3 VSOL 1479/2016-A-120
č. j. KSOS 34 INS 7916/2010 3 VSOL 1479/2016-A-120

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci

dlužnice: Lenka Borková, IČO: 74085999 bytem Podolí 15, 751 16 Podolí zastoupená advokátem Mgr. Markem Vlkem sídlem Č. Drahlovského 871/17, 750 02 Přerov

navrhovatel: a) TROPICALGOLFTOUR SDN. BHD., sídlem Jalan USJ 1/33, Subang Jaya 38, Malajsie zastoupený advokátem JUDr. Martinem Frimmelem, Ph. D. sídlem Cihlářská 19, 602 00 Brno

b) International Logistic Gateway GmbH, sídlem Köglerweg 50, 8040 Graz, Rakousko

o insolvenčním návrhu navrhovatelů

o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2016, č. j. KSOS 34 INS 7916/2010-A-90

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v části výroku I., kterou byl zamítnut insolvenční návrh navrhovatele a), ve výroku II., v části výroku III., kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi navrhovatelem a) a dlužnicí, a ve výroku IV. potvrzuje.

II. Navrhovatel a) je povinen zaplatit dlužnici náklady odvolacího řízení 8.849 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

1. Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh (výrok I.), insolvenčního navrhovatele a) zavázal k povinnosti zaplatit dlužnici na nákladech řízení 12.600 Kč (výrok II.), dále zavázal insolvenční navrhovatele a) a b) společně a nerozdílně k zaplacení náhrady nákladů řízení 41.140 Kč dlužnici (výrok III.) a insolvenčnímu navrhovateli a) uložil povinnost uhradit České republice na nákladech tlumočného 300 Kč na účet Krajského soudu v Ostravě (výrok IV.). 2. V důvodech rozhodnutí zrekapituloval obsah insolvenčního návrhu navrhovatele a), doručeného soudu dne 15. 7. 2010, přistoupení navrhovatele b) k uvedenému návrhu podáním doručeným soudu dne 15. 11. 2013, a dále podání navrhovatele a), kterými doplňoval skutková tvrzení o důvodech vzniku své pohledávky, reakcí dlužnice na tato podání a závěrečných návrhů účastníků. Dále učinil zjištění z listin, předložených navrhovateli a) a b) spolu s jejich přihláškami pohledávek, z listin, připojených k přihlášce pohledávky věřitele INTERNATIONAL LOGISTIC GATEWAY s.r.o., IČO 25892932, sídlem Seifertova 2834/33, 750 01 Přerov (dále také jen ILG ) a sdělení označeného věřitele Českomoravská stavební spořitelna, a.s., IČ 49241397, sídlem Vinohradská 3218/169, 100 17 Praha 7. 3. Soud vyšel z toho, že dlužnice v řízení potvrdila, že na základě rámcových smluv, uzavřených s předchůdcem navrhovatele a) ILG dne 28. 11. 2005 a 18. 4. 2006 jí byla poskytnuta částka celkem 820.000 Kč (dle žádosti ze dne 9.1.2006 převodem z účtu ILG ze dne 12.1.2006 čerpala částku 100.000 Kč, dle žádosti ze dne 16.1.2006 převodem z účtu ILG ze dne 19.1.2006 čerpala částku 25.000 Kč, dle žádosti ze dne 14.3.2006 převodem z účtu ILG ze dne 20.3.2006 čerpala částku 90.000 Kč, dle žádosti ze dne 24.4.2006 převodem z účtu ILG ze dne 28.4.2006 čerpala částku 100.000 Kč, dle žádosti ze dne 10.5.2006 převodem z účtu ILG ze dne 15.5.2006 čerpala částku 130.000 Kč, dle žádosti ze dne 15.5.2006 převodem z účtu ILG ze dne 18.5.2006 čerpala částku 40.000 Kč, dle žádosti ze dne 5.10.2006 převodem z účtu ILG ze dne 9.10.2006 čerpala částku 35.000 Kč, dle žádosti ze dne 4.12.2006 převodem z účtu ILG ze dne 4.12.2006 čerpala částku 300.000 Kč). Na svou obranu však tvrdila, že její závazky ze smluv o půjčkách zanikly započtením dne 21.12.2007 na základě pokynu pana Reinharda Schwarze ze dne 21.12.2007 s textem Prosím započtěte následující: Pohledávky SCHWARZ REINHARD 2007014 CZK 845.000,00 Závazky BORKOVÁ LENKA 200610 845.000,00 , podle kterého zanikla pohledávka Reinharda Schwarze za ILG z titulu provize za rok 2007 dle fa č. 2007014 ve výši 845.000 Kč, vedená na účtu č. 2007/14. To, že ILG akceptovala trojzápočet učiněný mezi dlužnicí, ILG a Reinhardem Schwarzem ústní formou, vyplývá ze skutečnosti, že jej zavedla do účetnictví. Této obraně dlužnice soud nepřisvědčil s tím, že dlužnice a Reinhard Schwarz ke dni pokynu neměli vzájemné pohledávky, takže k zániku závazku dlužnice mohlo dojít jen právním jednáním všech dotčených stran, tj. Reinharda Schwarze, dlužnice a ILG. Tvrzení dlužnice, že Reinhard Schwarz možně převzal její dluh vůči ILG, případně k jejímu závazku přistoupil a následně tento závazek možně započetl vůči své pohledávce za ILG, nebylo v řízení doloženo písemnou smlouvou.

4. S tvrzením navrhovatele a), podle kterého mezi Reinhardem Schwarzem a dlužnicí neprobíhalo jednání o zániku jejího závazku z půjček, a s jeho námitkou nepravosti podpisu Reinharda Schwarze na listině ze dne 21. 12. 2007 se soud neztotožnil. Podle soudu společnost ILG dle účetnictví v roce 2006 evidovala pohledávky za společníky ve výši 852.000 Kč,

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

ke dni 31. 12. 2007 však žádné takové pohledávky neevidovala, což nebylo v následujících letech společností ani Reinhardem Schwarzem, který měl přístup do jejího účetnictví a na daný rozpor mohl upozornit, rozporováno. Přitom nebylo zjištěno, že Reinhard Schwarz v období po 21. 12. 2007 uplatnil svou pohledávku vůči ILG ve výši 845.000 Kč. Soud uzavřel, že jednání o úhradě závazku dlužnice vůči ILG a úhradě pohledávky Reinharda Schwarze vůči ILG možně probíhalo , a proto by bylo by třeba provádět dokazování svědeckými výpověďmi účastníků řízení, Reinharda Schwarze, znaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisu na listině ze dne 21. 12. 2007, což však soudu v tomto řízení nepřísluší. Tvrzené pohledávky navrhovatele a) z titulu půjček, poskytnutých dlužnici jeho právním předchůdcem ILG podle rámcové smlouvy o půjčce ze dne 28. 11. 2005 s rámcem půjčky 500.000 Kč a rámcové smlouvy o půjčce ze dne 18.04.2006 s rámcem půjčky 300.000 Kč, soud proto vyhodnotil jako sporné. 5. Poté se soud zabýval dalšími tvrzenými pohledávkami navrhovatele a), které byly do insolvenčního řízení přihlášeny přihláškou, doručenou soudu dne 16.9.2010, a dospěl k následujícím závěrům: -Pohledávku ve výši 35.518,29 Kč (sestávající z dílčích pohledávek 14.862,82 Kč a 20.655,47 Kč), která měla vzniknout neoprávněným užíváním služebního telefonu dlužnicí v období od ledna do prosince 2009 pro soukromé hovory, které za ni ILG uhradila společnosti Telefónica O2 Czech Republic a dne 3. 8. 2010 postoupila na navrhovatele a), soud nevzal za osvědčenou. Navrhovatel a) tvrdil, že dlužnice vykonávala pro ILG v období od 2. 11. 2001 do 14. 8. 2009 funkci statutárního orgánu a dne 1. 1. 2009 uzavřela s ILG, za kterou jednala, pracovní smlouvu na funkci ředitelky, která je neplatná. Pohledávka byla doložena vyúčtováním za služby ze dne 23. 2., 25. 3., 22. 4., 21. 5., 24. 6., 22.7., 21. 8., 23. 9. 2009, včetně poštovních poukázek k jednotlivým vyúčtováním o provedené platbě, a souhrnným účtem za telefonní číslo 736525170 za období 31. 1. 2010 -31. 12. 2010, včetně postupní smlouvy, oznámením o postoupení pohledávek a doručenkou o jeho doručení. Z připojených účtů soud vzal za zjištěno, že v průběhu zúčtovacích období od 17. 1. 2009 do 16. 9. 2009 byla poskytovateli telefonních služeb uhrazena za používání telefonního čísla 581702389 částka 14.862 Kč, další platby poskytovateli telefonních služeb dle přikládaných souhrnných účtů ILG soud neměl za zjištěny. Nedospěl proto k závěru o neoprávněném obohacení dlužnice z tohoto důvodu. -Pohledávka ve výši 627.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, která měla vůči dlužnici vzniknout původnímu věřiteli Reinhardu Schwarzovi tím, že dlužnice neoprávněně drží věci v jeho vlastnictví v pořizovací hodnotě 627.000 Kč (specifikované a ohodnocené v příloze č. 3 přihlášky pohledávky), které přes opakovanou výzvu vlastníka odmítla vydat, dle soudu rovněž nebyla osvědčena. Tato pohledávka byla doložena pouze smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2010, uzavřenou mezi Reinhardem Schwarzem jako postupitelem a navrhovatelem a) jako postupníkem, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2010, včetně doručenky o jeho doručení, nikoli však vlastnickým titulem k předmětným věcem. -Pohledávka ve výši 845.000 Kč z titulu náhrady škody měla vzniknout původnímu věřiteli Reinhardu Schwarzovi tak, že dlužnice nechala bez právního důvodu z účetnictví ILG vyřadit jeho pohledávky v této výši a smlouvou ze dne 3. 8. 2010 byla Reinhardem Schwarzem postoupena na navrhovatele a). Tato pohledávka byla dokládána listinou ze dne 21. 12. 2007, označenou jako Zápočet pohledávek a závazků ze dne 21. 12. 2007 , kterou měl být proveden zápočet pohledávky věřitele Reinharda Schwarze vůči ILG a závazku dlužnice vůči ILG, na níž však dle navrhovatele a) není pravý podpis Reinharda Schwarze, smlouvou o postoupení pohledávky mezi Reinhardem Schwarzem jako postupitelem a navrhovatelem a) jako postupníkem ze dne 3. 8. 2010, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2010, včetně doručenky ze dne 19. 8. 2010. Vzhledem k prokázanému stavu účetnictví ILG za období let 2006 a 2007 a skutečnosti, že Reinhard Schwarz neuplatnil pohledávku z titulu fakturovaných činností, provedených pro

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

společnost ILG, soud uzavřel, že k její existenci by bylo třeba provést dokazování přesahující meze insolvenčního řízení (výpověďmi účastníků řízení, Reinharda Schwarze, svědeckými výpověďmi, znaleckým posudkem k prokázání pravosti podpisu na listině ze dne 21. 12. 2007). Tuto pohledávku nemá za osvědčenou rovněž z důvodů, pro něž shledal spornou pohledávku z titulu poskytnutých půjček. -Pohledávka navrhovatele a) ve výši 340.000 Kč z titulu náhrady škody, vzniklé původnímu věřiteli Reinhardu Schwarzovi, který ji převedl na navrhovatele a), v řízení rovněž nebyla osvědčena. Tvrzeným důvodem jejího vzniku je jednání dlužnice, která v lednu 2009 v pozici jediného zapsaného společníka ILG a současně jednatele schválila antidatovaným zápisem z valné hromady ze dne 15. 1. 2009 výplatu nerozděleného zisku ILG z minulých let ve výši 500.000 Kč a následně vyčerpala z účtu společnosti 425.000 Kč. Svým jednáním tak způsobila Reinhardu Schwarzovi škodu výši 340.000 Kč, představující jeho podíl na nevyplaceném zisku, neboť ten je společníkem ILG s podílem ve výši 80 %. K jeho statusu společníka je tvrzeno, že dlužnice dne 4. 12. 2003 jako výlučná majitelka obchodního podílu v ILG uzavřela s Reinhardem Schwarzem smlouvu o převodu obchodního podílu ve výši 80 % (které předcházelo rozhodnutí o rozdělení obchodního podílu ve společnosti na podíly o velikosti 80 % a 20 %) za kupní cenu 160.000 Kč, která byla uhrazena. Účinky převodu obchodního podílu však nenastaly, protože dlužnice jako statutární orgán ILG nesplnila povinnost doručit rejstříkovému soudu předmětnou smlouvu spolu s návrhem na zápis změny do obchodního rejstříku. V roce 2004 se dlužnice a Reinhard Schwarz jako společníci ILG dohodli na zvýšení základního kapitálu ILG, prostředky na zvýšení 500.000 Kč poskytl Reinhard Schwarz; dne 12. 7. 2004 učinila dlužnice příslušnou formou rozhodnutí jediného společníka ILG v působnosti valné hromady, kterým rozhodla také o zvýšení základního kapitálu. O skutečnosti, že není zapsán jako společník ILG s 80% obchodním podílem, se Reinhard Schwarz dozvěděl teprve koncem roku 2008 . Pohledávka byla dokládána smlouvou o převodu obchodního podílu, uzavřenou dne 28. 11. 2003 mezi dlužnicí jako převodkyní a Reinhardem Schwarzem jako nabyvatelem ve formě notářského zápisu NZ 355/2004 JUDr. Petra Skopala ze dne 12. 7. 2004, notářským zápisem NZ 167/2009 JUDr. Přemysla Kalouse ze dne 25. 2. 2009, zápisem z valné hromady ILG, konané dne 15. 1. 2009, výpisy z účtu vedeného u KB a.s. a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2010, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2010, včetně doručenky ze dne 19. 8. 2010. Soud po posouzení zjištění učiněných z připojených listin uzavřel, že mu v tomto řízení nepřísluší hodnotit, zda dlužnice porušila svou povinnost statutárního orgánu při podání návrhu na změnu zápisu v obchodním rejstříku ILG a při rozdělování jejího zisku za minulá období, když s ohledem na charakter insolvenčního řízení nemůže nahrazovat řízení ve věcech obchodního rejstříku. 6. K pohledávkám navrhovatele b) International Logistic Gateway GmbH soud uzavřel, že ten ve svém přistoupení k návrhu tvrdil deset pohledávek za dlužnicí z titulu úmyslného bezdůvodného obohacení v celkové výši 709.805,50 Kč (pohledávku 116.140 Kč splatnou 9. 12. 2005, pohledávku 214.637 Kč splatnou 31. 12. 2005, pohledávku 56.400 Kč splatnou 4. 9. 2006, pohledávku 84.870 Kč splatnou 12. 10. 2006, pohledávku 27.945 Kč splatnou 23. 11. 2006, pohledávku 54.920 Kč splatnou 3. 1. 2007, pohledávku 28.165 Kč splatnou 7. 5. 2007, pohledávku 28.600 Kč splatnou 14. 6. 2007, pohledávku 27.495 Kč splatnou 18. 9. 2007 a pohledávku 70.633,50 Kč splatnou 12. 12. 2007). Důvod vzniku jednotlivých pohledávek však navrhovatel b) skutkově neodůvodnil a k přihlášce pohledávek připojil pouze kopie výpisů z účtu a potvrzení o platbách. Soud prvního stupně tak z jeho přistoupení, přihlášky pohledávek a jejích příloh nevzal z důvodu neurčitosti, neúplnosti dokládané pohledávky za dlužníkem-s ohledem na Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000 o úpadkovém řízení i s ohledem na ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, žádné rozhodné závěry či zjištění .

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

7. Za tohoto stavu soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel a) a navrhovatel b) v řízení neosvědčili svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, neboť v řízení neprokázali svou splatnou pohledávku za dlužnicí. Bez ohledu na to se však zabýval také pohledávkami dalších tvrzených věřitelů dlužnice a dospěl k těmto závěrům: -V návrhu navrhovatele a) označený věřitel Českomoravská stavební spořitelna, a.s. dle jeho sdělení neeviduje ke dni 9. 8. 2010 za dlužnicí splatnou pohledávku a další označený věřitel Reinhard Schwarz se-přes výzvu soudu-v insolvenčním návrhu navrhovatele a) tvrzené pohledávce tohoto věřitele za dlužnicí nevyjádřil. -Pohledávky přihlášeného věřitele INTERNATIONAL LOGISTIC GATEWAY s.r.o., IČ 25892932, sídlem Seifertova 2834/33, 751 00 Přerov (ILG) soud prvního stupně nevzal za osvědčeny listinami, připojenými k jejich přihláškám, doručeným soudu dne 18. 8. 2010 a dne 1. 11. 2012. Jedná se o následující pohledávky: a) Pohledávka ve výši 171.454,13 Kč představuje v částce 162.159,13 Kč měsíční splátky leasingu od ledna do července 2009, včetně poměrné části leasingové akontace odpovídající 1/36 z 238.509 Kč, uhrazené leasingovému pronajímateli, a náklady vynaložené věřitelem na technickou údržbu vozidla ALFA ROMEO 156, které dlužnice v uvedeném období dle ILG užívala neoprávněně a o tyto částky, které by musela vynaložit, kdyby si vozidlo pořídila totožnou formou leasingu, se obohatila. V období od 2. 11. 2001 do 14. 8. 2009 dlužnice vykonávala u ILG funkci statutárního orgánu a dne 1. 1. 2009 uzavřela s ILG, za kterou jednala, pracovní smlouvu na funkci ředitele, která je dle věřitele absolutně neplatná. Neplatná je proto také dohoda o používání vozidla dlužnicí. Dne 22. 9. 2009 ILG s dlužnicí okamžitě zrušila pracovní poměr a dne 16. 10. 2009 bylo vozidlo dlužnicí vráceno. Pohledávka ve výši 9.295 Kč představuje cenu mobilního telefonu HTC, pořízeného ILG v září 2008, který byl dlužnici poskytnut za účelem výkonu funkce statutárního orgánu, z níž dne 11. 8. 2009 odstoupila, aniž by na základě výzvy ze dne 18. 9. 2009 telefon vrátila, čímž vznikla ILG škoda 9.295 Kč, odpovídající pořizovací hodnotě telefonu. Pohledávky byly doloženy kupní smlouvou a smlouvou o finančním leasingu č. 1501840439 ze dne 30. 6. 2006, uzavřenou mezi pronajímatelem CAC LEASING a.s. a prodávajícím MOTOR TEC s.r.o., přípisem UniCredit Leasing ze dne 3. 8. 2009, okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 18. 9. 2009, podepsaným za ILG jednatelem Reinhardem Schwarzem, výzvou JUDr. Martina Frimmela, Ph.D. k vrácení svěřených věcí zaměstnavatele ze dne 28. 9. 2009 včetně dodejky ze dne 2. 10. 2009, předávací protokolem ILG jako přebírajícím a dlužnicí jako předávajícím ze dne 15. 10. 2009 (podepsaným dlužnicí dne 16. 10. 2009), fakturou č. 2822000303 na částku 18.591 Kč, vystavenou dodavatelem Sivera electronic s.r.o. odběrateli ILG za koupi 2ks mobilních telefonů HTC Touch Diamond. Soud na základě listin (příloh přihlášky) vzal za zjištěno, že ILG zakoupila v době, kdy dlužnice byla jejím společníkem s podílem 100% a jediným jednatelem, osobní vozidlo ALFA ROMEO 156, které bylo ILG vráceno bez výslovně určených povinností dlužnice. Jak soud prvního stupně uvedl, tvrzení o porušení povinností dlužnice při výkonu funkce jednatele a z toho plynoucích právních důsledků (např. neplatnosti smluv apod.) mu nepřísluší v tomto řízení hodnotit, navíc tato jednání nebyla věřitelem určitým způsobem označena a doložena. b) Pohledávka v celkové výši 263.153 Kč představuje v částce 157.529 Kč podíl ve výši 90 % ze mzdy, vyplacené ILG dlužnici za období od ledna do září 2009, podle neplatné smlouvy na výkon funkce ředitele, kterou dlužnice uzavřela s ILG, za kterou jednala v pozici jednatelky, se mzdou 25.000 Kč měsíčně. Přes možný vznik faktického pracovního poměru, s ohledem na skutečný rozsah plnění dlužnice, jí dle věřitele vzniklo bezdůvodné obohacení v poměru 90 % vyplacené mzdy, to je v částce 157.529 Kč. V částce 105.624 Kč se jedná o nárok z titulu náhrady škody, která ILG vznikla tím, že na základě neoprávněně čerpané mzdy za období ledna až září 2009 uhradila státu na odvodech vyšší částku (daň z příjmu, zdravotní pojištění, příspěvek na

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

sociální zabezpečení). Pohledávka byla doložena smlouvou o výkonu funkce statutárního orgánu, uzavřenou mezi ILG a Lenkou Havelkovou dne 2. 11. 2001, platovým výměrem dlužnice ze dne 1. 1. 2009, pracovní smlouvou, uzavřenou mezi ILG jako zaměstnavatelem a dlužnicí jako zaměstnancem dne 1. 1. 2009, mzdovým výměrem ILG jako zaměstnavatele vůči dlužnici jako zaměstnanci ze dne 1. 1. 2009, mzdovými lístky Lenky Borkové za období ledna až září 2009 a příslušným výpočtem. Z přihlášky pohledávky vzal soud za zjištěné, že dlužnice jako statutární orgán ILG dne 1. 1. 2009 uzavřela sama se sebou jako zaměstnancem pracovní smlouvu a určila výši své mzdy. Podle soudu mu však rovněž nepřísluší v tomto řízení hodnotit tvrzené skutečnosti o porušení povinností dlužnice jako jednatele ILG a z toho plynoucí právní důsledky, když by tím nahrazoval nalézací řízení, když by bylo třeba zjišťovat, zda byla uzavřena pracovní smlouva v souladu s právními předpisy, zda vznikl faktický pracovní poměr, v jakém rozsahu byl vykonáván a jak honorován, z čeho výše mzdy (platu) vycházela apod. Tuto pohledávku věřitele ILG proto nevzal za osvědčenou. -Pohledávka ve výši 500.000 Kč představuje dle ILG neoprávněně vyplacený zisk dlužnici, jehož výplatu si v lednu 2009-v pozici výlučného vlastníka obchodního podílu-schválila antidatovaným zápisem z valné hromady, konané 15. 1. 2009, a dne 29. 1. 2009 ve výši 300.000 Kč a dne 30. 1. 2009 ve výši 200.000 Kč vyplatila na svůj účet. K výplatě zisku však nebyly splněny podmínky (před výplatou neprovedla ze zisku příslušné odvody do rezervního fondu a nevypracovala řádnou či mimořádnou účetní závěrku, stejně tak nesplnila povinnosti dle ustanovení § 19 zákona o účetnictví), a je proto povinna vyplacený zisk vrátit. Pohledávku věřitel doložil zápisem z valné hromady, konané dne 15. 1. 2009, výpisy z účtu č. 27-1630560277/0100 vedeného u KB a.s. ze dne 29. 1. 2009 a 30. 1. 2009 a rozvahou ke dni 31. 12. 2008. Soud vzal z přihlášky pohledávky za zjištěno, že zápis z valné hromady věřitele, konané dne 15. 1. 2009, podepsala za věřitele dlužnice jako jeho jednatelka a uzavřel, že v tomto řízení mu nepřísluší hodnotit zákonnost postupu při rozdělování zisku obchodní společnosti za minulá období k rukám jejího jediného společníka a z toho plynoucích právních důsledků (např. neplatnosti smluv, neplatnosti rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady apod.), s tím, že by současně osvědčováním této pohledávky nahrazoval nalézací řízení. 8. Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení nebyl osvědčen úpadek dlužnice ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, tedy že dlužnice má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky pod dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, přičemž v řízení nebyla osvědčena splatná pohledávka žádného z insolvenčních navrhovatelů a nebyly tak naplněny podmínky dle ustanovení § 143 odst. 1, odst. 2 insolvenčního zákona. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že právo na náhradu nákladů řízení svědčí dlužnici, která byla v řízení úspěšná. Výši náhrady nákladů určil částkou 53.740 Kč, která sestává z odměny v částce 12.600 Kč, představující náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (9.000 Kč za řízení v jednom stupni plus 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč), tuto částku navýšil o náhradu DPH v sazbě 20 %. K náhradě takto vyčíslených nákladů zavázal navrhovatele a), neboť ty dlužnici vznikly do doby přistoupení navrhovatele b) do insolvenčního řízení. Část nákladů ve výši 41.140 Kč sestává z odměny zástupce dlužnice ve výši 31.000 Kč za 10 úkonů právní služby po 3.100 Kč, paušální náhrady výdajů ve výši celkem 3.000 Kč a DPH v částce 7.140 Kč (ustanovení § 7, bod 5., § 9 odst. 4 písm. c/, § 11 odst. 1, písm. d), g), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/). K zaplacení takto vyčíslených nákladů řízení soud prvního stupně zavázal oba navrhovatele společně a nerozdílně, neboť tyto náklady dlužnici vznikly poté, co do insolvenčního řízení přistoupil insolvenční navrhovatel b). Dále soud zavázal navrhovatele a) k zaplacení nákladů státu, spočívajících v tlumočném v částce 300 Kč za provedený úkon

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

tlumočnice Mgr. Tamary Frankové, které vznikly v době do přistoupení navrhovatele b) do řízení. 10. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel a) odvolání. Namítl, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť závěr, že jeho pohledávka není nesporná, je chybný. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dlužnice v období od 12. 1. 2006 do 4. 12. 2006 z účtu ILG čerpala částku 820.000 Kč, kterou v dohodnuté lhůtě do 31. 12. 2006 nevrátila, avšak se způsobem, jakým tato pohledávka zanikla, se nevypořádal. V tom spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Podle odvolatele se mu v řízení jeho tvrzenou splatnou pohledávku podařilo prokázat a dlužnici se její zánik prokázat nepodařilo. Nesprávný je i závěr soudu prvního stupně, že navrhovatel b) neosvědčil své pohledávky, neboť ty byly doloženy přesně v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. 5. 2000 o úpadkovém řízení (dále též jen Nařízení ). V případě jeho přihlášky platí režim odlišný od úpravy insolvenčního zákona; podle čl. 41 Nařízení zahraniční věřitel zašle kopie podkladů, pokud existují, a sdělí povahu pohledávky, den jejího vzniku a její výši i to, zda ji přihlašuje přednostně, zda je zajištěna věcnou zárukou nebo zda se uplatňuje s ohledem na pohledávku výhrada vlastnictví, a na který majetek se vztahuje záruka, jíž se dovolává. Navrhovatel b) se navíc dovolával německého znění Nařízení, které je přesnější a v překladu zní věřitel zašle kopii dokladů, které jsou případně k dispozici . Nařízení klade nižší požadavky jak na samotné náležitosti přihlášky, tak na její doložení kopiemi příslušných listin proto, aby zahraniční věřitelé nebyli z důvodu jazykové bariéry znevýhodněni. Navrhovatel b) tudíž svou pohledávku osvědčil. Odvolatel proto navrhuje změnu napadeného usnesení tak, aby jeho návrhu bylo vyhověno. 11. Dlužnice s odvoláním nesouhlasila a navrhla potvrzení napadeného usnesení. Soud prvního stupně se podle ní vypořádal s otázkou zániku pohledávky navrhovatele a) na straně 20 a násl. odůvodnění, a závěr soudu, že nemá nahrazovat nalézací řízení o sporné pohledávce navrhovatele a), je správný, když by k ní musel provádět rozsáhlé dokazování svědeckými výpověďmi, znaleckým posudkem apod. Důvodná není ani námitka odvolatele o nesprávném výkladu Nařízení, neboť pouhé sdělení titulu pohledávky a případné doložení listin nezaručuje věřiteli uznání jeho pohledávky insolvenčním správcem. Podle dlužnice odvolatel zaměňuje požadavky na obsahové náležitosti přihlášky pohledávky za její přezkum. Dlužnice navrhuje potvrzení napadeného usnesení. 12. Odvolací soud při projednání a rozhodnutí o odvolání navrhovatele a) postupoval podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen IZ ). Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, však zůstaly zachovány (srov. čl. II. zákona č. 64/2017 Sb.). 13. Při posuzování vztahů hmotného práva mezi navrhovatelem a) a dlužnicí postupoval odvolací soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen obč. zák. ) a podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen obch. zák. ). Pravomoc soudů České republiky k projednání insolvenčního návrhu navrhovatele a) vyplývá z ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. 14. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 16. Z důvodu stručnosti odvolací soud odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně, učiněná z listin provedených k důkazu a ze svědecké výpovědi svědkyně Ing. Naděždy Jačkové, která nebyla zpochybňována, a z těchto zjištění při přezkoumání napadeného usnesení proto vychází. Dále je třeba uvést, že navrhovatel b) má ode dne 22.6.2017, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 31. 5. 2017 č.j. KSOS 34 INS 7916/2010-A-103, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání pro opožděnost, v řízení postavení přihlášeného věřitele. 17. Navrhovatel a) v návrhu, doručeném soudu dne 15. 7. 2010, tvrdil svou pohledávku za dlužnicí z titulu úmyslného bezdůvodného obohacení , k němuž mělo dojít plněním ILG dlužnici na základě rámcových smluv o půjčkách ze dne 28. 11. 2005 a ze dne 18. 4. 2006, které jsou neplatné pro nedostatek kvalifikované formy dle požadavku v ustanovení § 132 odst. 3 obch. zák., neboť dlužnice smlouvy uzavírala s věřitelem ILG, za něhož jednala jako jednatelka. Tím, že převedené částky nevrátila, způsobila ILG škodu, která není promlčena, neboť v pozici jednatelky byla až do roku 2009. Dlužnice na jednání soudu prvního stupně dne 15. 4. 2011 vznesla námitku promlčení pohledávky navrhovatele a) z titulu půjček (se kterou se soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení nevypořádal). Poté navrhovatel a) v podání, doručeném soudu dne 5. 1. 2012, uvedl, že dlužnice jako ovládající osoba ILG využila svého vlivu a odčerpala z ILG částku 820.000 Kč, čímž jí způsobila majetkovou újmu, kterou, s ohledem na neexistenci ovládací smlouvy, byla povinna uhradit do 31. 12. 2006, jak stanoví § 66a odst. 8 obch. zák. Tuto povinnost nesplnila, ani s ILG neuzavřela příslušnou smlouvu, proto je povinna ILG nahradit z toho vzniklou škodu (ust. § 66a odst. 14 obch. zák.). Na jednání odvolacího soudu navrhovatel a) upřesnil, že svou pohledávku, uvedenou v insolvenčním návrhu, dovozuje jednak z poskytnutí peněžních prostředků dlužnici svým předchůdcem ILG podle neplatných smluv o půjčkách, a jednak ze skutečnosti, že dlužnice jako ovládající osoba ILG nesplnila svou povinnost uhradit ILG újmu, vzniklou jí uzavřením těchto smluv. 18. Podle ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 19. Podle ustanovení § 105 odst. 1 IZ ( ve znění účinném do 31. 12. 2013), podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. 20. Podle ustanovení § 143 odst. 2 IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení. 21. Podle ustanovení § 132 odst. 3 obch. zák., smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem této společnosti, pokud tento společník jedná rovněž jménem společnosti, musejí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací. 22. Podle ustanovení § 394 odst. 2 obch. zák., u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo. 23. Podle ustanovení § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

24. Odvolací soud především nehodnotí napadené usnesení soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění vyplývá, jaký závěr učinil o skutkovém stavu a jak věc po právní stránce posoudil. Tato námitka odvolatele tudíž není důvodná. 25. Odvolací soud se zabýval přezkumem správnosti závěru soudu prvního stupně o spornosti pohledávky navrhovatele a), vzniklé plněním ILG dlužnici podle rámcových smluv o půjčkách. Tyto smlouvy, včetně na jejich základě k žádostem dlužnice uzavřených ústních smluv, pak odvolací soud hodnotí jako neplatné pro nedostatek kvalifikované formy dle ustanovení § 132 odst. 3 obch. zák., neboť dlužnice v době jejich uzavření byla jediným společníkem společnosti ILG, za kterou současně jednala jako její jednatelka. Plněním na základě těchto neplatných smluv vzniklo na straně dlužnice bezdůvodné obohacení (ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák.), přičemž promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení se v daném případě řídí právní úpravou obchodního zákoníku, neboť se jedná o vztah mezi společností a jejím členem (srov. rovněž důvody v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 35 Odo 619/2002). Lhůta čtyř let pro promlčení tohoto nároku započala běžet ode dne, kdy k přijetí plnění došlo (ust. § 394, § 397 obch. zák.). 26. Z nesporných tvrzení navrhovatele a) a dlužnice vyplývá, že dlužnici byla dle její žádosti ze dne 5. 10. 2006 převodem z účtu ILG dne 9. 10. 2006 poskytnuta částka 35.000 Kč, a dle její žádosti ze dne 4.12.2006 převodem z účtu ILG dne 4. 12. 2006 poskytnuta částka 300.000 Kč. Tyto nároky navrhovatele a), které na něj byly původním věřitelem dlužnice ILG převedeny dne 1. 7. 2010 a které dne 15. 7. 2010 uplatnil přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice, nejsou promlčeny (promlčecí lhůta pohledávky ve výši 35.000 Kč by uplynula v pondělí 11. 10. 2010, když 9. 10. 2010 byla sobota, promlčecí lhůta pohledávky ve výši 300.000 Kč by uplynula v pondělí 6. 12. 2010, když 4. 10. 2010 byla rovněž sobota, srov. ustanovení § 122 odst. 2, 3 obč. zák.). Dlužnice se proto promlčení těchto navrhovatelem a) uplatněných nároků nedovolala. 27. Jako další uplatnila dlužnice v rámci procesní obrany proti insolvenčnímu návrhu námitku, že (všechny) pohledávky navrhovatele, vzniklé z titulu smluv o půjčkách, zanikly v důsledku započtení. Soud prvního stupně této námitce nepřisvědčil, přičemž odvolací soud se s důvody, pro které nedošlo k dlužnicí tvrzenému zániku pohledávky navrhovatele a), ztotožňuje a v tomto směru odkazuje na závěry soudu prvního stupně v odůvodnění přezkoumávaného usnesení. K těmto závěrům pouze dodává, že i případná smlouva o započtení ( trojzápočet ) uzavřená mezi dlužnicí, ILG a Reinhardem Schwarzem by přinejmenším ve vztahu mezi dlužnicí a ILG opět musela mít formu vyžadovanou ustanovením § 132 odst. 3 obch. zák., což však v řízení ani tvrzeno nebylo. V této souvislosti odvolatel správně poukázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem České republiky v jeho usnesení ze dne 26.6.2012 sen. zn. 29 NSČR 42/2011 (které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 114/2013), podle nichž jestliže dlužník založil procesní obranu proti věřitelskému insolvenčnímu návrhu na tvrzení, že pohledávka insolvenčního navrhovatele sice vznikla, avšak následně zanikla započtením, pak k tomu, aby insolvenční soud mohl insolvenčnímu navrhovateli upřít aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, je nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany (mít zánik pohledávky započtením za doložený). 28. Jen ze skutečnosti, že pohledávky vzniklé poskytnutím finančních prostředků dlužnici ze strany ILG podle neplatných smluv o půjčkách nebyly ke dni 31. 12. 2007 vykazovány v účetnictví ILG, stejně jako ze skutečnosti, že mezi Reinhardem Schwarzem, dlužnicí a ILG byly se souhlasem jednajících stran činěny trojstranné dohody o zápočtu , jak plyne z výpovědi svědkyně Ing. Naděždy Jačkové, bývalé účetní ILG, spornost (nepromlčených) pohledávek navrhovatele a) dovozovat nelze. Účetnictví účetní jednotky má jen evidenční význam a v něm zapsané údaje nejsou důvodem vzniku a zániku pohledávek účetní jednotky; účelem vedení účetnictví je, aby na

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

jeho základě sestavená srozumitelná účetní závěrka podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá ( uživatel ), činit ekonomická rozhodnutí (ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Skutečnost, že dohody o trojzápočtu byly mezi dlužnicí, Reinhardem Schwarzem a ILG činěny, aniž by byla doložena konkrétní dohoda učiněná v požadované formě, stejně jako závěr, že mezi uvedenými subjekty možně došlo k jednání o zápočtu, nemůže vést k závěru o spornosti předmětných pohledávek. Vznik pohledávek navrhovatele a) je nesporný a dlužnice neprokázala takové okolnosti, z nichž by vyplýval jejich zánik; nadto důkazy výpověďmi účastníků, svědků a znaleckým posudkem k pravosti podpisu Reinharda Schwarze na listině ze dne 21. 12. 2007 by bylo třeba provádět k tvrzením dlužnice, nikoli navrhovatele a). Odvolací soud proto, na rozdíl od soudu prvního stupně, nemá pohledávky navrhovatele z titulu plnění ILG dlužnici dne 9. 10. 2006 v částce 35.000 Kč a dne 4. 12. 2006 v částce 300.000 Kč podle neplatných smluv o půjčkách za sporné. 29. Tvrzení navrhovatele a) o existenci jeho pohledávky z titulu náhrady škody ve výši 820.000 Kč, vzniklé porušením povinnosti dlužnice dle ustanovení § 66a odst. 8 obch. zák. neobstojí. Je pravda, že dlužnice byla v době uzavření smluv o půjčkách jako jediná společnice ovládající osobou ILG a současně byla její (jedinou) jednatelkou, takže k uzavření smluv o půjčkách mohla využít svého vlivu. Tato skutečnost-sama o sobě-však k závěru o vzniku újmy v důsledku jejich uzavření neopravňuje. Bez závěru o vzniku újmy pak nelze dovodit, že dlužnici vznikla uhrazovací povinnost anebo povinnost uzavřít s ILG smlouvu o úhradě újmy v zákonem stanovené lhůtě, kterou, jak tvrdí navrhovatel a), měla porušit. Odvolací soud tak uzavírá, že pohledávku navrhovatele a) z titulu náhrady škody, vzniklou porušením povinnosti dlužnice dle ustanovení § 66a odst. 8 obch. zák., nelze mít již v rovině vlastních tvrzení navrhovatele a) za osvědčenou. 30. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nemá za doložené ani další pohledávky navrhovatele a), přihlášené přihláškou pohledávek, doručenou soudu dne 16. 9. 2010, a v tomto směru rovněž odkazuje na závěry soudu prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení. K tvrzené pohledávce ve výši celkem 35.518,29 Kč (z titulu plateb za užívání telefonních linek číslo 736525170 a číslo 581702389 za období od ledna do prosince 2009 dlužnicí, hrazených původním věřitelem ILG) odvolací soud pouze dodává, že navrhovatel a) žádným způsobem nedoložil své tvrzení, že dlužnice k soukromým hovorům uvedené linky užívala. Navíc, jak je tvrzeno přihlášeným věřitelem ILG v přihlášce jeho pohledávky ve výši 263.153 Kč, dlužnice v období ledna do září 2009 vykonávala funkci statutárního ředitele ILG a do poloviny srpna 2010 byla ve funkci jednatelky společnosti, lze proto důvodně předpokládat, že telefonní linky užívala ke služebním hovorům. Ve vztahu k pohledávce ve výši 627.000 Kč, vzniklé původnímu věřiteli Reinhardu Schwarzovi z titulu neoprávněné držby jeho movitých věcí, jejichž pořizovací hodnota činí uvedenou částku, odvolací soud poukazuje na skutečnost, že navrhovatel a) především nedoložil vlastnické právo tvrzeného vlastníka. Původnímu věřiteli Reinhardu Schwarzovi měla vzniknout také pohledávka z titulu náhrady škody ve výši 845.000 Kč, jež měla podle tvrzení v návrhu vzniknout tím, že dlužnice nechala bez právního důvodu z účetnictví ILG vyřadit jeho pohledávky v této výši. K osvědčení této pohledávky předkládá listinu ze dne 21.12.2007, o kterou dlužnice opírá zápočet svého závazku vůči ILG z titulu plnění podle smluv o půjčkách, přičemž podpis Reinharda Schwarze na ní navrhovatel a) popírá. Aby bylo možno dovozovat pohledávku z porušení povinnosti dlužnice při výkonu funkce jednatelky ILG zabezpečit vedení účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví, musel by navrhovatel a) především prokázat své tvrzení, že existovaly pohledávky Reinharda Schwarze v uvedené výši, a že pokyn na listině ze dne 21. 12. 2007 není podepsán Reinhardem Schwarzem. To však nedokládá. K tvrzené pohledávce navrhovatele a) ve výši 340.000 Kč z titulu náhrady škody, vzniklé původnímu věřiteli Reinhardu Schwarzovi, představující jeho podíl na nevyplaceném zisku podle usnesení valné hromady ILG ze

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

dne 15. 1. 2009, odvolací soud uvádí, že v tomto řízení není oprávněn posuzovat platnost valné hromady ILG, konané dne 15. 1. 2009, ani okruh jejích společníků (srov. závěry v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2012 sp.zn. 29 Cdo 2673/2011 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 4. 2000 sp.zn. 29 Cdo 281/99, obě dostupná na webových stránkách tohoto soudu www.nsoud.cz). V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozpornost tvrzení navrhovatele a), kdy na jedné straně se dovolává úpravy dle ustanovení § 132 odst. 3 a § 66a obch.zák., což zahrnuje i tvrzení o členství dlužnice v ILG jako jediné společnice, na druhé straně však tvrdí svou pohledávku, vzniklou původnímu věřiteli Reinhardu Schwarzovi z titulu jeho členství v ILG. 31. Odvolací soud-na rozdíl od soudu prvního stupně-uzavírá, že navrhovatel a) v řízení sice osvědčil svou pohledávku za dlužnicí v částce 335.000 Kč z titulu plnění, poskytnutého dlužnici dne 5. 10. 2006 a dne 4. 12. 2006 společností ILG dle neplatných smluv o půjčkách, která není promlčena. Z existence této pohledávky však aktivní legitimace navrhovatele a) k podání insolvenčního návrhu-bez dalšího nevyplývá. Oprávnění k podání insolvenčního návrhu totiž zákon přiznává jen věřiteli, který má za dlužníkem splatnou pohledávku (ustanovení § 105 odst. 1 IZ). Navrhovatel a) v návrhu tvrdil jen to, že podle (neplatných) smluv o rámcových půjčkách měly být poskytnuté prostředky dlužnicí vráceny ILG; k tomu, zda tato společnost, případně on sám, dlužnici vyzval k vydání plnění, v návrhu-a ani následně v průběhu řízení před soudem prvního stupně-netvrdil ničeho. Teprve k výzvě odvolacího soudu u odvolacího jednání dne 9. 1. 2018 navrhovatel a) sdělil, že k zesplatnění jeho pohledávek došlo nejpozději 30 dnů před podáním insolvenčního návrhu, neboť mezi dlužnicí a ILG probíhala řada jednání v souvislosti s předáváním její funkce, a že nepochybně byla také vyzvána k úhradě poskytnutých částek, přičemž dlužnice existenci výzvy k vydání poskytnutého plnění popírala. 32. Nicméně odvolací soud se otázkou splatnosti pohledávek navrhovatele a) v částce 335.000 Kč dále nezabýval, neboť by to na výsledku jeho rozhodnutí ničeho nezměnilo. I pokud by navrhovatel a) osvědčil, že splatnost jeho pohledávky nastala přede dnem 15. 7. 2010, kdy podal insolvenční návrh, nebylo by možno jeho návrhu vyhovět proto, že v řízení nebyla osvědčena mnohost věřitelů dlužnice (ustanovení § 3 odst. 1, písm. a/ IZ). Odvolací soud odkazuje na výše uvedené závěry soudu prvního stupně, které zaujal ve vztahu k pohledávce navrhovatele b), přihlášeného věřitele ILG a označených věřitelů Českomoravská stavební spořitelna a.s. a Reinharda Schwarze, s nimiž se ztotožňuje. 33. Námitka odvolatele o osvědčení o pohledávky navrhovatele b) důvodná není. Jak vyplývá z čl. 41 Nařízení, věřitel je povinen v přihlášce pohledávky sdělit také její povahu , tedy důvody vzniku pohledávky. Rovněž ve formuláři, kterým příslušný subjekt (soud nebo jmenovaný správce podstaty) plní podle čl. 40 Nařízení svou informační povinnost vůči známým věřitelům, se pod bodem 3. uvádí, že věřitelé musí sepsat (uvést) a odůvodnit své pohledávky . Pouhé sdělení, že jsou uplatněny pohledávky z bezdůvodného obohacení , aniž by toto bezdůvodné obohacení bylo vymezeno skutkově, nepostačuje ani k posouzení práva, kterým se jejich režim řídí (srov. čl. 10 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy /Řím II/). Požadavek skutkového vymezení přihlašovaných pohledávek zahraniční věřitele jazykově neznevýhodňuje, protože zahraniční věřitel je oprávněn svou pohledávku přihlásit v úředním jazyce jiného členského státu (jednom z nich), s tím, že formulář přihlášky má obsahovat alespoň záhlaví Přihlášení pohledávky v úředním jazyce státu (jednom z nich), který úpadkové řízení zahájil. Závěr, zda jsou přihlášené pohledávky doloženy dle požadavků Nařízení, lze činit až tehdy, pokud jsou tyto pohledávky řádně vymezeny. 34. Jako osvědčené nelze hodnotit ani pohledávky přihlášeného věřitele INTERNATIONAL LOGISTIC GATEWAY s.r.o., (ILG). K závěru soudu prvního stupně o pohledávce ve výši

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

162.159,13 Kč z titulu neoprávněného užívání vozidla ALFA ROMEO 156 dlužnicí v období od ledna do července 2009, odvolací soud pouze dodává, že dlužnice byla v uvedeném období jednatelkou ILG a nebylo tvrzeno, že svou funkci nevykonávala. ILG sice namítala absolutní neplatnost pracovní smlouvy, uzavřené dne 1. 1. 2009 s dlužnicí na funkci statutární ředitelky, aniž by však tvrdila, co bylo náplní její funkce statutární ředitelky podle pracovní smlouvy. V této souvislosti je nutno rovněž odkázat na závěry přijaté Ústavním soudem České republiky k dosud přijímanému výkladu o absolutní neplatnosti takových smluv v jeho nálezu ze dne 13. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 190/15, v jehož bodě č. 55 odůvodnění se uvádí, že obecné soudy při posuzování platnosti či neplatnosti pracovní smlouvy na výkon manažerské funkce musí v prvé řadě náležitě odůvodnit, proč si člen statutárního orgánu a korporace nemohou upravit vzájemná práva a povinnosti prostřednictvím smlouvy o výkonu funkce, pro který si zvolí režim zákoníku práce, a proč, pokud může člen statutárního orgánu část svých oprávnění k obchodnímu vedení delegovat na jiné (pověřené) osoby, kterými mohou být i zaměstnanci korporace, není přípustné, aby tato působnost byla svěřena přímo členovi statutárního orgánu, když zákaz souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu, respektive zákaz podřídit výkon funkce pracovněprávnímu režimu, odebírá dotčeným osobám, které relevantní práci reálně vykonávají, ochranu, kterou jinak mají zaměstnanci. Ve vztahu k ženám Ústavní soud zdůraznil, že zákaz souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu, respektive zákaz podřídit výkon funkce pracovněprávnímu režimu, negativně ovlivňuje setrvání žen ve vrcholných manažerských funkcích, neboť v důsledku tohoto zákazu ženy v těchto funkcích nemají nárok na mateřskou dovolenou, nemají zajištěnu garanci návratu po mateřské dovolené a musí strpět další negativní dopady v souvislosti s mateřskou dovolenou, proto se obecné soudy musí vypořádat i s tím, zda výklad o absolutní neplatnosti takových smluv nevede k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví. Z uvedeného vyplývá, že pro závěr o neplatnosti pracovní smlouvy ze dne 12. 1. 2009 na výkon funkce statutární ředitelky by bylo třeba provést další dokazování, což přesahuje meze insolvenčního řízení. Pohledávku ve výši 9.295 Kč z titulu náhrady škody, představující pořizovací cenu mobilního telefonu HTC, který dlužnice podle tvrzení ILG nevrátila (což ona popírá) nelze mít za osvědčenu listinami připojenými k přihlášce, když dlužnice byla k vrácení věcí vyzvána výzvou ze dne 18. 9. 2009 a následně ze dne 28. 9. 2009 doručenou dne 2. 10. 2009, avšak v předávacím protokolu ze dne 16. 10. 2009 není tato povinnost dlužnice zmíněna. K pohledávce ILG v celkové výši 263.153 Kč, představující v částce 157.529 Kč podíl ve výši 90 % ze mzdy, vyplacené věřitelem dlužnici za období od ledna do září 2009 podle neplatné pracovní smlouvy na výkon funkce ředitele, odvolací soud odkazuje na výše uvedenou část odůvodnění, vztahující se k posuzování neplatnosti předmětné smlouvy. K závěru soudu prvního stupně o pohledávce ILG ve výši 500.000 Kč, představující dle tvrzení v přihlášce pohledávky, doručené soudu dne 1. 11. 2012, protiprávně vyplacený zisk dle rozhodnutí valné hromady ILG, konané dne 15. 1. 2009, odvolací soud opět zdůrazňuje, že v insolvenčním řízení mu nepřísluší hodnotit platnost valné hromady ILG, konané dne 15. 1. 2009, ani okruh jejích společníků. Tato pohledávka rovněž nebyla v řízení osvědčena. 35. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně nepochybil, pokud insolvenční návrh navrhovatele a) podle ustanovení § 143 odst. 2 IZ zamítl. I pokud by bylo doloženo, že splatnost pohledávek navrhovatele a) ve výši 335.000 Kč z titulu plnění dle neplatných smluv o půjčkách nastala před podáním insolvenčního návrhu, v řízení nebylo osvědčeno, že mimo insolvenčního navrhovatele a) má alespoň jedna další osoba za dlužnicí splatnou pohledávku. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v části výroku I., kterou byl zamítnut insolvenční návrh navrhovatele a), podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. 36. Právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky řízení vzniklo úspěšné dlužnici (ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.), která žádala odměnu za 15 úkonů

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen advokátní tarif ), práva na náhradu ostatních nákladů se výslovně vzdala. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013-dále jen R 73/2013 ), v případě absence předpisu upravujícího náklady řízení v jednom stupni paušálně, je nutno postupovat analogicky podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první, části za středníkem, o.s.ř. a výši náhrady nákladů stanovit podle advokátního tarifu. Tento závěr je modifikován nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3559/15, který vyslovil, že v případech, kdy řízení bylo zahájeno za účinnosti vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále též jen přísudková vyhláška , je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit i hledisko legitimního očekávání účastníků a při vyčíslení náhrady nákladů za zastoupení advokátem podle advokátního tarifu je třeba posoudit i otázku nepředvídatelného zvýšení těchto nákladů. V případech, kdy by určení výše nákladů právního zastoupení v souladu s následně zavedenou praxí podle advokátního tarifu znamenalo nezanedbatelné zvýšení těchto nákladů oproti výši, s níž mohl účastník pro případ neúspěchu ve sporu počítat, je namístě poskytnout takovému legitimnímu očekávání účastníka řízení ochranu a rozhodnout o nákladech řízení v intencích § 136 o. s. ř., tedy na základě volné úvahy soudu (srov. body č. 32 a č. 35 nálezu). Přitom je namístě vycházet z reparační povahy institutu náhrady nákladů řízení plynoucí z § 142 odst. 1 o. s. ř., přihlédnout k povaze a hodnotě sporu, k částce, se kterou mohl dopředu každý účastník pro případ vlastního neúspěchu počítat, zohlednit, v jaké fázi se řízení ke dni zrušení přísudkové vyhlášky nacházelo; za tím účelem lze vycházet i z částky vypočtené podle zrušené přísudkové vyhlášky. 37. Odvolací soud se proto zabýval posouzením, resp. poměřováním, výše náhrady nákladů, které by dlužnici příslušely podle přísudkové vyhlášky a výše náhrady nákladů, které by ji příslušely podle advokátního tarifu. V tomto směru z insolvenčního spisu vyplývá, že (první) řízení před soudem prvního stupně v jednom stupni skončilo jeho rozhodnutím ze dne 18. 4. 2012, č.j. KSOS 34 INS 7916/2010-A-29, sazbu odměny pro řízení v jednom stupni by bylo třeba určit podle ustanovení § 8 přísudkové vyhlášky ve znění vyhlášky č. 64/2012 Sb., účinné od 1. 3. 2012, v částce 10.000 Kč. Odměnu dlužnice za její zastupování advokátem v následném odvolacím řízení, zahájeném odvoláním navrhovatele a) dne 3. 5.2012, které bylo ukončeno zrušujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 11. 2012, by bylo třeba určit v sazbě 5.000 Kč, neboť v tomto řízení učinil zástupce dlužnice jeden úkon právní služby (ustanovení § 18 odst. 1 přísudkové vyhlášky). V dalším probíhajícím řízení před soudem prvního stupně (řízení v jednom stupni) by potom činila sazba odměny 10.000 Kč (§ 8 přísudkové vyhlášky). V průběhu řízení učinil advokát dlužnice celkem 15 úkonů právní služby, dlužnice by tak podle přísudkové vyhlášky měla právo na 15 paušálních náhrad hodových výdajů po 300 Kč, tedy částku 4.500 Kč. Celková částka účelně vynaložených nákladů dlužnice, vyčíslených odvolacím soudem za předchozí řízení podle přísudkové vyhlášky, by činila 29. 500 Kč, včetně náhrady DPH v sazbě 21 % potom 35.695 Kč. 38. Náhrada nákladů řízení dlužnice před soudem prvního stupně vyčíslená podle advokátního tarifu by činila celkem 54.450 Kč. K této částce dospěl odvolací soud tak, že za úkony právní služby, učiněné zástupcem dlužnice do 31. 12. 2012, vyšel ze sazby odměny určené podle § 9 odst. 3 vyhlášky, ve znění účinném do 31. 12. 2012, tedy z tarifní hodnoty 25.000 Kč, která činí 2.100 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu). Do této doby učinil zástupce dlužnice v řízení celkem 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení dne 1. 3. 2011, účast u jednání soudu dne 15. 4. 2011, vyjádření dle pokynu soudu dne 29. 4. 2011, 3. 2. 2012 a 13. 2. 2012, vyjádření k odvolání ze dne

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

28. 5. 2012). Odměna za úkony právní služby za toto období by činila 12.600 Kč. V období od 1. 1. 2013 potom učinil zástupce dlužnice celkem 9 úkonů právní služby (vyjádření na základě výzvy soudu ze dne 18. 12. 2013, 20. 5. 2014, 14. 7. 2015, zpracování závěrečného návrhu ze dne 14. 12. 2015 a jeho doplnění ze dne 3. 2. 2016, a dále účast u jednání soudu ve dnech 15. 4. 2014, 14. 4. 2015, 1. 12. 2015 a 2. 2. 2016). Za každý z těchto úkonů by dlužnici příslušela mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč dle ustanovení § 7 bod 5. a § 9 odst. 4, písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013, celkem 27.900 Kč. K odměně za úkony právní služby 40.500 Kč je třeba připočítat 15 paušálních náhrad hotových výdajů v částce 4.500 Kč, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, by činila náhrada nákladů dlužnice za předchozí řízení, vyčíslená podle advokátního tarifu 54.450 Kč. 39. Z uvedeného porovnání vyčíslených částek vyplývá, že soudem prvního stupně určená odměna zástupce dlužnice za zastupování ve výši celkem 53.740 Kč, i s přihlédnutím k počtu úkonů právní služby, učiněných za účinnosti přísudkové vyhlášky, odpovídá kriteriím, vymezeným Ústavním soudem ve shora uvedeném nálezu, a neznamená nezanedbatelné a z pohledu účastníků řízení nepředvídatelné zvýšení těchto nákladů. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a v části výroku III., kterou bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi navrhovatelem a) a dlužnicí, rovněž jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil. 40. Ve výroku IV. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. rovněž potvrdil, když lhůta tří dnů ke splnění povinnosti navrhovatele a) zaplatit státu náhradu nákladů vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 41. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., právo na jejich náhradu má v odvolacím řízení úspěšná dlužnice. Podle obsahu spisu jí vznikly náklady na právním zastoupení (po zaokrouhlení) v částce 8.849 Kč (náhrada za dva úkony právní služby po 3.100 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě Přerov-Olomouc a zpět za 2 půlhodiny po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů v částce 313 Kč za cestu v délce 50 km osobním automobilem se spotřebou 7,4 BA 95 oktanů; ustanovení § 7, bod 5., § 9 odst. 4, písm. c/, § 11 odst. 1, písm. g/, písm. d/, § 13 odst. 3 a § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ustanovení § 1, písm. b/, § 4, písm. a/ vyhlášky č. 463/2017 Sb., ustanovení § 157, § 158 zákona č. 262/2015 Sb., to vše včetně náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.). Lhůtu k plnění a platební místo pro úhradu nákladů odvolacího řízení určil odvolací soud podle ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; Insolvenčnímu navrhovateli a) a dlužnici se však také doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 16. ledna 2018

JUDr. Věra Vyhlídalová v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Zuzana Žádníková.