3 VSOL 153/2011-A-10
KSOS 31 INS 16057/2010 3 VSOL 153/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem Újezd 156, PSČ 783 96, zastoupeného Mgr. Martinou Vévodovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Slovenská 539/12, PSČ 772 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 20. ledna 2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2011, č.j. KSOS 31 INS 16057/2010-A-3

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2011, č.j. KSOS 31 INS 16057/2010-A-3 se m ě n í takto:

Insolvenční návrh dlužníka Aleše anonymizovano s e n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 103 odst.2, 104 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 1, odst. 2, a § a 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon ) v platném znění (dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka z 22.12.2010 s odůvodněním, že návrh byl sice podán na předepsaném formuláři pro Návrh na povolení oddlužení , formulář však nebyl dlužníkem řádně vyplněn. Především v bodě 21 tohoto návrhu dlužník nepopisuje rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek. Dlužník pouze uvedl, že v současné době má peněžité závazky u 8 věřitelů, které není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a z toho usuzuje, že je v úpadku. Nicméně neuvedl žádné konkrétní skutečnosti vypovídající o délce neschopnosti plnit splatné závazky. Soud má tedy za to, že dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek, tak jak jej definuje ust. § 3 IZ. Jak vyplývá z tohoto zákonného ustanovení, u úpadku ve formě platební neschopnosti je nutno vedle tvrzení o pluralitě věřitelů tvrdit a osvědčit i skutečnost,

že peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti. V návrhu dlužník uvádí pouze obecné tvrzení, že své závazky není schopen plnit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. V seznamu závazků potom splatnost závazků výslovně neuvádí vůbec. Domněnku platební neschopnosti tedy dlužník opírá o tvrzení, že závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (datum splatnosti však dlužník neuvedl). Z kolonky 16 insolvenčního návrhu a z příloh dále plyne, že některé závazky dlužníka jsou vykonatelné-zde rovněž není právní domněnka platební neschopnosti naplněna, neboť domněnka dle § 3 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona směřuje na ty případy, kdy je za účelem vymožení pohledávky nařízena exekuce ve vztahu k dlužníkovu majetku a tato exekuce se z hlediska výsledného efektu ukáže jako marná, dlužník však o výsledku exekučních řízení nic neuvedl. Přitom pokud insolvenční návrh dlužníka postrádá konkrétní tvrzení o tom, platby kterých závazků a kdy zastavil nebo tvrzení o datech splatnosti jeho závazků a současně o tom, kdy a který ze svých závazků naposledy plnil, ani nic o výsledku exekučních řízení, které v návrhu uvedl, nelze na základě obsahu návrhu činit žádné domněnky o platební neschopnosti dlužníka. K tomu, aby bylo možné z údajů obsažených v insolvenčním návrhu uzavřít, že dlužník má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, musí být v insolvenčním návrhu obsažen také údaj o splatnosti kteréhokoli ze závazků popsaných v bodech 14 až 17 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 NSČR 1/2008). Tento údaj návrh dlužníka neobsahoval. Soud prvního stupně má tedy za to, že dlužník ve svém návrhu neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, tak jak jej definuje ust. § 3 IZ; návrh má tak vady, pro které nelze pokračovat v řízení. Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 IZ a dlužníkův návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání v němž s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2 IZ namítal, že napadené rozhodnutí je věcně nesprávné, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení. Je přesvědčen, že zejména z doloženého seznamu závazků a majetku je patrné, že v jeho případě jde o úpadek ve smyslu uvedeného ustanovení a kromě toho jsou u něj splněny i podmínky pro povolení oddlužení. Z doložených potvrzení zaměstnatele je navíc zřejmé, že v jeho případě bylo v rámci exekuce rozhodováno o srážkách ze mzdy, když výše dlužných částek uvedených v bodě 16 návrhu odpovídá skutečné výši dluhu po dosavadní částečné úhradě v exekučním řízení. Tedy již z návrhu bylo patrno, že dlužník má závazky vůči více věřitelům pod dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že dlužník není schopen tyto závazky plnit. Navrhl zrušení napadeného usnesení a povolení oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

Podle § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30-ti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Z ust. § 3 odst. 2 IZ pak vyplývá, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud podle § 128 odst. 1 IZ odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů potí, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.

Je nutno v této souvislosti dále konstatovat, že formulář předepsaný povinně pro návrh na oddlužení (§ 391 odst. 3 IZ), který současně umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu, neobsahuje požadavek, aby v něm dlužník výslovně uvedl splatnost svých jednotlivých závazků. Stejně tak ustanovení § 104 IZ, byť podrobně popisuje náležitosti jednotlivých seznamů, včetně seznamu závazků, který je dlužník k insolvenčnímu návrhu rovněž povinen přiložit, opět výslovný požadavek na uvedení data splatnosti jednotlivých dlužníkových závazků, neobsahuje.

V přezkoumávaném případě se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu 27.12.2010, podaným na předepsaném formuláři pro návrh na povolení oddlužení, domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. V bodu 14 uvedl jediného věřitele EOS KSI Česká republika, s.r.o., s nevykonatelnou pohledávkou za mobilní služby ve výši 40.653,-Kč, v dobu 16 pak uvedl 6 věřitelů s vykonatelnými (nezajištěnými) pohledávkami v celkové výši 763.514,-Kč, z toho u věřitele Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR s pohledávkami 120.300,-Kč a 33.500,-Kč (z titulu dluhu na zdravotním pojištění) označil 2 rozhodnutí, svědčící o již nařízené exekuci a to rozhodnutí soudu č.j. 50 Nc 5657/2005-4, svědčící o podání návrhu na exekuci v roce 2005 a druhé č.j. 51 Nc 4017/2009 svědčící o podání návrhu oprávněného na výkon rozhodnutí již v roce 2009. U dalšího z těchto 6 věřitelů DEBTINVEST LIMITED (s pohledávkou 25.500,-Kč) dlužník označil exekuční rozhodnutí č.j. 49 EXE 3333/2010-14 , z něhož lze dovodit, že návrh na exekuci byl podán v průběhu roku 2010 a jelikož posledně uvedené rozhodnutí dlužník označil již v návrhu sepsaném dne 22.12.2010 bylo možno z uvedeného dále dovodit, že i tato pohledávka byla ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně 4.1.2011 po lhůtě splatnosti nejméně 30 dnů. V bodu 21 insolvenčního návrhu pak dlužník v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek vskutku velmi stručně uvedl, že má peněžité závazky u osmi věřitelů, které není schopen platit po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti. Ke svému návrhu pak dlužník předložil celou řadu listinných důkazů, kterými hodlal dokladovat jednak výši svých převážně vykonatelných závazků, jejich splatnost a své majetkové poměry.

Odvolací soud se zabýval tím, zda z tvrzení v insolvenčním návrhu, spojeném s návrhem na oddlužení lze učinit závěr, že dlužník tvrdí, že : a) má více věřitelů; b) peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti; c) tyto závazky není schopen plnit.

Pokud z konkrétních skutečností v návrhu tento závěr lze učinit, je návrh projednatelný. V opačném případě jde o vadný návrh.

Dlužník v insolvenčním návrhu, spolu s návrhem na povolení oddlužení označil 7 věřitelů (způsob jejich označení v návrhu je dostatečně určitý) vůči nimž má závazky v celkové shora uvedené výši. Z tvrzení v návrhu dlužníka vyplývá i to, že se jedná o závazky splatné, neboť v případě nejméně u dvou věřitelů a to Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a DEBTINVEST LIMITED byla nařízena exekuce (v roce 2005, 2009 a 2010). Dlužník v návrhu dále tvrdí, že s ohledem na své příjmy není schopen všechny závazky v celém rozsahu uspokojit a jak sám uvádí, není schopen je platit po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě jejich splatnosti. Již z těchto tvrzení vyplývá, že dlužník má více věřitelů, že se jedná o závazky splatné, které dlužník nehradí po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Oproti názoru soudu prvního stupně tak dospěl odvolací soud k závěru, že v insolvenčním návrhu dlužníka jsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti (§ 3 odst. 1 IZ). Z tohoto důvodu proto nebyl na místě postup dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, neboť soudu prvního stupně nic nebránilo v tom, aby se insolvenčním návrhem dlužníka zabýval věcně, tedy tím, zda dlužník svůj úpadek zákonem vyžadovanými přílohami a dalšími listinami doložil.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně postupem dle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se též zabýval návrhem dlužníka na oddlužení a to především z hlediska ust. § 389 odst. 1 (zejména s ohledem na závazky dlužníka na zdravotním pojištění) a § 391 a násl. IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem ( § 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 23. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu