu celé situace, když se domáhá neplatnosti uzavřené dohody. Dlužníku lze přisvědčit v tom, že uzavřenou dohodu by bylo možno považovat za neplatnou, pokud by bylo prokázáno, že nedošlo k uzavření samotné dohody smluvních stran, kterou měla být sjednána cena za převod včetně její úhrady, na níž je odkazováno v uzavřené smlouvě, konkrétně v článku IV. V případě neplatnosti smlouvy pak platí, že smluvní strany jsou si povinny navzájem vrátit poskytnuté plnění, což ze strany nabyvatele členského podílu znamená navrácení členských práv a povinností a ze strany dlužníka vrácení přijatého plnění. Dlužník v podaném insolvenčním návrhu, potažmo v odvolání tvrdí, že celou situaci řeší a domáhá se obnovení svých členských práv a povinností. Bude proto třeba, aby v průběhu dalšího řízení si insolvenční soud opatřil všechny relevantní informace k posouzení této otázky, a to nejenom stanovisko dlužníka, ale též vyjádření nabyvatele členských práv a povinností pana Aleše Nováka, popřípadě též i stanovisko bytového družstva Orlovan , za účelem zjištění, zda zde skutečně byla hrozba toho, že dlužník spolu se svou manželkou budou vyloučeni z bytového družstva a přijdou o právo nájmu k bytu. Teprve poté bude moci insolvenční soud znovu posoudit, zda je dán nepoctivý záměr, přičemž odvolacímu soudu se jeví vhodnější, aby tato otázka nebyla řešena jako předběžná otázka v rámci usnesení o uložení zálohy, ale až v dalších fázích insolvenčního řízení, tak, aby i věřitelé dlužníka měli možnost případně vyjádřit svůj názor.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a rozhodl tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu