3 VSOL 148/2013-A-12
KSBR 45 INS 32408/2012 3 VSOL 148/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Rousínov, V Sídlišti 336/4, PSČ 683 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.1.2013 č.j. KSBR 45 INS 32408/2012-A-7

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil dlužnici, aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že posoudil insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení a shledal jej důvodným. S ohledem na v návrhu uvedenou a řádně doloženou výši průměrných čistých měsíčních příjmů, celkovou výši majetku dlužnice a celkový rozsah nezajištěných závazků, jež mají být uspokojovány poměrně, má za to, že u dlužnice jsou splněny podmínky pro povolení oddlužení. Soud prvního stupně citoval ustanovení § 398 odst. 1 a § 402 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen

IZ ), vyložil účel zálohy a uvedl, že s ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy dlužnice navrhuje jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře společně se svým manželem, avšak ve svém návrhu uvedla i jednoho zajištěného věřitele, který, pokud se přihlásí se svou pohledávkou, jako zajištěnou, bude uspokojen pouze z výtěžku zpeněžení zajištění, bez ohledu na to, zda bude schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, a správce by tak zůstal v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení zcela bez finančních prostředků spojených se správou zajištěného majetku, rozhodl tak, že v souladu s ustanovením § 108 odst. 2 IZ uložil dlužnici zaplacení zálohy ve výši 20.000 Kč. Insolvenční soud -jak dále pokračoval-přihlédl rovněž k tomu, že dlužnice má nemovitý majetek-rodinný dům a pozemky, jehož cena byla stanovena posudkem znalce ve výši 1.324.000 Kč, kdy tato částka představuje 112 % všech závazků dlužnice vůči jejím zajištěným i nezajištěným věřitelům. S ohledem na zásadu rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů a možnost podle ustanovení § 398 odst. 2 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty, o čemž podle ustanovení § 402 odst. 3 IZ rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek, proto stanovil výši zálohy ve výši 20.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že s manželem nejsou schopni zaplatit najednou uvedenou částku, neboť převyšuje jejich finanční možnosti, a požadovala úhradu této zálohy, pokud možno, alespoň ve čtyřech splátkách. Poukázala na to, že manžel dlužnice je v invalidním důchodu, držitelem ZTP a pracuje na poloviční úvazek, neboť s ohledem na zdravotní stav nesmí odpracovat více jak 24 hodin týdně, a dále na to, že spolu s manželem mají vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem, což zvyšuje náklady na domácnost.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba změnit.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení dlužnice zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení u Krajského soudu v Brně dne 21.12.2012. Dlužnice žádá, aby bylo rozhodnuto o jejím úpadku a povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má deset věřitelů a celkem čtrnáct závazků, tyto závazky jsou závazky společné, spadající do společného jmění manželů. Celková výše těchto závazků činí 1.183.428 Kč, z toho závazky zajištěné představují částku 692.099 Kč. Její průměrný čistý měsíční příjem činí 10.469 Kč měsíčně, avšak nepostačuje na úhradu minimálně 30 % nezajištěných závazků v následujících pěti letech. Současně uvedla, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podává i její manžel, a pokud soud spojí insolvenční řízení dlužnice s insolvenčním řízením jejího manžela, budou jejich společné příjmy dostačovat na úhradu jejich společných závazků. Dlužnice a její manžel mají vzájemnou vyživovací povinnost a dále mají vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem. V insolvenčním návrhu (v bodě 06 formulářového návrhu) dlužnice označila své závazky s rozlišením na závazky nezajištěné a zajištěné, označila věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků a jejich splatnost. Shodné údaje pak uvedla v připojeném seznamu závazků, opatřeném údajem o jeho úplnosti a správnosti, a podpisem dlužnice. Podle seznamu majetku je dlužnice vlastníkem nemovitosti-bytu č. 336/1 v Rousínově, V Sídlišti 336/4 na pozemku parc. č. 321/12009 v katastrálním území Rousínov u Vyškova, jehož cena byla určena posudkem znalce 1.324.600 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí, vedeného u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, LV č. 3288 pro obec Rousínov, k.ú. Rousínov u Vyškova, vyplývá, že na této nemovitosti vázne zástavní právo k zajištění pohledávky věřitele Raiffeisenbank a.s. do celkové výše 700.000 Kč a příslušenství.

Z insolvenčního rejstříku plyne, že téhož dne došel insolvenčnímu soudu i insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení manžela dlužnice Ivo Čecha (řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 32409/2012). V tomto insolvenčním návrhu navrhovatel-dlužník Ivo Čech uvedl, pokud se týká označení věřitelů a výše závazků s rozlišením na závazky zajištěné a nezajištěné, tytéž údaje, jako dlužnice Renata anonymizovano .

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věta první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Je třeba uvést, že rozhodovací praxe soudů se již ustálila na závěru, že podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak, svědčí-li výsledky jejich insolvenčních řízení o tom, že mají majetek a závazky, které spadají do jejich společného jmění, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, to je podle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich společný úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Pro rozhodování o záloze z toho plyne, že v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného řízení, v jehož rámci bude soud, mimo jiné, posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši (srov. např. závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011 sp. zn. KSPH 37 INS 9533/2010, 3 VSPH 1159/2010).

V přezkoumávané věci je zřejmé, že soud prvního stupně návrh dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela zcela pominul, a za této situace je tak rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (a zaplatit zálohu právě ve výši 20.000 Kč) předčasné.

V dalším řízení je proto třeba, aby se insolvenční soud návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela zabýval. Pouze v případě, dospěje-li insolvenční soud k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, eventuelně, že ve spojeném řízení by nebyla naplněna podmínka podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí také zdůvodní, proč případně nebylo možno oddlužit dlužnici ve společném řízení s jejím manželem.

V této souvislosti odvolací soud dodává, že v případě spojení insolvenčního řízení manželů by manželé společně spláceli 30 % závazků a odměna insolvenčnímu správci včetně nákladů by se hradila pouze jedenkrát.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však také doručuje

i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 27. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu