3 VSOL 149/2012-A-14
KSBR 32 INS 20147/2011 3 VSOL 149/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , IČ: 74719475, bytem Dubany-Vrbátky, Dubany 135, PSČ: 798 12, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.1.2012, č.j. KSBR 32 INS 20147/2011-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice Evy anonymizovano . Na odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti, neboť dlužnice v návrhu úplně nepopsala rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek ve smyslu ustanovení § 3 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice v insolvenčním návrhu pouze uvedla, že má celkem pět peněžitých závazků u šesti věřitelů s tím, že věřitele v návrhu dostatečně neindividualizovala, ale označila je pouze obecným způsobem, tedy v rozporu s ustanovením § 103 odst. 1 insolvenčního zákona. Soud prvního stupně dále uzavřel, že návrh dlužnice obsahuje pouze konstatování o tom, že dva závazky jsou po dobu delší 30 dní po lhůtě splatnosti a že tyto závazky dlužnice není schopna plnit, aniž by však dlužnice uvedla konkrétní údaje o svých závazcích, z nichž by bylo možné jednoznačně uzavřít, že dlužnice své peněžité závazky alespoň vůči dvěma svým věřitelům neplní po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Soud prvního stupně dále vyšel ze závěru, že dlužnice v návrhu neodůvodnila ani svoji neschopnost splácet závazky. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice sice dostatečně určitě popsala své závazky v seznamu závazků včetně uvedení data splatnosti jednotlivých závazků (s tím, že pouze u dvou závazků však uvedla datum splatnosti již před podáním insolvenčního návrhu). Soud prvního stupně uzavřel, že nelze tolerovat praxi, na základě níž by se povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice nebo její hrozící úpadek pokládala za splněnou jen na základě příloh insolvenčního návrhu. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 13/2009. S ohledem na tato rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že insolvenční návrh je sám o sobě listinou, jež může mít závažný dopad do poměrů účastníků řízení, a proto nelze takovou důležitost umenšovat oproti jeho zákonným přílohám, jež by samy o sobě účinky spojené s podáním insolvenčního návrhu nevyvolaly. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že pokud nelze vyjádřením obsaženým v insolvenčním návrhu konvalidovat vadu jeho příloh, nelze ani obráceně vyjádřením obsaženým v příloze insolvenčního návrhu konvalidovat nedostatky skutkových tvrzení insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně tedy s odkazem na ustanovení § 103 odst. 1 a odst. 2, § 103 odst. 3, § 104 odst. 4, § 392 odst. 4 insolvenčního zákona uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice nesplňuje veškeré náležitosti a jelikož nelze postupovat dle ustanovení § 43 o.s.ř. a vady odstranit, jsou splněny podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včasné odvolání, jímž se dle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) domáhala změny napadeného usnesení tak, že se její insolvenční návrh neodmítá. Uvedla, že její insolvenční návrh obsahuje všechny náležitosti, je srozumitelný, jasně a přehledně zpracovaný, a to v souladu s insolvenčním zákonem. Dlužnice argumentovala tím, že má dva závazky více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a že k návrhu připojila ve smyslu ustanovení § 103 odst. 3 a § 104 odst. 4 insolvenčního zákona předepsané přílohy a listinné důkazy, v nichž řádně označila všechny osoby.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 3.11.2011 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Návrh odůvodnila tím, že má devět peněžitých závazků (závazky uvedla označením obchodní firmy věřitele a uvedením výše každého jednotlivého závazku) a dále uvedla, že závazky č. 7 (vůči společnosti GE Money Multiservis, a.s.) a č. 9 (vůči společnosti LeFelt, s.r.o.) jsou více jak 30 dní po splatnosti a dále uvedla, že uvedené závazky není schopna plnit a je tedy v platební neschopnosti. V bodu 14 návrhu (v kolonce závazky nevykonatelné, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění) dlužnice uvedla celkem 8 závazků vůči pěti věřitelům, přičemž věřitele označila pouze obchodní firmou (u dvou věřitelů bez uvedení právní formy), závazky uvedla označením důvodu jejich vzniku a uvedením jejich výše. V bodu 16 návrhu (v kolonce závazky vykonatelné, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění) dlužnice uvedla další jeden závazek vůči věřiteli LeFelt, s.r.o. uvedením výše závazku a označením jednacího čísla vykonatelného rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu) bez uvedení data jeho vydání či data jeho právní moci. U žádného ze závazků dlužnice neuvedla jeho splatnost. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků a seznam majetku. V seznamu závazků dlužnice odděleně popsala závazky nevykonatelné a závazky vykonatelné. Každý závazek dlužnice uvedla označením věřitele obchodní firmou, sídlem, identifikačním číslem a dále označením právního důvodu vzniku závazku, jeho výše a splatnosti. V seznamu je uvedeno celkem devět závazků, u sedmi z nich dlužnice uvedla splatnost v listopadu 2011, u závazku č. 7 věřitele GE Money Multiservis, a.s. je pak uvedeno datum splatnosti 8.7.2011 a u závazku č. 9 věřitele LeFelt, s.r.o. je uvedeno datum splatnosti 13.8.2011. V seznamu je dále obsaženo prohlášení dlužnice, že žádný z věřitelů není s dlužnicí v příbuzenském poměru a není vůči ní blízkou osobou. Seznam závazků obsahuje prohlášení, že je úplný a správný a je opatřen podpisem dlužnice. Dne 4.1.2012 bylo doručeno soudu prvního stupně doplnění insolvenčního návrhu, kterým však dlužnice doplnila k insolvenčnímu návrhu pouze přílohu-odvolání proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 3.12.2011, č.j. 28 EXE 1052/2011-12.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek. V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu spisu odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu dlužníka, který není podnikatelem, je třeba vyjít ze závěrů uvedených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR pod č. 88 v roce 2010, ve kterém dovolací soud formuloval výslovně náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka-nepodnikatele. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se pak u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ ve formě platební neschopnosti. Dále musí insolvenční návrh obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o platební neschopnosti dlužníka dle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, to je mohou být podkladem pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo že dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Po vyhodnocení insolvenčního návrhu ve spojení s povinnou přílohou-seznamem závazků-ve smyslu shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu České republiky odvolací soud uzavírá, že podaný insolvenční návrh dlužnice obsahuje zákonem předepsané náležitosti, tedy vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice. Již ze samotného návrhu (bodu 14, 16 a 21) vyplývá mnohost věřitelů dlužnice a mnohost jejích závazků. V těchto bodech návrhu dlužnice uvedla celkem šest svých věřitelů (i když pouze obchodní firmou a u dvou věřitelů ani v této části ne zcela úplně) a dále uvedla výši závazků a právní důvod jejich vzniku. Tyto údaje o svých věřitelích a závazcích však dále dlužnice podrobně rozvedla v povinné příloze-seznamu závazků. V seznamu závazků dlužnice označila všech 6 svých věřitelů uvedením obchodní firmy, sídla a identifikačního čísla, dále vymezila výši jednotlivých závazků, důvod vzniku závazků a datum jejich splatnosti. U dvou závazků č. 7 věřitele GE Money Multiservis, a.s. a č. 9 věřitele LeFelt, s.r.o. je uvedeno datum splatnosti již v červenci, respektive srpnu 2011. Seznam závazků obsahuje prohlášení dlužnice o tom, že je správný a úplný a podpis dlužnice, a proto při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze i z tohoto seznamu jako z nedílné a povinné přílohy insolvenčního návrhu ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky vycházet. Lze tedy uzavřít, že insolvenční návrh obsahuje dostatečná tvrzení k závěru o tom, že dlužnice je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, když obsahuje údaje o více věřitelů dlužnice (nejméně dvou) a o jejich závazcích (nejméně dvou), které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Odvolací soud dále uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje i konkrétní tvrzení o její platební neschopnosti, když u dvou shora citovaných závazků dlužnice v seznamu závazků uvedla, že jsou po splatnosti od července (respektive od srpna) 2011, z čehož lze uzavřít, že tyto závazky jsou po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ).

Odvolací soud tedy dospívá na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužnice pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužnice je tudíž projednatelný.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení dle ustanovení § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu