3 VSOL 150/2013-A-10
KSOS 31 INS 26852/2012 3 VSOL 150/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 801, 702 00 Ostrava, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.1.2013 č.j. KSOS 31 INS 26852/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 30.10.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení. V návrhu dlužník tvrdil, že má závazky ve výši 1.263.705 Kč, jeho průměrná mzda činí 16.000 Kč měsíčně, a má vyživovací povinnost k manželce a synovi. Dále uvedl, že jeho manželka má průměrný příjem ve výši 5.000 Kč měsíčně. Jak soud prvního stupně zjistil, dlužník by ze svého průměrného příjmu za období leden až říjen 2012 ve výši 11.648,50 Kč uhradil nezajištěným věřitelům 36.660 Kč, což představuje 2,9 % pohledávek nezajištěných věřitelů a ani žádný z jeho věřitelů nevyslovil souhlas s plněním nižším než 30 %. Dlužník dále ve svém návrhu na povolení oddlužení pro účely oddlužení počítal i s příjmem své manželky v průměrné výši 5.267 Kč měsíčně. Z příjmu manželky dlužníka však dle soudu prvního stupně nelze srazit ničeho pro účely oddlužení a její celý příjem jí musí být ponechán a nelze nic z jejího příjmu použít pro účely oddlužení. Proto dospěl k závěru, že povolení oddlužení v současné době není možné, neboť lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů dosud nevyslovil s nižším plněním souhlas. Lze tedy důvodně předpokládat, že v případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh na povolení oddlužení zamítnut a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. S ohledem na majetek dlužníka, kdy z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení vyplynulo, že dlužník vlastní pouze běžné vybavení domácnosti, včetně částky postižitelných příjmů dlužníka, existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zpeněžení majetkové podstaty nestačilo k úhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně proto dle ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty. Soud prvního stupně proto uložil její zaplacení v plné výši, a to vzhledem ke skutečnosti, že minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí částku 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že ke kalkulaci s příjmem manželky bylo přistoupeno z důvodu, že vyplacená mzda je již součástí společného jmění manželů a podle okolnosti lze ji postihnout. Podle dlužníka nemůže být rozdílu v tom, zda se společné dluhy manželů řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podal návrh na povolení oddlužení a druhý k tomu připojil svůj podpis ve srovnání s tím, že manželé podají každý svůj samostatný insolvenční návrh. Svým podpisem v návrhu na povolení oddlužení dává tak manželka dlužníka souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek ve společném jmění manželů, včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny. A pokud jde o oddlužení plněním splátkového kalendáře, zavazuje se manželka dlužníka svým podpisem poskytnout plnou součinnost po celou dobu oddlužení, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jejího příjmu plnění. A proto odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 669/2009. Navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a aby v řízení o povolení oddlužení bylo pokračováno jako o společném řízení dlužníka a jeho manželky.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že výše jeho závazků činí 1.204.794 Kč, které má vůči 9 věřitelům. Dále uvedl, že jeho průměrná mzda dosahuje výše cca 16.000 Kč měsíčně, přičemž s manželkou, jejíž mzda činí výše 5.000 Kč měsíčně, by jejich příjmy dosahovali měsíčně 21.000 Kč. V seznamu majetku uvedl, že vlastní pouze movité věci, jež jsou běžným vybavením domácnosti v odhadní ceně cca 3.000 Kč, a dále eviduje nesplacené pohledávky za nevypořádanou smlouvu o prodeji nemovitosti. S odvoláním dlužník předložil i výši své čisté mzdy za období listopad až prosinec 2012 ve výši 17.476 Kč a 16.439 Kč.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci dlužník doložil, že jeho průměrná čistá mzda za období listopad až prosinec 2012 činí 16.957 Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z příjmu dlužníka bylo možno měsíčně srážet částku 5.238 Kč a v průběhu následujících pěti let by dlužník při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohl zaplatit svým nezajištěným věřitelům 248.940 Kč. Je totiž nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc, přičemž k těmto

částkám je dále nutno připočíst daň z přidané hodnoty. Celkem se jedná o 1.089 Kč měsíčně a tato částka představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ustanovení § 168 IZ. Činí-li závazky dlužníka 1.204.794 Kč, byl by za 5 let trvání oddlužení schopen ze svého příjmu uhradit pouze 20,66 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře. Není totiž schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas. Vzhledem k tomu, že dlužník vlastní majetek pouze nepatrné hodnoty, nepřichází do úvahy ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Pokud dlužník namítal, že by společně s příjmem manželky byl schopen uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, odvolací soud shledává tuto námitku jako nedůvodnou. Dlužník plnící splátkový kalendář plní věřitelům částku v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 398 odst. 3, věta prvá IZ). Předpisy upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (Část šestá, hlava druhá o.s.ř. a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) nestanoví zvláštní úpravu pro výpočet srážek z příjmů manželů, je proto nutné vycházet samostatně z vlastního příjmu každého z manželů; jinak řečeno pro účely oddlužení se příjmy manžel nesčítají a neposuzují se jako jeden společný příjem. Vzhledem k tomu, že manželka dlužníka sama návrh na povolení oddlužení nepodala, není možno proto uvažovat o společném oddlužení manželů a nelze ani pro účely oddlužení dlužníka počítat s příjmem jeho manželky. Nad rámec odvolací soud uvádí, že i kdyby bylo počítáno s příjmem manželky, dlužník by na oddlužení splátkovým kalendářem nedosáhl, protože z příjmu manželky ve výši 5.267 Kč by pro účely oddlužení nebylo možno použít žádnou částku, tak jak již správně uzavřel soud prvního stupně.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužník totiž nemá žádné pohotové finanční prostředky. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní zejména zpeněžit majetek dlužníka (pohledávku a movitý majetek) a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Záloha totiž dále slouží jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná dlužníkovi běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 18. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu